Budujeme osvobozené kraje


V roce 1946 navázala na tradici Libereckých veletrhů velkolepá výstava "Budujeme osvobozené kraje" (BOK), která měla ukázat pokrok a možnosti pohraničí po odsunu Němců a zároveň sem přilákat nové obyvatele. Výstavu iniciovala Obchodní a živnostenská komora v Liberci, jejímž prezidentem byl liberecký patriot a stavitel František Zejdl. Přípravu a realizaci zajišťoval výkonný výstavní výbor, který sdružoval celkem 23 různých komisí (technickou, kulturní, dopravní, zábavní, soutěžní, tiskovou, zájezdovou a další). Záštitu nad výstavou převzal prezident republiky Edvard Beneš. Na architektonickou úpravu výstaviště a nový vstupní pavilon byla vypsána soutěž, kterou vyhrál architekt Svatopluk Technik. Dále byly vypsány soutěže na výstavní plakát, výstavní značku (logo) a výstavní pochod.
Přípravy
byly zahájeny koncem února 1946, v dubnu byl schválen projekt přestavby
původního výstaviště a do pěti měsíců od zahájení příprav byly práce na
výstavním areálu dokončeny. Dominantou celého areálu byl dvacet metrů
vysoký poutač, jehož tři stupně s daty 1432, 1918 a 1945 symbolizovaly
vzestup českého a slovenského národa. Základ poutače tvořila rozevřená
kniha s nápisem Vláda věcí tvých se k tobě navrátila, lide český.
Slavnostního zahájení 4. srpna 1946 se zúčastnili náměstek předsedy
vlády Petr Zenkl, ministr informací Václav Kopecký, ministr financí
Jaromír Dolanský a ministr vnitřního obchodu Antonín Zmrhal.
zdroj: Anna Baldová a kolektiv - Muzeum na křižovatce, 2024






Půjde to i bez Němců, řekli si v Liberci před 70 lety a udělali výstavu
Srpen 1946. Bylo po válce. Vzduch voněl létem a mírem, poražení Němci houfně opouštěli Sudety a do pohraničí mířily na jejich místa davy českých osídlenců. Noví obyvatelé putovali i do Liberce, města s dlouhou veletržní a výstavní tradicí.
V novodobé české historii města na ni navázala výstava Budujeme osvobozené kraje, jejímž úkolem bylo zpropagovat pohraničí a nalákat do něj co nejvíce lidí. Konala se na výstavišti a začala přesně před sedmdesáti lety, v srpnu 1946.
Pohraničí se totiž i rok po válce potýkalo s nedostatečným doosídlením. Často se psalo o nepostradatelnosti Němců, také obnovit výrobu v továrnách se dařilo jen poměrně ztuha.
"Cílem výstavy bylo přispět k oživení průmyslu v
pohraničí, přivést sem nové pracovníky a napomoci budovatelským snahám,"
potvrzuje liberecký památkář a historik umění Jaroslav Zeman.
Hlavní iniciativu na pořádání výstavy měla Obchodní a živnostenská komora v Liberci (později po Únoru zrušená komunisty) v čele s architektem a libereckým patriotem Františkem Zejdlem.
"Výstava s celorepublikovým dosahem měla masivní propagační kampaň a její ambice dokládá i celková plocha výstaviště, úctyhodných čtyři a půl tisíce metrů čtverečných," vypráví Zeman.
Čtyři expozice, různá témata
Ideový koncept spočíval v rozdělení expozic do čtyř samostatných celků. "Ten, který byl umístěný v pavilonu A, nesl název Stát nás vede, v pavilonu B My v pohraničí, v pavilonu C Budujeme u nás a v pavilonu D Naše výroba," zmínil Zeman. Zmíněné celky zastřešovala sjednocující myšlenka, vyjádřená emotivním názvem výstavy.
V pavilonu A se tak nalézala expozice centrálních úřadů, pavilon C patřil samosprávě třinácti pohraničních měst a osídlovacímu úřadu, v pavilonu D vystavovalo zboží dvaapadesát podniků.
