Kavárna Nisa

21.12.2021
Kavárna Nisa. (Leporelo Liberecko) (archiv Všichni Čermáci)
Kavárna Nisa. (Leporelo Liberecko) (archiv Všichni Čermáci)
LIBERECKÝ "Soukeňák" v roce 1940  color Fotočas
LIBERECKÝ "Soukeňák" v roce 1940 color Fotočas

Stavba pojišťovny v místě městského mlýna (1928 - 29)

První z pásu tři snímku zachycuje bourání mlýna. V době pořízení fotografie na protější straně se ještě nevědělo, jaká budova zde bude stát. Nápis na ohradě oznamuje, že stavební místa jsou na prodej. Další foto zachycuje budování těžkopádné stavby v německém duchu, kterou dokončily roku 1929 sdružené liberecké firmy Pittel a Brausewetter spolu s G. Sachersem (návrh prof. Franz Lehmann). Tradičně se pro ni používal název podle kavárny v přízemí. Tak se v průběhu padesáti let vystřídala jména Cafe Generali, kavárna Nisa, Winkler, Procházka a Nisa.

(zdroj Kniha o Liberci, 1996)

pozn. V současné době Sber bank.

archiv Jany Ducháčkové
archiv Jany Ducháčkové

Když se stavěla kavárna Nisa

Na první fotografií z roku 1910 je ještě městský mlýn , který se ve třicátých letech zboural ,na druhém snímků je již vidět prázdné místo určené pro stavbu nové výškové budovy pojišťovny Moldavia Generali.
Tento objekt postavený podle plánů architekta Fritze Lehmanna v roce 1936 zachycuje třetí snímek. Tento polyfunkční dům proslul především kavárnou zabírající celé přízemí v průčelí traktu, jejíž interiér vytvořený za zaoblených linií a vylehčený navíc průhledy mezi nízkoúrovňovými prostorami kontrastoval s vnější strohostí bosovaného zdiva, připomínající říšskou pompézní architekturu třicátých let.
Na posledním snímku je zachycen výhled z budovy obchodního domu Baťa na jihozápadní část Soukenného náměstí, kde později stál obchodní dům Ještěd a dnes OC Forum v pravo je vidět lešení na stavbě kavárny Nisa

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Soukenné náměstí v černu 1933 a 11.4.2021
Soukenné náměstí v černu 1933 a 11.4.2021
Kavárna Nisa a okolí v roce 1935 a 13.3.2024
Kavárna Nisa a okolí v roce 1935 a 13.3.2024
archiv Luboše Mencla
archiv Luboše Mencla
1940 -  delcampe.net...
1940 - delcampe.net...
archiv Milan Péč
archiv Milan Péč
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka

Kavárna Nisa 

byl postaven v roce 1936 na místě zbořeného renesančního mlýna, adaptovaného roku 1854 na továrnu pro výrobu vojenských suken Franzem Josefem Jakobem a znovu přestavěného v roce 1889. Jádrem budovy s výraznou korunní římsou a nízkou valbovou střechou je železobetonový skelet, obložený nahrubo otesanými kvádry liberecké žuly. Vyznačuje se klidným výrazem fasád, členěných pravidelným rastrem oken. Konkávně prohnuté průčelí odlehčil Lehmann provzdušněným parterem, osvětleným velkými okny, v němž se nacházela oblíbená kavárna Grandcafé Generali, později Winkler, nejmodernější podnik svého druhu v meziválečném Liberci, vybudovaný po vzoru pařížských kaváren. Jejím nájemcem byl Hermann Winkler, mj. provozovatel neméně proslulé kavárny Savoy v Ústí nad Labem. Dominantou netradičně řešené kavárny, do které se vstupovalo karuselovými dveřmi, byla tribuna pro orchestr mezi dvěma nosnými sloupy z granitu. Motiv hlavního vstupu Lehmann nápaditě zopakoval na mohutné kryté lodžii pod korunní římsou, zabírající výšku dvou pater. Po dokončení stavby, provedené místní firmou Gustav Sachers Söhne a pobočkou společnosti Pittel & Brausewetter, byly v domě kanceláře, 48 bytů, podkrovní ateliéry a kavárna. Vstup do obytné a administrativní části domu umožňovala elegantní zaoblená pasáž, spojující Barvířskou a Širokou ulici. Z ní se vcházelo do prostoru s trojramenným schodištěm a dvojicí výtahů. Pojišťovna, sousedící s kavárnou, zde měla pro svůj provoz vyhrazenou část přízemí a mezaninu. Zbylá patra byla obytná, přičemž první, druhé, třetí a čtvrté podlaží mělo identickou dispozici. Na každém se nacházelo šest mimořádně luxusních, kompletně elektrifikovaných velkých bytů s halou a kabinetem, vybavených tekoucí teplou vodou a centrálním topením. Stejně tak mělo identický půdorys i páté, šesté, sedmé a osmé patro v užší, vyšší partii domu, obrácené do náměstí. U čelní části se nacházely vždy dva větší třípokojové byty a zadním traktu podél ulic Barvířská a Široká čtyři garsoniéry. Z bytů v osmém podlaží pak byl navíc i přístup na velkou lodžii. V podkroví byly situovány ateliéry, podél trojúhelníkové chodby obíhající střední světlík. Vzhledem ke kvalitě bytů lze usuzovat, že nájemci se rekrutovali především z řad výše postavených zaměstnanců pojišťovny. Vytápění rozsáhlého objektu obstarávaly tři automatické nízkotlakové parní kotle od firmy ČKD Praha, situované v suterénu. Dům byl později poškozen řadou utilitárních přestaveb, největší ztrátou je pak znehodnocení interiéru kavárny a exteriéru parteru, kdy došlo k odstranění elegantní zděné předzahrádky a zajímavého vstupu s karuselovými dveřmi. O nedochovanou sochařskou výzdobu se postaral Willhelm Srb-Schlossbauer.
Terasa Winklerovy kavárny Grand Café Generali, později známé jako kavárna Nisa na Soukenném náměstí. 40. léta 20. stol. Autor: Ing. E. Tham. Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv J.Peterka)
Terasa Winklerovy kavárny Grand Café Generali, později známé jako kavárna Nisa na Soukenném náměstí. 40. léta 20. stol. Autor: Ing. E. Tham. Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (archiv J.Peterka)

