Liberec a hudba

Bigbeatová scéna na Liberecku

Léta šedesátá

 Šedesátá léta byla dobou, kdy se společnost postupně vymaňovala z chudoby poválečných let i doby perzekuce a pronásledování komunistickým režimem. Kromě swingových a dechovkových souborů zde působilo od počátku šedesátých let několik souborů, prezentujících se především taneční hudbou (orchestr ZK Železničář Ladislava Bareše, hudba OB Hanychov Jana Komínka, orchestr Jiřího Musila, orchestr Josefa Háka, hudba ČSAO Rudolfa Plačka a další). Jedním z prvních, jenž přišel s nápadem uspokojit poptávku po bigbeatových souborech, byl kapelník libereckého tanečního orchestru ZK Železničář Ladislav Bareš. Oslovil několik mladých hudebníků a zanedlouho byl na světě bigbeatový soubor Atlantic, hrající po boku Orchestru ZK Železničář Ladislava Bareše na tanečních zábavách a dalších akcích. Soubor se stal velmi populárním a působil na Liberecku do počátku 70. let.

Podobně smýšlející byl Rudolf Mihulka, když prosadil Jürgena Kawana, Miroslava Němce a další hudebníky jako střídající bigbeatovou kapelu svému orchestru S Combo, později Combo 62. O rok později v roce 1964 již vystupoval se souborem S Combo bigbeatový Elektron Jana Kostrouna. Nově vznikající soubory před a po roce 1965 neměly zpočátku kvalitní technické vybavení a ideální podmínky pro zkoušení, ale jejich nadšení pro bigbeatovou hudbu bylo obrovské a tyto obtíže překrylo. V roce 1965 vznikl českodubský soubor The Sharks fungující do dnešních dnů a ovlivněný ve svých počátcích především The Beatles stejně jako jablonečtí Mustangové a liberečtí The Best Cruel a The Kings Jürgena Kawana.

Kromě The Beatles a taktéž Rolling Stones byly ovlivněny postupně vznikající liberecké soubory Torrefection43 Jana Kostrouna, Black Birds, Tomáše Holoubka, Mickey Mouse Pavla Bendy, The Leones Stanislava Munzara, Melody Makers Jiřího Lesáka, Candy Tabs Zdeňka Šlechty a ve svých počátcích také Anex Karla Živnůstky. Průmyslové podniky, jednotná zemědělská družstva a společenské organizace souborům prostřednictvím svých závodních klubů dělaly patronát nad hudebními soubory.(ZK Plastimat Liberec, ZK ROH Bytex Vratislavice nad Nisou, ČSM Hedva Liberec, ZK Textilana Liberec, ČSPO Liberec, ZO SSM Pivovar Vratislavice nad Nisou, PKO Liberec, Střediskový kulturní klub Český Dub, JZD Bílá, Osvětová beseda Český Dub a další). V podstatě jakákoli organizace mohla být zřizovatelem hudebního souboru, přičemž za něho nesla plnou odpovědnost a mimo ni soubor nesměl vystupovat. V některých případech zřizovatel financoval nákup hudebních nástrojů a umožnil souboru zkoušet v prostorách podnikového klubu apod. Do konce 60. let nebyl dohled nad kulturními organizacemi tak důsledný jako v pozdějších letech.

Hlavní slovo nad soubory měl Svaz hudebníků založený v roce 1969 a na Liberecku zastoupený předsedou pobočky Josefem Němečkem, místopředsedou Jiřím Valešem, jednatelkou Eliškou Veverkovou a členy výboru Josefem Ottlem, Jiřím Veverkou, Miroslavem Skočdopolem a Jiřím Moravcem, který byl zároveň členem ústředního výboru Svazu hudebníků a jeho právníkem na státní úrovni. V rámci pobočky Svazu hudebníků fungoval Poradní sbor - aktivisté lidových zábav, jehož předsedou byl Jaroslav Ládr a členy Jan Mazač, František Zvonek, Jiří Novák, František Steklý, Karel Havlíček, Jindřich Bouma a Oldřich Vrabec. Poradní sbor dohlížel nad veškerými pořádaným kulturními akcemi. Příslušná hudební produkce musela být předem nahlášena: "Podle vyhlášky MŠK č. 99/1958 ÚT, jest každý pořadatel veřejné hudební produkce povinen vyžádat si úřední povolení k uspořádání produkce u MěstNV, v jehož obvodu bude produkce uspořádána."

