Hospůdky v Liberci III - Jeřáb

23.02.2020
2018 (foto Radek Drbohlav)
2018 (foto Radek Drbohlav)

Restaurace U džbánu

Stylová restaurace na rohu Pražské ulice a Lazebnického vrchu (čp.16-II) má dlouhou historii. Roku 1627 byl hned za právovarečným domem v Pražské ulici (čp.15-II) postaven dřevěný přízemní domek, představený roku 1830 na zděný. Původně malá hospůdka s výčepem piva, zahradou a s několika hostinskými pokoji byla přestavěna v roce 1897. Po roce přistavěl majitel Anton Hubert dřevěnou verandu.
Tehdy měl hostinec název U konvice (Zum Kannl), který sem byl přenesen po zbourané hospodě, stojící v místech dnešní radnice. Přibližně dnešní podobu mu dal stavitel Robert Peuker. V roce 1928 chtěl majitel restaurace Gustav Robert Jantsch provést úplnou přestavbu. Když však stavební úřad rozhodl, že novostavba by musela ustoupit dozadu tak, aby se Lazebnický vrch rozšířil na 6 metrů, usoudil, že by objekt ztratil svou zajímavost a od záměru ustoupil. Po osmi letech získal hostinec malovanou fasádu s vyobrazením libereckého měšťana a šenkýřky v historickém oblečení. Nápisy propagovaly litoměřické a plzeňské pivo. Hostinec provozovala celá řada nájemců a roku 1941 koupili dům manželé Gustav a Anna z Grabštejna. Po osvobození sloužil hostinec jako obytný dům, až byl 11.listopadu 1963 přidělen podniku Restaurace Liberec, který zde po důkladné rekonstrukci podle návrhu architekta Pavla Švancera otevřel v srpnu 1973 restauraci U zlatého džbánu (zdroj Kniha o Liberci)

archiv Evy Procházkové
archiv Evy Procházkové
2022
2022
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
Bývalá restaurace Džbán v Pražské ulici (M.Gergelčík)
Bývalá restaurace Džbán v Pražské ulici (M.Gergelčík)
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)

Hospůdka Zur Sandwirt

Hostinec Zur Sandwirt (postaven 1697) v Pražské ulici, na jehož místě byl později postaven obchodní dům Brouk a Babka. (archiv J.Peterka)
Hostinec Zur Sandwirt (postaven 1697) v Pražské ulici, na jehož místě byl později postaven obchodní dům Brouk a Babka. (archiv J.Peterka)
Na této fotografii je jeho detailní záběr. 20. léta 20. století, SOkA  zdroj: Jiří Bock - Liberecké hospody do konce c.k. monarchie, 2022
Na této fotografii je jeho detailní záběr. 20. léta 20. století, SOkA zdroj: Jiří Bock - Liberecké hospody do konce c.k. monarchie, 2022
Hostinec Zur Sandwirt (postaven 1697) v Pražské ulici, na jehož místě byl později postaven obchodní dům Brouk a Babka. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv J.Peterka)
Hostinec Zur Sandwirt (postaven 1697) v Pražské ulici, na jehož místě byl později postaven obchodní dům Brouk a Babka. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv J.Peterka)
Pražská ulice před 100 lety (archiv Milana Šíra st.) a 6.7.2021
Pražská ulice před 100 lety (archiv Milana Šíra st.) a 6.7.2021
Plán bývalé hospody Zur Sandwirt
Plán bývalé hospody Zur Sandwirt
Pražská ulice před sto lety a 29.3.2020
Pražská ulice před sto lety a 29.3.2020
archiv J.Hůlky
archiv J.Hůlky
Pohled Pražskou ulicí vzhůru ke Staroměstskému (náměstí Dr.E.Beneše) v 90.letech 19.století. Zcela vpravo u Jezdecké uličky je nárožní dům. (čp. 16 -III), secesně přestavěný roku 1909, za ním vystupuje štít starého dřevěného hostince Zur Sandschenke, posledního pamětníka původní zástavby. Stál na podezdívce vyrovnávající výškový rozdíl vzniklý regulací ulice. (zdroj Kniha o Liberci)
Pohled Pražskou ulicí vzhůru ke Staroměstskému (náměstí Dr.E.Beneše) v 90.letech 19.století. Zcela vpravo u Jezdecké uličky je nárožní dům. (čp. 16 -III), secesně přestavěný roku 1909, za ním vystupuje štít starého dřevěného hostince Zur Sandschenke, posledního pamětníka původní zástavby. Stál na podezdívce vyrovnávající výškový rozdíl vzniklý regulací ulice. (zdroj Kniha o Liberci)
Pohled do míst, kde z Pražské ulice odbočuje Jezdecká ulice. Vpravo nad nárožním domem stál starobylý šenk „Zum Sandwirt“ (čp. 15-III). V roce 1936 musel ustoupit obchodnímu domu Brouk a Babka. rok 1915, SOkA  zdroj: Jiří Bock - Liberecké hospody do konce c.k. monarchie, 2022
Pohled do míst, kde z Pražské ulice odbočuje Jezdecká ulice. Vpravo nad nárožním domem stál starobylý šenk „Zum Sandwirt“ (čp. 15-III). V roce 1936 musel ustoupit obchodnímu domu Brouk a Babka. rok 1915, SOkA zdroj: Jiří Bock - Liberecké hospody do konce c.k. monarchie, 2022
Pražská ulice kolem roku 1890.. Pohled Pražskou ulicí vzhůru ke Staroměstskému náměstí (náměstí Dr.E.Beneše) v 90.letech 19.století. Zcela vpravo u Jezdecké uličky je nárožní dům. (čp. 16 -III), secesně přestavěný roku 1909, za ním vystupuje štít starého dřevěného hostince Zur Sandschenke, posledního pamětníka původní zástavby. Stál na podezdívce vyrovnávající výškový rozdíl vzniklý regulací ulice  (archiv O.Musil)
Pražská ulice kolem roku 1890.. Pohled Pražskou ulicí vzhůru ke Staroměstskému náměstí (náměstí Dr.E.Beneše) v 90.letech 19.století. Zcela vpravo u Jezdecké uličky je nárožní dům. (čp. 16 -III), secesně přestavěný roku 1909, za ním vystupuje štít starého dřevěného hostince Zur Sandschenke, posledního pamětníka původní zástavby. Stál na podezdívce vyrovnávající výškový rozdíl vzniklý regulací ulice (archiv O.Musil)
Vniřní zařízení "Naglitschova restaurantu", který byl provozován v letech 1910 - 1912 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
Vniřní zařízení "Naglitschova restaurantu", který byl provozován v letech 1910 - 1912 (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)