Grosskaffee Winkler.. V dolní části výškové budovy na Soukenném náměstí (1936), zřídil Hermann Winkler reprezentační kavárnu Grand Café Generali. Po osvobození ji získal do národní správy se společníkem Josefem Pleštilem Leopold Procházka, který vedl také hotel v Malé Skále. Podobně jako před válkou se podniku říkalo podle jména šéfa, tentokrát Kavárna Procházka.
Když byly po roce 1948 likvidovány národní správy, dostala se do majetku Komunálního podniku okresu Liberec a její označení se změnilo na Kavárnu Pol. Zatím poslední jméno - Nisa - dostala v roce 1953 Po vytvoření podniku Restaurace Liberec, který ji v sedmdesátých letech modernizoval a využíval až do svého zániku po roce 1990.
zdroj textu: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996

Nádherný interiér Winklerovy kavárny Grand Café Generali, později známé jako kavárna Nisa. (archiv J.Peterka)
Nádherný interiér Winklerovy kavárny Grand Café Generali, později známé jako kavárna Nisa. (archiv J.Peterka)
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
Palác Nisa stojí na místě, kde již v roce 1559 stál panský mlýn a pila. V roce 1929 byl na stejném místě postaven desetipodlažní dům ( v té době nejvyšší stavba ve městě) pro italskou pojišťovnu Assicurationi Generali a Moldaia Generali. Náročnou stavbu navrhl pražský architekt Franz Lehmann, postavena byla libereckými stavebními firmami Pittel a Brausewetter spolu s Gustavem SachremPůvodně měl být dům hotelem. V prvních dvou patrech nakonec byla umístěna velmi oblíbená kavárna Grandcafé Generali, vyšší patra byla obytná a v nejvyšším patře vznikly ateliéry.Dům byl po druhé světové válce znám jako kavárna Procházka po národním správci. (archiv Luboš Mencl)
Palác Nisa stojí na místě, kde již v roce 1559 stál panský mlýn a pila. V roce 1929 byl na stejném místě postaven desetipodlažní dům ( v té době nejvyšší stavba ve městě) pro italskou pojišťovnu Assicurationi Generali a Moldaia Generali. Náročnou stavbu navrhl pražský architekt Franz Lehmann, postavena byla libereckými stavebními firmami Pittel a Brausewetter spolu s Gustavem SachremPůvodně měl být dům hotelem. V prvních dvou patrech nakonec byla umístěna velmi oblíbená kavárna Grandcafé Generali, vyšší patra byla obytná a v nejvyšším patře vznikly ateliéry.Dům byl po druhé světové válce znám jako kavárna Procházka po národním správci. (archiv Luboš Mencl)
30.léta.. Zašel bych na kávu. (upravil Jiří Peterka)
30.léta.. Zašel bych na kávu. (upravil Jiří Peterka)
archiv L.Mencl
archiv L.Mencl
archiv Milana Šíra st.
archiv Milana Šíra st.
Pan Gottfried Wurbs z Frýdlantu v roce 1938 pořídil zase trochu jiný pohled na kavárnu Nisa a hlavně svůj objektiv zaostřil dál za ní. (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)
Pan Gottfried Wurbs z Frýdlantu v roce 1938 pořídil zase trochu jiný pohled na kavárnu Nisa a hlavně svůj objektiv zaostřil dál za ní. (zdroj: ansichtskarten-lexikon.de)

