Historie českého anarchismu (1880 - 1939)

O založení Všeobecného vzdělávacího spolku Omladina pro Liberec a okolí usiloval Jan Konrád spolu s Janem Špalkem (oba dva obuvníci) od května roku 1892, kdy předložili pražskému místodržitelství stanovy ke schválení. Místodržitelství je však uznalo až 23. července o rok později.

Ustavující valná hromada nově vzniklého spolku se konala 4. září 1893 v místnosti Vereinshalle v malém sále. V čele spolku stanul Jan Konrád a jeho náměstkem se stal tkalcovský dělník Jan Trejbal. Spolek měl na počátku 149 členů (mimo jiné Josefa Buriana a Josefa Peštu), z toho bylo dokonce 34 žen! Během zasedání valné hromady, které začalo ve tři hodiny odpoledne, se projednávaly body týkající se účelu spolku, přijímání členů, voleb, spolkových záležitostí a nakonec zbyl čas na volné návrhy. Bylo sděleno, že J. Konrád byl zvolen 99 hlasy a J. Trejbal 94 hlasy. Do desetičlenného výboru se dále dostali Hynek Mužík, Václav Riegr, Jan Špalek, Josef Burian Josef Ducháč, Karel Jaroš a dokonce dvě ženy Anna Konrádová a Františka Deutschová. Náhradníky byli Štěpán Hejda a Anna Valášková a revizory se stali Josef Pešta a František Erlebach. Také byl učiněn dotaz ohledně spolkové místnosti. František Erlebach navrhoval místnost v hostinci U Velryby, ale tato záležitost byla přenechána výboru. Schůze byla po třech hodinách ukončena provoláním "Na zdar" a po schůzi se ještě zpívala Píseň práce.
V devět hodin večer, ten samý den, se sešel výbor spolku, aby projednal volbu funkcionářů, odebírání časopisů a spolkovou místnost. Bylo dohodnuto, že pozici jednatele spolku bude vykonávat Hynek Mužák, pokladníkem se stane Josef Ducháč, účetním Karel Jaroš a domácím správcem se stal Štěpán Hejsa. Dále bylo ujednáno, že se budou odebírat časopisy Omladina, Rozhledy, Dělnické listy, Ženský list, Sociální demokrat, Červánky a Rašple. O spolkové místnosti stále nebylo jasno, členové se však dohodli, že požádají hostince U Města Norimberka a U Kanónu. Schůze byla zakončena v půl jedenácté večer schválením návrhu na pokladničku, do které by se mohly odkládat dobrovolné příspěvky.
Druhá spolková schůze se odehrála 18. září ve Vereinshalle, tentokrát ve velkém sále. Schůzi zahájil její předseda Jan Konrád za přítomnosti policejního komisaře Nečáska, jenž byl přítomen každé schůzi. Hlavní náplní schůze byla přednáška Josefa Škáby, tou dobou studenta práv v Praze, o "Mravním a společenském významu práce." Škába "uváděl poměry mezi tak zvanými "dobrými" a "špatnými" dělníky, jak se na ně pohlíží, jak bývají odměňováni, o ceně práce, o rozdílu kapitálu, o významu strojů, o dělbě práce, o našich povinnostech a právech." Po přednášce "napomínal přítomné, by se jich domáhali cestami nám přiměřenými."
Na programu schůzí obecně se objevovala přednáška. Mimo Josefa Škáby přednášel v Liberci v lednu 1894 také Karel Rosák, častěji se však na schůzích objevovalo předčítání. Oblíbenými byly texty z edice Epištoly svobody, vydávané K. S. Sokolem nebo různé přílohy novin Sociální demokrat. Spolek se rozhodl pro zakoupení knih (a také písní) z knihkupectví F. Bačkovského. Další knihy spolek"zdědil" po spolku Svornost. Také se často odpovídalo na dotazy z otázní skříně. Na schůzi konané 16. dubna 1893 se řešilo několik otázek týkajících se aktuálních problémů: "Co je ještě vlastně význam prvního máje?", "Mohou se proletáři celého světa spojit? Kdy? Nemohou se spojiti u nás v jednom městě?" nebo "Čím by nám bylo hlasovací právo, kdybychom ho měli?" ale i čistě zájmových: "Proč se nevyučuje ve zpěvu zároveň také notám?"
