ZÁPAS O PRVNÍ LIBERECKOU SERVICE-STATION 

Snem každého motoristy je moderní čerpací stanice vybavená vším potřebným. Cesta k ní nicméně nebyla jednoduchá, a jak jsme mohli vidět na předchozích stránkách, v československých městech i městečkách převládaly po celé meziválečné období prosté stojany. Proto není divu, že i ve značně motorizovaném Liberci se již na počátku 30. let objevují snahy o zřízení velké benzínové stanice. Za první takovou stavbu na území Československa bývá označována stanice Vacuum Oil Company ve Zdibech z roku 1934. Toto prvenství však mohlo náležet Liberci, nebýt obstrukcí ze strany magistrátu.

Provozovatelem pumpy, která nabízela palivo firmy Bratři Zikmundové, byl Hermann Blaschka a žádost na její povolení, včetně projektu, pochází již ze srpna 1932.Vypracováním dokumentace byl pověřen liberecký architekt Louis Kautzky, který za tímto účelem navštívil obdobná zařízení ve vybraných německých městech. Volba projektanta v tomto případě patrně nebyla náhodná, neboť Kautzky se odvolává na svou praxi ve Spojených státech amerických, kde mohl benzínové stanice poznat takříkajíc z první ruky.Jak architekt, tak i investor měli poměrně jasnou představu o podobě navržené stanice, která se měla stát "prvním zařízením svého druhu na území republiky", "velmi dobře zapadat do obrazu města" a dle slov Hermanna Blaschky byla inspirována podobou čerpacích stanic u německých velkoměst, přičemž neměla chybět ani květinová výzdoba.

Samotné zřízení stanice bylo poměrně bezproblémovou záležitostí, pomyslným kamenem úrazu se však stala otázka jejího umístění, což zapříčinilo, že ke kolaudaci došlo až v listopadu 1934.

K názorové shodě došlo na vytipované lokalitě, nárožní parcele na styku ulic Jablonecká a Kristiánova. Zde vznikla atypická nárožní čerpací stanice Record s nádrží o obsahu 10 000 litrů. Původní varianta s celkem osmi stojany byla opuštěna a vznikla nakonec skromnější, čtyřstojanová na benzín, benzol, směs benzínu s benzolem a směs benzínu s olejem. Řidič měl navíc k dispozici vodu, vzduch, vulkanizační zařízení, možnost pro fesionálního promazání vozu, čištění zapalovacích svíček a o pohodlí zákazníků se starala vyškolená obsluha. Kolaudace proběhla 5. 11. 1934, a třebaže se jednalo o nejmodernější čerpací stanici v Liberci, ve srovnání se svými sestrami v sousedním Německu působila velmi skromně. Uvnitř kiosku se nacházel sklad, kancelář obsluhy, umývárna s toaletou a garáž s vjezdem z Kristiánovy ulice, která byla již následující rok upravena na sklad. Zamýšlená přidružená správkárna pak nebyla realizována vůbec.

I tak byla nová stanice některým radním trnem v oku. Velmi aktivně v tomto ohledu vystupoval zejména František Mizera z Československé strany lidové: "Každý z nás ví že benzinových čerpadel máme v Liberci asi 30 a že tato čerpadla obsluhují lidé, kteří snad ani neví, že benzín také hoří. Unikum však provedla naše stavební komise, neboť schválila veliké benzínové čerpadlo na pozemku Jantschových v Jablonecké ulici v bezprostřední blízkosti nové české školy. V tomto čerpadlu bude uskladněno nejméně 10 000 litrů benzínu, benzolu a oleje. Nedej Bůh, pánové, aby zde došlo k nějaké explosí, která nikdy a nikde není vyloučena... Myslím, že v tomto případě měla stavební komise pamatovati více na bezpečnost než na poplatky, které z tohoto čerpadla bude město míti. Doporučuji vůbec trochu reservovanosti v udělování povolení k stavbě benzinových čerpadel a dávám za příklad Marianské Lázně, které, třeba silně zadlužené, nedovolí v městě ani jedinou stanici. Benzínová čerpadla vlastní firmy velkokapitalistické a benzín atd. prodávají na úkor oprávněného živnostnictva a obchodnictva. Zisky z prodaného zboží zůstavají mimo Liberec a v mnohých případech putují do zahraničí. Dožaduji se proto nápravy a žádám, aby stavební komise při udělování dalších povolení dbala více bezpečnosti, resp. stavbu dalších bezínových čerpadel vůbec zakázala. Je ovšem nabíledni, že Mizerovou motivací nebyla ani tak bezpečnost žactva nebo obyvatel města, jako spíše vlastní zájem, neboť byl zároveň vlastníkem drogistického podniku.

