Liberecké náměstí zkrášlí nová socha. Čtyřtunový Vulpes sem putoval z Drážďan

Socha Vulpes Gott, též nazývána jako Dratoslav von Mischling neboli Slávek, od Františka Skály putovala do města pod Ještědem z Drážďan, kde byla od loňského podzimu umístěna v rámci uměleckého festivalu Česká sezóna – Všechna moc imaginaci.

17.5.2023

Nový domov našel umělecký objekt na libereckém náměstí, kam dorazil ve středu 17. května. Dílo váží čtyři tuny, jeho rozměry jsou 320x70x370 centimetrů. Její autor se inspiroval psíkem z grafiky Pieta od Maxe Švabinského z roku 1906. Na ní se k centrálním postavám Panny Marie a Krista blíží nepatrná figura malého psíka.

Slavnostní odhalení drátěné plastiky se uskutečnilo ve čtvrtek 18. května v 17 hodin za přítomnosti autora. Do samotného "odmaskování" uměleckého díla se s chutí zapojily přítomné děti za hudebního doprovodu. "Je to pomník věnovaný nejubližovanějším bytostem, které bojují o holou existenci. I drobní kříženci si zaslouží úctu a přeji si, abyste měli Vulpsa rádi," řekl František Skála.

František Skála patří k našim nejvýznamnějším umělcům současnosti, který vystavuje po celém světě. Český sochař, malíř, ilustrátor dětských knih, hudebník a tanečník je také členem divadla Sklep. František Skála je autorem jednoho z prvních skutečných komiksů, jenž vyšel v nakladatelství Albatros už v roce 1987, nazvaného Velké putování Vlase a Brady.

zdroj:https://liberecky.denik.cz/galerie/vulpes-gott-na-libereckem-namesti.html?back=313916497-1119-25&photo=2

Pana Červeného vystřídal drátěný Slávek. Od čenichu po špičku ocasu má přes sedm metrů

Čtyřtunový drátěný pes Vulpes Gott nazývaný také Dratoslav von Mischling nebo Slávek je novým uměleckým dílem na nároží liberecké radnice. Vystřídal tam lampu ve tvaru hlavy zvanou Pan Červený. Nové umělecké dílo do Liberce přicestovalo z Drážďan, řekl novinářům náměstek primátora Ivan Langr (Starostové pro Liberecký kraj).

"Je to socha významného výtvarníka Františka Skály a je skutečně obří, protože na délku od čenichu až po špičku ocasu má přes sedm metrů," dodal náměstek. Na výšku má rozměrná skulptura skoro čtyři metry.

Umělecká díla různých autorů se na nároží u radnice v horním centru stotisícového města střídají od roku 2005, obvykle tam jsou vystavená rok. Takovou dobu bude v Liberci i Skálovo dílo, které bylo předchozí půlrok v saské metropoli součástí výstavy pořádané v rámci tamní České sezony. "Tam si ho všimli a oslovili mě, jestli by z Drážďan nešel rovnou sem," odpověděl dnes ČTK Skála na otázku, jak se dostalo jeho dílo do Liberce.

Své dílo popsal jako "chudáka ubohého" psa. "Je něco mezi liškou, pejskem a je to takový, kterému všichni ubližují, akorát že je trošku větší, takže si teď na něj netroufnou," řekl český sochař, malíř, ilustrátor dětských knih i člen divadla Sklep a zakládající člen skupiny Tvrdohlaví.

Skálův drátěný pes nese více názvů, jedním z nich je Vulpes Gott. "Kdy vulpes je liška latinsky. Anebo se jmenuje Dratoslav von Mischling, ale lidově česky se mu říká Slávek," uvedl Skála. Přízvisko dratoslav má jeho dílo s ohledem na použitý materiál. "Je na něm asi 350 kilometrů nerezového drátu. A uvnitř je ocelová konstrukce, pozinkovaná, a všechno to váží asi čtyři tuny," dodal Skála.

zdroj:https://genus.cz/Liberec/pana-cerveneho-vystridal-drateny-slavek-od-cenichu-po-spicku-ocasu-ma-pres-sedm-metru-n571096.htm?fbclid=IwAR3w6UpkiQjYRkrXaoqa_XKrX1bp5Ag3B2Pr8an1rDQs5wB07Cgt2MXrcbs

