MĚSTSKÝ STADION

Letní sporty, zejména lehká atletika, neměly dlouho potřebné podmínky pro rozvoj. V roce 1945 totiž neměl Liberec ani jedno hřiště s regulérní dráhou a skokanskými či vrhačskými sektory, na němž němž by se daly pěstovat lehkoatletické disciplíny. Předválečný pavlovický stadion, založený v místech bývalé dostihové dráhy, nebyl dokončen a také jeho poloha byla předmětem mnoha diskusí. Jednotlivé sportovní kluby si začaly většinou svépomocně stavět svá vlastní hřiště. Pod bývalým chudobincem vzniklo hřiště U Nisy s přírodní tribunou (dnes Slovan), jiné bylo upraveno v místech dnešní teplárny a další v Růžodole I při Partyzánské ulici. V opuštěné cihelně v Horním Růžodole vybudovala sportovní středisko Kolora. To se stalo po opuštění záměru na dobudování pavlovického areálu základem pro vybudování nového městského stadionu, který vyrostl od roku 1952 do dnešních dnů v mohutný sportovní komplex, sloužící nejen kopané a atletice.

Plánovitá přestavba ústředního městského stadionu započala roku 1952 . Podle návrhu Bohuslava Lisala bylo upraveno hřiště s travnatou hrací plochou pro kopanou, běžeckými tratěmi a dalšími plochami pro lehkou atletiku. Ochoz pro 30 000 diváků byl později doplněn krytou tribunou. Roku 1956 převzalo stadion do správy město. Postupně byly vybudovány další objekty: zimní stadion, kotelna, sauna a kuželna, přetlaková hala (1975), tenisové kurty a druhá ledová plocha, jejíž zastřešení bylo dokončeno v roce 1993.

Do areálu Městského stadionu byl přemístěn i zimní stadion s umělým kluzištěm, otevřený 25. 12. 1956. Stalo se tak bo delším rozvažování, jehož pbomníčkem Je obuštěná jáma vyhloubená v Topolové ulici nad koupalištěm Vápenka, kde měl původně stát. Prvním velkým hokejovým zápasem bylo střetnutí Lokomotivy Liberec s Lokomotivou Moskva (2:8, 28. 2. 1959). Utkání mělo slavnostní ráz, ale, jak napsal kronikář, Liberečtí ještě hokej hrát nedovedou. V letech 1965-67 byla ledová plocha zastřešena odvážnou ocelovou konstrukcí navrženou Vlastimilem Šedou z libereckého Stavoprojektu. Nad půdorysem 100 x 70 m byla vytvořena síťová klenba o rozpětí 90 m z ocelových vzájemně se křížících vazníků, podepřená 18 mohutnými železobetonovými kloubovitě uloženými patkami ve tvaru písmene ypsilon. Tribuny pojmou 7000 diváků, R dispozici je restaurace, ubytovna a další příslušenství. Ledová plocha měla premiéru ještě před zastřešením za účasti 6 000 diváků při utkání hokejistů jihlavské a liberecké Dukly (8:2, 27. 9.1966). Každoročně se pořádala krasobruslařská soutěž o Ještědskou brusli.

A v únoru 1975 tu proběhlo mistrovství ČSR., První hokejovou ligu zde hraje HC Stadion Liberec. Dříve v našem městě hrála i Dukla Jihlava B.

zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Historie libereckého hokeje

Lední hokej má ve městě pod Ještědem velkou tradici. Po II. světové válce existovaly v Liberci 3 hokejové oddíly, Rapid, Slávia a SNB, ze kterých byly v roce 1953 vytvořeny Jiskra Kolora a Tatran. Oba kluby hrály divizní soutěž. Díky výstavbě Zimního stadionu v roce 1956 se vytvořil sloučením obou klubů jeden - Lokomotiva Liberec. V roce 1961 došlo ke změně názvu na HC Stadion Liberec, který poté hrával převážně I.NHL a 2. ligu.

Náš klub patřil v 70. letech k předním družstvům I.NHL a v jeho mládežnických mužstvech byl vychován nejeden výborný hokejista. Tito hráči šířili slávu libereckého hokeje i v jiných klubech. Od roku 1985 do roku 1995 se liberecký hokej dostal vinou finanční nejistoty na nižší úroveň především u dospělého hokeje. "A" mužstvo působilo v ryze amatérských podmínkách ve 2. lize a pouze úroveň a výsledky mládežese podařilo udržet na vyšší úrovni. Celé toto období způsobilo ztrátu divácké přízně a prestiže v hokejovém hnutí.

