Václav Šamánek

V roce 1884 (podle jiných zdrojů již roku 1880) vystoupil z vojska a v Liberci si otevřel vlastní úspěšnou praxi. Volný čas věnoval podpoře české kultury na Liberecku. Za základ svého snažení považoval rozvoj českojazyčného školství. Stal se předsedou České besedy i místního odboru Ústřední matice školské. Úspěšně organizoval finanční sbírky a zajistil stavbu matiční školy. V letech 1883-5 prosadil založení veřejné (tj. městem financované) obecné školy. Roku 1887 zajistil zřízení pokračovací živnostenské školy a o deset let později pokračovací školy pro dívky. Roku 1913 vznikla jeho zásluhou pokračovací škola pro krejčí. Snažil se i o vznik reálného gymnázia, ale vláda jeho založení až do rozpadu monarchie nepovolila, ačkoli byly shromážděny dostatečné finanční prostředky.

Pomáhal i při zakládání českých škol v okolí - např. v osadách Petrašovice, Rašovka (část obce Šimonovice), Popelnice (část obce Šumburk nad Desnou), Frýdštejn a Horní Růžodol.

Roku 1886 založil místní organizaci Sokola a řadu let jej vedl. Stal se předsedou místního odboru Národní jednoty severočeské; v této funkci zajistil zřízení České záložny (1891), která poskytovala financování místním podnikatelům. V Růžodole a Hrádku založil čtenářské spolky.

Velké úsilí věnoval jazykové rovnoprávnosti - faktickému zajištění práva českých menšin na úřední jednání v češtině u soudu, na železnici, na berním úřadě a okresním hejtmanství. K prvnímu sporu došlo již roku 1883, kdy začal vystavovat chorobopisy a úmrtní listy v češtině. Vyvolalo to odpor místních německých lékařů, který vyloučil Šamánka ze svého spolku; jeho právo na vydávání dokumentů v češtině ale potvrdil i zemský výbor. V témže roce prosadil, že nákup domu České besedy musel být zapsán do pozemkových knih česky - jako první takový zápis po 260 letech.

(autor článku Miroslav Brožek)

2. května 2016 6:35

Je to paradox, ale největší liberecký Čech Václav Šamánek byl Moravan jako poleno. Narodil se v Miloticích u Kyjova jako syn kočího a do matrik ho zapsali německy jako Wenzela Schamanka. To ho později rozčilovalo, takže si v dospělosti prosadil, aby jeho jméno úřady psaly hezky česky Václav Šamánek.

Díky němu se v době habsburské monarchie ke konci 19. a na začátku 20. století podařilo Čechům vybudovat národní ostrov v "reichenbergském" moři. A to bylo docela velké hrdinství, když uvážíme, že v tehdy pětatřicetitisícovém Liberci žily jen dva tisíce Čechů.

Ti neměli ani svoje školy, nápisy a ani právo používat češtinu při oficiálních jednáních. Právě Šamánek se zasloužil o vznik matiční školy v roce 1883 a také České záložny, která podporovala české podnikatele a řemeslníky.

Stál u zrodu místního Sokola a Klubu českých turistů, byl předsedou 11 českých spolků a působil i ve vrcholné politice - byl zemským a říšským poslancem.

Vždycky se bil za Čechy, prosazoval jejich zájmy, třeba dvojjazyčné nápisy. Jako lékař psal zdravotní dokumentaci v češtině a vnutil úředníkům i první český zápis do ryze německé Zemské knihy. Šlo o koupi pozemku pro stavbu Národního domu - sídla České besedy, dnes hotelu Česká beseda.

Přitom všem byl Šamánek věhlasným lékařem, u kterého se léčili i Němci. Po městě prý koloval popěvek: "V Liberci máme doktora, Němci mu říkají potvora i páni na radnici. Však když je Němcům nejhůře, Šamánek jim pomůže." Měl ordinaci v domě číslo 6 v ulici Na Svahu. Dům stále stojí a Šamánka na něm připomíná deska.

Kameny do oken

Bylo ale dost Němců, které štval, a to natolik, že mu kameny vytloukli okna. Německé noviny Reichenberger Zeitung pak posměšně psaly, že kámen byl větší než díra v okně a kdoví, jak že to bylo. Pak se ukázalo, že na dům hodili útočníci více kamenů a redaktor je popletl nebo možná chtěl poplést.

Šamánek přišel do Liberce v 70. letech 19. století jako vojenský lékař. Oženil se s dcerou poněmčeného obchodníka a člena městské rady Franze Neradta, Hanou. Právě ona byla muži velkou oporou, naučila se česky a postavila se do čela Češek v Liberci a fandila mu v jeho snažení.

"Je neuvěřitelné, kolik toho stihl a udělal. Na druhou stranu je smutné, kolik ho potkalo tragédií a zklamání, ať už v životě veřejném nebo v rodině, a to mu podlomilo i zdraví," poznamenává Hana Chocholoušková, exředitelka libereckého archivu, která se životem doktora Šamánka zabývala v souvislosti se 150. výročím založení České besedy v knize Česká beseda v Liberci.

Podle ní se na jeho zdraví podepsaly spory ve vedení spolku, a hlavně krach České záložny po začátku první světové války.

"Tehdy záložna půjčila větší částky dvěma českým podnikatelům, ale přišla všeobecná krize a dlužníci neměli na splátky. Když se to rozkřiklo, začali lidé hromadně vybírat vklady a ústav se dostal do insolvence. Šamánkovi odpůrci mu to dávali za vinu. Rozhodně za to ale nemohl Šamánek," popisuje Chocholoušková.

Šamánek jako zakladatel záložny

A tak šel a prodal cihelnu a statek v Doubí a utržených 25 tisíc zlatých dal na záchranu záložny. Osud mu ale připravil i osobní rány. Musel se vyrovnat i se ztrátami osobními, například se smrtí svých čtyř z celkem devíti dětí, které se nedožily dospělosti.

Jedna z dcer třeba zemřela na zánět slepého střeva, další na záškrt a spálu. Medicína byla tehdy na takové úrovni, že i když byl lékař, přece jim neuměl pomoci.

Šamánek zemřel v 70 letech na infarkt. Tehdy se říkalo "ochrnutím srdce". Zkolaboval cestou od pacienta. Přál si, aby nebyl uložený do hrobu, ale zpopelněný.

A protože tehdy v katolickém Rakousku-Uhersku žádné krematorium nestálo, museli jeho tělo převézt do německé Žitavy. Popel jeho příbuzní uložili do rodinné hrobky v Liberci.

A tragédie rodiny pokračovala i po jeho smrti. Jedna ze snach si sáhla na život, když letecká puma zabila její dceru, syn Václav spáchal sebevraždu, protože neunesl smrt otce a problémy v rodině.

Šamánek má v Liberci ulici

Šamánkovo jméno nese v Liberci ulice a v ní bychom našli i bronzovou bustu od německého sochaře Karla Kolaczka. Další busta zdobila Šamánkovu síň v tehdejší České besedě (dnes v hotelu Česká beseda) v Liberci.

Podle pamětníků byl doktor Šamánek sice rebel, ale nesmírně noblesní a šlechetný člověk. Patřil sice do střední vrstvy, ale nikdy nezapomínal na chudé. Svědčí o tom i příhoda, kterou zapsal Josef Heptner.

Toho totiž hned při prvním osobním setkání Šamánek rozdrtil v kulečníku. A nebylo to zadarmo.

"Netrvalo ani tři čtvrti hodiny, kdy jsem měl tři partie karambolové padesátky prohrány," píše Heptner. "Z toho si nic nedělejte, těšil mě vítěz, když jsme dohráli, a vrchní číšník namarkýroval mi tři prohrané partie. Chtěl jsem mu zaplatiti, ale on ukázal, že peníze dostane pan doktor. Víte, pane asistente, vmísil se dr. Šamánek do rozhovoru, potřebujeme opatřiti chudým dětem teď na začátku školního roku knižní a jiné školní potřeby. Mnoho jich musíme v zimě ošatiti, prostředků nemáme mnoho, tak takovýmhle způsobem rozmnožujeme svůj školní fond na podporu té drobotiny. Je to tedy asi váš první příspěvek a doufám, že zahrajeme si ještě mnohokráte," vzpomíná Heptner.

A Šamánek vedl k charitě i svoji rodinu. Dokazuje to i jeho smuteční parte. "Místo květin buďtež laskavě věnovány příspěvky ku zmírnění lidské bídy," stojí na něm.

Autor: Milada Prokopová

Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/vyroci-smrti-a-narozeni-bojovnika-za-prava-cechu-vaclav-samanek.A160429_154228_liberec-zpravy_tm