Dřevění ptáci

Ptáci před radnicí

autorka Martina Klouzová Niubo

Sousoší bylo vytvořeno pro projekt společnosti Spacium, kdy vybraní autoři vytvoří díla, která budou po dobu jednoho roku umístěna na prostranství před Libereckou radnicí. Pro projekt jsem vytvořila sousoší ptáků, Kteří jakoby náhodou přistáli před schody do radnice.Vycházela jsem z toho, co je pro náměstí typické - a to jsou ptáci, procházející se po dlažbě a zobající drobky. Ptáky jsem si nafotila a dva z nich zvětšila do absurdní velikosti. Ptáci si získali takovou oblibu, že na místě setrvaly dva roky a pro velký zájem byly poté přemístěny  před libereckou Zoo.

(Dnes jsou majetkem města Liberec - nakonec od zoo přemístěny před vchod do Centra pro zvířata v nouzi v Liberci-Růžodole.)

tohle dřevěné sousoší stávalo na náměstí dr. Edvarda Beneše, poté se přesunulo před vchod do zoologické zahrady. Tam se už ale delší dobu staví a ptáci odsud odlétli. Dnes jsem na ně náhodou narazila znovu - aktuálně se nacházejí před vstupem do psího útulku, u vchodu do Centra pro zvířata v nouzi v Liberci-Růžodole.

(zdroj:https://libereckedojmyapojmy.blogspot.com/2014/09/liberecke-sochy-ptaci-podruhe.html )

Milan Houser: Šestý prostor

Rónův Marťan (Dítě z Marsu) seděl v roce 2010 chvíli i na náměstí před radnicí.

Historie vzniku sochy Malý Marťan je poměrně spletitá. Jaroslav Róna sám říká, že dřív než udělal sochu, si namaloval obraz s podobnou tématikou. Inspirací mu byla fotografie embrya, které si mne oči. Následně našel fotografii Venuše se žhavou lávou, a tak ho napadlo vytvořit tvora, který žije v naprosto nepřijatelném prostředí pro člověka, ale který se tam pohybuje naprosto přirozeně.
Vznikl tak z toho příběh dítěte z jiné planety – jakéhosi Marťánka, který pláče, že se ztratil. Bronzová 170 cm vysoká socha je trvale umístěna u horského hotelu Ještěd.
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/socha-maly-martan-na-jestedu?fbclid=IwAR1vkF4MSamaDy9oV8KV7RBU-t5uCgF2VN19pIAGwK_8PtZ_kxQ_WoilPnQ

Liberecké sochy: Kočky

Vandal poničil sochu před radnicí. Ta měla nahradit další zničenou sochu

12. srpna 2015 16:03

Neznámý vandal poničil na libereckém náměstí sochu, která tady stála teprve od konce června. Policie teď prosí o pomoc při pátrání po pachateli. Poničený monument přitom na místě vystřídal sochu tanečnice Josephine Bakerové, která tady vydržela nepoškozená jen 24 hodin.

Socha připomíná člověka klečícího pod židli. "Neznámý pachatel ji poškodil tak, že prošlápl sedák židle, která je součástí sochy," uvedla mluvčí liberecké policie Bohdanka Capuličová.

Mluvčí uvedla, že sochu někdo poškodil v průběhu uplynulého víkendu. Výtržníkovi se to podařilo i přes to, že je vyrobena ze sklocementu a váží 400 kilogramů.

Pachateli činu hrozí v případě odsouzení až roční vězení. "Policie žádá občany, kteří se v danou dobu pohybovali v prostorách před budovou radnice a viděli, kdo sochu poškodil, aby své postřehy oznámili na oddělení policie Liberec - centrum nebo na tísňovou linku policie 158," upozornila Capuličová.

Socha s názvem (A)symbiont, jejíž autorkou je Barbora Krninská, nahradila na konci června sochu tanečnice Josephine Bakerové od Josefíny Jonášové. Ta však na náměstí stála jen něco málo přes jeden den.

Křehká figurína Bakerové v životní velikosti byla odhalena v první polovině loňského října. Už druhý den po odhalení jí ale chtěl dát symbolický polibek kolemjdoucí liberecký lékař Mario Forero. Dílo z gramodesek, tmelu a polysterenu ale kvůli tomu spadlo na dlažbu a poškodilo se. Nakonec socha našla azyl v místní základní umělecké škole.

