Botanická zahrada

SEVEROČESKÁ BOTANICKÁ ZAHRADA V LIBERCI 

Liberecké kotlině, obkroužené Lužickými a Jizerskými horami, leží dnes už stotisícové okresní (v současnosti  krajské) město Liberec. Jako tepna ho protíná elektrická dráha probíhající od jednoho konce na druhý, od úpatí ještědu, známého sportovního zimního střediska, až do Lidových sadů, které jsou východiskem turistických a lyžařských výletů do Jizerských hor.

A právě v těchto kouzelných místech, na samém okraji lesoparku v nadmořské výšce 402,9 m, leží Severočeská botanická zahrada. Průměrná roční teplota zde je 6,9° a průměrný úhrn ročních srážek 970 mm. A přece jí říkají "tropy na severu Čech", protože zde na 2600 m² skleníkové plochy našlo svůj domov na 4000 druhů rostlin, a to převážně z tropických a subtropických oblastí. Každý z těch 350 tisíc návštěvníků, kteří ročně vstoupí do zahrady, to s obdivem potvrdí. Ale brzy se mnohý zeptá. Jak je tato, dnes jedna z předních botanických zahrad, která snese srovnání v evropském měřítku, vlastně stará?

Odpověď není jednoduchá. Od kterého roku máme vlastně počítat její zrod? Na rozdíl od živého tvora má liberecká botanická zahrada narozeniny trojí. A tak tedy půjdeme zpět po jejich stopách až do chvíle, kdy padla první zmínka o botanické zahradě.

Bylo to 6. května 1870. Právě schůzoval tehdejší Spolek přátel přírody v Liberci (Verein der Naturfreunde) založený roku 1849 s posláním, "aby znalosti z přírodovědy a příbuzných věd podporoval, aby okolí Liberce z přírodovědných vztahů přesně zkoumal, aby opatroval učebné pomůcky pro vyučování přírodopisu, pozvedal pěstování zahradnictví a ovocnářství, zkrášloval město výpěstky a udržoval svěřené pozemky, aleje, pěšiny atd."

Nu a tehdy podal předseda spolku návrh na utvoření "Liberecké botanické zahrady".

Dobrá myšlenka byla přijata, ale k jejímu uskutečnění došlo až v roce 1876, kdy na dnešní Masarykově třídě byla tato spolková zahrada založena v místech, kde nyní stojí Severočeské muzeum. — Tedy první narozeniny. — Za rok nato byly již všechny práce na zakoupeném pozemku v plném tempu a na většině plochy byly vysázeny stromkové školky. Základy k prvnímu skleníku byly položeny 5. prosince 1883. Dokončen byl již koncem února 1884. Tehdy měl již Spolek přátel přírody 300 členů a uvažoval o výchově svého dorostu zřízením školy pro zahradnictví a hospodářství. Ve spojení se Spolkem pro zemědělství a lesnictví byla tato škola skutečně v Liberci otevřena 15. října 1887.

Pak však přišlo něco, co rozvoj vzniklé botanické zahrady na nějaký čas zdrželo. Liberec se jako město začal rozrůstat a na místě zahrady měla být postavena budova muzea, kde by se soustředily dosavadní muzejní sbírky, umístěné dosud na několíka místech. Nezbylo, než vyhledat pro zahradu nové vyhovující místo. A tak poté, kdy město zaplatilo spolku 2000 zlatých a muzeum 7000 zlatých, zakoupil spolek pozemek v dnešní Purkyňově ulici, kde je botanická zahrada dodnes.

