Větrná ulička 

VĚTRNÁ ULIČKA A VALDŠTEJNSKÉ DOMKY

Snad každé město má ulici či uličku, kterou prošla staletí a návštěvníci ji obdivují pro jedinečný půvab a kouzlo místa, kde se zastavil čas. Praha má svou Zlatou uličku, Paříž ulici U Rybařící kočky, náš Liberec uličku Větrnou. Šířkou 3,25 m a délkou 53,30 m patří mezi nejužší a nejkratší v městě.

Historie Větrné uličky sahá do sedmdesátých let 17. století, kdy k dřevěným domům kolem nedávno zastavěného Novoměstského náměstí přibývají v sousedství další. V době, kdy byl na nedalekém morovém hřbitově postaven kostelík sv. Kříže (1696), stálo na jižní straně ulice pět a na protější straně šest domků, oddělených uprostřed prolukou, kudy vede bezejmenná odbočka končící schody do Heliovy ulice.

Původní vzhled Větrné ulice nám přibližuje hlavně přední část tří domků, nazývaných valdštejnské, protože připomínají původní obestavění náměstí z jeho éry, třebaže byly postaveny až dlouho po vévodově smrti. První z nich (čp. 265-I, sousedící s dnešní stavební průmyslovkou) byl postaven roku 1678, druhý 1680 a třetí o rok později. Podobně jako ostatní domy na Novoměstském náměstí sloužily také ony k bydlení řemeslníků, především soukeníků, nejstarší se roku 1801 změnil na krčmu U Města Petrohradu.

Stěny v přízemí jsou zčásti roubené, zčásti zděné, omítané, patro a štíty jsou hrázděné s výplněmi z hliněné mazaniny mezi trámy. Vchodové dveře u prvního domku měly kamennou zárubeň, další dva dřevěnou, hrubě tesařsky opracovanou. Z podloubí vydlážděného plochými kameny nepravidelných tvarů (placáky) se vcházelo do předsíně, odkud vedly dřevěné schody do patra. Přízemí zabírala prostorná světnice orientovaná dozadu, s výhledem do dvora a zahrady. V patře a podkroví byly ložnice a komory.

V průběhu 19. století byly už všechny dřevěné domy na dnešním Sokolovském náměstí přestavěny na zděné. Pouze tyto tři jakoby nedopatřením zůstaly. Zdálo se však, že i jejich dny budou brzy sečteny, třebaže každoročně před Vánocemi ožívala jejich loubí prodejem vánočních potřeb a ozdob. Údržba objektů byla stále nákladnější a obtížnější, což se projevilo zejména během poslední světové války. Po jejím skončení byl osud zchátralých domků dlouho nejistý. První pokus o rekonstrukci v původní podobě (1950) byl neúspěšný, protože se pro domky nepodařilo najít vhodné využití. Brzy nato se zřítila část jejich zadního traktu a stojící zbytek ohrožoval bezpečnost okolí. Bylo proto rozhodnuto o vynětí z památkové ochrany a předpokládalo se jejich zbourání. Naštěstí se roku 1953 přestěhovala do sousedního, rovněž havarijního Appeltova domu, stavební průmyslová škola. Přestože potřebovala nutně přistavět další učebny a uvítala by uvolněné parcely, uvědomili si její profesoři s ředitelem Janem Taušem ztrátu, kterou by město utrpělo, a rozhodli se zachránit alespoň jejich přední, stavebně nejzajímavější část a napojit ji na plánovanou přístavbu učeben. S tímto záměrem nakonec souhlasilo i Ministerstvo kultury, a tak mohla být pod patronací školy zahájena v akci Z (svépomocí) složitá a velmi riskantní stavební akce. Bylo nutno vyměnit a nahradit dřevěné konstrukce napadené houbou a hnilobou a zachovat přitom původní technologii opracování dřevěných částí, hlavně profilaci trámů a zhlaví konzol. Střecha byla opět pokryta štípaným šindelem. Venkovní vzhled byl zachován, uvnitř vznikly dvoupodlážní útulné pracovny profesorů, přístupné přímo z chodby nového traktu.

Od roku 1976 jsou domky užívány a udržovány stavební průmyslovou ši školou, která zpracovala také návrh vhodné úpravy celé uličky, jenž však dosud nebyl realizován. Příští generace budou patrně výhrady k tomu, že unikátní památka původní zástavby Liberce nebyla zachována v celém rozsahu. Polovičaté a kompromisní řešení je bohužel daň době a také téměř půl století trvajícímu nezájmuo tyto historické stavby. Nebýt nadšení řady obětavců, znali bychom valdštejnské domky už jen z obrázků.

(Zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci,1996)

Valdštejnské domky

se nazývají zbytky trojice domů z let 1678, 1680 a 1681 stojící ve Větrné uličce sousedící s libereckým Sokolovským náměstím. Větrná ulička svou délkou 53,30 m a šířkou 3,25 m patří mezi nejkratší a nejužší ve městě. Původně byla delší, na její jižní stráně stálo takových domků pět a na severní šest. (zdroj:  Wikipedie)

Hostinec Zur Stadt Petersburg (čp. 265-I) poskytoval i ubytování

Z chodby liberecké stavebky rovnou do Valdštejnských domků ze 17. století