Autor: mtZdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/vandal-poskodil-sochu-pred-libereckou-radnici.A150812_153519_liberec-zpravy_tm

Sochu přezdívanou Zemanova busta odvezli, nahradí ji bronzová plastika

Monstrum, shluk bordelu nebo Zemanova busta. Socha Meteorit Petra Zubka dostala během roku, kdy stála v centru Liberce, řadu nelichotivých pojmenování. Dnes ráno ji k oblakům zvedl jeřáb, aby na korbě nákladního vozu opustila město.

"Každá socha je přijatá velmi odlišně. Samozřejmě tato patřila k těm kontroverznějším. Češi si musejí na umění zvykat. Na rozdíl od světa jsme tu konzervativní," zhodnotila dnes přijetí sochy Liberečany Jitka Mrázková, která výběr soch pro nároží radnice zajišťuje.

Na soše byly kbelíky i boty

Zubek sochu vytvořil vrstvením a skládáním různých materiálů. Jsou v ní třeba i kbelíky, boty, hadice či molitany. Záměrem bylo vytvořit organický amorfní objekt, ve kterém si kolemjdoucí budou moci stále nacházet nové a nové detaily.

Socha podle ní také daleko lépe odolávala vandalům než její předchůdkyně V-myšlení. Z té se ztratilo několik keramických detailů, přišla o reproduktor a objevily se na ní nápisy načmárané fixami.

Socha zvaná Meteorit byla podle Mrázkové poškozená jen maličko. "Našla jsem tam jen drobné úlomky nenechavců," popsala Mrázková a nastínila, jaké dílo Meteorit nahradí.

"Můžu prozradit, že to bude od uznávaného českého autora a materiál bude bronz. A rozhodně to nebude tak kontroverzní, jako poslední socha," zakončila Mrázková.

Autor: Jan PešekZdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/socha-zeman-busta-monstrum-shluk-bordel-liberec-namesti.A180529_101620_liberec-zpravy_jape

Liberec má svou jezdeckou sochu. Ale jen na rok

Liberec – Meteorit odletěl a místo něj přicválal Jezdec na koni. Váží 300 kilogramů, měří 2,5 metru, má poněkud delší ruce a je celý z bronzu.

Jeho "otcem" je známý výtvarník Michal Gabriel, poslední ze skupiny Tvrdohlavých, který ještě v ulicích Liberce nevystavoval. Socha Jezdce bude slavnostně odhalena v sobotu v rámci zahájení festivalu ART WEEK, jeho dokonalé tělo ale mohou Liberečané na náměstí před radnicí obdivovat už od úterního dopoledne.

Instalace se zúčastnil i sám autor, který v úterý poprvé viděl svou sochu vyvedenou v bronzu. "Původní model je vyrobený ze skořápek burských oříšků zalitých v polyesterové pryskyřici. Ten by venku nepřežil," vysvětlil autor s tím, že sochu před radnici přivezli přímo ze slévárny. "Zrovna jsem volal panu slévači a děkoval mu. Vypadá to výborně," dodal. Socha Jezdce bude na náměstí dr. Edvarda Beneše zhruba rok.

zdroj: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/foto-liberec-ma-svou-jezdeckou-sochu-ale-jen-na-rok-20180612.html

Jitka Mrázková již takřka dvacet let dokazuje, že Liberec si lidé nespojují jen s Ještědem nebo bílými tygry, ale též se sochami v ulicích. Do krajské metropole jich dočasně i nastálo získala desítky. Naposledy slavného Olbrama Zoubka, jehož čtyři bronzová díla zdobí prostor před radnicí.  fotografií

Když jsme si spolu domlouvali schůzku kvůli tomuto rozhovoru, předjímala jste, že se vás zcela jistě zeptám, kolik soch jste již do Liberce nechala dopravit a že si dáte tu práci a spočítáte to. Takže první otázka je jasná, kolik jich bylo?

Pokud jsem na nějakou sochu nezapomněla, tak jen před radnicí tam jich za necelých patnáct let stálo jedenáct. Na dalších místech, ať již nastálo, nebo na nějaký čas, jich bylo asi dalších dvanáct. Pak se nějaké objevily na sympoziích, festivalech. Takže se možná blížíme přibližně k číslu padesát. První byla v roce 2001 koule od Milana Housera.

Je určitě něco jiného instalovat sochy někde v uzavřeném prostoru, galerii, zámeckém parku a něco jiného v ulicích. Nemáte o ta díla strach, i když jsou pojištěná? Přeci jenom, jen co si ze své novinářské praxe pamatuji, psali jsme o poničení několik soch. Namátkou povalená socha Josephiny Bakerové nebo dílo V-myšlení, kterému někdo rozlámal pár prvků...

Liberec je bohužel proslulý tím, že se tady nejenom sochy ničí. My je však nemůžeme na noc někde zamknout. Vandalismus, recese, naschvály či noční radovánky. To se prostě stává. Víte, mě ale ještě více štvou reakce některých lidí, i když se to už snažím vypouštět z hlavy. Vím, že se nedá zavděčit rozhodně všem, ale i když sem dáte ten nejklasičtější typ sochy jako byl kůň od Michala Gabriela nebo teď Zoubek, vždycky se někdo ozve. Stále mám dost zajímavých telefonátů. Třeba u koně mi někteří spílali, že není ve cvalu, proč má jezdec na něm tak dlouhé ruce, co je to za ptákovinu a nesmysl, že to mate děti a ať si to někam strčíme. O současných sochách si zase můžete přečíst v komentářích na Facebooku. Já vždycky říkám, že dobré umění, které o něčem vypovídá, má provokovat. Vzbuzovat ať již kladné, či záporné reakce. Nejhorší umění je to, kolem kterého projedete a ani netušíte, že je to umění. Je nějak standardizované, že vás vůbec v ničem nepřekvapí.

Věřím však, že existují i pochvalné reakce...

Určitě a někdy je to velice vtipné. Třeba legendární Zastávka od Davida Černého. Jednou mi takhle kolem půlnoci volali městští strážníci a zděšeně mi říkali, že z ní spadly párky. Musela jsem jim vysvětlovat, že ty autor umístil na zem a že rozhodně nespadly a nikoho nezranily. Anebo mi volal jeden botanik, ať dílo předěláme, jelikož ta masožravá kytka, kterou tam Černý ztvárnil ve váze, takto být nemůže. Pokud ji prý totiž dáte do vázy, tak nemá květy nahoru, ale ty jí klesnou. Ale když se od historek vrátím ještě k těm kladným reakcím, tak třeba když tu na nějaký čas nebyla žádná socha před radnicí, ozývali se lidé, kdy se tam zase objeví další, že se těší a že jim tam chybí.

Bez netradičních historek se jistě neobejde ani přeprava uměleckých děl. Je tomu tak?

Ano. Pamatuji si, když jsme dopravovali sochu Marťana od Jaroslava Róny na Ještěd. Jeřáb se sochou se tam zasekl a nemohl projet. Marťan visel na rameni nad nějakým strašně drahým autem, a to nám opravdu velmi zatrnulo. Urputně jsme zvonili na pokojích a sháněli majitele vozu. Ten se zapomněl s nějakou slečnou v lese a když dorazil ke svému autu, byl naprosto vysmátý. Asi ho měl dobře pojištěné.

Když tak poslouchám vaše vyprávění, přijde mi, že u nás je jakási mylná představa, že za umění by se nemělo platit. Že umělci má stačit, že vůbec může někde vystavovat. Proč je to v Česku tak zakořeněné?

Je to tak. Lidé třeba kroutí hlavou, jak mohou být Zoubkovy sochy pojištěné na deset milionů korun. Přitom dneska za nové auto jsou lidé schopni dát i dva miliony, a to je kus plechu, který nemusí přežít ani pár let. U nás je výtvarno nedoceněné. I v bývalém východním bloku je to lepší. My jsme spíše orientovaní na hudbu, a to výtvarné umění je stále někde stranou. A to není nic proti hudbě. Jen lidé nechápou hodnotu tohoto druhu umění. Když jsme dělali Černého Zastávku a vyšla na několik milionů korun, tak jsem málem nemohla vylézt ven na ulici. Lidé byli přesvědčeni, že jsem se tak obohatila, že nemusím rok pracovat, že by umělec neměl dostat zaplaceno vůbec, že může být rád, že má něco ve veřejném prostoru. A z čeho má podle nich žít?

Zaujalo mě, že když do Liberce přijede nějaká socha, na místo ji instalují místní technické služby...