Z roku 1938 pak pochází projekt na rozšíření stanice zpracovaný libereckou kanceláří Kühnelt & Linke. V zadním traktu mělo vzniknout dodatečné zastřešení, automatický hever a šest nových tankovacích stojanů, k čemuž ovšem až na stavbu heveru nedošlo. Po připojení pohraničí k Německu přešla stanice pod koncern Nitag a obdobný osud ji čekal na konci války, kdy přešla pod křídla Benzinolu, později Benziny, Svému účelu sloužila až do roku 1980 a tečku za její téměř padesátiletou existencí udělala demolice v souvislosti se stavbou Léčebny dlouhodobě nemocných, postavené v letech 1983-87.

zdroj: Jaroslav Zeman - Auta &architektura - Motoristické stavby v okresech Liberec a Jablonec, 2023

Kde skutečně parkoval první Liebiegův automobil, kde byla první benzínka, a zbylo něco z prvních automobilových fabrik? Nejen na tyto otázky dává odpověď publikace Auta & Architektura – Motoristické stavby v okresech Liberec a Jablonec nad Nisou. S jejím autorem historikem Jaroslavem Zemanem se sešel redaktor Jaroslav Hoření.

Liberecko a Jablonecko jsou úzce spjaté s rozvojem motorismu v Českých zemích. To se projevilo i v architektuře. A právě toto propojení mapuje historik Národního památkového ústavu Jaroslav Zeman.

Liberec je pomyslnou kolébkou motorismu v českých zemích. Byla tam první garáž, první auto do Liberce přivezl Theodor Liebieg, který ho měl parkovat v kočárovně Liebiegova paláce.

"Není to tak, byť jsem si to i já dlouhou dobu myslel. Liebieg nejdříve parkoval v areálu továrny v dnešní Jablonecké ulici (bývalá Textilana, pozn. red). Teprve když si na konci 19. století si postavil novou rodinnou vilu, takzvaný zámeček, tak tam, v její nejstarší části, vlastně byla první garáž, kterou o pár let později, v roce 1904, vystřídala novostavba ve dvorní části," vyvrací jeden ze zažitých mýtů Jaroslav Zeman.

A s příchodem automobilů do Liberce tam vznikla i první benzínová pumpa. "První benzinka byla v centru města. Nebyla to benzinka, jak si ji představujeme dnes, byl to běžný čerpací stojan, stál v předpolí libereckého zámku, v dnešní ulici 8. března," potvrzuje autor publikace s tím, že do té doby se benzin kupoval u lékárníků, v galonech.

Z automobilových továren v Liberci už toho moc nezůstalo, jedinou upomínkou je v krajském městě část někdejší slévárny Linser. "Než vznikl nový moderní závod v katastru Růžodolu, tak, poté co od Christiana Linsera Liebieg odkoupil možnost vyrábět automobily, se první automobily RAF vyráběly v Linserce,"

Továrna Linser po válce fungovala jako slévárna, růžodolský závod poměrně nedávno prošel demolicí.

Publikace Auta & Architektura obsahuje řadu dalších zajímavých informací a fotografií. A díky své katalogové části může posloužit i jako bedekr po památkách spojených s motorismem.

Poslechněte si celý rozhovor s historikem Jaroslavem Zemanem.

Kde skutečně parkoval první Liebiegův automobil a zbylo něco z prvních automobilových fabrik v Liberci?

Nejen na tyto otázky dává odpověď publikace Auta & Architektura – Motoristické stavby v okresech Liberec a Jablonec nad Nisou. S jejím autorem historikem Jaroslavem Zemanem se sešel kolega Jarda Hoření, poslechněte si záznam rozhovoru: