Nádraží

Liberecké nádraží začátkem minulého století

Původní vzhled nádraží, postavené roku 1859 pro Pardubicko-libereckou a Žitavsko-libereckou dráhu je na poslednicích jen vzácně. Častější záběry na průčelí jsou až po přestavbě v roce 1906. Vzácné jsou rovněž pohlednice zachycující interiéry, nástupiště či kolejiště s vlakovými soupravami.
Trať z Pardubic do Liberec byla zprovozněna 1.května 1859.
Náklady na výstavbu nádraží částečně hradila i saská železnice, a to částkou 48 tisíc tolarů .
První vlak této společnosti přijel z Žitavy do Liberce 1.prosince téhož roku.
V roce 1875 přibylo spojení do Černous a v roce 1888 následovala trať do Jablonce nad Nisou.
Poslední trať z České Lípy do Liberce, postavená významnou společností Ústecko-teplické dráhy, byla zaústěna do nádraží až v roce 1903,přestože byla zprovozněna už v roce 1900.
Téměř 3 roky totiž končila bývalé stanici Růžodol a po spojení s centrem města sloužila tramvajová trať do Rochlice.
Železniční uzel i nádraží prodělaly celou řadu přestaveb, z nichž nejrozsáhlejší byla dokončena při příležitosti Výstavy českých Němců 1906.
Tehdy bylo nádraží rozšířeno, řada budov stržena a nahrazena novými.
Původní návrh vybudovat tunel pod tělesem dráhy, který by propojoval část tehdy ještě samostatných obcí jihozápadně od města, nebyl realizován.
Spojení musela i nadále postačit lávka pro pěší, která však byla úplně přestavěna a sloužila až do roku 1990.
Při přestavbě,na níž se podílely všechny železniční společnosti a která stála tehdy 5,6 miliónů korun, bylo zřízeno nové kolejiště a nástupiště . Vznikla nová budova, tzv.Ostrov, s rozsáhlým zázemím pro cestující, s dopravní kanceláří a restaurací s velkým sálem. Stavební úpravy neminuly ani původní budovu, kde byly zbudovány nové pokladny, úřední místnosti, policejní stanice, služební byty, obchody, holičství a prosperující restaurace s hostinskými pokoji.
Nádražní hostinec byl ve své době jedním z významných center kulturního i společenského života ve městě.
K nástupištím vedly podchody ,které slouží dodnes.
Severní křídlo budovy patřilo až do roku 1945 saské dráze, provozující na našem území jednu že svých tří železničních tras, s to dost frekventovanou trať z Žitavy do Liberce. 

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Lávka v Liberci, léto 1978. 

Téměř každá fotografie, kterou jsem za půlstoletí svého skromného šotoušení pořídil, nese nějaký příběh. Koncem sedmdesátek již měl parní provoz u nás na kahánku, a tak jsem jezdil fotit do severních Čech. Skvělá byla liberecká lávka přes koleje, protože jsem mohl obsáhnout všechna nástupiště. Fotky shora z pohledu dnešních šotoušů asi nestály za nic, ale mě naplňovala jejich dokumentární hodnota. Problém byl, že mě snadno uviděla Ozbrojená ostraha železnic, jejíž příslušníci mě z obou stran lávky snadno obklíčili a zajistili. V kanceláři se pak sepisoval Protokol o zadržení. Osožák zápolil s psacím strojem i češtinou a po pěti minutách neměl napsané ani jméno s celou adresou. Řekl, že jsem špion, a jde si ověřit mé údaje telefonicky do Prahy. Na dost dlouhou dobu jsem v kanclu osiřel, ale když jsem slyšel, že je připraven vlak před kanceláří k odjezdu, vytáhl jsem protokol ze stroje, nastoupil do Hurvínka, který se vzápětí rozjel. Jen jsem stačil zahlédnout obličej osožáka přilepeného na okno vedlejší kanceláře. Průvodčí se smál, že mi to trvalo tak dlouho, než jsem utekl (ostatní zadržení vypadli hned, jak osaměli) a poradil, abych zpátky tu stanici do Liberce šel po svých, ostatně to není daleko. Takže přikládám i pár fotek z lávky, které jsem tenkrát pořídil, on i ten ranžír teď vypadá úplně jinak. Ta barevná fotka sem asi moc nepatří, ale možná přece jen. Je na ní v Liberci vyfocena "zubačková" singrovka M240 021 dne 20. srpna 2008. Tento načančaný motoráček pak zanedlouho celý vyhořel…

autor příspěvku Milan Milpo Polák

V železničním uzlu Liberec se 23. 8. 1980 konalo slavnostní ukončení parního provozu na tratích ČSD.

Toho dne sem byl z Prahy vypraven poslední zvláštní osobní vlak s oficiální vládní delegací, tažený dvěma parními lokomotivami 475.179 a 475.1142. Po příjezdu byla na libereckém nádraží zahájena velká výstava parních lokomotiv a železniční techniky, která se těšila mimořádnému zájmu veřejnosti až do skončení 7. 9. Tímto aktem byl symbolicky ukončen provoz parních lokomotiv na československých železnicích. Od té doby se pára na naše tratě vrací už jenom příležitostně jako nostalgická vzpomínka při různých výročích a oslavách. Na sychrovském viaduktu je zachycen jeden z historických vlaků s parní lokomotivou řady 354, 1217, který jezdil po dobu trvání výstavy mezí Libercem a Turnovem.

zdroj: Roman Karpaš a kolektiv - Stalo se na severu Čech 1900/2000, 2001

Čtvrt století staré zátiší z libereckého pátého nástupiště jsem již před časem zveřejnil v "železniční" skupině, ale tu patrně většina z vás nesleduje...
Schválně - kdo si pamatuje na legendární nápis "PŘECHOD POUZE PRO ZAMĚSTNANCE STANICE ČSD A POŠTY" (a na příslušníky OSOŽ vybírající pokuty)? (autor Miroslav Fogl)

26. -27.10.2008.

Když tady řešíte lávku/podchod, tak se musím vyjádřit. Každopádně se měla postavit náhrada před zbouráním a ne nás nechat chodit téměř 20 let přes koleje! Nebýt toho povedeného MS, tak by asi žádná náhrada nebyla. Podchod se stavěl na poslední chvíli, protože snílkové na radnici očekávali davy návštěvníků od vlaků z Polska a Německa, jak proudí k pekárnám, kde na ně měly čekat autobusy, které je dovezou až k můstkům. (jiří Holeček)

Tunely

(archiv Petr Ruprecht)