Perštýnské hospody a hotely (Plzeňka, Blažkárna, Stalingrad ,"Korálky" a další)

17.02.2020

Plzeňská restaurace

1898 (archiv M.Gergelčík)
1898 (archiv M.Gergelčík)
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
(archiv Tomáše Macháčka)
(archiv Tomáše Macháčka)
Plzeňská restaurace v 70.letech a 4.2.2024
Plzeňská restaurace v 70.letech a 4.2.2024
Interier Plzeňské restaurace v roce 1909 (Kniha o Liberci)
Interier Plzeňské restaurace v roce 1909 (Kniha o Liberci)
foto Leoš Kobr
foto Leoš Kobr

Plzeňská restaurace

Podobně jako Havlov, nejstarší liberecká osada vzniklá u přechodu přes Harcovský potok, měla i hoření německá osada, kdysi zvaná Rychemberk, s tržištem v místě dnešního Benešova náměstí, svoje vlastní, tehdy běžné občanské vybavení. Patřily k němu v první řadě kovárny, ale i hostince, především ty, jež se nacházely při staré obchodní cestě procházející Libercem z Čech do Lužice a dále na sever. Tato důležitá komunikace přicházela do Liberce dnešní ulicí Na Perštýně, překračovala Harcovský potok, procházela dolení osadou (Havlovem) a šla dále v trase dnešní Moskevské, kdysi České ulice přes tržiště hoření osady dnešní Frýdlantskou ulicí směrem k Frýdlantu v Čechách.

Jedním z hostinců poskytujícím pocestným občerstvení, byl starý právovárečný dům čp. 13-IV, dnešní Plzeňská restaurace. O něm je písemná zpráva z roku 1592. V té době se nepochybně jednalo o stavbu dřevěnou, podobně jako byly ostatní domy v Liberci. Stál nedaleko tržiště, naproti cestě odbočující ze zemské cesty východním směrem k panskému domu, pozdějšímu zámku. Jeho proměna na zděný dvoupodlažní se uskutečnila v roce 1800 v období bouřlivé klasicistní výstavby. Přestavbu prováděl liberecký stavitel Josef Arnold, majitelem domu byl tehdy liberecký výrobce plátna Ambrož Worf. Dodnes ho připomínají iniciály A. W. umístěné v kartuši pod římsou nad druhým podlažím. Iniciály jsou doplněny kotvou, symbolem Naděje, jedné z křesťanských ctností. Zděný dům už byl situován podélně s ulicí. Má symetrickou dispozici, hlavní vstup se nachází uprostřed mírně vystupujícího rizalitu ukončeného barokním profilovaným štítem.

Ozdobou domu je kamenný portál elipsovitě ukončený, ve vrcholu s klenákem v podobě stylizovaného akantového listu s festony z vavřínu po stranách. Místnost po pravé straně vstupu sloužila původně za řeznický krám a měla vlastní vstup opatřený rovněž kamenným profilovaným portálem, který byl při pozdějších opravách zrušen. V druhé polovině 19. století dostal hostinec pojmenování U Města Vídně. Jeho nájemce Jan Svěcený, zástupce plzeňského pivovaru, nabízel v roce 1912 hostům znamenitou kuchyň, snídani na vidličku, obědy a večeře, pravá rakouská vína přímo ze sudu, nově upravené hostinské pokoje a pochopitelně i vynikající plzeňské pivo. Hostinec byl přejmenován na Plzeňskou boudu (Pilsner Hütte) a toto pojmenování poněkud pozměněné zůstalo dodnes.

Po skončení války převzala hostinec paní Zdeňka Pešanová, pak se stal součástí podniku Restaurace a jídelny. Od roku 1990 je jeho majitelem Ivan Duleba, který při celkové rekonstrukci provedl patrovou přístavbu s vinárnou a terasou pro letní posezení.

Text: Liberecké domy hovoří III. díl, Ing. arch. Svatopluk Technik, rok 1995

Moskevská , restaurace Plzeňka (M.Gergelčík)
Moskevská , restaurace Plzeňka (M.Gergelčík)
archiv Ivan Duleba
archiv Ivan Duleba

Rok 1991 rekonstrukce a přístavba Plzeňky.

