Vysvětlení
historie dnešního Jeřábu se neobejde bez poznání předchozí situace v
časových a prostorových souvislostech. Trvalé osídlení užšího Liberecka
je spjato až s příchodem šlechtického rodu Biberštejnů na Frýdlantsko v
roce 1278, jenž inicioval od osmdesátých let 13. století novou
kolonizační aktivitu. Během ní se do poloviny 14. století dotvořila
základní sídelní struktura Liberecka. Kolem roku 1300 byla založena ves
Liberec o rozloze cca 520 ha, která se stala sídlem malé farnosti. Do
jejího obvodu patřila zřejmě již existující ves Růžodol, jejíž hranici s
Libercem tvořil tok Nisy. Byla jednou z nejrozsáhlejších vsí Liberecka o
rozloze cca 760 ha. Během první poloviny 14. století se staly obě vsi v
rámci biberštejnského dominia součástí samosprávného obvodu
hamrštejnského hradu pod vrchním dohledem frýdlantského purkrabího.
Jejich obyvatelé navštěvovali místní trhy v blízkém Frýdlantu a
Chrastavě i výroční trhy ve vzdálenějším Zhořelci. Živili se
zemědělstvím, pastevectvím i prací v lese. Ve čtyřicátých letech 15.
století obnovili Biberštejnové během husitských válek zpustošený Liberec
povýšením na městečko, jehož měšťané získali právo vaření piva. Liberec
patřil dlouho mezi tzv. trpasličí městečka se zástavbou pouze kolem
vyměřeného tržiště. Během česko-uherských válek byl v roce 1469 vypálen.
Na přelomu třicátých a čtyřicátých let 16. století se Liberec stal
správním centrem nově vzniklého libereckého panství s vrchnostenským
poplužním dvorem. Právovárečné domy na parcelách pozdějších budov s čp.3
a čp. 4 na jižní straně nově vzniklého tržiště spolu s mlýnem, který
byl v té době zřejmě postaven v blízkosti dnešního čp. 26, byly prvními
stojícími objekty na území dnešního Liberce III. Po příchodů Redernů na
liberecké panství se po roce 1558 odehrály změny i na území Růžodolu.
Mezi lety 1564 -1566 koupil růžodolské rychtářství s příslušenstvím
liberecký hejtman Jáchym Ulrich z Rosenfeldu a založil zde hospodářský
dvůr. V roce 1577 k němu přikoupil sousední sedláckou usedlost s
pozemky. Po jeho smrti získali tento majetek v roce 1597 Redernové,
kteří ke dvoru mezi lety 1602-1610 scelili další půdu dvou sousedních
poddanských usedlostí. Růžodolský vrchnostenský dvůr o rozloze 202,5 ha
měl však malou výnosnost, proto byl z velké části rozparcelován a
Kateřinou z Redernu odprodán devatenácti libereckým měšťanům. Je to
významná událost pro dějiny města. Nově získané pozemky jsou dodnes
základem katastrálního území Jeřábu a daly mu i pojmenování. Převod
majetku byl zapsán do vrchnostenské gruntovní knihy 8. ledna 1612 a
objevuje se tu poprvé pomístní název "Kranichsberg" (později psán
zkráceně "aufm Kraniche"). Podle ptáka jeřába nebo jména dřívějšího
rychtáře se tak nazývalo stoupající návrší v místech dnešního nádraží
spolu s loukami a polnostmi z jeho obou stran táhnoucími se až k Nise,
které byly původně součástí růžodolského rychtářství. Velká část byla z
něho připojena k městu, menší díl luk a pozemků před a za tzv. "Velkým
rybníkem" zhruba v místech mezi řekou Nisou, dnešní ulicí Košickou,
Nákladní a třídou 1. máje si ponechala vrchnost. Ze zbylých oddělených
částí Růžodolu vznikl pozdější Růžodol I a Horní Růžodol, které do roku
1850 tvořily společnou ves.