Co se týče kulturních akcí v 60. letech, na několika místech v Liberci a jeho blízkém okolí se odehrávaly taneční zábavy, například v PKO s Orchestrem Ladislava Bareše a bigbeatovým Atlantikem. Podobně tomu bylo v Kulturním a společenském středisku Na Střelnici, kde vyhrával orchestr Combo 62 s bigbeatovým Elektronem vždy o sobotách. Na neděli připadaly čaje s instrumentální kapelou. V posledním červnovém dni roku 1966 vystoupil v Přírodním divadle PKO známý francouzský zpěvák Johny Hallyday s doprovodnou skupinou. Akce skončila zásahem Veřejné bezpečnosti a rozehnáním účastníků zpočátku velmi poklidného koncertu francouzské hvězdy. Mezi zatčenými byl známý liberecký hudebník kapely The Best Cruel Jürgen Kawan a kytarista téže kapely Miroslav Němec, dále Zdeněk Dobružský, Petr Šimr, Mikuláš Novák a Michal Kudr.

 Během letních prázdnin se v Klubu mladých Na Střelnici konaly večery bigbeatové hudby a malá filmová představení. Navzdory událostem z konce června vystoupila v září v přírodním amfiteátru anglická bigbeatová formace Red Squares. Na celkem 10 místech v Liberci a okolí (hotel Zlatý lev, kavárna Nisa, vinárna Réva, kavárna Imperiál, kavárna Pošta, restaurace Březová alej, Kulturní dům OB Hanychov - Růžový palouček, hotel U jezírka, Pivovarská restaurace a Dělnický dům v Rochlici) byla věnována pozornost spíše taneční hudbě, kromě Střelnice a PKO. Rok 1967 začíná vystoupením Mefista a interpretů Divadla Rokoko v Lidových sadech. V březnu, v rámci IV. večera bigbeatové hudby zahrály soubory Juventus s Karlem Černochem, Flamengo s Karlem Kahovcem a Petrem Novákem. V červnu přijela do přírodního amfiteátru švýcarská bigbeatová formace Les Sauterelles v rámci svého turné po Československu se střídajícími se předkapelami Matadors a Flamengo. První jmenovaná vystoupila po boku švýcarských hvězd v Liberci.

V září 1968 proběhl v PKO koncert Apollobeatu Petra Spáleného s Pavlínou Filipovskou a Josefa Laufera se svojí beatovou kapelou. V závěru roku 1969 mohli návštěvníci sálu Lidových sadů okusit pražskou west coastovou formaci The Cardinals s klávesistou Leškem Semelkou.

Léta sedmdesátá

Sedmdesátá léta byla důležitým obdobím nejen na Liberecku, ale také v celé zemi. Československo bylo jakýmsi uzavřeným světem, který se pozvolna vzpamatovával z příchodu spojeneckých vojsk v roce 1968. Normalizační aparát se snažil prostřednictvím zákazů, tlaků na změnu názvu souboru a rekvalifikacemi, při níchž se sledoval spíše politický rozhled hudebníka, než muzikální dovednosti.

Nechtěl-li někdo následovat popové kapely, uchyloval se spíše k alternativní scéně a zdrojem jeho inspirace byl hardrock, později punk a nová vlna. Na liberecké rockové scéně nebylo mnoho souborů, které by musely ukončit svoji činnost nařízením státních orgánů, protože většina z nich byly soubory amatérské. Nově vzniklé amatérské soubory musely projít kvalifikačními přehrávkami a být organizovány pod Svazem hudebníků, pobočkou Liberec. Repertoár souborů se postupně proměňoval, postupně opadal vliv Beatles a Rolling Stones a hudba začala být tvrdší. Do poloviny 70. let vznikli liberečtí Dures Special Jindřicha Šlechty, Proxima Centauri Františka Pšenčíka, Ametyst Tomáše Holoubka, hodkovičtí Pastevci Jaroslava Honzejka a Krakatit Jiřího Bláhy. Kromě Ametystu, který se zaměřil na vlastní bigbeatovou tvorbu zařazovaly ostatní soubory kromě skladeb ze 60. let také songy od Deep Purple, Led Zeppelin a dalších souborů. Ve druhé polovině 70. let nadále fungoval Jürgen Kawan, ovšem s již přejmenovanou kapelou z The Kings na Nisanthropes a později na Samotáře, zrodily se ojedinělé kapely jazz rockového charakteru jako Rockwell a SGQ, dále pop rockové Subkomise, Reflex a studentská kapela Stratos z liberecké stavební průmyslovky ovlivněná tvorbou Status Quo.