(archiv Ivan Duleba)

Jen se tak "postavit" do Moskevské a dívat se... V duchu poděkovat fotografovi, uvědomit si, co ho daná fotka stála času, peněz, i když možná neměl co "do huby", a doufal, že fotografii prodá, práce s technikou, vyvoláváním, že potřeboval i štěstí, počasí, možná mu někdo i hrozil, honil ho pes. Možná naopak poznal nové lidi, se kterými se dal do hovoru, zachytil děcka, co se mu přimotala do záběru, zvěčnil pantátu před krámem. Jo, dneska uděláme "tap" a do minuty je tuctová fotka na Facebooku a ve světě, fotky kolorujeme, blázníme s HDR, pomůžeme si Photoshopem nebo Zonerem. Ale tak teď ještě černobíle (autor komentáře Petr Ruprecht)
Jen se tak "postavit" do Moskevské a dívat se... V duchu poděkovat fotografovi, uvědomit si, co ho daná fotka stála času, peněz, i když možná neměl co "do huby", a doufal, že fotografii prodá, práce s technikou, vyvoláváním, že potřeboval i štěstí, počasí, možná mu někdo i hrozil, honil ho pes. Možná naopak poznal nové lidi, se kterými se dal do hovoru, zachytil děcka, co se mu přimotala do záběru, zvěčnil pantátu před krámem. Jo, dneska uděláme "tap" a do minuty je tuctová fotka na Facebooku a ve světě, fotky kolorujeme, blázníme s HDR, pomůžeme si Photoshopem nebo Zonerem. Ale tak teď ještě černobíle (autor komentáře Petr Ruprecht)
Moskevská ulice (foto V. Víšek)
Moskevská ulice (foto V. Víšek)
Moskevská ulice v roce 1906 a 2001  ..........Krátký úsek Moskevské ulice v horní části původně tvořil spojnici mezi náměstím a zámkem, když odbočka do dnešní Felberovy ulice vyúsťovala do brány zámku (dodnes i část komunikace podél zámku patří do Felberovy ulice). Zde si ulice zachovlala původní šíři, když klasicistní zástavba se zachovala a novostavba Hlasiwetzovy lékárny si musela uchovat již beztak úzkou parcelu.  Rekonstrukce východní části horního konce Moskevské ulice v druhé polovině osmdesátých let 20.století se snažila více nebo méně o věrný obraz zbouraných domů, ale vrstvení mnohaletého úsilí, které zde vytvářelo genia loci, se pochopitelně zachovat nepodařilo. Sjednocení jednotlivých polí podloubí odstranilo ráz osobnosti jednotlivých domů (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Moskevská ulice v roce 1906 a 2001 ..........Krátký úsek Moskevské ulice v horní části původně tvořil spojnici mezi náměstím a zámkem, když odbočka do dnešní Felberovy ulice vyúsťovala do brány zámku (dodnes i část komunikace podél zámku patří do Felberovy ulice). Zde si ulice zachovlala původní šíři, když klasicistní zástavba se zachovala a novostavba Hlasiwetzovy lékárny si musela uchovat již beztak úzkou parcelu. Rekonstrukce východní části horního konce Moskevské ulice v druhé polovině osmdesátých let 20.století se snažila více nebo méně o věrný obraz zbouraných domů, ale vrstvení mnohaletého úsilí, které zde vytvářelo genia loci, se pochopitelně zachovat nepodařilo. Sjednocení jednotlivých polí podloubí odstranilo ráz osobnosti jednotlivých domů (zdroj Karel Čveráček / Jan Mohr – Liberec mezi vzpomínkou a přítomností)
Zajímavá fotografie neznámého autora z počátku 20. století zobrazuje pohled na dění v Moskevské ulici a část náměstí. Dnešní Moskevská, původně zvaná Česká, od poloviny 19. století Vídeňská ulice je nesporně nejstarší v Liberci, neboť právě tudy procházela obchodní zemská stezka z nitra Čech do Lužice. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (color Fotočas)
Zajímavá fotografie neznámého autora z počátku 20. století zobrazuje pohled na dění v Moskevské ulici a část náměstí. Dnešní Moskevská, původně zvaná Česká, od poloviny 19. století Vídeňská ulice je nesporně nejstarší v Liberci, neboť právě tudy procházela obchodní zemská stezka z nitra Čech do Lužice. zdroj: Severočeské muzeum v Liberci (color Fotočas)
2001  (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
2001  (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
Pohled do Moskevské ulice (v roce 1899)s hotelem "Zur Eiche (čp. 27-IV), který byl otevřen v roce 1832 jako zájezdní hostinec. V roce 1923 byla budova přestavěna pro pojišťovnu Union zdroj: Jiří Bock  - Liberecké hospody do konce c.k. monarchie,  2022)
Pohled do Moskevské ulice (v roce 1899)s hotelem "Zur Eiche (čp. 27-IV), který byl otevřen v roce 1832 jako zájezdní hostinec. V roce 1923 byla budova přestavěna pro pojišťovnu Union zdroj: Jiří Bock - Liberecké hospody do konce c.k. monarchie, 2022)
hotel Zur Eiche - U Dubu ( tehdy Vídeňská čp. 27-IV)
hotel Zur Eiche - U Dubu ( tehdy Vídeňská čp. 27-IV)

hotel U Dubu (Zur Eiche, čp. 27-IV)

stojící uprostřed západní části ulice (Moskevská ulice čp. 27/14)

Tento dům měl pozoruhodné osudy . Po několikeré přestavbě z něj vznikl počátkem 19. století znamenitý hotel U Dubu, k němuž byla postupně přistavěna ještě dvorní křídla. Tato místa Jsou spojena s počátky libereckého biografu, lóži zde měla liberecká sekce svobodných zednářů.

Necelého půl roku poté, co byl v Paříží bratry Lumièrovými veřejně předveden vynález filmu, mohli i Liberečané spatřit tuto technickou novinku, chápanou tehdy spíše jako kuriozitu, o níž ještě nikdo nepředpokládal, že se vyvine ve svébytný druh umění. Stalo se tak právě v hostinci U Dubu (Zur Eiche, čp. 27-IV) v Moskevské ulici, kde se 5. června 1896 konalo první filmové představení kočovného biografu.

V roce 1923 byle dům přestavěn pro pojišťovnu Union.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci,1996)

14.6.2022 zdroj: mapy.cz
14.6.2022 zdroj: mapy.cz
hotel U Dubu (Zur Eiche, čp.  27-IV) stojící uprostřed západní části dnešní Moskevské ulice (zdroj:R.Karpaš a kolektiv -Kniha o Liberci)
hotel U Dubu (Zur Eiche, čp. 27-IV) stojící uprostřed západní části dnešní Moskevské ulice (zdroj:R.Karpaš a kolektiv -Kniha o Liberci)

Hotel Union (počátek 19.století)

Dům čp. 32 - IV, připomínaný poprvé roku 1620, byl několikrát přestavován, zejména na počátku 19.století, kdy v něm byla zřízena hospoda Reichenberger Hof (Liberecký dvůr).
V roce 1863 ho získalo několik "vážených měšťanů, jak uvádí kronikář, a na jeho místě vyrostl třípodlažní reprezentační hotel Union. Podle průvodce z roku 1902 měl 44 pokojů, velký sál, restauraci, café-salon, letní verandu a kuželník, který tehdy nechyběl u žádné lepší restaurace. V roce 1900 odkoupilo hotel město a po devíti letech sem z radnice přestěhovalo knihovnu a přírodovědné muzeum. Z bývalého hotelu se tak stal jakýsi osvětový dům.
Zůstal jím, s příslušnou proměnou, i po druhé světové válce, kdy tu byla nejprve otevřena česká veřejná knihovna, po roce 1948 přejmenovaná na Ústřední městskou knihovnu V. Kopeckého. Přízemí využívalo Divadlo hudby a poezie. Od roku 1965 zde působilo Severočeské loutkové divadlo a Studio Ypsilon. Divadelní provoz si vyžádal různé stavební úpravy hlavně sálku pro 180 návštěvníků, jeviště a přízemí. Když se nepodařilo uskutečnit velkolepý záměr dostavby, zadaptovaly se pro pomocné provozy sousední domy čp.56 a 59 - IV a využít byl také prostor mezi divadlem a Pražskou ulicí.

(zdroj Kniha o Liberci )

Hospůdky v Zámečnické uličce

Moskevská ulice (archiv Seeveročeského muzea v Liberci , inv. 2874)
Moskevská ulice (archiv Seeveročeského muzea v Liberci , inv. 2874)
Moskevská kolem roku 1920 a 4.4.2020
Moskevská kolem roku 1920 a 4.4.2020
Moskevská ulice v roce 1920 a 2020
Moskevská ulice v roce 1920 a 2020
Zámečnická ulička ve 30.letech 20.století a 11.4.2020
Zámečnická ulička ve 30.letech 20.století a 11.4.2020

V křivolaké Zámečnické uličce, dnes parčíku mezi Moskevskou a Rumunskou ulicí, vynikal dům s vinárnou Alfonse Manara.

Moskevská ulice kolem roku 1920 a 4.3.2022
Moskevská ulice kolem roku 1920 a 4.3.2022
Zámečnická ulička v 50.letech 20.století a 2.4.2020
Zámečnická ulička v 50.letech 20.století a 2.4.2020

V křivolaké Zámečnické uličce, dnes parčíku mezi Moskevskou a Rumunskou ulicí, vynikal dům s vinárnou Alfonse Manara . Téměř všechny okolní hygienicky nevyhovující objekty padly. Bývalý hotel Ressource na rohu Jezdecké uličky (čp.50-IV) získal novorenesanční podobu v roce 1884. Bývalá v něm restaurace Josefa Lažanského a později obchodní dům firmy Edelstein.

zdroj: R.Karpaš, Kniha o Liberci, 1996

rok 2011 (archiv P.Ruprecht)
rok 2011 (archiv P.Ruprecht)

Dům U Zeleného stromu

dům u Zeleného stromu cca 1950 a 19.4.2020
dům u Zeleného stromu cca 1950 a 19.4.2020

Dům U Zeleného stromu

cca 1900

Při bývalém tržišti dolní části původního Liberce stávala prastará zájezdní hospoda. Jeden z řady majitelů, Franz Salomon, byl natolik úspěšným hostinským, že se už po pěti letech rozhodl zděděnou hospodu přestavět. Stavitel Johann Karl Kunze mu roku 1787 vybudoval na místě původního stavení klasicistní zděný dům (čp. 131 - IV), jehož ozdobou je hlavní vstup s jedním nejhezčích portálů v Liberci. Nad vchodem je v medailonu neobvyklého tvaru umístěno domovní znamení. Ještě výše je pod římsou kartuše s nápisem a nad ní reliéf zpodobňující královnu nebes vznášející se nad zeměkoulí.

Po válce byl dům zkonfiskován a v roce 1949 převeden na Jednotný národní výbor Liberec. Až do roku 1959 zde působil národní správce, pak objekt převzala domovní správa a upravila původní hotel s restaurací na malometrážní byty. Přízemí domu později sloužilo jako klub důchodců.

Na druhém snímku je portál téměř rokokového tvarosloví a uprostřed i barokní dvoukřídlové dveře s prominutým poutcem a paprskovitě děleným nadsvětlíkem z roku 1800.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci, 1996,

Detail domovního znamení
Detail domovního znamení
Revoluční ulice v 50.letech (archiv Boveraclubu)
Revoluční ulice v 50.letech (archiv Boveraclubu)

Dům U Zeleného stromu

je jeden z nejstarších stále stojících domů v Liberci ("erbaut 1787"). Jak je vidět na přiložené reklamě z roku 1894, sloužil jako hotel. Tenkrát ještě nestál ani Hotel Praha (Schienhof), ani budova Hotelu Zlatý Lev v dnešní Gutenbergově, ani Hotel Imperial. Franz Rummler, tehdejší majitel Zeleného stromu, tu hostům slibuje ubytování za mírné ceny, vybraná rakouská a uherská vína a vratislavické a žatecké pivo. V horním pravém rohu se dokonce chlubí, že hotel je "připojen na státní telefonní síť". (To tenkrát byla relativní novinka: telefonní spojení se v Liberci objevilo teprve v roce 1884).

Druhá fotka je z libereckého adresáře roku 1921.
Časy se mění; dům U zeleného stromu zůstává... (autor článku Tomáš Cvrček)
Dům U Zeleného stromu v 50.letech a 4.2.2024
Dům U Zeleného stromu v 50.letech a 4.2.2024
Přistavek u Zeleného stromu,později zbourán bylo tam řeznictví :"Johann Gorlach.. (archiv Jany Ducháčkové)
Přistavek u Zeleného stromu,později zbourán bylo tam řeznictví :"Johann Gorlach.. (archiv Jany Ducháčkové)
Dům měl štestí, je opraven,je tam vinoteka,zlatnictví.Ten přístavek byl odstraněn již dávno mám fotku v lepším stavu i s okolními domy na jednom je pod oknem mužská plastika muže__že by vzpomínka na milence co šplhal za milou ??? (komentář Jany Ducháčkové)
Dům měl štestí, je opraven,je tam vinoteka,zlatnictví.Ten přístavek byl odstraněn již dávno mám fotku v lepším stavu i s okolními domy na jednom je pod oknem mužská plastika muže__že by vzpomínka na milence co šplhal za milou ??? (komentář Jany Ducháčkové)
Dům U Zeleného stromu a křižovatka ulic Moskevské a Revoluční  4.7.1993 a 25.7.2023
Dům U Zeleného stromu a křižovatka ulic Moskevské a Revoluční 4.7.1993 a 25.7.2023
fotka je z roku 1975, kdy se překládal kolejový oblouk z Revoluční do Moskevské tak, aby už tramvaje nezasahovaly do jízdního profilu aut jedoucích z Rumunské. (komentář Zdeněk Mazánek ,kolorováno Starý Liberec)
fotka je z roku 1975, kdy se překládal kolejový oblouk z Revoluční do Moskevské tak, aby už tramvaje nezasahovaly do jízdního profilu aut jedoucích z Rumunské. (komentář Zdeněk Mazánek ,kolorováno Starý Liberec)
Neděle 4.7.1993 před třiceti lety vylákala Gisberta Jäkla s fotoaparátem do ulic. Rekonstruovala se tramvajová trať v Rumunské, Palachově a 5. květnu.
Neděle 4.7.1993 před třiceti lety vylákala Gisberta Jäkla s fotoaparátem do ulic. Rekonstruovala se tramvajová trať v Rumunské, Palachově a 5. květnu.
P.Ruprecht
P.Ruprecht