Naglitschův Restaurant 

(Pražská čp. 13 - III)

současná podoba domu Pražská 19/13
současná podoba domu Pražská 19/13

Hostinec "Zum Binder"

Hostinec Heinricha Leimera

Ukázka vybavění libereckých hostinců v období monarchie. Hostinec v čp. 135/II v Pražské ulici v roce 1906.  (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Ukázka vybavění libereckých hostinců v období monarchie. Hostinec v čp. 135/II v Pražské ulici v roce 1906. (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)

Lahůdkářství a později oblíbená cukrárna v Pražské ulici

Pražská ulice 2.7.1984 (archiv Boveraclubu)
Pražská ulice 2.7.1984 (archiv Boveraclubu)
Uprostřed na rohu Jezdecké ulice v domě čp.16 bývalo vyhlášené lahůdkářství a později cukrárna - foto interiéru cukrárny v roce 1972  (zdroj Jiří Bock-Jeřáb Liberec III)
Uprostřed na rohu Jezdecké ulice v domě čp.16 bývalo vyhlášené lahůdkářství a později cukrárna - foto interiéru cukrárny v roce 1972 (zdroj Jiří Bock-Jeřáb Liberec III)
Pražská ulice 2.7.1984 a 10.7.2023
Pražská ulice 2.7.1984 a 10.7.2023
Pražská ulice v roce 1992
Pražská ulice v roce 1992
Pražská ulice 1992 a 2020
Pražská ulice 1992 a 2020
Kavárna Nisa a okolí v roce 1935 a 13.3.2024
Kavárna Nisa a okolí v roce 1935 a 13.3.2024
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
1940 -  delcampe.net...
1940 - delcampe.net...
archiv Milan Péč
archiv Milan Péč
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka

Kavárna Nisa 

byl postaven v roce 1936 na místě zbořeného renesančního mlýna, adaptovaného roku 1854 na továrnu pro výrobu vojenských suken Franzem Josefem Jakobem a znovu přestavěného v roce 1889. Jádrem budovy s výraznou korunní římsou a nízkou valbovou střechou je železobetonový skelet, obložený nahrubo otesanými kvádry liberecké žuly. Vyznačuje se klidným výrazem fasád, členěných pravidelným rastrem oken. Konkávně prohnuté průčelí odlehčil Lehmann provzdušněným parterem, osvětleným velkými okny, v němž se nacházela oblíbená kavárna Grandcafé Generali, později Winkler, nejmodernější podnik svého druhu v meziválečném Liberci, vybudovaný po vzoru pařížských kaváren. Jejím nájemcem byl Hermann Winkler, mj. provozovatel neméně proslulé kavárny Savoy v Ústí nad Labem. Dominantou netradičně řešené kavárny, do které se vstupovalo karuselovými dveřmi, byla tribuna pro orchestr mezi dvěma nosnými sloupy z granitu. Motiv hlavního vstupu Lehmann nápaditě zopakoval na mohutné kryté lodžii pod korunní římsou, zabírající výšku dvou pater. Po dokončení stavby, provedené místní firmou Gustav Sachers Söhne a pobočkou společnosti Pittel & Brausewetter, byly v domě kanceláře, 48 bytů, podkrovní ateliéry a kavárna. Vstup do obytné a administrativní části domu umožňovala elegantní zaoblená pasáž, spojující Barvířskou a Širokou ulici. Z ní se vcházelo do prostoru s trojramenným schodištěm a dvojicí výtahů. Pojišťovna, sousedící s kavárnou, zde měla pro svůj provoz vyhrazenou část přízemí a mezaninu. Zbylá patra byla obytná, přičemž první, druhé, třetí a čtvrté podlaží mělo identickou dispozici. Na každém se nacházelo šest mimořádně luxusních, kompletně elektrifikovaných velkých bytů s halou a kabinetem, vybavených tekoucí teplou vodou a centrálním topením. Stejně tak mělo identický půdorys i páté, šesté, sedmé a osmé patro v užší, vyšší partii domu, obrácené do náměstí. U čelní části se nacházely vždy dva větší třípokojové byty a zadním traktu podél ulic Barvířská a Široká čtyři garsoniéry. Z bytů v osmém podlaží pak byl navíc i přístup na velkou lodžii. V podkroví byly situovány ateliéry, podél trojúhelníkové chodby obíhající střední světlík. Vzhledem ke kvalitě bytů lze usuzovat, že nájemci se rekrutovali především z řad výše postavených zaměstnanců pojišťovny. Vytápění rozsáhlého objektu obstarávaly tři automatické nízkotlakové parní kotle od firmy ČKD Praha, situované v suterénu. Dům byl později poškozen řadou utilitárních přestaveb, největší ztrátou je pak znehodnocení interiéru kavárny a exteriéru parteru, kdy došlo k odstranění elegantní zděné předzahrádky a zajímavého vstupu s karuselovými dveřmi. O nedochovanou sochařskou výzdobu se postaral Willhelm Srb-Schlossbauer.
Terasa Winklerovy kavárny Grand Café Generali, později známé jako kavárna Nisa na Soukenném náměstí. 40. léta 20. stol. Autor: Ing. E. Tham. Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv J.Peterka)
Terasa Winklerovy kavárny Grand Café Generali, později známé jako kavárna Nisa na Soukenném náměstí. 40. léta 20. stol. Autor: Ing. E. Tham. Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv J.Peterka)

Interiér kavárny Winkler

(Část pohlednice před rokem 1937)

V dolní části výškové budovy na Soukenném náměstí (1936), zřídil Hermann Winkler reprezentační kavárnu Grand Café Generali. Po osvobození ji získal do národní správy se společníkem Josefem Pleštilem Leopold Procházka, který vedl také hotel v Malé Skále. Podobně jako před válkou se podniku říkalo podle jména šéfa, tentokrát Kavárna Procházka.