S terénními pracemi v této nové zahradě, která se tehdy rozprostírala pouze v nejbližším okolí tehdejších kasáren (dnešní školy v Lesní ul.) se začalo v r. 1893, ale současně musel být udržován provoz i v dosavadní zahradě s výhledem na to, že větší část rostlin bude přestěhována na nové místo a jen menší na ozelenění města. jistě to byl úkol nemalý, uvážíme-li, že podle tehdejších záznamů měl koncem roku 1894 Spolek přátel přírody 2217 alejových, ovocných a ostatních stromků, 100 keřů ušlechtilých růží, 1830 rostlin v botanickém oddělení, 7500 rostlin ve skleníku a pařeništích, 295 teplomilných, 590 hlíznatých a cibulovitých rostlin, 1000 rostlin okrasných listem a dokonce 50 orchidejí různých druhů. Proto byly práce na novém pozemku rozvrženy tak, aby nebyl narušen vegetační cyklus růstu rostlin a bylo je možno přesadit v nejvhodnější dobu. Pozemek byl rozdělen na dvě části, přední a zadní zahradu. Půda zde nebyla dobrá, ornice byla jen nepatrná vrstva a pod ní spousta kamení a perku. Bylo nutno pozemek několikrát vyčistit, zrýt a vyhnojit. (S tím se opět setkali po letech pracovníci zahrady, když ji rozšiřovalí o západní část.) Pak teprve bylo do přední části zahrady přeneseno 17 listnatých stromků, 13 různých jehličnatých stromků a 400 keřů. Na podzim roku 1894 bylo vysázeno dalších 62 stromů a 383 keřů, v dalším roce 37 listnáčů a 11 jehličnanů, 490 keřů a založeny trávníky. V užívání byla nová zahrada veřejně převzata 5. září 1895. To byly narozeniny druhé.

Tím však práce zdaleka neskončily. Postupně byly vykopány vodní příkopy pro dva prameny, nalézající se na pozemku a připraven pozemek o výměře 2056 m², určený pro stromkovou školku. Zahrada byla oplocena, postaveny nové skleníky a pařníky, zřízeny dvě studny a jejich přepad, postaven byl zahradní domek, kůlny a stáj. Náklady na novou zahradu do konce roku 1896 Činily 11218 zlatých. Koncem roku 1896 bylo již v nové zahradě 938 různých stromů, 1500 keřů a v botaníckém oddělení 300 rostlin. Přestože v nové zahradě byly pěstovány i léčivé rostliny, měla zahrada spíš charakter zařízení, které mělo především zásobovat město zelení než plnit poslání jako botanická zahrada. Poměry, které s sebou přinesla první světová válka, vynutily si i potřebu pěstovat zde zeleninu. Postupný návrat k původní myšlence poslání botanické zahrady se měl uskutečnit až daleko, daleko později.

V roce 1923 se musela zahrada dokonce vzdát části svého pozemku na stavbu městského obytného domu. A tak první jiskřička, že se zahrada vrátí ke svému poslání, rozžehla se v srpnu 1929, kdy byl rozhodnutím městské rady zakoupen v České Kamenici na tehdejší dobu pozoruhodný palmový skleník, který byl umístěn v zahradě a sloužil svému účelu jako jediný výstavní skleník až do roku 1973.

Následující roky provozu zahrady spolku přerušil příchod německé armády, kdy byl v roce 1938 Spolek přátel přírody rozpuštěn. Zahrada připadla městu. Další roky její existence jsou znovu zahaleny mračny utrpení druhé světové války. První zachycené zmínky najdeme až po osvobození v roce 1945 jako o městském zahradnictví.

Ze staré zahrady na původním pozemku zůstaly jen vzácné jehličnany a listnáče, které můžeme ještě dnes obdivovat v parčíku i nejbližším okolí Severočeského muzea. Zahrada na novém pozemku v dnešní Purkyňově ulici byla zřejmě z větší části využívána ve válečných letech k pěstování zeleniny. A tak tu po roce 1945 zůstaly z původního osazení pouze dva záhony léčivých rostlin. Ze stromů pak buk červený a bílý, převislá vrba, kanadská jedle, borovice černá-rakouská, modřín, stříbrný smrk a jinan dvoulaločný, zvaný ginkgo. Ze staveb zůstal palmový skleník, domek pro zahradníka a vstupní skleník pro studenomilné rostliny; v jeho druhé části byla místnost, která sloužila jako kancelář, jídelna, umývárna i šatna pro zaměstnance. K tomu malý sklad a úzký skleníček pro množení rostlin a venkovní bazének pro lekníny.

