Léta šedesátá
Šedesátá léta byla dobou, kdy se společnost postupně vymaňovala z chudoby
poválečných let i doby perzekuce a pronásledování komunistickým režimem. Kromě
swingových a dechovkových souborů zde působilo od počátku šedesátých let několik
souborů, prezentujících se především taneční hudbou (orchestr ZK Železničář Ladislava
Bareše, hudba OB Hanychov Jana Komínka, orchestr Jiřího Musila, orchestr Josefa Háka,
hudba ČSAO Rudolfa Plačka a další). Jedním z prvních, jenž přišel s nápadem uspokojit
poptávku po bigbeatových souborech, byl kapelník libereckého tanečního orchestru ZK
Železničář Ladislav Bareš. Oslovil několik mladých hudebníků a zanedlouho byl na světě
bigbeatový soubor Atlantic, hrající po boku Orchestru ZK Železničář Ladislava Bareše na
tanečních zábavách a dalších akcích. Soubor se stal velmi populárním a působil na Liberecku
do počátku 70. let.
Podobně smýšlející byl Rudolf Mihulka, když prosadil Jürgena Kawana,
Miroslava Němce a další hudebníky jako střídající bigbeatovou kapelu svému orchestru
S Combo, později Combo 62. O rok později v roce 1964 již vystupoval se souborem
S Combo bigbeatový Elektron Jana Kostrouna. Nově vznikající soubory před a po roce 1965
neměly zpočátku kvalitní technické vybavení a ideální podmínky pro zkoušení, ale jejich
nadšení pro bigbeatovou hudbu bylo obrovské a tyto obtíže překrylo. V roce 1965 vznikl
českodubský soubor The Sharks fungující do dnešních dnů a ovlivněný ve svých počátcích
především The Beatles stejně jako jablonečtí Mustangové a liberečtí The Best Cruel
a
The Kings Jürgena Kawana.
Kromě The Beatles a taktéž Rolling Stones byly ovlivněny
postupně vznikající liberecké soubory Torrefection43 Jana Kostrouna, Black Birds, Tomáše
Holoubka, Mickey Mouse Pavla Bendy, The Leones Stanislava Munzara, Melody
Makers Jiřího Lesáka, Candy Tabs Zdeňka Šlechty a ve svých počátcích také Anex Karla
Živnůstky.
Průmyslové podniky, jednotná zemědělská družstva a společenské organizace
souborům prostřednictvím svých závodních klubů dělaly patronát nad hudebními
soubory.(ZK Plastimat Liberec, ZK ROH Bytex Vratislavice nad Nisou, ČSM Hedva Liberec,
ZK Textilana Liberec, ČSPO Liberec, ZO SSM Pivovar Vratislavice nad Nisou, PKO
Liberec, Střediskový kulturní klub Český Dub, JZD Bílá, Osvětová beseda Český Dub a
další). V podstatě jakákoli organizace mohla být zřizovatelem hudebního souboru, přičemž za
něho nesla plnou odpovědnost a mimo ni soubor nesměl vystupovat. V některých případech
zřizovatel financoval nákup hudebních nástrojů a umožnil souboru zkoušet v prostorách
podnikového klubu apod.
Do konce 60. let nebyl dohled nad kulturními organizacemi tak důsledný jako
v pozdějších letech.
Hlavní slovo nad soubory měl Svaz hudebníků založený v roce 1969 a na
Liberecku zastoupený předsedou pobočky Josefem Němečkem, místopředsedou Jiřím
Valešem, jednatelkou Eliškou Veverkovou a členy výboru Josefem Ottlem, Jiřím Veverkou,
Miroslavem Skočdopolem a Jiřím Moravcem, který byl zároveň členem ústředního výboru
Svazu hudebníků a jeho právníkem na státní úrovni. V rámci pobočky Svazu hudebníků
fungoval Poradní sbor - aktivisté lidových zábav, jehož předsedou byl Jaroslav Ládr a členy
Jan Mazač, František Zvonek, Jiří Novák, František Steklý, Karel Havlíček, Jindřich Bouma a
Oldřich Vrabec. Poradní sbor dohlížel nad veškerými pořádaným kulturními akcemi.