Když byly po roce 1948 likvidovány národní správy, dostala se do majetku Komunálního podniku okresu Liberec a její označení se změnilo na Kavárnu Pol. Zatím poslední jméno - Nisa - dostala v roce 1953 Po vytvoření podniku Restaurace Liberec, který ji v sedmdesátých letech modernizoval a využíval až do svého zániku po roce 1990. Pak sloužila přechodné různým firmám jako prodejna příležitostný výstavní prostor. Kavárna Nisa, zrestaurovaná firmou Triga Plus, byla znovu uvedena do provozu 21.července 1994. V přízemí je středisko rychlého občerstvení, v patře klasická restaurace a z bývalého baru Balkán v suterénu je zřízena hospůdka s pivovarem. Exponovanému dolnímu centru Liberce tak byl navrácen reprezentativní restaurační podnik.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Vstup jen v patřičném oblečení

V knize Marka Řeháčka Liberecké zajímavosti se objevila vzpomínka pamětníka Roberta Poláčka na dobu krátce po jejím otevření.

"Kavárna Winkler aspirovala svým zařízením na nejmodernější kavárnu té doby. Měla nádherné schodiště, spoustu zrcadel, překrásné nosné efektní sloupy se třpytivými odrazovými skly pro světelné efekty. V roce 1937 tam hrál perfektní orchestr pod taktovkou chorvatského dirigenta jménem Lipšakov a zpíval tam černý tenorista Rigoletto. Taktéž v té době vystupovali na doplnění kavárenského programu různí umělci a artisté. Například duo s excentrickými tanci, dále havajští umělci s kytarami a úžasný artista Robert Kellner. Do tohoto luxusního podniku se smělo jen v patřičném oblečení," zavzpomínal pamětník.

Tancovalo se nahoře v prvním patře i dole v přízemí, v šedesátých a sedmdesátých letech v kavárně hrály špičkové barové kapely, mládež dováděla na hojně navštěvovaných diskotékách či odpoledních čajích, vystupovaly tu i orchestry Gustava Broma nebo Ladislava Bareše, hrával zde populární diskžokej Oscar Gottlieb.

Od bufetu k bance

Po pádu socialismu už kdysi slavná kavárna spíše jen skomírala, později se změnila v bufet s vývařovnou a definitivní ránu pohostinskému provozu zasadil rok 2015, kdy v Nise otevřela svou pobočku banka Sberbank.Dům byl během desetiletí bohužel poškozen řadou přestaveb. "Největší ztrátou je znehodnocení interiéru kavárny a exteriéru parteru, kdy došlo k odstranění elegantní zděné předzahrádky a zajímavého vstupu s karuselovými dveřmi," posteskl si památkář Jaroslav Zeman.

Památkáři ale v tomto případě mnoho nezmohou. Nisa totiž není v seznamu kulturních památek.

Jan Mikulička

(zdroj: https://www.idnes.cz/.../palac-nisa-v-liberci-slavi-80... )

Grosskaffee Winkler.. V dolní části výškové budovy na Soukenném náměstí (1936), zřídil Hermann Winkler reprezentační kavárnu Grand Café Generali. Po osvobození ji získal do národní správy se společníkem Josefem Pleštilem Leopold Procházka, který vedl také hotel v Malé Skále. Podobně jako před válkou se podniku říkalo podle jména šéfa, tentokrát Kavárna Procházka.
Když byly po roce 1948 likvidovány národní správy, dostala se do majetku Komunálního podniku okresu Liberec a její označení se změnilo na Kavárnu Pol. Zatím poslední jméno - Nisa - dostala v roce 1953 Po vytvoření podniku Restaurace Liberec, který ji v sedmdesátých letech modernizoval a využíval až do svého zániku po roce 1990.
zdroj textu: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996

Nádherný interiér Winklerovy kavárny Grand Café Generali, později známé jako kavárna Nisa. (archiv J.Peterka)
Nádherný interiér Winklerovy kavárny Grand Café Generali, později známé jako kavárna Nisa. (archiv J.Peterka)
Palác Nisa stojí na místě, kde již v roce 1559 stál panský mlýn a pila. V roce 1929 byl na stejném místě postaven desetipodlažní dům ( v té době nejvyšší stavba ve městě) pro italskou pojišťovnu Assicurationi Generali a Moldaia Generali. Náročnou stavbu navrhl pražský architekt Franz Lehmann, postavena byla libereckými stavebními firmami Pittel a Brausewetter spolu s Gustavem SachremPůvodně měl být dům hotelem. V prvních dvou patrech nakonec byla umístěna velmi oblíbená kavárna Grandcafé Generali, vyšší patra byla obytná a v nejvyšším patře vznikly ateliéry.Dům byl po druhé světové válce znám jako kavárna Procházka po národním správci. (archiv Luboš Mencl)
Palác Nisa stojí na místě, kde již v roce 1559 stál panský mlýn a pila. V roce 1929 byl na stejném místě postaven desetipodlažní dům ( v té době nejvyšší stavba ve městě) pro italskou pojišťovnu Assicurationi Generali a Moldaia Generali. Náročnou stavbu navrhl pražský architekt Franz Lehmann, postavena byla libereckými stavebními firmami Pittel a Brausewetter spolu s Gustavem SachremPůvodně měl být dům hotelem. V prvních dvou patrech nakonec byla umístěna velmi oblíbená kavárna Grandcafé Generali, vyšší patra byla obytná a v nejvyšším patře vznikly ateliéry.Dům byl po druhé světové válce znám jako kavárna Procházka po národním správci. (archiv Luboš Mencl)
Po provizorní trati okolo kavárny NISA projíždí vůz linky 11; za druhým oknem je s trochou fantazie možno vytušit průvodčího 😉 (1995) (archiv Miroslav Fogl)
Po provizorní trati okolo kavárny NISA projíždí vůz linky 11; za druhým oknem je s trochou fantazie možno vytušit průvodčího 😉 (1995) (archiv Miroslav Fogl)
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
Kavárna Nisa. (Leporelo Liberecko) (archiv Všichni Čermáci)
Kavárna Nisa. (Leporelo Liberecko) (archiv Všichni Čermáci)
Pohostinství „Zur Liebe“ (čp. 158-II)
Pohostinství „Zur Liebe“ (čp. 158-II)