To vše na rozloze 1,26 ha. Do výčtu tehdejšího zařízení zahrady patří i tři japany, tedy skleníky bez vytápění, do kterých bylo zavedeno ústřední topení z kotelny až po roce 1945, a stará dřevěná kůlna, Ta stála v zadní části zahrady, kde dnes stojí správní budova. V zímě se v ní topilo kanálovým topením a byly v ní uskladněny paimy a vavříny. Rostlinný materiál, který v zahradě přečkal, množil se řízkováním a výsevy rostlin pro kobercové vysazování parků v Liberci, převážně na Gottwaldově náměstí, u Křížového kostela, Severočeského muzea, u krematoria, nádraží i v parku v Lidových sadech. Zlé časy přežilo ve sklenících zahrady asi třicet orchidejí, které se staly základem sbírky, lety neustále vzrůstající. Později se rozšířily o část sbírky orchidejí, pěstovaných v Lučanech nad Nisou na Jablonecku. Provozovatelem zahrady byl nejprve městský národní výbor, pak komunální podnik a později Park kultury. Když doba ukázala, že dosavadní pozemek nestačí požadavkům kladeným na zahradu, byl jí přidělen další pozemek, související s dosavadním, který zahradu rozšířil do rozlohy, jakou má dodnes. Na tomto pozemku byly po rekultivaci vysázeny rododendrony, jejichž sbírka se zatoulala do Liberce koncem války z Belgie či Holandska.

Ale koncepce zahrady se nijak nezměnila a zůstávala nadále v podstatě zahradnictvím, které zásobovalo město zelení. AŽ přišel rok 1954. Tehdy rada MěstNV v Liberci, přestože v této době musela řešit řadu úkolů v národním hospodářství i ve výstavbě, přistoupila k zásadnímu rozhodnutí, týkajícímu se budoucností zahrady. Vyčleňuje zahradu z tehdejšího nevyhovujícího organizačního a ekonomického svazku a ustavuje ji jako samostatné vědecké specializované kulturně výchovné zařízení, řízené odborem školství a kultury MěstNV v Liberci s názvem Severočeská botanická zahrada w Liberci a současně vytváří podmínky pro její výstavbu a rozvoj. Aby zahrada mohla splnit své hlavní poslání, byla zproštěna povinností udržovat městské sady a parky. Tento úkol přešel na samostatné zahradnictví v Liberci -Růžodole.

To byly třetí narozeniny. A vlastně ty jediné. Protože svému hlavnímu poslání — působit na rozšiřování a prohlubování všeobecných znalostí návštěvníků v oblasti botaniky a zajímavými formamí své kulturně výchovné práce ovlivňovat citlivý vztah k přírodě —nezpronevěřila se po celých třicet let svého trvání. Začátky však nebyly ani trochu lehké. Období, které přišlo po roce 1954, bychom mohli nejvýstižněji nazvat obdobím akcí "Z". Zaměstnanci zahrady spolu s brigádníky z řad libereckých občanů, především Požárního útvaru a Městského divadla i se studenty Vysoké školy strojní a textilní a střední průmyslové školy stavební bez ohledu na čas a tvrdé podmínky začali plánovitě rozšiřovat zahradu. Přitom bylo nutno nezastavit provoz zahrady, rozšiřovat její sbírky a navazovat kontakt a další spolupráci s ostatními botanickými zahradami. Již za rok, tedy v r. 1955, byl vydán první nabídkový seznam semen. tzv. Index seminum a rozeslán 65 botanickým zahradám. Postavení liberecké botanické zahrady bylo však jiné než ostatních botanických zahrad, které existovaly většinou pří univerzitách nebo výzkumných ústavech a nemusely mít finanční starosti. Naše liberecká botanická zahrada existovala díky finančnímu příspěvku MěstNV a snažila se získat další finanční zdroje, vyplývající z návštěvnosti zahrady. Jejím vlastním zájmem bylo doplňovat své sbírky a upravovat novými exponáty výstavní prostory esteticky tak, aby návštěvnost vzrůstala. Hledaly se zajímavé formy pro uskutečňování kulturně výchovných úkolů, ke kterým zahrada přistoupila, navazovala se spolupráce se školami, se složkami Národní fronty i společenskými organizacemi. Výsledky na sebe nedaly dlouho čekat. Byla-li návštěvnost v roce 1954 pouhých 8000 osob, pak začala s následujícími roky prudce stoupat Za čtyři roky se zvýšila na 145430 osob, za deset let již na 307 410, za dvacet na 315 120 a v roce 1981 dosáhla dokonce dosud největšího počtu 393 700 osob.

Ale vratme se do roku 1956, kdy byla dokončena první větší stavební práce, vytápěný skleník. V něm téhož roku po prvé u nás rozkvetl největší leknín světa, viktorie královská. Na tuto vzácnou podívanou stáli návštěvníci dlouhé fronty až do pozdních nočních hodin. Možná, že to bylo právě tehdy, kdy lidé poznali, že se v zahradě opravdu děje něco nového. Jejich probuzený zájem postupem času neustále sílil. Když městský národní výbor schválil rozsáhlou etapovou výstavbu zahrady, přicházeli mnozí z nich pomoci při stavbě i úpravě zahrady a odpracovalí tu zdarma stovky brigádnických hodin.

