Otevření nové požární zbrojnice v bývalé Demulthově barvírně (čp.29 a 30) v 17.10. 1909

Bývalou cechovní barvírnu v Barvířské ulici prodal soukenický cech roku 1856 firmě Anton Demuth & Söhne, která ji vlastnila do roku 1908. V roce 1909 byla přestavěna na hasičskou zbrojnici.(zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)

Za minulého režimu patřil k největším zásahům požár státní knihovny v únoru 1954. Byla tehdy v ulici U Věže, v místech, kde je dnes areál výrobní společnosti, bývalé Energomontáže. Oheň v roce 1954 zničil většinu ze zpracovaných 250 000 svazků knihovny. Nová online kronika obsahuje i autentické vyprávění strůjce úspěšného pokusu o nezvyklém zdolání dominanty krajského města z roku 1989, kdy osmičlenné družstvo požárníků z libereckého požárního útvaru natáhlo nepřetržitého vedení požárních hadic z liberecké radnice na Ještěd, tedy vzdálenost 13 300 metrů s převýšením 660 metrů, a to v čase 3 hodiny 40 minut 23 sekund.

Hasičská online kronika vznikla k 75. výročí vzniku českého Požárního sboru v Liberci.

autor: Eva Malá | zdroj: Hasičský záchranný sbor Libereckého kraje

Nároží Barvířské ulice (70.léta 19.století)

Z budov zachycených na snímku rohu Barvířské ulice a Soukenného náměstí se do dnešních dnů zachoval jen bývalý krajský soud vyčnívající v pozadí napravo nad původní dřevěnou zástavbu. Na místě nárožního domu (čp.115 - III) stála počátkem 17.století koželužna zámožné obuvnické rodiny Zimmermannů. Roku 1639 ji koupil švec Eliáš Hübner za 85 kop grošů, ale příliš si ji neužil, neboť už po dvou letech považoval za nutné z náboženských důvodů opustit město a dům převzala vrchnost. Od ní ho roku 1652 koupil švec Knesche, dále se jako majitelé vystřídali řezník Hoffmann a barvíř Aktmann, až dům v roce 1700 získal soukeník Theodor Tugemann a postavil si na jeho místě patrovou obytnou stavbu, z větší části ještě dřevěnou, kterou v poněkud už pozměněné podobě zachycuje snímek. V roce 1832 si na přilehlém pozemku, patřícím původně k čp.115 - III, postavil jirchář Josef Rohn zděný patrový dům klasicistního vzhledu. Na snímku je dobře vidět, že pro jeho stavbu mu přenechal tehdejší majitel nárožního domu podkovář Ignaz Reichmann nejen pozemek, ale obětoval také kus svého obydlí. Už tehdy bylo asi zřejmé, že bude nutno nároží úplně přebudovat. K tomu však došlo až v rámci celkové přestavby okolí v osmdesátých letech. Tehdy zde majitel objektu Rudolf Schreyer, provozující železářství, postavil dnešní čtyřpodlažní dům s novorenesanční, štukami bohatě zdobenou fasádou. Roku 1996 proběhla rozsáhlá rekonstrukce pro účely Agrobanky, při níž byl zbořen i vedlejší domek čp.330 - III, zasahující malou částí do snímku zcela vlevo.

(zdroj Kniha o Liberci)

Bývalý soud v Barvířské ulici počátkem 20.století

Pohled na část jižní fronty v Barvířské ulici, které dominuje rozložitá třípodlažní budova čp.118-III. Na tomto místě si v roce 1610 postavil dřevěné stavení tkadlec Michael Rudolf, od roku 1752 zde stával dům cechu punčochářů. Ten koupil počátkem 19.století majitel továrny na sukna Franz Ulbrich, jenž tu v roce 1820 postavil třípodlažní budovu s klacisistní fasádou. V letech 1850-77 zde byl umístěn krajský a okresní soud, který pak přesídlil do nového objektu pod Keilovým vrchem. Pro soudní účely byla ve dvoře přistavěna věznice, změněná později na byty. Zcela vlevo vidíme novotou zářící novorenesanční nárožní dům (čp.115-III).Mezi ním a bývalým soudem vystupuje do ulice domek čp.117-III, krytý ještě šindelem. Už v roce 1932 byl určen k demolici, k níž došlo teprve po druhé světové válce.

(zdroj: J.Bock - Liberec III - Jeřáb)