Pohostinství "Zur Liebe" (čp. 158-II) v Široké ulici před rokem 1918

nabízelo vratislavské, žatecké a plzeňské pivo, jak je vidět na záběru.

(zdroj: Jiří Bock - Liberecké hospody do konce c.k.monarchie, 2022)

Restaurace "Emila Kittela" (čp. 283-Ill) v Široké ulici před rokem 1911

Pohled do dnešní Široké ulice s restaurací "Emila Kittela" (čp. 283-Ill), kde se nabízelo vratislavické, kulmbašské a plzeňské (Pilsner Kaiserguell Bier) pivo.

(zdroj: Jiří Bock - Liberecké hospody do konce c.k.monarchie, 2022)

Široká ulice (M.Gergelčík)
Široká ulice (M.Gergelčík)
Široká ulice (archiv Jana Ducháčková)
Široká ulice (archiv Jana Ducháčková)

U nás v Reichenbergu - Dole v části města "Ejlchen" v hostinci "Zur Stadt Zittau" ("U města Žitavy" ) sedávali soukeníci u piva. Tento název čtvrti znamenal "Äulchen" (Loučka), která se táhla od " Steinbruch ("U lomu ") až po zadní uličku Jägergasse ("Myslivecká ").- (Text a foto Ondřej Musil)

Restaurace Žitava (Archiv Tomáše Macháčka)
Restaurace Žitava (Archiv Tomáše Macháčka)
restaurace Žitava na konci Široké ulice U schůdků vedoucích do Jungmannovy ulice začátkem 20.století a rok 2020
restaurace Žitava na konci Široké ulice U schůdků vedoucích do Jungmannovy ulice začátkem 20.století a rok 2020
Breite Gasse, Blick zur Stadt Zittau. Liberec, Široká ulice, pohled k hostinci Město Žitava. Bez datace. Autor: neuveden. - Dole v části města "Ejlchen" v hostinci "Zur Stadt Zittau" ("U města Žitavy" ) sedávali soukeníci u piva. Tento název čtvrti znamenal "Äulchen" (Loučka), která se táhla od " Steinbruch ("U lomu ") až po zadní uličku Jägergasse ("Myslivecká ").- (Text  Ondřej Musil foto z archivu SM v Liberci))
Breite Gasse, Blick zur Stadt Zittau. Liberec, Široká ulice, pohled k hostinci Město Žitava. Bez datace. Autor: neuveden. - Dole v části města "Ejlchen" v hostinci "Zur Stadt Zittau" ("U města Žitavy" ) sedávali soukeníci u piva. Tento název čtvrti znamenal "Äulchen" (Loučka), která se táhla od " Steinbruch ("U lomu ") až po zadní uličku Jägergasse ("Myslivecká ").- (Text Ondřej Musil foto z archivu SM v Liberci))
chtěl jsem jí trošku vdechnout život a přitom nechat ten barevný tón stáří barev... autor Jan Mocňák  - Místo, odkud je to focené, dnes už jde těžko dohledat. Nejspíš opravdu z rozhraní ulic Široká a Myslivecká s výhledem na ulici Na Ladech. Podobné domy v pozadí tam ještě stojí. To jsme ještě připomínali malebnou vesničku a na každé zahrádce u domu byl ovocný strom. Teď jsou tam parkoviště, protože se máme líp a máme auta. Daň pokroku.😉 (komentář Jana Havránková)
chtěl jsem jí trošku vdechnout život a přitom nechat ten barevný tón stáří barev... autor Jan Mocňák - Místo, odkud je to focené, dnes už jde těžko dohledat. Nejspíš opravdu z rozhraní ulic Široká a Myslivecká s výhledem na ulici Na Ladech. Podobné domy v pozadí tam ještě stojí. To jsme ještě připomínali malebnou vesničku a na každé zahrádce u domu byl ovocný strom. Teď jsou tam parkoviště, protože se máme líp a máme auta. Daň pokroku.😉 (komentář Jana Havránková)

Mexická restaurace

2023
2023
Široká ulice v roce 2011 (archiv P.Ruprecht)
Široká ulice v roce 2011 (archiv P.Ruprecht)

Hospůdky v Barvířské ulici

Barvířská ulice (M.Gergelčík)
Barvířská ulice (M.Gergelčík)
Barvířská čp 120/11 (1920)
Barvířská čp 120/11 (1920)
pohled do Barvířské ulice, hostinec Gasthaus Deutschen Einheit (Německá svornost). (archiv SM v Liberci)
pohled do Barvířské ulice, hostinec Gasthaus Deutschen Einheit (Německá svornost). (archiv SM v Liberci)
Barvířská ulice kolem roku 1935 a 19.4.2020
Barvířská ulice kolem roku 1935 a 19.4.2020
Barvířská ulice (M.Gergelčík)
Barvířská ulice (M.Gergelčík)

Potrefená husa

staroliberecké domky v Barvířské ulici (archiv SM v Liberci)
staroliberecké domky v Barvířské ulici (archiv SM v Liberci)
Nároží Barvířské ulice a Soukenného náměstí kolem roku 1930 a  3.9.2022
Nároží Barvířské ulice a Soukenného náměstí kolem roku 1930 a 3.9.2022
Restaurace Potrefená husa v Liberci se nachází v samém srdci města na kraji pěší zóny a je ideálním místem pro pracovní oběd i pro setkání s přáteli u kvalitního piva a dobrého jídla.