Po osvobození ji získal do národní správy se společníkem Josefem Pleštilem Leopold Procházka, který vedl také hotel v Malé Skále. Podobně jako před válkou se podniku říkalo podle jména šéfa, tentokrát Kavárna Procházka.

Na snímku vidíme v Grand Café Generali probíhat poslední stavební práce před otevřením
Na snímku vidíme v Grand Café Generali probíhat poslední stavební práce před otevřením

Interiér kavárny Winkler

(Část pohlednice před rokem 1937)

V dolní části výškové budovy na Soukenném náměstí (1936), zřídil Hermann Winkler reprezentační kavárnu Grand Café Generali. Po osvobození ji získal do národní správy se společníkem Josefem Pleštilem Leopold Procházka, který vedl také hotel v Malé Skále. Podobně jako před válkou se podniku říkalo podle jména šéfa, tentokrát Kavárna Procházka.

Když byly po roce 1948 likvidovány národní správy, dostala se do majetku Komunálního podniku okresu Liberec a její označení se změnilo na Kavárnu Pol. Zatím poslední jméno - Nisa - dostala v roce 1953 Po vytvoření podniku Restaurace Liberec, který ji v sedmdesátých letech modernizoval a využíval až do svého zániku po roce 1990. Pak sloužila přechodné různým firmám jako prodejna příležitostný výstavní prostor. Kavárna Nisa, zrestaurovaná firmou Triga Plus, byla znovu uvedena do provozu 21.července 1994. V přízemí je středisko rychlého občerstvení, v patře klasická restaurace a z bývalého baru Balkán v suterénu je zřízena hospůdka s pivovarem. Exponovanému dolnímu centru Liberce tak byl navrácen reprezentativní restaurační podnik.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Vstup jen v patřičném oblečení

V knize Marka Řeháčka Liberecké zajímavosti se objevila vzpomínka pamětníka Roberta Poláčka na dobu krátce po jejím otevření.

"Kavárna Winkler aspirovala svým zařízením na nejmodernější kavárnu té doby. Měla nádherné schodiště, spoustu zrcadel, překrásné nosné efektní sloupy se třpytivými odrazovými skly pro světelné efekty. V roce 1937 tam hrál perfektní orchestr pod taktovkou chorvatského dirigenta jménem Lipšakov a zpíval tam černý tenorista Rigoletto. Taktéž v té době vystupovali na doplnění kavárenského programu různí umělci a artisté. Například duo s excentrickými tanci, dále havajští umělci s kytarami a úžasný artista Robert Kellner. Do tohoto luxusního podniku se smělo jen v patřičném oblečení," zavzpomínal pamětník.

Tancovalo se nahoře v prvním patře i dole v přízemí, v šedesátých a sedmdesátých letech v kavárně hrály špičkové barové kapely, mládež dováděla na hojně navštěvovaných diskotékách či odpoledních čajích, vystupovaly tu i orchestry Gustava Broma nebo Ladislava Bareše, hrával zde populární diskžokej Oscar Gottlieb.

Od bufetu k bance

Po pádu socialismu už kdysi slavná kavárna spíše jen skomírala, později se změnila v bufet s vývařovnou a definitivní ránu pohostinskému provozu zasadil rok 2015, kdy v Nise otevřela svou pobočku banka Sberbank.Dům byl během desetiletí bohužel poškozen řadou přestaveb. "Největší ztrátou je znehodnocení interiéru kavárny a exteriéru parteru, kdy došlo k odstranění elegantní zděné předzahrádky a zajímavého vstupu s karuselovými dveřmi," posteskl si památkář Jaroslav Zeman.

Památkáři ale v tomto případě mnoho nezmohou. Nisa totiž není v seznamu kulturních památek.