Co se týče kvalifikačních přehrávek, účast na nich byla povinná pro soubory, jež chtěly oficiálně vystupovat. V libereckém prostředí převažovaly amatérské soubory, které byly zařazené do tří kvalifikačních skupin, přičemž třetí třída znamenala nejlepší hodnocení. Vedoucí souboru u kvalifikačních přehrávek předložil přehrávkové komisi repertoárový list a porota si vybrala zpravidla tři skladby, které kapela zahrála. Poměr anglických a českých textů musel být zpravidla 3:7, což hudebníci řešili předkládáním anglických skladeb s českými texty.

Porota hodnotila intonaci, rytmus, dynamiku, podání, celkovou charakteristiku souboru a podávala návrh na udělení kvalifikačního příplatku. Pokud kapela přehrávkami neprošla, byla zde možnost opakování. Rockové soubory neměly mnoho šancí dosáhnout na třetí kvalifikační třídu a nemáme doloženou rockovou kapelu v 70. letech s tímto hodnocením. V liberecké přehrávkové komisi zasedali po celou dobu normalizace Eliška Veverková, Jiří Veverka, Jiří Moravec, Rudolf Mihulka, Jiří Valeš, Jindřich Bouma, Josef Němeček a příležitostně také Vladimír Jánský. V rámci kulturních zařízení v Liberci začal od roku 1976 fungovat Klub mládeže Plamen s pravidelným programem. Ačkoli bychom podle názvu usuzovali spíše politický charakter klubu, skutečnost byla trochu odlišná. Klub byl otevřen již v roce 1968 a soustředil se po dobu bezmála osmi let pouze na předprodej vstupenek pro PKO, agitátorskou činnost, málo četná vystoupení a nevýherní hrací automaty pro mládež a kavárenský provoz.

Užívalo se pojmenování Herna mladých. Od roku 1976 se začínají objevovat pravidelné programy klubu, které kromě besed a diskoték nabízely hudební pořad Miroslava Jirsáka Gramofórum, zaměřený na prezentaci novinek ze zahraničních gramofonových desek. V roce 1978 je zaznamenán výrazný nárůst pořadů. V klubu zkoušela studentská kapela SPŠST Stratos a aktivně v klubu vystupovala. V dubnu téhož roku hrál v Plamenu Katapult, Jana Kratochvílová se skupinou Kroky, probíhal pořad Gramofórum. V říjnu je zaznamenáno vystoupení Petra Nováka s programem Planeta snů a v prosinci se vrátil na svůj koncert Katapult, tentokrát však do menzy VŠST, stejně jako v závěru roku Jazz Q Martina Kratochvíla, který vystoupil taktéž v menze.

V březnu 1979 absolvoval v Plamenu vystoupení Marsyas, Modus a opětovně Petr Novák. V květnu započala celková rekonstrukce klubu, jež trvala do konce roku 1979. Z akcí v dalších kulturních zařízeních je třeba zmínit, že od jara 1970 uváděl vždy po měsících Oskar Gottlieb s Petrem Černockým, Jaromírem Koptářem a Vladimírem Sísem v PKO čtyři diskotéky. V dubnu 1970 zavítal do Lidových sadů Olympic, v říjnu Blue Effect a Flamengo.