Příslušná hudební produkce musela být předem nahlášena: "Podle vyhlášky MŠK č. 99/1958 ÚT, jest každý pořadatel veřejné hudební produkce povinen vyžádat si úřední povolení
k uspořádání produkce u MěstNV, v jehož obvodu bude produkce uspořádána."
Co se týče kulturních akcí v 60. letech, na několika místech v Liberci a jeho blízkém
okolí se odehrávaly taneční zábavy, například v PKO s Orchestrem Ladislava Bareše a
bigbeatovým Atlantikem. Podobně tomu bylo v Kulturním a společenském středisku Na
Střelnici, kde vyhrával orchestr Combo 62 s bigbeatovým Elektronem vždy o sobotách. Na
neděli připadaly čaje s instrumentální kapelou. V posledním červnovém dni roku
1966 vystoupil v Přírodním divadle PKO známý francouzský zpěvák Johny Hallyday
s doprovodnou skupinou. Akce skončila zásahem Veřejné bezpečnosti a rozehnáním
účastníků zpočátku velmi poklidného koncertu francouzské hvězdy. Mezi zatčenými byl
známý liberecký hudebník kapely The Best Cruel Jürgen Kawan a kytarista téže kapely
Miroslav Němec, dále Zdeněk Dobružský, Petr Šimr, Mikuláš Novák a Michal Kudr.
Během letních prázdnin se v Klubu mladých Na Střelnici konaly večery bigbeatové hudby a
malá filmová představení. Navzdory událostem z konce června vystoupila v září v přírodním
amfiteátru anglická bigbeatová formace Red Squares. Na celkem 10 místech v Liberci a
okolí (hotel Zlatý lev, kavárna Nisa, vinárna Réva, kavárna Imperiál, kavárna Pošta,
restaurace Březová alej, Kulturní dům OB Hanychov - Růžový palouček, hotel U jezírka,
Pivovarská restaurace a Dělnický dům v Rochlici) byla věnována pozornost spíše taneční
hudbě, kromě Střelnice a PKO. Rok 1967 začíná vystoupením Mefista a interpretů Divadla
Rokoko v Lidových sadech. V březnu, v rámci IV. večera bigbeatové hudby zahrály
soubory Juventus s Karlem Černochem, Flamengo s Karlem Kahovcem a Petrem Novákem.
V červnu přijela do přírodního amfiteátru švýcarská bigbeatová formace Les Sauterelles
v rámci svého turné po Československu se střídajícími se předkapelami Matadors a
Flamengo. První jmenovaná vystoupila po boku švýcarských hvězd v Liberci.
V září 1968 proběhl v PKO koncert Apollobeatu Petra Spáleného s Pavlínou
Filipovskou a Josefa Laufera se svojí beatovou kapelou. V závěru roku 1969 mohli
návštěvníci sálu Lidových sadů okusit pražskou west coastovou formaci The Cardinals
s klávesistou Leškem Semelkou.
Léta sedmdesátá
Sedmdesátá léta byla důležitým obdobím nejen na Liberecku, ale také v celé zemi.
Československo bylo jakýmsi uzavřeným světem, který se pozvolna vzpamatovával
z příchodu spojeneckých vojsk v roce 1968. Normalizační aparát se snažil prostřednictvím
zákazů, tlaků na změnu názvu souboru a rekvalifikacemi, při níchž se sledoval spíše politický
rozhled hudebníka, než muzikální dovednosti.
Nechtěl-li někdo následovat popové kapely,
uchyloval se spíše k alternativní scéně a zdrojem jeho inspirace byl hardrock, později punk a
nová vlna.
Na liberecké rockové scéně nebylo mnoho souborů, které by musely ukončit svoji
činnost nařízením státních orgánů, protože většina z nich byly soubory amatérské. Nově
vzniklé amatérské soubory musely projít kvalifikačními přehrávkami a být organizovány pod
Svazem hudebníků, pobočkou Liberec. Repertoár souborů se postupně proměňoval, postupně
opadal vliv Beatles a Rolling Stones a hudba začala být tvrdší. Do poloviny 70. let vznikli
liberečtí Dures Special Jindřicha Šlechty, Proxima Centauri Františka Pšenčíka, Ametyst
Tomáše Holoubka, hodkovičtí Pastevci Jaroslava Honzejka a Krakatit Jiřího Bláhy. Kromě
Ametystu, který se zaměřil na vlastní bigbeatovou tvorbu zařazovaly ostatní soubory kromě
skladeb ze 60. let také songy od Deep Purple, Led Zeppelin a dalších souborů. Ve druhé
polovině 70. let nadále fungoval Jürgen Kawan, ovšem s již přejmenovanou kapelou z The
Kings na Nisanthropes a později na Samotáře, zrodily se ojedinělé kapely jazz rockového
charakteru jako Rockwell a SGQ, dále pop rockové Subkomise, Reflex a studentská kapela
Stratos z liberecké stavební průmyslovky ovlivněná tvorbou Status Quo.
Co se týče kvalifikačních přehrávek, účast na nich byla povinná pro soubory, jež
chtěly oficiálně vystupovat. V libereckém prostředí převažovaly amatérské soubory, které
byly zařazené do tří kvalifikačních skupin, přičemž třetí třída znamenala nejlepší hodnocení.
Vedoucí souboru u kvalifikačních přehrávek předložil přehrávkové komisi repertoárový list a
porota si vybrala zpravidla tři skladby, které kapela zahrála. Poměr anglických a českých
textů musel být zpravidla 3:7, což hudebníci řešili předkládáním anglických skladeb
s českými texty.
Porota hodnotila intonaci, rytmus, dynamiku, podání, celkovou
charakteristiku souboru a podávala návrh na udělení kvalifikačního příplatku. Pokud kapela
přehrávkami neprošla, byla zde možnost opakování. Rockové soubory neměly mnoho šancí
dosáhnout na třetí kvalifikační třídu a nemáme doloženou rockovou kapelu v 70. letech
s tímto hodnocením. V liberecké přehrávkové komisi zasedali po celou dobu normalizace
Eliška Veverková, Jiří Veverka, Jiří Moravec, Rudolf Mihulka, Jiří Valeš, Jindřich Bouma,
Josef Němeček a příležitostně také Vladimír Jánský.
V rámci kulturních zařízení v Liberci začal od roku 1976 fungovat Klub mládeže
Plamen s pravidelným programem. Ačkoli bychom podle názvu usuzovali spíše politický
charakter klubu, skutečnost byla trochu odlišná. Klub byl otevřen již v roce 1968 a
soustředil se po dobu bezmála osmi let pouze na předprodej vstupenek pro PKO, agitátorskou
činnost, málo četná vystoupení a nevýherní hrací automaty pro mládež a kavárenský provoz.
Užívalo se pojmenování Herna mladých. Od roku 1976 se začínají objevovat pravidelné
programy klubu, které kromě besed a diskoték nabízely hudební pořad Miroslava Jirsáka
Gramofórum, zaměřený na prezentaci novinek ze zahraničních gramofonových desek.
V roce 1978 je zaznamenán výrazný nárůst pořadů. V klubu zkoušela studentská kapela
SPŠST Stratos a aktivně v klubu vystupovala. V dubnu téhož roku hrál v Plamenu Katapult,
Jana Kratochvílová se skupinou Kroky, probíhal pořad Gramofórum. V říjnu je
zaznamenáno vystoupení Petra Nováka s programem Planeta snů a v prosinci se vrátil na
svůj koncert Katapult, tentokrát však do menzy VŠST, stejně jako v závěru roku Jazz Q Martina Kratochvíla, který vystoupil taktéž v menze.
V březnu 1979 absolvoval v Plamenu
vystoupení Marsyas, Modus a opětovně Petr Novák. V květnu započala celková
rekonstrukce klubu, jež trvala do konce roku 1979. Z akcí v dalších kulturních zařízeních je
třeba zmínit, že od jara 1970 uváděl vždy po měsících Oskar Gottlieb s Petrem Černockým,
Jaromírem Koptářem a Vladimírem Sísem v PKO čtyři diskotéky. V dubnu 1970 zavítal do
Lidových sadů Olympic,
v říjnu Blue Effect a Flamengo.