Díky vstupu firmy Syner do hokejového klubu motivovaném zájmem pozvednout liberecký hokej opět výše s využitím dobře fungující práce s mládeží, začalo od roku 1994 vzestupné období hokeje v Liberci. Klub získal generálního sponzora, který nejen finančními prostředky ale i změnami v organizaci a řízení klubu klubu postupnými kroky budoval klub, který se měl dostat znovu do povědomí hokejové veřejnosti. Prvním krokem byl postup do 1. ligy v roce 1995, na který navazovaly další mimořádné úspěchy v následujících letech, zejména 2. místo v sezóně 1997/98 a účast ve finále play-off 1. ligy v ročníku 2000/01. Spolu s těmito úspěchy "A" mužstva úspěšně pokračovala i práce s mládeží ve sportovních třídách a Sportovním centru mládeže, kde obě družstva - dorost a junioři - nyní působí v extraligových soutěžích.

Po skončení sezóny 1999/2000 byla v klubu vyhlášena široká diskuse pro získání nových podnětů k práci. Jedním z výsledků této debaty bylo rozhodnutí o celkové změně image klubu, a tak 21. srpna 2000 bylo představeno nové logo a nový název Bílí Tygři Liberec.

Spolu s těmito změnami se práce v klubu zaměřila nejen na sportovní stránku své činnosti, ale i na propagaci klubu a především získávání diváků a dalších příznivců a partnerů pro zajištění kvalitních sportovních výsledků, ale i přitažlivé zábavy s účastí velkého množství diváků. I tato práce se v průběhu sezóny 2000/01 rozběhla postupnými kroky a vyvrcholením této činnosti byla účast libereckého celku v play-off 1. ligy, ve kterém postupně nacházelo cestu do Svijanské Arény až 5 000 diváků.

V první sezóně pod novým názvem obsadili Tygři v základní části první ligy 2. místo a následně ve finále play-off I. ligy ČR podlehli Chomutovu. V sezóně 2001/2002 dokázali Bílí Tygři zvítězit v základní části prvoligové soutěže. Ve finále play-off pak přehráli Jihlavu a postoupili tak do baráže o extraligu. Barážovým soupeřem bylo Kladno, mužstvo s bohatou hokejovou tradicí. Tygři zahájili tuto sérii dvěma vítězstvími na ledě svého soupeře, což bylo optimistickým signálem do dalších bojů. V nich Tygři dokázali Kladno porazit a vstoupit tak mezi elitu českého hokeje.

V úvodním ročníku mezi extraligovou elitou se Tygři rozkoukávali a hlavní cíl, nehrát baráž o sestup, se 12. místem naplnil. O stupínek výše postoupili hráči s Tygrem na prsou hned v následující sezóně, nicméně management klubu již pomýšlel na vyšší patra tabulky, jež zaručují postup do play-off.

Třetí extraligová sezóna byla zahájena "výbuchem přestupové bomby", když se podařilo do branky Tygrů ulovit olympijského vítěze a mistra světa - Milana Hniličku. Během léta přicházeli další hráči, ale opravdovou lahůdku připravilo vedení klubu na srpen. To již bylo jasné, že v zámoří NHL nezačne. Do města pod Ještědem se tak podařilo angažovat hráče z NHL, v té době mladé a perspektivní, kteří ve svých klubech v zámoří bojovali o svá místa. Dres Tygrů tak oblékly současné hvězdy Jiří Fischer, Radim Vrbata, Václav Nedorost a Aleš Kotalík.

Dravé mládí pak doplňovala zkušenost obránce Jaroslava Modrého. Společně se stávajícím libereckým kádrem utvořili výbornou partu, která předváděla vynikající hru. To byl dobrý základ pro premiérový postup do play-off , v němž ve čtvrtfinále Tygři překvapivě vyřadili favorizovanou pražskou Slavii. V semifinálovém souboji byly úspěšnější Pardubice, jež nakonec získaly mistrovský titul. Liberec tak skončil třetí a ziskem bronzových medailí si připsal do té doby největší historický úspěch klubu.

Názvy klubu:

1956 - Lokomotiva (sloučení mužstev Jiskra Kolora a Tatran),

1961 - HC Stadion,

2000 - Bílí Tygři

Home Kredit Arena