Jan Mikulička

(zdroj: https://www.idnes.cz/.../palac-nisa-v-liberci-slavi-80... )

2023 (foto André P. Schwarzkopf Profoa)
2023 (foto André P. Schwarzkopf Profoa)
Palác a část námětí po vzniku říšské župy Sudety.
Palác a část námětí po vzniku říšské župy Sudety.
palác Nisa krátce po dostavbě
palác Nisa krátce po dostavbě
nedochovaný interiér kavárny
nedochovaný interiér kavárny
Půdorysy, uveřejněné v časopise Kunst und handwerk
Půdorysy, uveřejněné v časopise Kunst und handwerk
výkres nedochovaných karuselových dveří do kavárny
výkres nedochovaných karuselových dveří do kavárny

Liberecký mrakodrap, Palác Nisa jako sídlo pojišťovny s byty i kavárnou

Neděle, 31. března 2024, 17:00 

Palác spojené pojišťovny Assicurazioni Generali a Moldavia Generali byl postaven na základě projektu Fritze Lehmanna (18. července 1889, Šluknov – 26. října 1957, Vídeň), který patřil k nejúspěšnějším německým architektům působícím v meziválečném Československu. Novostavba, ve své době nejvyšší dům v Liberci, vznikla v letech 1936 - 1937 na místě starého renesančního mlýna na Soukenném náměstí, adaptovaného na továrnu pro výrobu vojenských suken Franzem Josefem Jakobem. Premium Náměstí se v meziválečném období transformovalo do nového obchodně administrativního centra města, které bychom s trochou nadsázky mohli označit za liberecké "City". Jádrem výškové budovy s výraznou korunní římsou a nízkou valbovou střechou je železobetonový skelet, obložený nahrubo otesanými kvádry liberecké žuly. Vyznačuje se klidným výrazem fasád, členěných pravidelným rastrem oken. Konkávně prohnuté průčelí odlehčil architekt provzdušněným parterem, osvětleným velkými okny, v němž se nacházela oblíbená kavárna Grand Café Generali, nejmodernější podnik svého druhu v meziválečném Liberci, vybudovaný po vzoru pařížských kaváren. Jejím nájemcem byl Hermann Winkler, mj. provozovatel neméně proslulé kavárny Savoy v Ústí nad Labem.

Po dokončení stavby, provedené místní firmou Gustav Sachers Söhne a pobočkou společnosti Pittel & Brausewetter, byly v domě kanceláře, 48 bytů, podkrovní ateliéry a zmíněná kavárna. Zřizování bytů ve víceúčelových domech představovalo poměrně pragmatický krok, který v této době využívala většina investorů, neboť tím docílili částečné refundace nákladů a zároveň měli nárok na nemalé státní dotace na základě zákona o stavebním ruchu, kterým stát finančně podporoval stavbu bytových domů. Navíc v Liberci, kde panovala již od poloviny 19. století kontinuální bytová krize, představovaly volné byty výhodný kapitál, který mohla pojišťovna využít ve svůj prospěch.
Vstup do obytné a administrativní části domu umožňovala elegantní zaoblená pasáž, spojující Barvířskou a Širokou ulici. Z ní se vcházelo do prostoru s trojramenným schodištěm a dvojicí výtahů. Pojišťovna, sousedící s kavárnou, zde měla pro svůj provoz vyhrazenou část přízemí a mezaninu. Zbylá patra byla obytná, přičemž první, druhé, třetí a čtvrté podlaží mělo identickou dispozici. Na každém se nacházelo šest mimořádně luxusních, kompletně elektrifikovaných velkých bytů s halou a kabinetem, vybavených tekoucí teplou vodou a centrálním topením. Stejně tak mělo identický půdorys i páté, šesté, sedmé a osmé patro v užší, vyšší partii domu, obrácené do náměstí. U čelní části se nacházely vždy dva větší třípokojové byty a zadním traktu podél ulic Barvířská a Široká čtyři garsoniéry. Z bytů v osmém podlaží pak byl navíc i přístup na velkou lodžii. V podkroví byly situovány ateliéry, podél trojúhelníkové chodby obíhající střední světlík. Poměrně pozitivně byl projekt přijat i současníky. Např. liberecký architekt, předseda místní pobočky uměleckého spolku Metznerbund a stavební rada Karl Kerl sice novostavbě vytýká - vzhledem k její značné výšce - poněkud necitlivé zapojení do organismu města, zároveň však oceňuje, že Lehmann "nepřetrhává vlákna vedoucí od této monumentální stavby k současné evropské architektuře a která sahají až do antiky," protože "tento přístup přináší flexibilní postoj k tradicionalismu a to v době, která se neustále zaklíná "stylem doby."
Význam objektu podtrhují i jeho nesporné urbanistické kvality, neboť tvoří nepřehlédnutelnou dominantu dolního centra města a mimořádně zdařile uzavírá severozápadní stranu Soukenného náměstí. Grandiózní měřítko domu a jeho velkoměstský výraz tak výmluvně dokládají překotný přerod podhorského města v sebevědomou metropoli severních Čech, která měla ambice stát se neoficiálním "hlavním městem" českých Němců. Nájemci jednotlivých bytů se rekrutovali především z řad výše postavených zaměstnanců pojišťovny a státních úředníků. Vytápění rozsáhlého objektu obstarávaly tři automatické nízkotlakové parní kotle od firmy ČKD Praha, situované v suterénu. O nedochovanou sochařskou výzdobu, dvojici okřídlených benátských lvů, symbolu pojišťovny, se postaral Willhelm Srb-Schlossbauer. Třebaže se jednalo o polyfunkční dům, nabídka služeb byla mnohem skromnější, než v případě Adrie či Dunaje a vedle pojišťovny a kavárny se zde nacházely pouze menší provozovny (mlékárna, prodejna vína, prodej doplňkového textilu, prodejna obuvi a krejčovský salon Elisabeth Langfelderové).
V majetku pojišťovny byl dům až do roku 1948, nicméně kavárna svého nájemce změnila již o tři roky dříve, kdy se přejmenovala na kavárnu Procházka podle svého národního správce, později na Café Nisa. Někdejší majitel Hermann Winkler, který byl za druhé světové války nasazen na východní frontě, byl odsunut a odešel do Salcburku, kde působil až do své smrti v roce 1980 jako hoteliér. Dům pak přešel do majetku města a na jeho vzhledu se bohužel podepsala řada utilitárních přestaveb, přičemž největší ztrátou bylo znehodnocení interiéru kavárny a exteriéru parteru. V 50. letech se pak uvažovalo v souvislosti s návrhem na velkorysou regulaci města od architekta Svatopluka Technika o vytvoření jakéhosi "dvojčete" paláce na místě domu čp. 115-III na nároží Barvířské ulice.