Zahrada se pomalu začala rozšiřovat. V roce 1957 byla postavena velká tropická hala 6 bazénem, kam byla po skončení stavby přenesena viktorie královská, která tu kvete od té doby dodnes. Staré nevyhovující malé skleníky byly zbourány a na jejích místech postaveny dva skleníky pro kaktusy a sukulenty a dva skleníky pro tropické rostliny 4 květinová zídka před skleníky. Byl položen 1 základ alpína, na kterém byly vysázeny první jalovce. Tohoto roku se zvýšila návštěvnost již na 85000 návštěvníků. Interiéry skleníků byly po dostavení upraveny na svou dobu v moderním pojetí instalování sbírek. Souběžně s výstavbou byly rozšiřovány i sbírky zahrady. Rostliny byly ve sklenících uspořádány tak, aby nejen přinášely návštěvníkům poučení, ale působily na ně i esteticky. Provoz zahrady nebyl ani na chvíli přerušen, stavělo se doslova za pochodu. V roce 1958 pokračovala výstavba skleníků pro orchideje a tropickou flóru, Vedle staré kotelny začala výstavba nové kotelny. Nové objekty byly osázeny rostlinami, získanými z ostatních botanických zahrad, ale také již vlastním výsevem. Počet botanických zahrad, se kterými byla semena vyměňována, dosáhl již Čísla 160. Na místě staré dílny a šatny byl v roce 1959 a 1960 postaven vstupní skleník pro subtropickou květenu a ústřední čtvercová hala s maličkým jezírkem a mohutným železobetonovým akváriem 0 rozměrech 3X1 m, v té době největším v republice.

A jako každý, kdo přichází první a nemůže se opírat o zkušenosti jiných, natrápili se v zahradě s akváriem, jen co je pravda. Trvalo to dva roky, než se poměry uvnitř nádrže ustálily natolik, aby se tu dařilo vodním rostlinám i rybám. Zatímco se uvnitř stavělo, venku, v západní části zahrady, čekal nově získaný pozemek, zarostlý až hrůza. Bylo třeba vykácet staré stromy a náletové dřeviny, vyvézt kameny, navozit cca 1000 tun dobré zeminy, vybudovat cestičky, založit trávník, vysázet rododendrony, trvalky i růže. Ve východní části zahrady bylo počítáno s výstavbou budovy, kde by bylo postaráno o dobré zázemí pro zaměstnance zahrady. V místech, kde stávala dřevěná kůlna, začaly se v roce 1901 rýsovat základy hospodářskoadministrativní budovy, jejíž stavba trvala dva a půl roku. V té době stoupla návštěvnost zahrady na 236 000 osob, což byl tehdy nejvyšší počet, dosážený v našich botanických zahradách.

Jak to bývá, někdy se sejde všechno najednou. A tak právě v tuto dobu došla sbírka botanických a hybridních orchidejí z NDR a Vietnamu a nové druhy broméliovitých a sukulentních rostlin. Kdo je zahrádkář, ví nejlépe, co dá práce přesadit a uchovat v novém prostředí při zdraví třeba jen jednu rostlinu. A tady se jich sešlo najednou tolik a ještě samých exotů, nadmíru choulostivých. S tím vším si museli pracovníci Zahrady poradit a ještě navíc poskytnout domov dvanácti stromům kamélií, které byly doslova zachráněny v poslední chvíli z oranžérií nedalekého zámku Frýdlantu. Dodnes jsou pýchou zahrady a jejich stáří přibližně 280 let je ojedinělé i v evropském měřítku.

V roce 1963 již stály vedle správní budovy dva nové pěstítelské skleníky pro výsadbu, oddělené od zahrady živým plotem. V budově bylo vybudováno sociální zařízení pro zaměstnance, jídelna, šatny, fotolaboratoř, laboratoř, kanceláře a přednáškový sál pro téměř 100 lidí s možností promítání. Ve sklenících bylo v té době již 2670 druhů rostlin, převážně z tropických a subtropických oblastí celého světa.

