Rudolf Ginzel
Snímky Rudolfa Ginzela dýchají nostalgií
Ačkoli
byl Ginzel vlastně amatér (věnoval se výuce jazyků a překladům), jsou
jeho práce na vysoké profesionální úrovni. A to především díky
originalitě zobrazování a schopnosti vyhledávat nečekaná tajemství
prostoru.
Ginzelovy
fotografické scenérie zdobí především smysl pro romantizující a
tajnosnubný popis běžné a každodenní skutečnosti. Co může být
interesantního na železničním mostě přes řeku Nisu, zasněžené křivolaké
uličce na periférii či modlící se ženě u barokního přírodního oltáře v
Ruprechticích? Pro člověka chodícího tudy pravidelně zřejmě nic.
Ne
tak pro objektiv Rudolfa Ginzela. Při detailním rozboru určité práce
začíná pozorovatele obklopovat zvláštní mikrokosmos, do kterého je
nemilosrdně vtažen. Cesta do Stráže nad Nisou najednou ubíhá tam někam
za ztrácející se horizont. A stromy s kaplí uprostřed dostávají
symboliku Svaté Trojice, cesta je plynoucí život, šumící obilné lány
jdoucí k obzoru mají charakter nekonečna.
Kromě
fotografování většinou přírodních či městských koutů bez přítomnosti
lidské bytosti, ukázal svými fotografiemi také obraz z tehdejšího
života. Momentky chlapců hrajících si na vojáky, lidí korzujících po
náměstí nebo spěchajících za prací můžeme chápat jako detailní obrazový
dokument dávno uplynulé doby. Stejně tak mají práce svou neocenitelnou
hodnotu jako historická sonda do urbanizmu Liberce. Vždyť některá
vyobrazená zákoutí pamatují stěží už jen nejstarší obyvatelé.
Fotografie
Rudolfa Ginzela v sobě prolínají dva silné momenty. První je ten
citový, kdy si povzdechneme, jaká to byla krásná doba, když byla zima
opravdovou zimou a léto skutečným létem. Racionálnější pozorovatel má
pak v sobě náznak smutku po starých zákoutích a místech.
Fotografie Rudolfa Ginzela
Jméno svého německého rodáka Rudolfa Ginzela už Liberec téměř zapomněl. A to i přesto, že po sobě předválečný amatérský fotograf zanechal stovky snímků města a okolí. Snažil se zachytit dnes už často zaniklá zákoutí libereckých i sudetských vesnic.
Jeho
tvorba ukazuje i to, jak se předválečný Liberec změnil. Třeba na snímku
z konce první světové války zachytil tehdejší novostavbu libereckého
krematoria. Dnes údolí s továrními komíny nahradily stromy a siluety
moderních budov. Poznat místa, kde Ginzel fotil, není díky jejich
transformaci jednoduché. Kolikrát rozhoduje pouhé postavení domu vůči
cestě.
PhDr. Rudolf Ginzel
(2. října 1872 Liberec - 14. srpna 1944 Liberec)
pocházel
ze staré a rozvětvené liberecké tkalcovské rodiny, v níž se však
objevily i významné osobnosti věnující se výtvarnému umění či
fotografii. Rodinná tradice hovoří o spojení s osobou významného
libereckého malíře a betlémáře Jakoba Ginzela (1792-1862), jehož syn z
druhého manželství Hubert (1846-1880) se věnoval fotografii a měl okolo
roku 1880 ateliér zaměřený na portrétní fotografii na tehdejším
Staroměstském náměstí (nyní nám. Dr. Eduarda Beneše) v domě č. 3. O
generaci mladší Rudolf byl v oblasti fotografické tvorby amatérem.
Později se fotografování věnovali i jeho prasynovci Gustav (1931-2008) a
Wolfgang (1933-2004), kteří darovali téměř pět set Ginzelových
skleněných a listových negativů v roce 1967 Severočeskému muzeu.
Rudolf
Ginzel se narodil jako nejmladší potomek soukeníka Josefa Antona
(1834-1891) a Anny rozené Vincenz (1836-1905) v Urbanově ulici č. 6
(později Chrudimská). V tomto dnes již neexistujícím roubeném domku
prožil většinu svého života. Měl čtyři starší sourozence - bratři Josef
Wilhelm (nar. 1859) a Gustav Adolf (nar. 1863) pokračovali v rodinné
soukenické tradici, další z bratrů Anton (nar. 1863) vystudoval medicínu
a působil jako lékař a porodník v ulici Na rybníčku č. 8, čtvrtá ze
sourozenců byla sestra Anna (nar. 1869).