Jak je zřejmé, šrouby
normalizačního režimu se zatím utahovaly velmi pomalu a rockovým kapelám byl prozatím
dáván prostor. V dubnu 1973 vystupovalo v Lidových sadech pouze Collegium Musicum,
Olympic s Jiřím Kornem a bývalý zpěvák z Matadors Viktor Sodoma se skupinou Shut
Up, dávající přednost poprocku. V listopadu vystoupili v Lidových sadech východoněmečtí
Puhdys. Posuneme-li se do roku 1975, zaznamenáme citelný pokles rockové hudby, až na
březnový koncert kapely Synkopy 61 s Oldřichem Veselým a Olympiku v prosinci
s programem "76". S bigbeatem to nebylo v tomto období růžové, a tak špetku tvrdšího
stylu skýtaly snad pouze taneční zábavy, které jím čas od času svá vystoupení proložily.
V kavárně Nisa hrál Ananas, Anex a Pastevci, v Centrumu na Králově Háji Elektron, stojící
na pomezí rocku a popu.
Park kultury a oddechu v Lidových sadech ve spolupráci s OV SSM v Liberci začal
pořádat od jara 1975 amatérskou přehlídku zpěváků a skupin s názvem Ještědský drak.
Soutěží prošla řada libereckých muzikantů. Porota složená ze zástupců PKO, OV SSM a
aktivních hudebníků sledovala kromě hudebního projevu také texty a hodnotila celkový
dojem. Kvalifikační předkola probíhala každoročně v lednu a v únoru v rámci odpoledních
tanečních zábav v PKO. Finálový večer se uskutečnil v březnu nebo v dubnu v PKO, od
poloviny 80. let také v sále Kolosea. Soubory podléhaly rozdělení do kategorií folk, country,
beat, jazz a sólový zpěv. Z periodika Kultura a sport Liberecka máme k dispozici výsledky
následujících ročníků:
ROČNÍK FINÁLE KATEGORIE BEATOVÝCH SKUPIN
III.
1977 1. PASTEVCI, ROCKWELL (spol. 1. místo)
VI.
1980 1. SGQ, 2. AUTENTIK, 3. KRAKATIT
VII.
1981 1. MIMOSA, 2. LAZARET, 3. B - KOMPLEX
VIII.
1982 1. RAINBOW, CENTREXIT (spol. 1. místo)
IX.
1983 1. MEDŮZA, COOWPEROVY PŘEDEHŘÍVAČE (spol. 1. místo)
X.
1984 1. MIMOSA II, 2. ARCUS, 3. HEC
XI.
1985 1. 666, 2. VÝSTAVNÍ KLUB, 3. LUXUSNÍ PARNÍK
XII.
1986 1. JACO, 2. PROFIL, 3. ALLEGRO
XIII.
1987 1. ADEPT, LUXUSNÍ PARNÍK (spol. 1. místo)
XIV.
1988 1. HORROCKS, 2. LUXUSNÍ PARNÍK, 3. KRAKONOSH
XV.
1989 1. MANGUSTA, 2. REVERS, 3. STOJATÉ VODY
Léta osmdesátá
Osmdesátá léta jsou ve znamení příchodu alternativy, punku a nové vlny a heavy
metalu. Oproti 60. létům se vylepšilo technické vybavení souborů a československý průmysl
hudebních nástrojů dodával obstojné nástroje a aparáty. V Československu jsou léta
osmdesátá zastoupena umělci, kteří jsou povolení tehdejším režimem (Olympic a další) nebo
kapely produkující hudbu tolerovanou či zakazovanou (punkové, novovlnné a heavy metalové
soubory). Pro tuto dobu je nadále charakteristické přejímání nových skladeb zahraničních
interpretů, dohled státu nad udělováním kvalifikačních přehrávek, kontrolou lidových zábav,
zákazem činnosti souboru.