I rok 1964 byl rokem horečné činnosti. Hned z jara začaly práce na podzemní chodbě, do které byl zakomponován celý komplex nových sladkovodních akvárií. Tato chodba se stala spojovacím koridorem mezi dostavěnými skleníky a prostorem, kde začal ještě téhož roku vyrůstat velký nový skleník, určený pro velké kaktusy a sukulenty. Do konce roku byla akvária oživena rostlinami i rybami a skleník určenými rostlinami. Pro rozšíření prostoru při vstupu do zahrady byl v tomto roce na jaře zbourán starý obytný domek, který v těchto místech stál.

Sbírkové fondy zahrady byly neustále doplňovány. Veřejnost byla seznamována S novinkami na tematických výstavkách ve sklenících i v parku zahrady. K pravidelným výstavkám rozkvetlých orchidejí, pokojových rostlin, pěnišníků, kaktusů a dalších rostlin přibyly ještě výstava exotického ptactva, výstava včelařství, výstava Socha 1964 a výstavka Život ve vodě. Ostatně výstavy soch, výtvarných děl i kupř. samorostů se v parku objevily i v dalších letech. Ale rok 1964 byl důležitý zejména tím, že v září se tu v přednáškovém sále nové budovy konal "I. pracovní sjezd botanických zahrad ČSSR" za účasti zahraničních hostí. Jméno Severočeské botanické zahrady v Liberci dostávalo zvuk.

A znovu se pokračovalo ve výstavbě. V následujícím roce 1965 byl vybudován prostor pro kompresor a místnost pro pěstování ryb. V místech malého kaktusového skleníku konstrukce pro mořská akvária. Šlo o sedm nových nádrží o obsahu 5000 1. Byly vkusně usazeny do jedné stěny tak, aby vytvářely dojem živých obrazů, které dají nahlédnout do života mořské fauny a flóry. V této době to byla prvá mořská akvária v Československu. Jejich obyvatele nalovili pracovníci zahrady po navázání styků s Ústavem pro výzkum Černého moře a Veřejným mořským akváriem v Constancii v Rumunsku na Černomořském pobřeží. Nyní se o tom píše lehce, ale starosti těch, kteří začínají jako první bez zkušeností předchůdců, bývaly vždy několikanásobné. Třeba, jak dovézt ryby na takovou dálku a ještě do naprosto odlišného prostředí s pokud možno nejmenšími ztrátami. Ale nejprve pro ně doma př pravit mořskou vodu chemickou cestou tak, aby byla optimální pro jejích další existenci. Tady nestačil jen předpis chemikálií, přesný na gramy, zde hrály úlohu i hustota, tlak a teplota té části moře, odkud byly ryby přiváženy. Radost střídala zklamání, ale skutečnost, že již v létě tohoto roku mohli návštěvníci zahrady obdivovat po prvé v mořských akváriích kraby, sasanky, platýze, mořské jehly a koníky, vynahradila všechno. V říjnu následujícího roku byla uzavřena další přátelská úmluva o spolupráci s Mořským muzeem ve Stralsundu v NDR. A tak odlov nových mořských ryb provedli pracovníci zahrady v okolí Rujany.

To již dostávala zahrada podobu, kterou si udržela až do roku 1973. Parkový areál byl neustále doplňován novou výsadbou, alpína se rozrostla, sbírka kaktusů se rozšiřovala o další druhy buď výkupem od soukromých pěstitelů nebo i výměnou za orchideje. Pozemek před správní budovou byl nejprve osázen léčivými bylinami, později zde bylo založeno rozárium různých druhů růží.

V roce 1967 vzbudila velkou pozornost výstava želvy obrovské, uspořádaná ve spoluprácí s Mořským muzeem ve Stralsundu. Návštěvníci zde obdivovali želvu kožnatou, ulovenou v roce 1965 ve vodách Baltu, která za živa vážila 450 kg a měřila 2,15 m. Kromě ní tu byla vystavována 1 želva obrovská, želva karetová, žralok, mořský úhoř, tuleni a další zajímavosti. Mezitím neustále přibývaly novinky v akváriích. Doslova senzaci vyvolalo hejno sedmi nádherných perutínů ohnivých, jedovatých korálových ryb, kteří si velmi rychle zvyklí v mořském akváriu. Ve skleníku broméliovitých rostlin bylo k radosti malých návštěvníků vybudováno terárium, jehož prvním obyvatelem byl mladý aligátor štikohlavý z Floridy. V září 1970 vzbudila pozornost mnoha návštěvníků výstava Sbíráme houby. Měla seznámit veřejnost s mnoha druhy, které jsou pro neznalost opomíjeny. Byla spojena i s poradenskou službou. V roce 1972 byl velký zájem o výstavu Sbíráme léčivé rostliny a výstavu samorostů. Zůstaňme ještě chvíli v tomto roce, protože po něm následovalo deset let další výstavby botanické zahrady. Zasklená plocha se zvětšila na 2600 m² a zahrada nabyla dnešní podoby.