Rudolfovým zájmem se staly
jazyky. Po ukončení libereckého gymnázia studoval na univerzitách v
Berlíně, Londýně a Vídni, kde dosáhl titulu doktora filosofie. Svou
pedagogickou činnost zahájil ve školním roce 1898-1899 jako učitel
moderních jazyků na státní reálné škole ve Vídni v VI. okrese, poté
působil na reálném gymnáziu v Jablonci nad Nisou. Na základě souhlasu
vídeňského ministerstva pro kulturu a vzdělávání z 23. září 1902 se stal
profesorem na Státní reálné škole v Liberci.
Reálka sídlila nejdříve v objektech gymnázia a staroměstské obecné školy na tehdejším Bismarckově náměstí (nyní Sokolovské nám.) a roku 1914 se přestěhovala do nové budovy (nynější základní škola na Husově třídě). Rudolf Ginzel vyučoval němčině, angličtině a francouzštině - zejména ve vyšších ročnících - a působil zde až do odchodu do důchodu v roce 1932. Byl rovněž členem zkušební komise pro měšťanskou školu a pracoval jako soudní překladatel angličtiny. Vedle pedagogické činnosti se věnoval širokým badatelským aktivitám - jeho články se objevují v ročence reálky, dále publikoval své rodopisné výzkumy atd.
Fotografická
tvorba Ginzelovi učarovala na celý život a zachované negativy z let
1906-1936 ukazují široký tematický záběr. Svým objektivem Ginzel
zachycoval historické památky, zákoutí měst i přírodní motivy. Lákaly ho
uličky starého Liberce stejně jako zajímavé motivy z oblasti
Českolipska či Frýdlantska a Jizerských hor. První negativy z roku 1906
mají formát 9x12 cm, ale již následujícího roku začal souběžně používat
formát 13x18 cm. Cenné jsou údaje, které často u svých negativů uváděl.
Vzhledem ke komornímu charakteru výstavky byly pro nynější instalaci
vybrány Ginzelovy snímky zachycující různá zákoutí starého Liberce i
okolních obcí, tvořících dnešní město. Mnohá z nich již nenajdeme,
zmizely i některé zde zachycené ulice. Cesty spojující město s okolními
obcemi nahradily ulice procházející středem nových sídlištních celků.
Těžiště
architektonické a krajinářské fotografie se v závěru 19. století
postupně přesunulo z oblasti zájmu profesionálních fotografických
ateliérů do sféry amatérské fotografie a počet fotografů zachycujících
město a krajinu výrazně vzrostl. Pomohl tomu jak vývoj v oblasti
fotografické techniky, tak i rozvoj činnosti různých turistických a
horských spolků. Amatérští fotografové se od 90. let 19. století
organizovali v klubech, na jejichž rozvoji se na českém území nemalou
měrou podíleli právě čeští Němci, mezi prvními vznikl i klub liberecký.
Údaje o zapojení Rudolfa Ginzela do činnosti tohoto klubu nemáme, jeho fotografická tvorba však do tehdejšího směřování amatérských fotografů zapadá. V tomto hnutí - zejména ve Vídni či Praze - se prosazovala tzv. umělecká fotografie, dnes často označovaná jako piktorialismus. Volba motivů, při které Ginzel vyhledával zajímavá a romantická zákoutí s hrou světel a stínů, napovídá o sympatiích k tomuto fotografickému směru. V periodiku příznačně nazvaném Photographische Kunst byly v roce 1911 publikovány dvě Ginzelovy fotografie, díky nimž se jeho jméno objevuje v současných publikacích věnovaných vývoji amatérské fotografie v počátcích 20. století.
Nová instalace Kabinetu fotografie probíhala do konce dubna 2013. Na její realizaci se významně podílela také fotografka muzea Milada Dománková, a to jak po technické stránce při ošetření negativů, jejich skenování a výrobě pozitivů, tak i při sestavování vlastního výběru snímků. Předpokládáme, že ke Ginzelově tvorbě se ještě v budoucnosti vrátíme a představíme další tematické celky z jeho tvorby.
autor: Markéta Lhotová
zdroj: https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/1014586-liberec-pred-sto-lety-fotograf-ginzel-ukazuje-nemilosrdnou-promenu , https://www.muzeumlb.eu/?page=ginzel )