Spolek byl přes svou vzdělávací náplň přístupný i klasickým zábavám dělnického života. Na schůzích bylo například projednáváno, aby se do spolkové místnosti zakoupila hra "Dáma", která byla i v jiných spolcích, dělníci chtěli pořádat věneček, který však nakonec výbor neschválil, či chtěli pořádat pěveckou tabuli spojenou s domácí zábavou, což bylo na schůzi konané 23. října 1893 jednohlasně přijato. Dělníci také velmi rádi hráli karty, což liberecký dopisovatel listu Sociální demokrat okomentoval slovy: "Zdejší dělnictvo, povětšině české, velmi holduje hrám v karty, což mu zajisté ke cti neslouží."
Dne 20. dubna roku 1893 se na schůzi řešilo odebírání nového časopisu. Josef Pešta navrhoval, aby spolek nechal předplatit časopis Neodvislost, což bylo přijato všemi členy výboru. Zároveň bylo usneseno doplatit dluh čtyři zlaté za odebírání časopisu Nové proudy. Josef Ducháč také doporučil, aby bylo zrušeno odebírání časopisu Sociální demokrat, návrh byl však zamítnut.
V lednu roku 1893 bylo zažádáno o úpravu stanov za účelem umožnění vytvářet místní odbory. V květnu místodržitelství nové znění stanov schválilo a od 18. června 1893, kdy se konala nová ustavující hromada, neslo sdružení název Vzdělávací spolek Omladina pro Čechy. Pro členství ve spolku byla stanovena dolní hranice věku 16 let. Členem se stával ten, kdo zaplatil 10 zlatých, přispěvatelé byli povinni složit 2 zlaté ročně. Po změně názvu se vyměnilo i předsednictvo spolku a novým předsedou se stal Ondřej Hašek. Další funkce byly rozděleny následovně: místopředsedou byl Jan Trejbal, prvním jednatelem byl František Militký, druhým Kubich, pokladníkem František Slavík, knihovníkem Burian a zapisovatelem Jaroš.
Důležitou součástí spolkové činnosti byl zpěv. Revoluční písně byly rozšiřovány s texty přeloženými do češtiny a staly se první záminkou k úřednímu zákroku proti členům spolku. Došlo k němu v listopadu roku 1893, kdy v Liberci vládla napjatá atmosféra. Dne 14. října téhož roku byl hrabětem Thunem odvolán liberecký starosta Carl Schücker se zastupitelstvem a do města byl dosazen vládní komisař. Členové Omladiny byli ve spolkové místnosti v restauraci U kanónu, kde se bavili sborovým zpěvem. Při zásahu komisaře bylo u přítomných zabaveno šest exemplářů zpěvníků v češtině. Další vyšetřování a soudní řízení libereckého krajského soudu bylo sice v lednu roku 1893 zastaveno, spolek byl však ostře sledován.
První polovina roku 1893 byla pro Omladinu v Liberci obdobím vzestupu. Uvádí se, že k 20. březnu téhož roku má celkem 248 členů. Spolek rozvíjel spolupráci se skupinami v okolních městech a obcích. Obrat nastal koncem roku 1893 a na počátku roku následujícího, kdy se v Praze připravoval proces s tzv. tajným spolkem Omladina. Všechny spolky nesoucí tento název byly ostře sledovány policií. V lednu 1894, kdy byl na schůzi Omladiny přizván Karel Rosák, byla jeho přednáška neustále přerušována inspektorem Nečáskem, který schůzi také rozpustil. Členové spolku na další schůzi vypracovali stížnost na inspektorovo jednání a zaslali ji místodržitelství i poslanci říšské rady hraběti Kounicovi. V těchto dnech byli nejen členové Omladiny z popudu městské rady podrobeni domovním prohlídkám, a s některými probíhalo i trestní řízení. Avšak dne 17. března 1894 pak byla liberecká Omladina úředně rozpuštěna.
Při soupisu majetku spolku vyšlo najevo, že Omladina pro Čechy se sídlem v Liberci vlastnila spolkovou skříň, pokladničku pro peníze při zábavách, hlavní členskou knihu, pokladní, účetní a jednatelskou knihu, inventář, časopisy, držátka na časopisy, dva obrazy se sklem a rámem (Bohyni svobody), dvoje desky pro písně, 16 kusů žertovných výstupů pro mužský hlas a jiné zpěvníky, merendy, 30 knih papíru, 700 kusů stanov, 18 mašliček pro pořadatele zábav, fotografie spolku Svornost, spolkové odznaky a cestovní legitimace a 98 svazků knih dílem poučné a dílem zábavné.244 Většina tohoto majetku připadla dalšímu spolku, který členové bývalé Omladiny založili. Na konci září tak vzniklo další nepolitické vzdělávací sdružení, a to Dělnická jednota pro severní Čechy. (zdroj Historie českého anarchismu)