"Expozice hlavního ideového pavilonu B byla pojednána podle principu klasického dramatu: v prvé části podávala obraz o životě v pohraničí a jeho specifikách, v druhé konfrontovala mnohdy protichůdné potřeby a v poslední předkládala možná řešení," uvádějí autoři Knihy o Liberci.
Dominantu celého areálu tvořil dvacet metrů vysoký poutač, jehož tři stupně s daty 1432, 1918 a 1945 symbolizovaly vzestup našich národů. Jeho základ tvořila rozevřená kniha s nápisem Vláda věcí tvých se k tobě navrátila, lide český.
Byla to první velká výstava v poválečné republice a měla proto mimořádný ohlas. Liberec se stal dějištěm řady doprovodných akcí: konal se národopisný a letecký den, první motocyklový závod na libereckém okruhu kolem přehrady, konference Svazu osvobozených politických vězňů, sjezd stavitelů, lékařů, odborářů i manifestační sjezdy čtyř politických stran.
Do Liberce přijel i Klement Gottwald
"Liberec navštívili prakticky všichni členové vlády včetně jejího předsedy Klementa Gottwalda. Delegaci pořadatelů přijal prezident Edvard Beneš, který nad výstavou převzal záštitu," uvádí Kniha o Liberci.
Pro uspořádání takto mamutí akce musel výstavní areál ale napřed projít rozsáhlými úpravami. Podle projektu architekta Svatopluka Technika byly adaptovány pavilony, vyklizen a zarovnán terén.
Jako památka na výstavu také dodnes stojí vstupní budova s pokladnami, kancelářemi a restaurací s krytou vyhlídkovou terasou. "V současné době bohužel tato krásná budova tiše chátrá a její další osud je značně nejistý," stýská si ředitel Severočeského muzea v Liberci Jiří Křížek.
Průčelí směrem do Masarykovy ulice tvořilo moderně pojaté průčelí se třinácti nakloněnými žerděmi, na kterých měly viset vlajky všech zúčastněných měst. Pozice vlajek měla jasný účel. "Zatímco stožáry pro státní vlajku u vstupu stojí svisle, vzpřímeně, skloněné žerdě vlajek měst vyjadřují podřízenost měst státnímu celku," formuloval tehdy svůj záměr architekt Svatopluk Technik.Výstava měla původně trvat do září, pro velký zájem byla prodloužena až do října. Neskončila však přesto očekávaným ziskem, nýbrž schodkem tři miliony korun. Přesto splnila svůj účel a pomohla obnovit tradici pozdějších Libereckých výstavních trhů.
Autor: Jan Mikulička


Úvodem
Výstava B O K (Budujeme osvobozené kraje) rozproudila silně tepny
libereckého života.
Tisíce cizinců přichází, aby shlédli, co pilné ruce českých pracovníků v
krátkých měsících svobody vytvořily a my turisté, sdružení v župě
Lužicko- Jizerské, rádi přicházíme, abychom v sídle své župy, v Liberci,
na některé pozoruhodnosti města a jeho okolí upozornili.
Činíme tak rádi a nenáročně a upřímně přejeme výstavě plného úspěchu.
Předsednictvo župy.
Budujeme Osvobozené Kraje
Celé naše severočeské pohraničí prodělalo během posledního roku: veliký
přerod. Na poli hospodářském i ve struktuře obyvatelstva. Odsun Němců,
znárodnění velkých průmyslových podniků, zjednodušení života 'českého
člověka, to vše jsou příčiny, že hospodářský vývoj pohraničí se ubírá
jinými cestami, než dosud.
Vedoucím
směrem celé této nové výstavby všeho konání je budoucnost. Plánuje se,
pracuje se, zřizuje a zařizuje, vše pro budoucí rozkvět našeho pohraničí
a tím i celého našeho státu. Výstava Budujeme Osvobozené, Kraje nám
znázorňuje toto plánování do budoucna, 'toto snažení nového českého
hraničáře po lepší budoucnosti. Myšlenka vzniku výstavy vyšla ode všech
představitelů hospodářského i politického života v pohraničí a byla
přijata s nadšením nejširšími vrstvami. Je to zcela pochopitelné, neboť
český člověk v tomto kraji chce dokázat svému národu, že pohraničí je
místem práce a tvoření a ne krajem zlatokopů, rájem" lenochů a povalečů,
A nejen plány nového hospodářského uspořádání těchto krajů a nejen
práce a snažení nového českého hraničáře, ale i snaha stmelit pohraničí s
ostatním českým územím vedla k uspořádání této výstavy.