Povýšení
na město a právo konat dva výroční trhy přineslo od roku 1577 další
oživení hospodářského života. Znamenalo významnou stavební proměnu
Liberce, vyrostly tu první zděné budovy a díky uděleným privilegiím a
příhodným podmínkám se rozvinul obchod a řemesla. Důležitým vedlejším
zaměstnáním měšťanů bylo pivovarnictví. V roce 1592 byl stanoven konečný
počet výsadních právovárečných domů na šedesát tři, z nichž pouze sedm
stálo na území pozdějšího Liberce III. V roce 1619 existovalo v Liberci
osm cechů, mezi nimiž začal postupně nabývat na významu soukenický cech.
Rostl i počet obyvatel města, zatímco v roce 1552 lze odhadovat kolem
35-40 domů s 300 obyvateli, v roce 1622 to bylo již 203 domů s 1 500
obyvateli.
Na
konci vlády Redernů v roce 1622 stálo v místech pozdější liberecké
třetí čtvrti asi 50 domů. Relativně živelnou výstavbu formoval především
členitý terén a soukenická výroba vyžadující dostatek vody. Část
zástavby se proto od konce 16. století soustředila také do prostoru v
okolí dnešního Soukenného náměstí. Harcovský potok se tu patrně již ve
druhé polovině 16. století sléval s mlýnským náhonem vyvedeným z Nisy a
jeho rozšířený tok zde tvořil mlýnský rybník. Část vody z něho odtékala
jako Harcovský potok do Nisy a část do vrchnostenského mlýna a za ním
pokračoval náhon dále. V tomto období na území pozdějšího Liberce III
přibyly postupně do roku 1552 v dnešním náměstí Dr. E. Beneše nejprve
právovárečné domy v místech dnešních čp. 1 a čp. 6 a mezi lety 1552-1593
pak další výsadní domy (čp. 2 a čp. 5) a v dnešní Pražské ulici čp. 7.
Domy na náměstí byly s hrázděným patrem, loubím a štíty obrácenými do
prostoru náměstí. V Pražské ulici pak přibyly mezi lety 15921622 další
domy (čp. 8, čp. 9, čp. 13, čp. 15, čp. 16, čp. 17, čp. 19, čp. 20, čp.
21, čp. 22 a čp. 23). Na obecní půdě za mlýnem hospodářské objekty: v
roce 1576 v dnešní Široké ulici obecní sladovna (čp. 28), v dnešní
Myslivecké ulici roku 1605 pazdírna na tření Inu (čp. 297), obecní
rasovna (čp. 307) a kolem roku 1590 koželužna ševců (čp. 309) a v dnešní
Barvířské ulici v roce 1608 barvírna (čp. 29-30). Do roku 1622 byly v
ní postaveny domy čp. 31, čp. 32, čp. 33; z druhé strany - čp. 116, čp.
117, čp. 118, čp. 119, čp. 120, čp. 121 a čp. 122; v dnešní ulici
Hrázděné čp. 108, čp.111, čp. 113; v dnešní třídě 1. máje čp. 64, čp. 71
a čp. 76 a Jánské ulici čp. 51, čp. 55, čp. 57, čp. 59 a čp. 60.
S
výkonem samosprávy byly spojeny stavební záležitosti, které byly do
konce 18. století pod vrchnostenským dohledem. V čele stál nejprve
dědičný rychtář, který jako vrchnostenský úředník rozhodoval ve
správních záležitostech a zastupoval vrchnost na vesnickém soudu. Po
povýšení Liberce na městečko se ve čtyřicátých letech 15. století
postavil do čela nově vzniklé městské rady purkmistr, který se stal po
zániku funkce dědičného rychtáře na přelomu 15. a 16. století vedoucím
orgánem samosprávy. Od konce třicátých let 16. století se v Liberci
začala formovat městská kancelář s městským písařem a rozvíjela se
městská správa. Dochované písemnosti vzniklé z její úřední činnosti jsou
od té doby prvořadým pramenem i pro dějiny později zřízené třetí
městské čtvrti.
(zdroj: J.Bock - Liberec III Jeřáb městská čtvrť v proměnách doby, 2016)