Liberec XIV - Ruprechtice

Ruprechtice vděčí za svůj vznik staré zemské cestě z Liberce do Frýdlantu.Tato cesta přinášela prosperitu celé obci, zejména však kovárně a zájezdní hospodě , kde se zastavovali formani se svými vozy a pocestní tovaryši.Cestu však nepoužívali jen lidé přinášející obživu, ale i vojsko, které ji bralo. Proto byl velmi důležitým místem obce i Wachstein, odkud byl rozhled do dalekého kraje, zejména do Radčic kudy pokračovala cesta přes Janův most a dále přes Fojtku, Mníšek a Frýdlant do Lužice a Slezka. Nebezpečí přicházelo vždy z tohoto směru, proto místní obyvatelé na tomto místě drželi hlídku, která mohla včas zjistit vojsko v Radčicích a než prošlo údolím Černí Nisy, byl čas schovat zásoby a vyhnat dobytek do lesa.

Toto místo existuje dodnes, bohužel nemá žádné jméno, "speciálka" 1:25000 toto místo uvádí jen jako kótu 427 v listnatém lese. Místní lidé mu říkají Skalka. Již z něj není vidět téměř nikam, kultivovaná krajina se změnila v kraj zarostlý náletovými dřevinami. Příroda si bere zpět to co ji před staletími vzali kolonizátoři, kteří tento kraj změnily z pralesa na kulturní krajinu.

Ruprechtice vděčí za svůj vznik staré zemské cestě z Liberce do Frýdlantu.Tato cesta přinášela prosperitu celé obci, zejména však kovárně a zájezdní hospodě , kde se zastavovali formani se svými vozy a pocestní tovaryši.Cestu však nepoužívali jen lidé přinášející obživu, ale i vojsko, které ji bralo. Proto byl velmi důležitým místem obce i Wachstein, odkud byl rozhled do dalekého kraje, zejména do Radčic kudy pokračovala cesta přes Janův most a dále přes Fojtku, Mníšek a Frýdlant do Lužice a Slezka. Nebezpečí přicházelo vždy z tohoto směru, proto místní obyvatelé na tomto místě drželi hlídku, která mohla včas zjistit vojsko v Radčicích a než prošlo údolím Černí Nisy, byl čas schovat zásoby a vyhnat dobytek do lesa.

Toto místo existuje dodnes, bohužel nemá žádné jméno, "speciálka" 1:25000 toto místo uvádí jen jako kótu 427 v listnatém lese. Místní lidé mu říkají Skalka. Již z něj není vidět téměř nikam, kultivovaná krajina se změnila v kraj zarostlý náletovými dřevinami. Příroda si bere zpět to co ji před staletími vzali kolonizátoři, kteří tento kraj změnily z pralesa na kulturní krajinu.

Podívejme se do minulosti tohoto místa, která je popsána ve spise "Kurze Geschichte des Ortes Ruppersdorf" od Antona Ressela.

Za Sedmileté války procházela Ruprechticemi vojska různých národů, zejména Prusů, proti kterým zaujala rakouská armáda obranná postavení až u ruprechtického lesa. 21. dubna 1757 v 5 hodin ráno se střetli 15 tisíc pruských a 10 tisíc rakouských vojáků v bitvě u Liberce, v 11 hodin byla bitva rozhodnuta a Rakušané ustupovali směrem k Rochlici pronásledovány Prusy. Stejné Prusy zažily Ruprechtice ještě jednou, když se jejich pluky vracely 23. června domů. Ještě několikrát táhlo v Sedmileté válce vojsko přes Ruprechtice, dokonce i pluky generála Laudona. Definitivně opustila vojska Čechy až 15. února 1763.

Za Napoleonských válek, 20.srpna 1813, vyplenily polsko-francouzské jednotky Ruprechtice, při této příležitosti byly ztraceny i obecní soudní knihy. Opožděné voje polské armády obsadily 21. srpna Wachstein, kde postavili stráže a setrvali zde až do začátku září.

Pan učitel Ressel nám podává podrobnou zprávu o válce v roce 1866: 24. června okolo druhé hodiny odpoledne dorazila do Ruprechtic pruská 3. eskadrona dragounů, 5. baterie pěšího regimentu č.60 a části jiných regimentů, celkem 5500 mužů 1500 koní. V malých domech se ubytovalo 30-40 můžů do větších usedlostí 200 až 300 ! Tyto jednotky opustily Ruprechtice 26. června ráno o deváté hodině. Hned 27. června dorazila baterie dělostřelců a pomořanští kyrysníci, kteří 28. června pokračovali dále. 30. června přijelo 140 dragounů. Po skončení bitvy u Hradce Králové se 7. a 8. července vojsko opět vracelo přes Ruprechtice do Pruska. Po této největší bitvě v dějinách Čech byl několik let na Wachsteinu klid.