Malá Moskevská

 v roce 1906

Vjezd do ulice ohraničuje po pravé straně klasicistní hotel U Zeleného stromu a po levé novorenesanční dům obchodníka Josefa Perziny. Ten byl zbudován na místě starého chorobince v roce 1834 a později upraven na ředitelství okresního finančního úřadu. Jeho výstavbou se opět zůžil průjezd do Špitálské (Malé Moskevské) ulice. Před jeho odstřelem 27.listopadu 1976 sloužil jako ubytovna. Vzadu vpravo vidíme vystupovat Möllerův dům a proti němu po levé straně několik dodnes zachovaných domů. Ulice nesla za první republiky jméno Lisse Gasse, česky Lešenská. (zdroj Kniha o Liberci)

dům U Zeleného stromu 20.7.1982 a 25.3.2020
dům U Zeleného stromu 20.7.1982 a 25.3.2020
Revoluční ulice po roce 1975 a 7.4.2020
Revoluční ulice po roce 1975 a 7.4.2020
Křižovatka Moskevská x Revoluční x Rumunská ulice v roce 1978 a 9.1.2021
Křižovatka Moskevská x Revoluční x Rumunská ulice v roce 1978 a 9.1.2021
dům U Zeleného stromu v roce 1995 a 24.2.2021
dům U Zeleného stromu v roce 1995 a 24.2.2021
křižovatka Revoluční a Moskevské ulice v roce 2005 a 2020 (archiv Petr Ruprecht)
křižovatka Revoluční a Moskevské ulice v roce 2005 a 2020 (archiv Petr Ruprecht)
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
 (archiv Pav Karel)
(archiv Pav Karel)
19.3.2006 (archiv Lenka Jahůdková)
19.3.2006 (archiv Lenka Jahůdková)
dům U Zeleného stromu v 80. letech 20.století a 25.3.2020
dům U Zeleného stromu v 80. letech 20.století a 25.3.2020
Dům U Zeleného stromu (M.Gergelčík)
Dům U Zeleného stromu (M.Gergelčík)

Dům U Zeleného stromu v roce 2024

Jsme tým rodilých Indů a Nepálců a nabízíme vám s láskou připravenou orientální kuchyni. Pro vegetariány máme připravenou pestrou nabídku bezmasých pokrmů. Na své si přijdou také milovníci masa. V nabídce máme kuřecí, vepřové, jehněčí, ryby nebo krevety. Naše kuchyně vám nabídne velmi ostré nebo jemné chutě, takže se nebojte dorazit i s dětmi. Specialitou naší kuchyně je jedinečná pec Tandoori, pro přípravu pokrmů. Díky receptuře jsou pokrmy z této pece jedinečné svou osobitou vůní a chutí.

Rodinné vinařství VÍNO HRUŠKA
Tvoříme víno, které snoubí unikátní terroir a umění osmi generací vinařů

okolí Anenského dvoru v 80.letech
okolí Anenského dvoru v 80.letech

Anenský dvůr (1995)

Historie čtyřpodlažního domu nezvyklého trohúhelníkovitého půdorysu, stojícího u přechodu prastaré zemské cesty přes Harcovský potok, je úzce spjata se známou muzikantskou rodinou Prokschů.
Z ní se nejvíc proslavil učitel hudby Josef Proksch, jenž si s bratrem Antonem otevřel hudební školu. Po Josefově odchodu do Prahy (1830) ji vedl dál samotný Anton, který se zároveň zabýval výrobou klavíru a pianin. Dílnu měl v Lipové ulici, od roku 1877 měla firma Proksch továrnu na klavíry opodál v domě čp.165 - IV. Podnik ale proslavil teprve jeho syn Josef, kterému se podařilo získat pozemek po starém špitálu a postavit zde roku 1890 opravdový palác s reprezentační výstavní a prodejní síní hudebních nástrojů v přízemí. Pojmenoval ho Annhof (Anenský dvůr) na počest své tety Anny Finkové, znamenité klavíristky působící ve Vídni. Dům postavil liberecký stavitel Ferdinand Scholze, sochařská výzdoba je dílem Josefa Elstnera z Liberce. Na návrhu spolupracoval autor projektu radnice vídeňský architekt Franz Neumann. Vynikající novorenesanční stavba, která zakončuje průhled údolím Harcovského potoka, má vstup z dnešní ulice M.Horákové, architektonicky je však více zdůrazněn bývalý vchod do prodejny klavírů na nároží, zdobený dvěma atlanty podpírajícími vysunutý arkýř.
Při opravě střechy v 70.letech 20.století byla necitlivě odstraněna charakteristická věžička na nároží. Po další důkladné rekonstrukci v devadesátých letech zde byla umístěna Česká pojišťovna, Pragobanka a několik dalších podniků.
Od té doby se zde vystřídalo několik nájemců.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv Kniha o Liberci,1996)