 Jak je zřejmé, šrouby normalizačního režimu se zatím utahovaly velmi pomalu a rockovým kapelám byl prozatím dáván prostor. V dubnu 1973 vystupovalo v Lidových sadech pouze Collegium Musicum, Olympic s Jiřím Kornem a bývalý zpěvák z Matadors Viktor Sodoma se skupinou Shut Up, dávající přednost poprocku. V listopadu vystoupili v Lidových sadech východoněmečtí Puhdys. Posuneme-li se do roku 1975, zaznamenáme citelný pokles rockové hudby, až na březnový koncert kapely Synkopy 61 s Oldřichem Veselým a Olympiku v prosinci s programem "76". S bigbeatem to nebylo v tomto období růžové, a tak špetku tvrdšího stylu skýtaly snad pouze taneční zábavy, které jím čas od času svá vystoupení proložily. V kavárně Nisa hrál Ananas, Anex a Pastevci, v Centrumu na Králově Háji Elektron, stojící na pomezí rocku a popu.

Park kultury a oddechu v Lidových sadech ve spolupráci s OV SSM v Liberci začal pořádat od jara 1975 amatérskou přehlídku zpěváků a skupin s názvem Ještědský drak. Soutěží prošla řada libereckých muzikantů. Porota složená ze zástupců PKO, OV SSM a aktivních hudebníků sledovala kromě hudebního projevu také texty a hodnotila celkový dojem. Kvalifikační předkola probíhala každoročně v lednu a v únoru v rámci odpoledních tanečních zábav v PKO. Finálový večer se uskutečnil v březnu nebo v dubnu v PKO, od poloviny 80. let také v sále Kolosea. Soubory podléhaly rozdělení do kategorií folk, country, beat, jazz a sólový zpěv. Z periodika Kultura a sport Liberecka máme k dispozici výsledky následujících ročníků:

ROČNÍK FINÁLE KATEGORIE BEATOVÝCH SKUPIN III.

1977 1. PASTEVCI, ROCKWELL (spol. 1. místo) VI.

1980 1. SGQ, 2. AUTENTIK, 3. KRAKATIT VII.

1981 1. MIMOSA, 2. LAZARET, 3. B - KOMPLEX VIII.

1982 1. RAINBOW, CENTREXIT (spol. 1. místo) IX.

1983 1. MEDŮZA, COOWPEROVY PŘEDEHŘÍVAČE (spol. 1. místo) X.

1984 1. MIMOSA II, 2. ARCUS, 3. HEC XI.

1985 1. 666, 2. VÝSTAVNÍ KLUB, 3. LUXUSNÍ PARNÍK XII.

1986 1. JACO, 2. PROFIL, 3. ALLEGRO XIII.

1987 1. ADEPT, LUXUSNÍ PARNÍK (spol. 1. místo) XIV.

1988 1. HORROCKS, 2. LUXUSNÍ PARNÍK, 3. KRAKONOSH XV.

1989 1. MANGUSTA, 2. REVERS, 3. STOJATÉ VODY

Léta osmdesátá

Osmdesátá léta jsou ve znamení příchodu alternativy, punku a nové vlny a heavy metalu. Oproti 60. létům se vylepšilo technické vybavení souborů a československý průmysl hudebních nástrojů dodával obstojné nástroje a aparáty. V Československu jsou léta osmdesátá zastoupena umělci, kteří jsou povolení tehdejším režimem (Olympic a další) nebo kapely produkující hudbu tolerovanou či zakazovanou (punkové, novovlnné a heavy metalové soubory). Pro tuto dobu je nadále charakteristické přejímání nových skladeb zahraničních interpretů, dohled státu nad udělováním kvalifikačních přehrávek, kontrolou lidových zábav, zákazem činnosti souboru.