Tehdy v roce 1972 měla zahrada zasklené plochy 1500 m² a v 8 výstavních a 4 pěstitelských sklenících rostla řada užit kových rostlin jako citroníky, banánovníky, fíkovník, granátovník, kávovník, kakaovník, keř kokainový, strom mangový, melounový, třtina cukrová a jiné zajímavé rostliny. V menším z vytápěných bazénů kvetou nádherné cizokrajné lekníny a lotos pravý, ve velkém bazénu v tropické hale viktorie královská, euryale hrozná a modrý vodní hyacint. V malém kaktusovém skleníku je soustředěna sbírka vzácných kaktusů, ve velkém pak dominují několikametrové sloupovité cereusy, opuncie, aloe a královna noci. V palmovém skleníku kvetou stromovité kamélie, vzácné palmy, obrovité fikusy a monstera. Sbírka 2000 botanických i hybridních orchidejí je se svými 900 druhy v té době nejpřednější u nás. Neméně významnou je 1 sbírka 250 druhů broméliovitých rostlin, 200 druhů kaktusů a sukulentů a sbírka vodních rostlin. Ve 28 akváriích o obsahu 10500 I vody žije na 120 druhů vodních rostlin a 70 druhů ryb. V jednom z akvárií jsou jako první v Československu chovány červené skaláry. Do mořského akvária přibyli další perutýni ohniví. Tvoří s ostatními v té době nejpočetnější skupinu chovanou v republice. Z přírůstků ve sladkovodních akváriích jsou nejpřitažlivější mladé pirani, dravé amazonské ryby.

V tomto roce rozkvétají poprvé po několikaletém pěstitelském úsilí překrásné světle modré orchideje, trojnásobní kříženci orchideje Vanda X Renanthanda, které jsou vlastními výpěstky liberecké botanické zahrady. S pěstěním rodu Vanda není u nás zatím mnoho zkušeností, a proto je radost z úspěchu o to větší. V parku zahrady, uspořádaném k prohlídce i oddechu, kvetou od jara do podzimu skalničky, letničky 1 trvalky. Jsou tu vždy zelené jehličnany, alpínum, rozárium, sbírka zajímavých druhů rododendronů i azalek, vřesovištních rostlin. Všechny rostlinné sbírky jsou plně využívány pro mimoškolské vzdělávání v rámci výchovného systému Kultura mládeži (později přeimenovaného na Mládež a kultura) a k rekreaci pracujících v příjemném prostředí zahrady. Kromě úprav všech vnitřních a venkovních prostorů opravuje se a nově instaluje skleník broméliovitých rostlin a celý komplex akvárií.

Rok 1972 skončil. Návštěvnost přesáhla 255 000 osob a bylo nutno začít s dalším plánovitým rozšířením zahrady.

.......pokračování příště

zdroj: Hana Pelcová - Severočeská botanická zahrada v Liberci, 1985

Viktorie královská a botanická zahrada v 50. letech.Viktorie královská (Victoria amazonica, syn. V. regia) je největší leknín světa. Má velké listy o průměru až tři metry, plovoucí na hladině velkých jezer jižní Ameriky. Listy jsou tak pevné, že unesou dokonce i dvacetikilogramové dítě. V létě vykvetou krásné bílé květy, které ale za dva dny zase zvadnou.Viktorii královskou jako první objevil kolem roku 1790 český cestovatel Tadeáš Haenke. Ovšem popsána byla až v říjnu 1873 Johnem Lindleyem.V Česku rostou např. v botanických zahradách v Liberci, Brně nebo Olomouci.

zdroj textu: https://cs.wikipedia.org/wiki/Viktorie_královská, foto z archivu J.Peterky