zdroj: https://www.ebay.com
zdroj: https://www.ebay.com
Křižovatka ulic Lipová, Moskevská a Na Bídě v 50.letech (archiv Boveraclubu)
Křižovatka ulic Lipová, Moskevská a Na Bídě v 50.letech (archiv Boveraclubu)
Malá Moskevská - Liberec - 1955 - 2020 (M.Gergelčík)
Malá Moskevská - Liberec - 1955 - 2020 (M.Gergelčík)
křižovatka Lípová , (Malá ) Moskevská a Fügnerova ulice 9.5.1955 a 24.12.2021
křižovatka Lípová , (Malá ) Moskevská a Fügnerova ulice 9.5.1955 a 24.12.2021
Plaudit v roce 2011 (archiv P.Ruprecht)
Plaudit v roce 2011 (archiv P.Ruprecht)
foto Petr Ruprecht 2020
foto Petr Ruprecht 2020

Blažkárna

Třída Z. Nejedlého (dnes Milady Horákové) v roce 1980 (archiv Boveraclubu)
Třída Z. Nejedlého (dnes Milady Horákové) v roce 1980 (archiv Boveraclubu)
Pohled od bývalé Okr. Vojenské správy. Asi začátek 80tých let. (foto Petr Šimr) A bývalá Okresní voj. správa byla v domě, kde je teď bar Chicago, dříve Plaudit. komentář Petr Šimr: v Blažkárně:od 10 do 13 hodin vynikající jídelna samoska od 14 do 20 hodin špatně větraná 4 pivo 1,20 kč
Pohled od bývalé Okr. Vojenské správy. Asi začátek 80tých let. (foto Petr Šimr) A bývalá Okresní voj. správa byla v domě, kde je teď bar Chicago, dříve Plaudit. komentář Petr Šimr: v Blažkárně:od 10 do 13 hodin vynikající jídelna samoska od 14 do 20 hodin špatně větraná 4 pivo 1,20 kč
Blažkárna v roce 1978
Blažkárna v roce 1978
Křižovatka ulice Dr.Milady Horákové (tehdy Zdeňka Nejedlého) a Blažkovy ulice kolem roku 1980 (archiv Petra Šimra) a 5.5.2022
Křižovatka ulice Dr.Milady Horákové (tehdy Zdeňka Nejedlého) a Blažkovy ulice kolem roku 1980 (archiv Petra Šimra) a 5.5.2022
archiv Karel Pav
archiv Karel Pav
nároží Třídy Zdeňka Nejedlého (dnes Třída Dr.Milady Horákové) a Blažkovy ulice v roce 1978 a 18.10.2020
nároží Třídy Zdeňka Nejedlého (dnes Třída Dr.Milady Horákové) a Blažkovy ulice v roce 1978 a 18.10.2020
Blažkova ulice kolem roku 1980 a 2.4.2020
Blažkova ulice kolem roku 1980 a 2.4.2020
archiv  altreichenberg
archiv altreichenberg
Blažkova ulice v roce 1978 (foto Petr Šimr)
Blažkova ulice v roce 1978 (foto Petr Šimr)
archiv Karel Pav
archiv Karel Pav
Lipová a Blažková ulice kolem roku 1980 a 7.4.2020
Lipová a Blažková ulice kolem roku 1980 a 7.4.2020
Pohled od Anenského domu na panorama Harcovského potoka v roce 1928 a 19.4.2020
Pohled od Anenského domu na panorama Harcovského potoka v roce 1928 a 19.4.2020
Třída Z. Nejedlého (dnes Milady Horákové) v roce 1980 a 16.2.2024
Třída Z. Nejedlého (dnes Milady Horákové) v roce 1980 a 16.2.2024
Třída Z. Nejedlého (dnes Milady Horákové) v roce 1980 (archiv Boveraclubu)
Třída Z. Nejedlého (dnes Milady Horákové) v roce 1980 (archiv Boveraclubu)
Třída Z. Nejedlého (dnes Milady Horákové) v roce 1980 (archiv Boveraclubu)
Třída Z. Nejedlého (dnes Milady Horákové) v roce 1980 (archiv Boveraclubu)
Třída Z. Nejedlého (dnes Milady Horákové) v roce 1980 (archiv Boveraclubu)
Třída Z. Nejedlého (dnes Milady Horákové) v roce 1980 (archiv Boveraclubu)
kolem roku 1980 (archiv Fandíme Liberci)
kolem roku 1980 (archiv Fandíme Liberci)
 Fotil Erwin Cettineo 8.10.1980 - Točka tramvajové linky 11 na Fügnerce. Tehdá se uvnitř točky odstavovaly pauzírující autobusy (a dnes tam odstavná plocha vyloženě chybí, kolikrát kvůli odstaveným autobusům projet kolem stanicujícího). 341 (jestli dobře luštím číslo) je v Blažkově ulici zleva č. o. 1, 3 a vzadu vyčuhuje ještě 5, strom je přemístěn a dnes stojí za Fórem.(komentář: Leoš Kobr)
Fotil Erwin Cettineo 8.10.1980 - Točka tramvajové linky 11 na Fügnerce. Tehdá se uvnitř točky odstavovaly pauzírující autobusy (a dnes tam odstavná plocha vyloženě chybí, kolikrát kvůli odstaveným autobusům projet kolem stanicujícího). 341 (jestli dobře luštím číslo) je v Blažkově ulici zleva č. o. 1, 3 a vzadu vyčuhuje ještě 5, strom je přemístěn a dnes stojí za Fórem.(komentář: Leoš Kobr)
archiv Věra Donátová
archiv Věra Donátová
Třída Z. Nejedlého (dnes Milady Horákové) v roce 1980 a 16.2.2024
Třída Z. Nejedlého (dnes Milady Horákové) v roce 1980 a 16.2.2024
Ulice Dr. M.Horákové kolem roku 1980 a  26.4.2020
Ulice Dr. M.Horákové kolem roku 1980 a 26.4.2020