V praxi se tento jev na Liberecku prosadil v podobě Poradního sboru - aktivistů lidových zábav, působících v rámci Svazu hudebníků, pobočky Liberec. Předsedou poradního sboru byl Jaroslav Ládr a členy Jan Mazač, František Zvonek, Jiří Novák, František Steklý, Karel Havlíček, Jindřich Bouma a Oldřich Vrabec. Poradní sbor dohlížel nad veškerými pořádanými kulturními akcemi. Mohl také spolu s Veřejnou bezpečností dávat podnět k návrhům zákazů činnosti souborů. Udělování zákazů bylo důsledkem potyček a demolování vnitřního zařízení sálů provozoven, zjištění většího množství podnapilých osob na hudební produkci, zjištění závadových osob a nealkoholové toxikomanie. Jako příklad je možné uvést libereckou Lampu, která měla na určitou dobu zákaz hraní v jabloneckém okrese, kvůli hromadné rvačce cca 300 lidí na samém začátku vystoupení v hostinci v Maršovicích (Ostrý roh). Další poněkud specifický zákaz se týkal kapel s nejnižší kvalifikační třídou 1, které směly hrát pouze v okrese Liberec. Jistou formou perzekuce bylo zastavení činnosti kapely kvůli názvu, což se týkalo například kapely Recese, která na počátku 80. let změnila svůj název na neutrální Prostor. Inspekce lidových zábav kontrolovala, zda souhlasí tabulkové taxy na vypsaném bloku. Dále bylo kontrolováno, zda se dodržuje předepsaný poměr anglických a českých skladeb v poměru 3:7. Možným postihem byl jednorázový zákaz hudební produkce, o kterém se kapela zpravidla dozvěděla až po svém příjezdu do místa konání akce. Častou formou zákazu také bylo odebrání osvědčení vedoucímu hudebního souboru. Jiří Bárta z kapely Ego vzpomíná: "Před každou zábavou se každopádně chodilo na OKS pro povolení k produkci a tihleti taťkové, aby vypadali jako dobráci, vždy vše povolil, ale vzápětí dali echo pořadateli, aby akci pod nějakou záminkou zrušil. OKS nikdy kapele nedalo žádné oficiální lejstro ohledně zákazu, vše se odbývalo takto pokoutně. A když už bylo hodně zle a stížnosti se množily, dostalo se kapele pouze ústního vyrozumění o zákazu činnosti. Těžko však objasním konkrétní důvod zákazu Ega. Jim stačilo vcelku málo."

Na Liberecku vzniklo větší množství souborů, z nichž některé hrají do dnešních dnů a ostatní zanikly po krátkém či delším působení. Na počátku 80. let se zrodily kapely Syrinx produkující hudbu od hardrocku po punk a Ego směřující více k hard rocku. Přicházejí punkové soubory Slunéčko a Paragraf 20291 ovlivněné tvorbou novovlnných Extempore a dále punk rozvíjející Hubert Macháně.

Do poloviny 80. let vznikla kapela Lampa hrající českou novou vlnu, hard rock a heavy metal stejně jako její novovlnná odnož kapela Ropa. Poprockovými soubory vzniklými na Liberecku do poloviny 80. let jsou kapely Domino , Saturn a Rogallo, výrazně rockovější do poloviny osmé dekády je Rival, Gretsch, Medůza, 666, Mimósa a jablonecké Doteky. Mezi metalové soubory druhé poloviny osmé dekády řadíme Metlu, Profil, Horrocks, Recesi, Adept, V. A. R., Nero, M. O. R. a Veteš. V tomto období se vyprofilovalo několik souborů stojících na pomezí stylů. Jmenujme kapelu Pohromadě na přehradě spojující v sobě rock a blues, dále Sémantické hejno veselých beránků a Kamufláž pohybující se na hranici folku a rocku. Ve své činnosti pokračoval Klub mládeže Plamen v centru Liberce. Posuneme-li se do roku 1981, vystoupili v březnu liberečtí B - Komplex a Slunéčko, v dubnu pražští otcové punku Extempore. Několik skladeb z tohoto památného koncertu se objevilo na CD Extempore - Velkoměsto. Podzim 1981 byl písničkářský v podání Jaroslava Lutky a Ivana Strassera a v závěru roku opět Marsyas a B - Komplex. V roce 1985 například zaznamenáváme lednové vystoupení Vladimíra Mišíka s Janem Spáleným a kapely Moped z Berouna. V únoru opět Katapult, YoYo band, Halogen a na konci měsíce Luboš Pospíšil.

V březnu liberecká Kamufláž s Lubošem Beránkem, Moped, Tango s Miroslavem Imrichem v Pavilonu "A" LVT a tamtéž Festivalový ples s kapelami Halogen, B - Komplex a Petrem Novákem. V následujícím měsíci program znovu nezklamal. Skupina Tango v OB Pavlovice, pražský Karamel, duo písničkářů Luboš Beránek - Martin Červinka a pražský OK Band.