V praxi se tento jev na Liberecku prosadil v podobě Poradního sboru - aktivistů
lidových zábav, působících v rámci Svazu hudebníků, pobočky Liberec. Předsedou poradního
sboru byl Jaroslav Ládr a členy Jan Mazač, František Zvonek, Jiří Novák, František Steklý,
Karel Havlíček, Jindřich Bouma a Oldřich Vrabec. Poradní sbor dohlížel nad veškerými
pořádanými kulturními akcemi. Mohl také spolu s Veřejnou bezpečností dávat podnět
k návrhům zákazů činnosti souborů. Udělování zákazů bylo důsledkem potyček a demolování
vnitřního zařízení sálů provozoven, zjištění většího množství podnapilých osob na hudební
produkci, zjištění závadových osob a nealkoholové toxikomanie. Jako příklad je možné uvést
libereckou Lampu, která měla na určitou dobu zákaz hraní v jabloneckém okrese, kvůli
hromadné rvačce cca 300 lidí na samém začátku vystoupení v hostinci v Maršovicích (Ostrý
roh). Další poněkud specifický zákaz se týkal kapel s nejnižší kvalifikační třídou 1, které
směly hrát pouze v okrese Liberec. Jistou formou perzekuce bylo zastavení činnosti kapely
kvůli názvu, což se týkalo například kapely Recese, která na počátku 80. let změnila svůj
název na neutrální Prostor. Inspekce lidových zábav kontrolovala, zda souhlasí tabulkové taxy
na vypsaném bloku. Dále bylo kontrolováno, zda se dodržuje předepsaný poměr anglických a
českých skladeb v poměru 3:7. Možným postihem byl jednorázový zákaz hudební produkce,
o kterém se kapela zpravidla dozvěděla až po svém příjezdu do místa konání akce. Častou
formou zákazu také bylo odebrání osvědčení vedoucímu hudebního souboru. Jiří Bárta
z kapely Ego vzpomíná: "Před každou zábavou se každopádně chodilo na OKS pro povolení
k produkci a tihleti taťkové, aby vypadali jako dobráci, vždy vše povolil, ale vzápětí dali echo
pořadateli, aby akci pod nějakou záminkou zrušil. OKS nikdy kapele nedalo žádné oficiální
lejstro ohledně zákazu, vše se odbývalo takto pokoutně. A když už bylo hodně zle a stížnosti se
množily, dostalo se kapele pouze ústního vyrozumění o zákazu činnosti. Těžko však objasním
konkrétní důvod zákazu Ega. Jim stačilo vcelku málo."
Na Liberecku vzniklo větší množství souborů, z nichž některé hrají do dnešních dnů a
ostatní zanikly po krátkém či delším působení. Na počátku 80. let se zrodily kapely Syrinx
produkující hudbu od hardrocku po punk a Ego směřující více k hard rocku. Přicházejí
punkové soubory Slunéčko a Paragraf 20291 ovlivněné tvorbou novovlnných Extempore a
dále punk rozvíjející Hubert Macháně.
Do poloviny 80. let vznikla kapela Lampa hrající
českou novou vlnu, hard rock a heavy metal stejně jako její novovlnná odnož kapela Ropa.
Poprockovými soubory vzniklými na Liberecku do poloviny 80. let jsou kapely Domino
,
Saturn a Rogallo, výrazně rockovější do poloviny osmé dekády je Rival, Gretsch, Medůza,
666, Mimósa a jablonecké Doteky. Mezi metalové soubory druhé poloviny osmé dekády
řadíme Metlu, Profil, Horrocks, Recesi, Adept, V. A. R., Nero, M. O. R. a Veteš. V tomto
období se vyprofilovalo několik souborů stojících na pomezí stylů. Jmenujme kapelu
Pohromadě na přehradě spojující v sobě rock a blues, dále Sémantické hejno veselých
beránků a Kamufláž pohybující se na hranici folku a rocku.
Ve své činnosti pokračoval Klub mládeže Plamen v centru Liberce. Posuneme-li se do
roku 1981, vystoupili v březnu liberečtí B - Komplex a Slunéčko, v dubnu pražští otcové
punku Extempore. Několik skladeb z tohoto památného koncertu se objevilo na CD
Extempore - Velkoměsto. Podzim 1981 byl písničkářský v podání Jaroslava Lutky a Ivana
Strassera a v závěru roku opět Marsyas a B - Komplex.
V roce 1985 například zaznamenáváme lednové vystoupení Vladimíra Mišíka s Janem
Spáleným a kapely Moped z Berouna. V únoru opět Katapult, YoYo band, Halogen a na
konci měsíce Luboš Pospíšil.
V březnu liberecká Kamufláž s Lubošem Beránkem, Moped,
Tango s Miroslavem Imrichem v Pavilonu "A" LVT a tamtéž Festivalový ples s kapelami
Halogen, B - Komplex a Petrem Novákem. V následujícím měsíci program znovu
nezklamal. Skupina Tango v OB Pavlovice, pražský Karamel, duo písničkářů Luboš Beránek - Martin Červinka a pražský OK Band.