Hostinec u města Norimberka.

Hostinec u města Norimberka.

(Pohlednice, poč. 20.století)

Hostinec (čp.103 - IV) stával na rohu ulic Fialkové a Horákové v místech Elitexu (S - Tower). Od roku 1875 se tu večer scházeli důvěrníci z okolí, tvořící severočeský výbor sociální demokracie. Liberec měl čtyři zástupce, po dvou náleželo Stráži, Pavlovicím, Ruprechticím, Doubí, Kateřinkám, Ostašovu, Janovu Dolu, Františkovu, Karlovu a Chrastavě. Liberec jako sídlo časopisu Albeiterfreund, dvou odborových sdružení a dělnického pěveckého spolku, byl početně zvýhodněn. Prvním důvěrníkem za Liberec byl zvolen příslušník starší generace soukenických tovaryšů Anton Fledl. Každý člen přispíval týdně dvěma krejcary. Jeden byl pro místní agitaci a druhý se odváděl ústředí.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Pohled z míst, kudy dnes vede ulice U Sirotčince v 70.letech 19.století. Uprostřed je rozložitá budova Demuthovy továrny v dnešní Blažkově ulici (čp. 336 - IV). Střecha označená šipkou patří hostinci U města Norimberka
Pohled z míst, kudy dnes vede ulice U Sirotčince v 70.letech 19.století. Uprostřed je rozložitá budova Demuthovy továrny v dnešní Blažkově ulici (čp. 336 - IV). Střecha označená šipkou patří hostinci U města Norimberka
Pohled z budovy Krajského úřadu (tehdy SVÚT) v roce 1974
Pohled z budovy Krajského úřadu (tehdy SVÚT) v roce 1974
Foto z roku 2018 od Miroslava Gergelčíka
Foto z roku 2018 od Miroslava Gergelčíka
7.11.1976 - vzadu se již staví dnešní S - Tower a zde ještě stojí budova bývalého hostince (archiv Boveraclubu)
7.11.1976 - vzadu se již staví dnešní S - Tower a zde ještě stojí budova bývalého hostince (archiv Boveraclubu)
22.1.2024 - již nestojí ani sousední dům, zbořený v červenci 2022
22.1.2024 - již nestojí ani sousední dům, zbořený v červenci 2022