 V závěru první poloviny roku 1985 vystoupení libereckých OiOi Hubert Macháně, Profil a pražských Dr. Max a Arakain. V Plamenu se dařilo na konci 70. let i v 80. letech uvádět dobré rockové soubory, většinou opakovaně a umožnit rozvoj místním rockovým formacím a program doplňovat nejen besedami o životě v socialistických zemích. Kromě rockových souborů zde vystupovali folkoví písničkáři, country a bluegrassové kapely a jazzová uskupení. Klub dával prostor finalistům Ještědského draka k samostatným vystoupením. Svou náplní patřil k velmi zdařilým podnikům v samém centru Liberce.

Vladimír Merta Vzpomíná na koncerty v Klubu mládeže Plamen: "Plamen byl z rodu těch neohrožených klubů, které nám nepravidelně, ale opakovaně, přes fámy a zlovolné nátlaky, poskytovaly podium i v dobách zákazů. Možná nebyl dohled v průmyslových městech tak silný jako v přeideologizované Praze. Dojem z klubu byl folkový: žádné zázemí, jen stěna, za kterou jsme ladili. Když si člověk o přestávce odskočil, zaslechl upřímné názory na to, co provádí. Zejména ke konci života režimu před námi paní pořadatelka hrála skvěle svou hru: dělala, že o nás nic neví a my zase na oplátku předstírali, že nevíme, v jakém klubu, kým povoleném, dohlíženém a řízeném, hrajeme. Nebylo navenek šedivějšího projevu občanské statečnosti. Byla to účinná metoda, báli jsme se zbytečně.

Občas nás sice nepozvali, ale po čase zase ano. A setkání s liberečáky z širokého okolí nás drželo nad vodou. Kdyby nepřišli, ztrácelo by naše podomácké hraní společný smysl, kterým jsme se živili jako putující vyhnanci na poušti manou, seslanou pateticky z nebes. Plamen se rozhořel a dokázal vznítit další duše. Takže těch pár vět je mou kytičkou na jeho hrobečku." Co se týče ostatních kulturních zařízení, zaznamenáváme v lednu 1986 vystoupení Olympiku v PKO, v únoru Synkopy 61 a Odyssea v sále Kolosea.

První polovina let devadesátých

Doba po listopadu 1989 se výrazně liší od předchozích období. Léta sedmdesátá a osmdesátá se vyznačovala tím, že bigbeat nebyl mezi režimem podporovaným hudebním žánrem, i když se rodilo velké množství souborů. Hudebníci se vystavovali nebezpečí policejního stíhání kvůli nepovolenému hraní, provozování hudby, výrobu nahrávek a šíření zakázané hudby. Zákaz činnosti mohl být kontraproduktivním nebo naopak kapelu trvale rozdělit. Se změnou politického systému mohla spousta hudebníků svobodně tvořit.

Zpočátku byl patrný hlad po zakázaných kapelách a rocku vůbec, ale v průběhu první poloviny devadesátých let se trh zasytil zahraničními kapelami a posluchači pomalu obraceli zrak jinam. Svůj rozvoj na počátku devadesátých zaznamenal grunge, zejména prostřednictvím americké kapely Nirvana, a heavy metal se rozvíjel v mnoha dalších odnožích. V libereckém prostředí vzniklo v první polovině devadesátých let zhruba dvanáct souborů, v nichž učinkovali hudebníci již známí hudebníci ze souborů osmdesátých let. Jmenujme Krucipüsk založený v roce 1992 a dnes velmi populární, Detroit založený Petrem Lesákem v témže roce, stejně jako Cräck temně rockoví Räka - Akkä a grungeová Pixla.

O rok později vznikli Bandoleros jako krásná ukázka jižanského rocku a v současnosti velmi populární Těla. V dalším roce Kotrband a nakonec v roce 1995 Archa. Klubová scéna doznala výrazných změn, v roce 1991 založili manželé Sabáčkovi rockový klub Golet v Liberci na Tržním náměstí, ve kterém účinkovala řada libereckých i mimolibereckých souborů a několik kapel ze zahraničí.

(zdroj: Bigbeat na Liberecku od 70. let 20. století (Bakalářská práce) - Jiří Zahradník, 2013)