Hosté u nás jistě ocení tradiční českou kuchyni v moderní prezentaci, výborné pivo od jednoho z nejstarších pražských pivovaru i příjemně útulný, plně klimatizovaný interiér naší restaurace.

Nároží Barvířské ulice (70.léta 19.století)

Z budov zachycených na snímku rohu Barvířské ulice a Soukenného náměstí se do dnešních dnů zachoval jen bývalý krajský soud vyčnívající v pozadí napravo nad původní dřevěnou zástavbu. Na místě nárožního domu (čp.115 - III) stála počátkem 17.století koželužna zámožné obuvnické rodiny Zimmermannů. Roku 1639 ji koupil švec Eliáš Hübner za 85 kop grošů, ale příliš si ji neužil, neboť už po dvou letech považoval za nutné z náboženských důvodů opustit město a dům převzala vrchnost. Od ní ho roku 1652 koupil švec Knesche, dále se jako majitelé vystřídali řezník Hoffmann a barvíř Aktmann, až dům v roce 1700 získal soukeník Theodor Tugemann a postavil si na jeho místě patrovou obytnou stavbu, z větší části ještě dřevěnou, kterou v poněkud už pozměněné podobě zachycuje snímek. V roce 1832 si na přilehlém pozemku, patřícím původně k čp.115 - III, postavil jirchář Josef Rohn zděný patrový dům klasicistního vzhledu. Na snímku je dobře vidět, že pro jeho stavbu mu přenechal tehdejší majitel nárožního domu podkovář Ignaz Reichmann nejen pozemek, ale obětoval také kus svého obydlí. Už tehdy bylo asi zřejmé, že bude nutno nároží úplně přebudovat. K tomu však došlo až v rámci celkové přestavby okolí v osmdesátých letech. Tehdy zde majitel objektu Rudolf Schreyer, provozující železářství, postavil dnešní čtyřpodlažní dům s novorenesanční, štukami bohatě zdobenou fasádou. Roku 1996 proběhla rozsáhlá rekonstrukce pro účely Agrobanky, při níž byl zbořen i vedlejší domek čp.330 - III, zasahující malou částí do snímku zcela vlevo.

(zdroj Kniha o Liberci)

Pohled z dispečinku (KFC) (archiv Boveraclubu)
Pohled z dispečinku (KFC) (archiv Boveraclubu)

(archiv J.Hůlka)
(archiv J.Hůlka)
archiv J. Hůlka
archiv J. Hůlka
1916 (archiv M.Gergelčík)
1916 (archiv M.Gergelčík)
Česká beseda - 1937  (M.Gergelčík)
Česká beseda - 1937 (M.Gergelčík)
křižovatka Františkovská - Orlí (archív Vlastimíra Hájka)
křižovatka Františkovská - Orlí (archív Vlastimíra Hájka)

Česká beseda a hospůdky v okolí

archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv Jiří Bláha
archiv Jiří Bláha
2017 (archiv Čech Lands)
2017 (archiv Čech Lands)
Františkovská a Orlí ulice s tramvají z Horního Hanychova
Františkovská a Orlí ulice s tramvají z Horního Hanychova
Již neexistující domy na rohu Orlí a Františkovské ulice. Napravo čp.234, do roku 1905/1906 bývalá hospoda "Zur Schmiede" Foto před rokem 1932  (Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Již neexistující domy na rohu Orlí a Františkovské ulice. Napravo čp.234, do roku 1905/1906 bývalá hospoda "Zur Schmiede" Foto před rokem 1932 (Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
26.3 1904
26.3 1904
1915
1915
zdroj: https://sarepta.cz
zdroj: https://sarepta.cz
archiv M.Gergelčík
archiv M.Gergelčík
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

Původní a secesně přestavěný národní dům

(26.3 1904 a 1915, 1912 a 10.1.1943)

Roku 1887 koupila Česká beseda od paní Kateřiny Jakobové dům čp.143-III, obrácený průčelím do ulice Na Rybníčku. Postavil ho v roce 1810 soukeník Filip Jakob. Kromě České besedy zde našly útočiště další spolky, jejichž vývěsní tabule jsou upevněny na průčelí. Na snímku se vlevo rýsuje vysoký boční štít sousedního nárožního domu čp.141-III, vpravo část přístavby se sálem z roku 1888. Uprostřed v dlouhém kabátě a s holí V. Šamánek. Na druhém obrázku je průčelí Národního domu České besedy obrácené na opačnou stranu do ulice U Besedy v původní secesní podobě z roku 1904. V nižší levé části je sál, v pravé, ukončené štítem, hotel.
Třeti obrázek znázorňuje původní secesní vzhled ve své době nejhezčího sálu v Liberci, dějiště většiny kulturních a společenských událostí českých obyvatel Liberce od roku 1905, kdy byl zahájen provoz hotelu.
Za druhé světové války byl sál značně necitlivě upraven pro potřeby SA. Čtvrtý snímek zachycuje jedno z mnoha shromáždění. Po osvobození přinesla Stráž severu zprávu, že rošt topení České besedy byl plný granátů, hlavic pancéřových pěstí a talířových min dobře zakrytých uhlím. V květnu 1945 prosloužily tyto prostory kanceláři Národní pomoci pro lidi postižené válkou.