Stalingrad

Restaurace U splavu (archiv Boveraclubu)
Restaurace U splavu (archiv Boveraclubu)

Restaurace U Splavu

Ulice U Splavu (archiv Boveraclubu)
Ulice U Splavu (archiv Boveraclubu)
Duben 1966 a půl roku stará T3 č. 29 odjíždí z Gottwalďáku. Foto L.A.Reznicek
Duben 1966 a půl roku stará T3 č. 29 odjíždí z Gottwalďáku. Foto L.A.Reznicek
Soukenné náměstí v roce 1966 a 23.1.2022
Soukenné náměstí v roce 1966 a 23.1.2022
Soukenné náměstí v 60.letech a 1.10.2023
Soukenné náměstí v 60.letech a 1.10.2023
Soukenné náměstí v roce 1969 a 25.2.2024
Soukenné náměstí v roce 1969 a 25.2.2024

"Korálky", "Kotelna", mléčný bar, lahůdky, "Terasa" či "Pizzeria" - dnes už jen vzpomínky na OD Ještěd

V roce 1961 byla městem vypsána architektonická soutěž na stavbu nového obchodního domu, který měl uzavřít jižní stranu Soukenného náměstí. Prvním krokem k jeho výstavbě bylo zrušení tramvajové tratimezi Rochlicí a Růžodolem I roku 1960, kterou nahradily městské autobusy a vybudování kanalizace ve vybraném prostoru. Demolicí původních objektů se získal pozemek o rozloze 18 200 m2, na kterém vznikl objekt podle návrhu architektů Karla Hubáčka a Miroslava Masáka. Komplikací stavby byla nosnost základové půdy podmáčené kolem tekoucí Lužickou Nisou. Tento problém vyřešil dodavatel tak, že ocelový skelet stavby založil na studních. Požadavkem sdružení devíti investorů (největším byla Textilana) byla v podstatě stavba tří samostatných obchodních domů vedle sebe spojených průchody v přízemí a terasami v patře. Tyto tři pavilony měly společnou jen expedici a suterénní sklady. První z těchto pavilonů – A – byl dán do provozu 1. 12. 1978 a zbylé dva – B a C – 16. 7. 1979. Obchodní dům patřil svou prodejní plochou 8000 m2 k největším takovým zařízením své doby ve státě. Zajímavé je také barevné řešení vnějšího pláště tvořené tmavohnědým pláštěm z ocelového plechu opatřeného atmofixovým povrchem, a jasně žlutých dlaždiček. 

Názory obyvatel města na dokončenou stavbu se značně lišily. Část obyvatel považovala dům za zajímavý, část za vyloženě ošklivý a do centra města se nehodící. Skutečností však je, že obchodní dům byl společně s libereckou radnicí a horským hotelem Ještěd objektem nejčastěji prezentovaným na pohlednicích, v knihách a na dalších propagačních materiálech. V červnu 1992 převzala objekt společnost K-mart, od konce dubna 1996 jej vlastnila společnost Tesco Stores ČR. Noví majitelé provedli v interiéru mnohé přestavby, které měly dům přiblížit potřebám moderního prodeje zboží. Během těchto přestaveb zmizela například originální prodejna tabáku ve tvaru krabičky od zápalek. Návrh na zbourání Ještědu a jeho nahrazení moderním obchodním a zábavním centrem rozdělil odbornou i laickou veřejnost. Protože se obráncům stávající stavby nepodařilo prosadit ani jeden z návrhů na její vyhlášení kulturní památkou, získala holandská společnost MultiDevelopment společně s Tescem souhlas s jejím zbouráním a postavením nového obchodního centra Forum Liberec podle plánů architekta Radima Kousala. Ke zbourání došlo v roce 2009.  Hlavními nedostatky OD Ještěd byla velká rozloha obchodně nevyužitelných průchodů a teras a zcela nedostatečné parkoviště s kapacitou 50 míst.

(zdroj Wikipiedie) https://www.ceskatelevize.cz/…/o…/288644-obchodni-dum-jested , fotografie z knihy Jiřího Jiroutka - Už nejdu do Ještědu )

archiv Hands Oldskull
archiv Hands Oldskull

Plischkeho hostinec v ulici Na Bídě

dnes je v jeho místě "panelový věžák"
dnes je v jeho místě "panelový věžák"
Zde ještě jeden záběr na Plischkeho hostinec, bohužel nepříliš kvalitní - zajímavé je, že u pravého dolního okna se již nenachází poštovní schránka
Zde ještě jeden záběr na Plischkeho hostinec, bohužel nepříliš kvalitní - zajímavé je, že u pravého dolního okna se již nenachází poštovní schránka