V roce 1786 koupil od F. X. Meissnera lékárnu v dnešní Moskevské ulici čp. 10-IV za pouhých 300 zl. jičínský lékárník Johann Josef Kittel mladší původem ze Šumburka a nově ji vybudoval. Meissner se zřekl osobního práva k lékárně, které se změnilo na reálné volně prodejné, nevázané na nemovitost. Protože byl Kittel zároveň chirurg (ranhojič), dával rady při léčbě vnitřních onemocnění a k tomu doporučoval vhodné léky. Dostával se tím do sporu s prvním v Liberci působícím vystudovaným doktorem medicíny. V roce 1788 prý předložil hraběti Kristiánu Filipovi Clam-Gallasovi ambiciózní plán na zřízení domácí lékárny na pozemku, který by se vyčlenil ze hřbitova. Chtěl rovněž postavit hlavní lékárnu s laboratoří a botanickou zahradou v Kristiánově. K realizaci velkolepého projektu však nedošlo. Toho roku si pronajal prostory v čp. 15-II (dnešní Pražská ulice), kam přestěhoval lékárnu a lépe ji zařídil. Působil v ní do roku 1792, a pak odešel do Jičína.

autor Jiří Bock

zdroj: regionální sborník Fontes Nissae XXIV, 2023/2

https://dspace.tul.cz/server/api/core/bitstreams/c3fd9532-aeb6-4722-8ba4-7cff0bb7d7d0/content

Botanická zahrada na konci 50.let

Liberecká botanická zahrada byla založena z popudu místního Spolku přátel přírody (Verein der Naturfreunde in Reichenberg).
Nejdříve v roce 1869 vznikla nová sekce, "sekce osazovací a zahradnická" (Anpflanzungs–und Gartebausektion). Její součástí byla i později založená botanická zahrada. První impulsy a návrhy ke zřízení zahrady padly již na květnové schůzi spolku roku 1870. Ze stanov již víme, že zamýšlená botanická zahrada měla pomáhat libereckým školám při výuce botaniky. Zároveň měla realizovat cíle spolku související s osazováním a výsadbou.
Roku 1876 na dnešní Masarykově třídě zakoupil Spolek pozemek pro pěstování keřů a stromů pro výsadbu v městských parcích.
Na pozemku byl roku 1884 postaven také skleník.  V roce 1893 však bylo nutné tento pozemek vyklidit kvůli stavbě nového muzea a zahrada se přesunula k tehdejší vojenské nemocnici (dnešní škola v Lesní ulici). Na tomto pozemku zůstala dodnes. Přesun zahrady probíhal v letech 1883-1885, bylo třeba přesázet na 15 000 rostlin. Nová zahrada byla otevřena 5. září 1895, náklady na její pořízení těsně přesáhly 9000 zlatých, které spolek získal za původní pozemek. V té době ovšem zahrada nesloužila jako vzdělávací instituce, ale spíše pro zásobování města zelení. Za první světové války měla zahrada dokonce převážně zelinářský charakter. První velký skleník byl zakoupen až v roce 1925 a sloužil  pro vystavování tropických rostlin. V roce 1938 byl zakládající spolek rozpuštěn a ze zahrady se stala městská instituce. V průběhu druhé světové války sloužila obyvatelstvu jako trochu lepší zahradnictví. 

Během I. i II. světové války zahrada plnila spíše zásobovací funkci, protože se zde pěstovala zelenina pro obyvatele města.

Po osvobození se zde nacházely pouze dva záhony léčivých rostlin, několik stromů, starý palmový skleník, několik nevytápěných pěstitelských skleníčků a bazének pro vodní rostliny.

Až roku 1954 se městské zastupitelstvo rozhodlo přeměnit dosavadní zahradu fungující stále spíše jako zahradnictví na samostatné kulturně výchovné zařízení. Tak vznikla Severočeská botanická zahrada a do jejího čela se postavil iniciátor těchto změn, Pavel Smrž. Na budování zahrady se podíleli místní občané brigádami v tehdejších akcích Z. Zahrada si v této době vyměňovala semena rostlin s botanickými zahradami nejen v Evropě, ale i zámoří. Díky tomu stoupala její proslulost a také návštěvnost: zatímco v roce 1954 ji navštívilo 8 000 lidí, v roce 1981 to bylo 393 700 návštěvníků. Prvním lákadlem na návštěvníky byl exemplář největšího leknínu světa - tedy viktorie královská. Ta v Liberci vykvetla již v roce 1956 a o rok později byla přesunuta do nového tropického skleníku. Do roku 1960 byly postaveny další skleníky a také největší tehdejší sladkovodní akvárium v zemi. Ředitel Pavel Smrž byl z politických důvodů odvolán roku 1970. Zahrada měla tehdy již 1500 metrů zasklené plochy. Proslulá byla její sbírka kaktusů o asi 200 kusech, sbírka orchidejí a     28 akvárií. Výměna semen probíhala v této době s přibližně 160 zahradami.