Autoři Jaroslav Zeman | Foto se svolením Jaroslava Zemana

Zdroj: https://liberecka.drbna.cz/zpravy/spolecnost/35689-drbna-historicka-i-liberec-ma-svuj-mrakodrap-je-jim-palac-nisa.html?utm_source=copy

výkres hlavního průčelí
výkres hlavního průčelí
archiv Václav Honzejk
archiv Václav Honzejk
Nejvyšší rezidenční budovu v Liberci ve své době navrhl pražský německý architekt Fritz Lehmann. Byl postaven v letech 1936-1937. Stavbu realizovala místní firma Gustava Sachera synové a pobočka Pittel & Brausewetter. V budově byly kanceláře, 48 bytů, střešní studia a kavárna. O sochařskou výzdobu se postaral Wilhelm Srb-schlossbauer - bohužel se nedochovala. Fotografie pochází z roku 1937 (archiv O.Musil)
Nejvyšší rezidenční budovu v Liberci ve své době navrhl pražský německý architekt Fritz Lehmann. Byl postaven v letech 1936-1937. Stavbu realizovala místní firma Gustava Sachera synové a pobočka Pittel & Brausewetter. V budově byly kanceláře, 48 bytů, střešní studia a kavárna. O sochařskou výzdobu se postaral Wilhelm Srb-schlossbauer - bohužel se nedochovala. Fotografie pochází z roku 1937 (archiv O.Musil)
archiv L. Mencl
archiv L. Mencl
Archiv Tomáše Macháčka
Archiv Tomáše Macháčka
30.léta foto archiv Petr Karlíček a Kaiser
30.léta foto archiv Petr Karlíček a Kaiser
Po provizorní trati okolo kavárny NISA projíždí vůz linky 11; za druhým oknem je s trochou fantazie možno vytušit průvodčího 😉 (1995) (archiv Miroslav Fogl)
Po provizorní trati okolo kavárny NISA projíždí vůz linky 11; za druhým oknem je s trochou fantazie možno vytušit průvodčího 😉 (1995) (archiv Miroslav Fogl)
archiv L.Mencl)
archiv L.Mencl)
Šrumec před kavárnou Generali 1940 (archiv Jiří Peterka)
Šrumec před kavárnou Generali 1940 (archiv Jiří Peterka)
Grand Café Generali (Kavárna Nisa) na pohlednici od Gottfrieda Wurbse. (archiv Václav Honzejk)
Grand Café Generali (Kavárna Nisa) na pohlednici od Gottfrieda Wurbse. (archiv Václav Honzejk)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
cca 1940
cca 1940
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
cca 1974 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977)
cca 1974 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977)