(zdroj Kniha o Liberci)

1912
1912
Stará budova České besedy v ulici Na Rybníčku v roce 1901. Vlevo hostinec "Zur Weintraube" (čp.141). Vpravo na rohu Oldřichovské ulice dům čp.175, kde býval také hostinec . Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb
Stará budova České besedy v ulici Na Rybníčku v roce 1901. Vlevo hostinec "Zur Weintraube" (čp.141). Vpravo na rohu Oldřichovské ulice dům čp.175, kde býval také hostinec . Zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb
10.1.1943
10.1.1943

Významná spolková činnost v Liberci na konci 19.století

Od počátku osmdesátých let 19 století hrála významnou roli názorová a politická diferenciace uvnitř městské společnosti, z níž se vyčlenili němečtí nacionálové, kteří se v roce 1886 ujali vedení města. Zesiloval se česko - německý zápas na území Čech o v rámci monarchie. Do Liberce přicházeli za prací Češi z oblastí nejen za Ještědem, ale i z vnitrozemí. Důležitou skupinou mezi nimi tvořili zaměstnanci dráhy, kteří stáli v roce 1863 u zrodu prvního českého spolku v Liberci, České besedy. Od roku 1884 měla sídlo v čp. 143, jež bylo představěno v roce 1904 na secesní Národní dům. Stala se hlavním střediskem libereckých Čechů a vyvolala velkou nevoli německých obyvatel. Se stoupajícím počtem Čechů pozvolně přibývaly i další spolky (ze 14 v roce 1895 na 23 v roce 1904 a 36 v roce 1914 ). Česká beseda napomáhala prosazovat i sokolskou myšlenku, s níž jsou spojeny i počátky tělovýchovy v Liberci. V roce 1886 byla založena sokolská jednota, pro niž byl roku 1911 pro účely zřízení sokolovny zakoupem na rohu dnešní Matouškovy ulice a Na Rybníčku dům čp. 334, jehož realizaci překazilo vypuknutí války v roce 1914.

(zdroj: J.Bock - Liberec - III Jeřáb, 2016)

Pohled na dům České besedy z opačné strany z ulice Na Zápraží (kolem 1901)
Pohled na dům České besedy z opačné strany z ulice Na Zápraží (kolem 1901)
Petr Šimr 1982
Petr Šimr 1982
archiv SOKA
archiv SOKA
foto Petr Ruprecht 24.2.2021
foto Petr Ruprecht 24.2.2021
zdroj: Jiří Bock - Liberecké hospody do konce c.k.monarchie, 2022
zdroj: Jiří Bock - Liberecké hospody do konce c.k.monarchie, 2022

Hostinec Johanneshof

stával v Jánské ulici čp. 61 - III

archiv SM v Liberci, IMG 2659
archiv SM v Liberci, IMG 2659
Nádražní ulice (třída 1.máje) v roce 1897  Poslední z řady povodní, které postihovaly pravidelně dolní centrum, řádila v roce 1897. Dalším přívalům se postavila hráz Harcovské přehrady. Zcela napravo je roh hospody Starý Liberec. (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Nádražní ulice (třída 1.máje) v roce 1897 Poslední z řady povodní, které postihovaly pravidelně dolní centrum, řádila v roce 1897. Dalším přívalům se postavila hráz Harcovské přehrady. Zcela napravo je roh hospody Starý Liberec. (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)

Nároží ulic Jánské a Nádražní (dnes třída 1.máje) počátkem 20.století a v současnosti

Hospoda Starý Liberec

Před budovou banky stávala až do roku 1957 hospoda Starý Liberec (čp. 67 - III), původně obytný domek z roku 1801. Když ho koupila Česká beseda v roce 1864, aby si na jeho místě vybudovala svůj stánek, byla její žádost z regulačních důvodů zamítnuta a domek po dvou letech určen k demolici. Přesto odolal a roku 1870 v něm byla otevřena zmíněná hospoda.

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

archiv O.Musil
archiv O.Musil
Ulice Jánská x třída 1.máje
Ulice Jánská x třída 1.máje
nároží třídy 1.máje a Jánské ulice
nároží třídy 1.máje a Jánské ulice
Restaurace Starý Liberec těsně před jeho zbouráním v 50.letech minulého století (archiv J.Zeman) a 2.4.2021
Restaurace Starý Liberec těsně před jeho zbouráním v 50.letech minulého století (archiv J.Zeman) a 2.4.2021
Restaurace Starý Liberec těsně před jeho zbouráním v 50.letech minulého století (archiv J.Zeman) a 2.4.2021
Restaurace Starý Liberec těsně před jeho zbouráním v 50.letech minulého století (archiv J.Zeman) a 2.4.2021
2011 (archiv P.Ruprecht)
2011 (archiv P.Ruprecht)

Vokno

Hrazená 76/1

2023
2023
 (fotografie z restaurovaného archivu Severočeského muzea v Liberci)
(fotografie z restaurovaného archivu Severočeského muzea v Liberci)

Na této fotografii je v té době bývalý hostinec Zur Gartenlaube v Nádražní ulici čp. 22 (nyní třída 1. máje) v roce 1938. Dům byl postaven v roce 1858 a jako hostinec byl v provozu do roku 1906. Dnes je již dávno samozřejmě zbouraný. Vedle stál hotel National a tak každý pozná, kde stála tato hospůdka. 