Na podzim roku 1938 zbudovala československá armáda na Wachsteinu obranné stanoviště. Tyto obranné stavby se táhly až k Horské ulici. Dodnes jsou patrné stopy po zákopech mezi Pianovkou a Hrabalovou ulici. Ruprechtice mělo bránit 150 vojáků. K bojům nedošlo. 3.října o šesté večer byl v Ruprechticích uvítán 52. pěší pluk Wehrmachtu.

Stejnou cestou přišla 9. května dopoledne do Ruprechtic 52.armáda ukrajinského frontu. Nikdo ji nevítal. Sovětská okupační armáda vstoupila do Liberce 21. srpna 1968 přes Pavlovice i když ze stejného směru jako všechny armády předešlé.

PRŮMYSLOVÁ ZÓNA

Ruprechtice vytváří nádherný krajinný pohled, leží na výběžcích Jizerských hor, ze severu je chrání jejich lesy. Takto poeticky začíná své pojednání o Ruprechticích pan učitel Antoním Ressel.Obec měla v roce 1899 - 231 domů a v nich žilo přes 2411 obyvatel, kteří se živili převážně fabrickou prací, část z nich i obchodem a řemeslem, rovněž i trochu zemědělstvím.

Obec byla hlavně průmyslová, když se dnes podíváme na údolí Černé Nisy, tak si představujeme romantickou krajinu a vůbec nás nenapadne, že to byl průmyslový areál, jeden z největších v Čechách. Z dnešního pohledu to je až nesmysl, žádná dálnice, silnice, železnice a všechny ostatní požadavky, které jsou kladeny na průmyslovou zónu - zde chybí.Co nechybí je však energie ve formě prudce tekoucí říčky - v té době jiná energie nebyla. Toto úzké údolí poskytovalo v polovině 19. století práci několika stovkám lidí, stálo tady 13 továren.První založil v roce 1807 Franz Ulrich z Liberce, který koupil 29.12.1806 původní (horní) panský Horský mlýn a přestavěl jej na továrnu na sukno, objekt ležel přímo pod skalou Jezdec, a pak už to šlo rychle:V roce

1823 založil Franz Rehwald přádelnu - vyhořela 19.8.1888
1825 založil Franz Schmidt další textilku
1838 založil Filip Schatten přádelnu, další přádelnu založil roku
1840, která vyhořela 1894
1843 založil Josef Pilz přádelnu, další přádelnu založil v roce
1843 Adolf Schütze, tato vyhořela 27.3.1893
1844 založil Franc Leubner přádelnu,
1845 Anton Horn založil další přádelnu, továrnu na sukna, založil v roce
1845 Anton Ulrich, ve stejném roce
1845 založil textilní podnik Anton Günzel, tato továrna vyhořela 30.12.1896
1848 Anton Kiesewetter založil již 12. textilku, a ještě roku
1867 založil Josef Jäger další přádelnu.Trochu delší a nudný seznam, nemohli jsme však nikoho vynechat, každý z těchto pánů se podílel na vytvoření první průmyslové zóny.Zajímavé je, kolik textilních závodů vyhořelo, asi je to tím, že se svítilo lampami s otevřeným ohněm a v prašném provozu přádelny to asi byl problém. Možná, že to bylo jinak - všechny požáry byly až v devadesátých letech 19. století, do té doby nic?Majitelé těchto podniků se dost často střídali, byl by to další nudný seznam. Po uplatněním a rozšíření parních strojů se těžiště průmyslu přesunulo jinam, tam, kde byla železnice, která zásobovalo parní stroj uhlím a zajišťovala přísun materiálů a odbyt výrobků.Sláva ruprechtické průmyslové zóny trvala 50 let, potom nastává úpadek, který dovršil konec 1. světové války, kdy vznikem nového státu, ztrácí tato oblast textilního průmyslu, odbytiště na Balkáně a zejména v Levantě.Je třeba poznamenat, že toto údolí Černí Nisy v současnosti není na katastru Ruprechtic, v osmdesátých letech minulého století byla hranice ruprechtického katastru posunuta k horní silnici do Rudolfova, dnes patří i pravý břeh Nisy do Kateřinek. Nic to však nemění na situaci, že první průmyslová zóna Čech byla založena v Ruprechticích.

(zdroj:  https://www.ruprechtice.cz  )