V závěru první poloviny roku 1985 vystoupení
libereckých OiOi Hubert Macháně, Profil a pražských Dr. Max a Arakain.
V Plamenu se dařilo na konci 70. let i v 80. letech uvádět dobré rockové soubory,
většinou opakovaně a umožnit rozvoj místním rockovým formacím a program doplňovat
nejen besedami o životě v socialistických zemích. Kromě rockových souborů zde
vystupovali folkoví písničkáři, country a bluegrassové kapely a jazzová uskupení. Klub dával
prostor finalistům Ještědského draka k samostatným vystoupením. Svou náplní patřil k velmi
zdařilým podnikům v samém centru Liberce.
Vladimír Merta Vzpomíná na koncerty v Klubu mládeže Plamen: "Plamen byl z rodu těch
neohrožených klubů, které nám nepravidelně, ale opakovaně, přes fámy a zlovolné nátlaky,
poskytovaly podium i v dobách zákazů. Možná nebyl dohled v průmyslových městech tak silný
jako v přeideologizované Praze. Dojem z klubu byl folkový: žádné zázemí, jen stěna, za kterou
jsme ladili. Když si člověk o přestávce odskočil, zaslechl upřímné názory na to, co provádí.
Zejména ke konci života režimu před námi paní pořadatelka hrála skvěle svou hru: dělala, že
o nás nic neví a my zase na oplátku předstírali, že nevíme, v jakém klubu, kým povoleném,
dohlíženém a řízeném, hrajeme. Nebylo navenek šedivějšího projevu občanské statečnosti.
Byla to účinná metoda, báli jsme se zbytečně.
Občas nás sice nepozvali, ale po čase zase ano.
A setkání s liberečáky z širokého okolí nás drželo nad vodou. Kdyby nepřišli, ztrácelo by naše
podomácké hraní společný smysl, kterým jsme se živili jako putující vyhnanci na poušti
manou, seslanou pateticky z nebes. Plamen se rozhořel a dokázal vznítit další duše. Takže
těch pár vět je mou kytičkou na jeho hrobečku."
Co se týče ostatních kulturních zařízení, zaznamenáváme v lednu 1986
vystoupení Olympiku v PKO,
v únoru Synkopy 61 a Odyssea v sále Kolosea.
První polovina let devadesátých
Doba po listopadu 1989 se výrazně liší od předchozích období. Léta sedmdesátá a
osmdesátá se vyznačovala tím, že bigbeat nebyl mezi režimem podporovaným hudebním
žánrem, i když se rodilo velké množství souborů. Hudebníci se vystavovali nebezpečí
policejního stíhání kvůli nepovolenému hraní, provozování hudby, výrobu nahrávek a šíření
zakázané hudby. Zákaz činnosti mohl být kontraproduktivním nebo naopak kapelu trvale
rozdělit. Se změnou politického systému mohla spousta hudebníků svobodně tvořit.
Zpočátku
byl patrný hlad po zakázaných kapelách a rocku vůbec, ale v průběhu první poloviny
devadesátých let se trh zasytil zahraničními kapelami a posluchači pomalu obraceli zrak
jinam. Svůj rozvoj na počátku devadesátých zaznamenal grunge, zejména prostřednictvím
americké kapely Nirvana, a heavy metal se rozvíjel v mnoha dalších odnožích.
V libereckém prostředí vzniklo v první polovině devadesátých let zhruba dvanáct
souborů, v nichž učinkovali hudebníci již známí hudebníci ze souborů osmdesátých let.
Jmenujme Krucipüsk založený v roce 1992 a dnes velmi populární, Detroit založený Petrem
Lesákem v témže roce, stejně jako Cräck temně rockoví Räka - Akkä a grungeová Pixla.
O rok později vznikli Bandoleros jako krásná ukázka jižanského rocku a v současnosti velmi
populární Těla. V dalším roce Kotrband a nakonec v roce 1995 Archa.
Klubová scéna doznala výrazných změn, v roce 1991 založili manželé Sabáčkovi
rockový klub Golet v Liberci na Tržním náměstí, ve kterém účinkovala řada libereckých
i mimolibereckých souborů a několik kapel ze zahraničí.
(zdroj: Bigbeat na Liberecku od 70. let 20. století (Bakalářská práce) - Jiří Zahradník, 2013)