(fotografie z restaurovaného archivu Severočeského muzea v Liberci)

Hostinec Zur Gartenlaube

třída 1.máje kolem rolku 1906 a 25.9.2022
třída 1.máje kolem rolku 1906 a 25.9.2022

Fruit bar

Po nesmělých začátcích se vypravování spřažených souprav rozšířilo až po návratu vozů T2 z druhé velké opravy v DP Brno, hlavním důvodem byl naprostý nedostatek řidičů. Malá kapacita měníren proudu však dovolovala obsadit „dvojčaty“ jen polovinu pořadí jedné z městských linek. Souprava vozů T2 19""+23'' projíždí ulicí 1. máje k mostu přes Nisu. (11.4. 1984,foto Ivan Grisa)
Po nesmělých začátcích se vypravování spřažených souprav rozšířilo až po návratu vozů T2 z druhé velké opravy v DP Brno, hlavním důvodem byl naprostý nedostatek řidičů. Malá kapacita měníren proudu však dovolovala obsadit „dvojčaty“ jen polovinu pořadí jedné z městských linek. Souprava vozů T2 19""+23'' projíždí ulicí 1. máje k mostu přes Nisu. (11.4. 1984,foto Ivan Grisa)
Třída 1.máje 11.4.1984 a 23.8.2023
Třída 1.máje 11.4.1984 a 23.8.2023
25.11.1969 (zdroj: Vpřed Okresní noviny Liberecka)
25.11.1969 (zdroj: Vpřed Okresní noviny Liberecka)
2.11.1976 (zdroj: Vpřed Okresní noviny Liberecka)
2.11.1976 (zdroj: Vpřed Okresní noviny Liberecka)
16.11.1982 (zdroj: Vpřed Okresní noviny Liberecka)
16.11.1982 (zdroj: Vpřed Okresní noviny Liberecka)
2011 (archiv P.Ruprecht)
2011 (archiv P.Ruprecht)
Hotel National před rokem 1922 a bez něj v roce 2019.
Hotel National před rokem 1922 a bez něj v roce 2019.
2.9.1951 vyfotil štít chátrajícího hotelu National z třídy 1. máje Erwin Cettineo.
2.9.1951 vyfotil štít chátrajícího hotelu National z třídy 1. máje Erwin Cettineo.

Hotel National


 Na nároží dnešních ulic Na Rybníčku a třídy 1.máje stával obytný dům (čp.336 - III) s restaurací, přebudovaný v roce 1868. Později (1894) k němu byl podle návrhu stavitele Gustava Sacherse přistaven honosný pseudorenesanční štít, poutající pozornost návštěvníků přicházejících od nádraží, a dům byl přeměněn na hotel s 25 lůžky. Protože značně zužoval tehdejší Nádražní ulici (třída 1.máje), bylo už v roce 1928 rozhodnuto o jeho zbourání, k němuž došlo až v roce 1953. Roku 1898 zde byla ustavena řádně místní organizace českých sociálních demokratů, kteří ale pracovali už dříve. 
(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)
archiv Jaroslav Hůlka
archiv Jaroslav Hůlka
pohled na okolí třídy 1.máje kolem roku 1930 (zdroj: https://pohlednice.sbiram.cz)
pohled na okolí třídy 1.máje kolem roku 1930 (zdroj: https://pohlednice.sbiram.cz)
Pohlednice Liberce z roku 1949. (archiv M.Machové)
Pohlednice Liberce z roku 1949. (archiv M.Machové)
Pokládka telefonního kabelu v Nádražní ulici v r. 1910 - v pozadí hotel National (archiv Petr Ruprecht)
Pokládka telefonního kabelu v Nádražní ulici v r. 1910 - v pozadí hotel National (archiv Petr Ruprecht)

Hotel Imperial

hotel Imperial (archiv Vlastimír Hájek )
hotel Imperial (archiv Vlastimír Hájek )
M.Gergelčík
M.Gergelčík
Hlavičky účtenek hotelů "Imperial' a "Terminus", kdy je vlastnil Franz Fiedler (1932)  (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Hlavičky účtenek hotelů "Imperial' a "Terminus", kdy je vlastnil Franz Fiedler (1932) (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Již dávno zaniklý původní interiér.  Autor: archiv soukromého sběratele
Již dávno zaniklý původní interiér. Autor: archiv soukromého sběratele

Opuštěný Imperial má vyhráno. Klenot Liberce spasil hoteliér Pytloun

11. května 2014 8:30

Liberecký hotel Imperial je zachráněn. Kdysi vyhlášený podnik, který je již několik let uzavřený, koupil místní hoteliér Lukáš Pytloun. Má v plánu ještě letos zrekonstruovanou chloubu Liberce otevřít. (2014)

Rekonstrukce už započala. "Zatím máme skluz, ale pokud jej doženeme, plánujeme otevření alespoň té ubytovací části hotelu letos osmadvacátého prosince," prozradil Pytloun

Ještě předtím však ti, které hotel zajímá nebo na něj mají nějaké vzpomínky, mohou přijít na chystaný den otevřených dveří. Uskuteční se za necelý měsíc, v sobotu sedmého června.

"Plánujeme, že by začal kolem desáté dopolední. Kdokoliv může přijít a vše si prohlédnout. Bude otevřených sedm pokojů v původní podobě po přestavbě z osmdesátých let. Ty pak nebudeme předělávat a necháme je do budoucna v jejich současném designu. Je to takové retro, které může být pro leckteré zákazníky zajímavé," líčí Pytloun.

Otevřeno bude po celý den, vstup bude zadarmo. "Zhruba v osm hodin začne večerní program a o hodinu později se hotelem rozezní electroswing. Celý personál bude vypadat jako z třicátých a později z osmdesátých let a nebude chybět videoprojekce," naznačil hoteliér.

Lidé, kteří přijdou oblečení ve stylu třicátých, padesátých nebo osmdesátých let, dostanou na památku dárek.

"Bude to něco z původního vybavení hotelu, něco jako když si lidé odnášeli kusy kamení z Berlínské zdi. Ještě přemýšlíme, jak to pojmeme."

Zazní také muzika padesátých let. "Na popůlnoční program pak chceme oslovit diskžokeje, kteří zde působili v osmdesátých letech: Láďu Chudobu a Mirka Raise."

