Když si odmyslíte tradiční české korupční skandály ,pak je v Liberci krásně i v pozdním létě. Pokud se vám podaří vymotat se z města . Z města stavenišť a rozkopaných ulic. Pak už vás čeká jenom okolí a to je bez hranic. Velký Liberec a jeho krásné okolí. Překrásný kraj ,ráj přírody. Nejkrásnější je na podzim. Hýří barvami. Teplem,sluncem i...
Pověsti a povídky z Liberecka
Jak se zrodil Liberec
KATEŘINA REDERNOVÁ A JEJÍ PANSKÁ
Děd Ještěd
Strážce pokladů Ještědského hřebenu
Svatba s překážkami
V malém stavení, krčícím se pod lesem vysoko ve stráni nad Jeřmanicemi, žila stará matka se synem. Sama už mnoho nezmohla, a tak všechna starost o chléb ležela na synovi. Byl urostlý a práce mu šla sama od rukou.
Pohádka Město na Nise
Tuto knihu posílám s věnováním paní Monice Hanika. Společně se svým manželem, pod jehož FB profilem ji také najdete, se již desítky let snaží o sbližování Čechů a Němců po celé Evropě.Vím, co pro tuto skupinu udělala, i když nemusela.
Pohádka o Šolcově rybníku
Pohádka O Šolcově rybníku a panně z Reichenbergu.
Na Ještědu stával odedávna ohromný kámen, který se díval do údolí Ploučnice, tedy na druhou stranu než leží Liberec. Okolo něj byla roztroušena spousta menších kamenů, o nichž se vyprávělo, že si s nimí o filipojakubské noci házeli Čerti.
Liberecké zajímavosti
Povídky a Miroslav Nevrlý
Anna Zenknerová, manželka Augustina Zenknera (pytlák Stammel), žila v Čechách na úpatí vysokých hor. Když viděla děti sousedů, jak začínají navlékat korálky, jakmile jsou schopné udržet jehlu ve svých rukou, rozhodla se odejít do Ameriky, kde by její tři děti, Austin, Anton a Annie, měly lepší možnosti. Její rozhodnutí se prohlubovalo, když se na...
Zakleté hejnické zvony
Stalo se, že v hejnickém klášteře zemřel mnich františkán, zvoník. Měl mnoho vroubků proti dobrému životu, a proto po jeho smrti hejnické zvony, ať se sebe víc nový zvoník namáhal, zůstávaly němé. Zvony se sice houpaly, kovová srdce do nich bila, ale hlasu nevydaly.
Přízrak a další povídky
Na Bílém Kostele je nejmagičtější právě onen bílý kostel uprostřed obce. Pamatuji si na něj dobře již z dětství, tehdy jsem se svojí maminkou hrál zvláštní hru, kdykoliv jsme jeli po staré silnici na Děčín, sázeli jsme se, kdo bílou kostelní budovu spatří první. Vyhrával jsem častěji, maminka asi nechtěla moji tehdy ještě křehkou duši zraňovat...