Dalšími řediteli zahrady byli Vladislav Štěpánek (1970-86) a Vladislav Daněk (1986-90). 

V roce 1990 se ředitelem zahrady stal RNDr. Miloslav Studnička, CSc. V této době se na sklenících začalo projevovat jejich stáří a proto byly nejprve modernizovány expozice a posléze v letech 1995-2000 byly staré skleníky zbořeny a na jejich místě byl postaven současný komplex 9 výstavních pavilonů a 9 pěstitelských skleníků. Od roku 1995, kdy byla vydána zřizovací listina, je její oficiální název Botanická zahrada Liberec. Rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ČR bylo roku 2003 v botanické zahradě zřízeno tzv. záchranné centrum CITES sloužící k ochraně nejohroženějších druhů světa.

V roce 2014 byl vybudován nový skleník pro leknínovité rostliny. Oproti ostatním skleníkům je otevřen pouze v letní sezóně (21.6. - 30.9.). S nápadem výstavby, architektonickými plány a zrealizováním projektu přišel tehdejší ředitel RNDr. Miloslav Studnička, CSc. Ve skleníku se nachází bazén o ploše 128 m² a hloubce 0,9 m. Pěstuje se zde již zmiňována viktorie královská, dále viktorie Cruzova a euryála vzdorná.

Dlouhá historie je dobrým základem pro jakousi spolehlivost kvality. Přechovávání dědictví po minulých zahradnických generacích, ve formě nashromážděných sbírek živých rostlin a leckdy těžce utvářených tradic, ovšem nestačí. Botanická zahrada, kladoucí si za úkol být opravdu prestižní institucí, musí být výspou odborné civilizace, musí inspirovat nápaditostí zahradního umění i formovat vkus. Její životnost se musí projevovat zahraničními pracovními kontakty, odbornými studiemi, školením studentů, publikační činností, účastí na projektech ochrany přírody, a také rozvíjením kvalit vlastního personálu. Botanická zahrada Liberec se stará o nejpestřejší soubory exotických rostlin v České republice. Ročně ji navštěvuje kolem 50 000 lidí. Skleníkový areál ve tvaru rostlinných buněk nebo krystalové drúzy, po stavební stránce projektovaný Ing. arch. Pavlem Vaněčkem, sestává z desíti různě velkých expozičních pavilonů, skýtajících plochu zhruba 3500 metrů čtverečních. V pavilonech je prezentováno 14 rozličných botanických témat.   Při jejich tvorbě byla spojena odborná geobotanická hlediska se zahradním uměním. Věda zde ruku v ruce se scénickým pojetím vytváří amalgám života. Uspořádání rostlin uvnitř pavilonů je většinou stylizováno dle vzorů přirozených stanovišť a zvolený sortiment zahrnuje příslušné životní formy rostlin.

V roce 2022 se stal zřizovatelem botanické zahrady Liberecký kraj. V roce 2023 se stal novým ředitelem Botanické zahrady Liberec–LK Bc. Václav Lenk a vystřídal tak po 32 letech RNDr. Miloslava Studničku, CSc . Jeho cílem je udržet vysoký standard a renomé botanické zahrady, zlepšit zázemí pro návštěvníky a pomocí interaktivních programů přiblížit fascinující svět rostlin co nejširší veřejnosti.

(Zdroj: Wikipedie, Botanická zahrada a foto archiv Romana Karpaše)

Poprvé jsem uviděl ve skleníku tropických leknínů v plném květu Viktorii Cruzovu (Victoria Cruziana), dokonce kvetly dvě rostliny. Za normálních okolností kvete první noc bíle, ráno se květ zavře, druhou noc se květ znovu otevře, a vybarví se do růžova. Díky zatažené obloze zůstal květ otevřený celý den, a odpoledne se začal vybarvovat do růžova. (Kamil Syrovátka

Botanická zahrada v Liberci má nový pavilon, rostliny v něm ale nebudou