Co bude s hotelem dál? A ožijí znovu Staročeská jizba a snack bar Zlatý kohout? "Ano. Staročeská jizba bude v podobném stylu jako předtím. Chceme se v ní zaměřit na nabídku malých regionálních pivovarů. Vařit se tu budou obyčejná, klasická jídla. Prostě tradiční liberecký lokál. Podobu Zlatého kohouta zatím řešíme. Probírám to s místními i zahraničními architekty. Zatímco u těch prvních převažuje názor dát mu novou podobu, ti druzí by rádi zachovali tu stávající. Ještě není rozhodnuto," nastínil nový majitel hotelu.

Imperial byl postaven v době obrovského rozkvětu Liberce za první republiky, ještě než na pohraničí dopadla průmyslová krize.

Vyrostl podle návrhu místního architekta Pavla Zeha v roce 1930. Nechal si ho postavit provozovatel kavárny Radio na dnešním Sokolovském náměstí a také majitel hotelu Terminus Franz Fiedler.

Z art deca nezbylo po přestavbě prakticky nic

Jedná se téměř o konstruktivistickou stavbu, jejíž fasáda nese znaky art deca i funkcionalismu. Spolu s dalšími budovami, jako jsou Kavárna Nisa a obchodní domy Dunaj či Brouk a Babka, měl dát i Imperial Liberci vzhled evropského velkoměsta.

Tyto vize ale záhy zbrzdila krize ve třicátých letech a nakonec zcela zhatila druhá světová válka. Po ní doplatil hotel na změnu režimu, která se podepsala i na necitlivé rekonstrukci interiéru v roce 1986.


Z art deca nezbylo uvnitř prakticky nic. "Jen schodiště, dlaždičky kolem něj a dochovaly se nám asi tři talíře," upřesnil Pytloun.

Po adaptaci mohl hotel poskytnout ubytování 250 hostům ve 114 pokojích a dvou apartmánech. Nechyběla vlastní restaurace, noční klub, snack bar Zlatý kohout a stylová pivnice Staročeská jizba.

K tanci a poslechu vyhrávaly od počátku v Imperialu kapely; v barové skupině tu začínal třeba zpěvák Jiří Schelinger.

Po revoluci hotel sloužil dokonce jeden čas také jako hotel hodinový. "Jednou jsme stěhovali z Imperialu zpěváka Richarda Müllera, který u nás vystupoval. Nezamlouvala se mu tam upoutávka na hodinový hotel," vzpomínala kdysi Ivana Plechatá z Domu kultury.

Imperial po pádu socialismu získali v restituci původní majitelé - Němci. O své vlastnictví však přišli, hotel se po libereckém lyžařském mistrovství světa uzavřel a disponovalo jím ministerstvo financí.

Od roku 2010 se jej snažilo prodat v dražbě; to se nakonec povedlo o dvě léta později, až když původní cena klesla ze sedmdesáti milionů na pětadvacet. Imperial tehdy koupil majitel autobazaru Josef Lank. Znovuobnovení hotelu na rozdíl od současného majitele neplánoval.

"V dnešní konkurenci typu Zlatý lev nebo Babylon je to strašně těžké, otevřít tu další ubytovací zařízení," dodal tehdy.

Autor: Jan Mikulička

Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/hotel-imperial-pytloun-zivnostnik-rekonstrukce-ubytovani-schelinger-pivo-retro.A140509_145128_liberec-zpravy_ddt

Hotel Imperial v roce 1960 a 2001

Imperial byl postaven na začátku třicátých let minulého století. Spolu s dalšími budovami, jako je Kavárna Nisa a obchodní domy Dunaj či Brouk+Babka, měly dát Liberci vzhled evropského velkoměsta. Tyto vize však zbrzdila velká krize ve třicátých letech a nakonec zcela zhatila druhá světová válka. Po ní doplatil hotel na změnu režimu a zároveň vlastníka. Ta se podepsala i na tom, že v roce 1986 se ne zcela citlivě rekonstruoval interiér. V minulosti se v Imperialu scházela smetánka nejen z Liberce, ale i okolí. Zpěvák Jiří Schelinger tam měl poznat budoucí manželku, natáčel se tam i jeden z prvorepublikových filmů s Oldřichem Novým.

(zdroj Karel Čtveráček / Jan Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)

Hotel Terminus

Neděle 4.7.1993 před třiceti lety vylákala Gisberta Jäkla s fotoaparátem do ulic. Rekonstruovala se tramvajová trať na třídě 1. máje.
Neděle 4.7.1993 před třiceti lety vylákala Gisberta Jäkla s fotoaparátem do ulic. Rekonstruovala se tramvajová trať na třídě 1. máje.
třída 1.máje (M.Gergelčík)
třída 1.máje (M.Gergelčík)
2011 (archiv P.Ruprecht)
2011 (archiv P.Ruprecht)
Hotel Terminus (Petr Šimr 1982)
Hotel Terminus (Petr Šimr 1982)
třída 1.máje  v roce 1982 a 16.4.2023
třída 1.máje v roce 1982 a 16.4.2023
Nádražní (1.máje) ulice v roce 1890
Nádražní (1.máje) ulice v roce 1890

I když Terminus rozhodně nebyl žádný grandhotel. Tak jedna hospodská a devadesátková. (archiv Petr Kolín)

Nádražní restaurace

nádražní restaurace ("Bahnhofrestauration" čp. 344-III) z roku 1859 byla s venkovní zahradou.

Nádražní hostinec byl ve své době jedním z významných center kulturního i společenského života ve městě.

kuchaři nádražní restaurace
kuchaři nádražní restaurace
1910 nádražní restaurace (archiv M.Gergelčík)
1910 nádražní restaurace (archiv M.Gergelčík)

Vratislavická pivnice u nádraží fungovala od roku 1908

archiv Boveraclubu
archiv Boveraclubu
Nákladní ulice (Gergelčík)
Nákladní ulice (Gergelčík)
archiv O.Musil
archiv O.Musil
Nákladní ulice (Gergelčík)
Nákladní ulice (Gergelčík)
2011 (archiv P.Rupreht)
2011 (archiv P.Rupreht)