Výstava je umístěna na výstavišti, vy průmyslovém -museu, v obchodní akademii a V obchodním domě Brouk a Babka. Hlavní zájem je soustředěn na vlastním výstavišti. To je rozděleno na čtyři pavilony, jejichž eksposice diváka nejvyšší měrou upoutají. Hlavní pavilon, ideový, předvádí návštěvníkům boj Čechů s pronikajícími Němci od dob nejstarších až po dnešní konečné zúčtování. Myšlenkovým tvůrcem tohoto pavilonu je profesor techniky Dr, Vaněček. Při technickém vybavení tohoto pavilonu bylo použito světelných i zvukových průvodců, takže divák 'má nejen zrakový vjem, ale i slovem vysvětluje se"mu předváděný "děj. V druhém, ve třetím i ve čtvrtém pavilonu jsou vystaveny eksposice centrálních úřadů, krajových úřadů, institucí i Korporací, které jsou usměrněny pro potřebu pohraničí a též výrobky severočeských: závodů, z nichž je patrno, že Ceské ruce dovedou právě tak pracovat, ne-li lépe než ruce německé.
Výstavu
shlédla již veliký počet návštěvníků, mezi nimi mnoho oficielních hostí
z tuzemska i z ciziny. Každý z nich byl překvapen rozsáhlosti výstavy i
ideovým zaměřením, neboť v celku je výstava vybudována na zcela novém
výtvarném pojetí a je dosud největší výstavou v našem státě v době
poválečné. Každý návštěvník přijde si na své, ať dělník, řemeslník,
obchodník, úředník a odnese si z návštěvy Liberce a výstavy nejhlubší
dojem. Pro každého je zde připraveno množství myšlenek, návrhů a názorů.
Pro obveselení návštěvníků, pro jejich chvíli oddechu jest zřízeno mnoho zábavních atrakcí a kulturních podniků.
Touto
výstavou Budujeme Osvobozené Kraje přináší naše severočeské pohraničí
celému národu přehled své práce, jejíž shlédnutí a posouzení je
povinností všech občanů.
zdroj: Výletní zpravodaj turistické župy Lužicko-Jizerské, 1946

Co se vám vybaví, když se řekne LVT?
Liberecké výstaviště, dřevěná lávka pro pěší na křižovatce mezi muzeem a lázněmi, davy lidí, hospoda v suterénu Severočeského muzea nebo něco úplně jiného? Věděli jste, že první trhy se na libereckém výstavišti konaly už ve 20. a 30. letech 20. století?
Jednalo se tehdy o Liberecký veletrh (Reichenberger Messe) a nás moc těší, že se nám letos podařilo do sbírky plakátů získat výtvarně hodnotné přírůstky ke dvěma ročníkům tohoto veletrhu Plakáty z let 1930 a 1932 byly navržené Atelierem Jäger, jehož vedoucí grafik Josef Jäger také stál za jednotným vizuálním stylem propagačních materiálů všech uskutečněných ročníků veletrhu v letech 1920-1938. Další plakáty se vážou k výstavní činnosti po druhé světové válce - plakát z produkce Atelieru MIA propaguje národopisné dny, které se konaly v rámci první velké poválečné výstavy "Budujeme osvobozené kraje" v roce 1946 a dále plakát z roku 1948 od Jaromíra Hlavsy pro Severočeské výstavní trhy. Na předválečnou tradici Libereckého veletrhu navázaly od roku 1956 Liberecké výstavní trhy reprezentované plakátem Jaroslava Fišera z roku 1968 s dominantním logem LVT.
(zdroj: Severočeské muzeum)