No, zpočátku koukali. Mysleli si, že jsme se zbláznili. Ale naučili se to, přesvědčili jsme je. Když to odlehčím, tak do té doby spravovali rozbité silnice a chodníky, čistili cesty. Tohle je pro ně zpestření, výzva a dnes už i prestižní práce. A je vidět, že je to baví, je to pro ně určité vytržení ze stereotypu. I jeřábník se na další práci vyloženě těší. Je to přeci jen něco jiného, než když veze nějaký obyčejný materiál na stavbu.

Jak jste se vlastně k sochám a jejich instalaci do galerie pod širým nebem dostala?

Možná to bude znít legračně, ale ty sochy jsou zřejmě můj úděl. Když jsem byla malá, bydleli jsme v paláci Dunaj a chodili jsme s maminkou nebo babičkou na Šaldovo náměstí do prodejny polotovarů. A tam nedaleko stály Zoubkovy sochy a já se jich strašlivě bála. Pak když jsem studovala vysokou školu, tak jsme měli vypracovat ročníkovou práci o tom, co je v našem městě zajímavého z hlediska výtvarného umění. A jelikož jsem na vysoké škole končila v období těsně před revolucí, což byla již celkem uvolněná doba, tak mi povolili téma o legendární liberecké výstavě Socha a město z roku 1969. Chodila jsem do archivu, galerie a fotila to, co v ulicích po výstavě zbylo. To bylo takové osudové setkání a vlastně pak jsme na tuto výstavu tak trochu navazovali.

Co nového teď chystáte?

V Malé výstavní síni naproti liberecké radnici bude výstava věnována projektu Socha a město. Věnujeme ji Olbramovi Zoubkovi, k vidění budou jeho plastiky, reliéfy a další sochy. Všechny zájemce zvu na vernisáž, která se uskuteční 6. září od 17 hodin.

Autor: Martin Trdla

Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/jitka-mrazkova-sochy-liberec-namesti.A190826_125547_liberec-zpravy_jape?

Trabant výtvarníka Černého na rok zaparkoval před libereckou radnicí

4. října 2021 11:18

Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/david-cerny-socha-trabant-quo-vadis-nohy-namesti.A211004_102041_liberec-zpravy_jape

Náměstí v Liberci zdobí Pan Červený. Odpůrcům vadí, že nová socha svítí

Zhruba 4,5 metru vysoký objekt je vyrobený z ocele a skla a funguje zároveň jako stylizovaná lampa. Na sytě červený stožár autor umístil hlavu ze skla.

"Je to na pomezí designu a užitého umění. Je to zase něco úplně jiného, nic podobného ještě před radnicí nebylo. Smyslem galerie pod širým nebem je každý rok představit něco jiného. Dávat příležitosti novým umělcům i starým zavedeným," vysvětlila organizátorka akce Jitka Mrázková, která je připravena na to, že objekt může vzbudit ve městě kontroverzi.

Svou nelibost vůči novému dílu už zejména na sociálních sítích vyjádřila řada komentujících.

"Já to beru tak, že když to budí emoce je to dobře. A ani nevadí, když nejsou pozitivní. Takže ve chvíli, kdy to lidi nějakým způsobem provokuje k tomu, aby to komentovali, tak je to fajn," poznamenal autor díla, který se už dříve Liberečanům představil výraznou plastikou ve tvaru obří hlavy V-myšlení.

Výhrady mají někteří diskutující i vůči tomu, že se jedná v době energetické krize o osvětlený objekt. Autor ale ujistil, že hlava je osvětlená LED žárovkou.

Galerie pod širým nebem funguje v Liberci na náměstí už řadu let. Postupně zde svá díla představili renomovaní umělci, jako je Magda Jetelová, Jaroslav Róna, Martina Niubo-Klouzová, Jiří David, Olbram Zoubek nebo Michal Gabriel.

Pan Červený není prvním objektem, který se části liberecké veřejnosti nelíbil. Výhrady měli lidé například i proti Meteoritu Petra Zubka. Podle Mrázkové to není nic neobvyklého.

"Česká republika je, co se týče umění ve veřejném prostoru, konzervativnější než okolní státy. Nejen na západ od nás, ale i na východ," dodala Mrázková.

Pan Červený bude na náměstí před radnicí zářit rok, než jej vystřídá jiné umělecké dílo.

Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/socha-michal-trpak-pan-cerveny-namesti-radnice.A220922_154517_liberec-zpravy_jape