Lukáš Pospíšil

Pořád se mi honí hlavou PROČ? 

Protože mi zemřel tatínek, když jsem byl malý, a protože byl pro mě Lukáš hodně moc důležitý, proto se mi v hlavě honí tato otázka.Lukáš byl úžasný člověk, který byl na dnešní dobu výjímečný. 

Na rozdíl ode mě hodně manuálně zručný, takový ten kutil, co si umí všechno upravit a vylepšit. Byl ale zároveň skromný.

Jeho truhlářskou dílnu mu v roce 2010 zlikvidovala povodeň, tak se rozhodl jít pracovat do Densa, kde pracoval i jeho kamarád. Nakonec v posledních letech pracoval jako mistr a vždy si se vším uměl poradit. Jako vedoucí byl opravdu lidský, a měl úžasný smysl pro humor. 

Já se s ním přátelil po celou dobu, co pracuji v Densu, byl jako člověk jiný než ostatní, a ani povýšení ho nezměnilo. Byl moc obětavý a nejen, že se snažil své rodince doma zušlechťovat byt, ale pomáhal i kamarádům.

Jako každý člověk i on potřeboval nějaké to odreagování. A tak přišlo na řadu například i chovatelství.

My jsme se hlavně sblížili, když se rozhodl s dětmi chovat křepelky. 

Byl nadšený, když se mu začala líhnout křepelátka. Bohužel se neradoval dlouho a chov se mu přestal dařit.

Možná, že to byl jeden z důvodů, proč se nakonec rozhodl si splnit svůj sen a pořídil si motorku. Moc se těšil, až bude mít všechno vyřízené a konečně se projede. Bohužel toto rozhodnutí se mu stalo osudným. 

Je mi strašně moc líto jeho ženy Lucie a třech malých dětí, byl jim určitě úžasným tatínkem a toto ani náhodou nechtěl. Svou rodinku miloval. 

Lukáši, strašně moc nám všem chybíš. Bylo to proklaté rozhodnutí, ta Tvoje chuť se projet.....