Co předcházelo vzniku zookoutku a zoo?
Zoo Liberec vydala první díl publikace o své historii. Oficiální informace o založení zahrady chybí

V roce 2024 uplynulo 120 let od založení zoologické zahrady v Liberci. Jako součást oslav vydalo její vedení první díl publikace nazvané Zoo Liberec – příběh nejstarší zoo v Česku. Kniha mapuje příběh, který začíná desítky let před samotným otevřením zoo a končí symbolicky rokem 1945.
S historií nejstarší zoologické zahrady v Česku se zájemci mohou seznámit i v knižní podobě. Vedení liberecké zoo vydalo první díl publikace mapující dějiny zahrady.
„Posbíralo se tolik zajímavého materiálu, že nejdříve byla fáze, že se řeklo, že se to musí redukovat a nakonec jsme se rozhodli, že knihu vydáme ve dvou dílech,“ říká ředitel zoo David Nejedlo.
První díl začíná na konci 19. století a končí v roce 1945. Podle jednoho z autorů, Josefa Soukupa, většinou veškeré publikace udávají založení zahrady v roce 1919. „Pro nás bylo zajímavé, že v tom roce jsme opravdu v žádném tisku, v žádných dokumentech, nenašli jedinou informaci o založení zoologické zahrady.“
„Pak přišel ten den, kdy jsem narazil na dokument, kde ornitologický spolek žádal radnici o udělení pozemku za dnešním labutím jezírkem, aby si tam mohli vystavět zvířecí park,“ dodává další z autorů Martin Šulc. To se psal rok 1904. Při shromažďování informací odborníci narazili také na období, kde nebylo pomalu z čeho čerpat informace.
„Zoo měla pravidelně v tisku každý týden minimálně jeden článek, který popisoval procházku po zoo, to byl také klíčový zdroj,“ doplňuje autor a editor knihy Lukáš Nekolný.
Publikace nabízí řadu příběhů, zajímavostí, medailonků a skoro 600 dobových fotografií a pohlednic, a také tři rekonstrukční mapy.
Druhý díl, který mapuje období od druhé světové války do současnosti, vyjde na podzim 2025.

Liberecká zoo představuje svůj příběh. Kniha odhaluje dosud neznámá fakta
Jiří Louda 17. 12. 2024
Šest let příprav a tisíce hodin mravenčí práce stojí za vydáním prvního dílu rozsáhlé publikace mapující vznik a vývoj nejstarší zoo v Čechách v kontextu tehdejšího společenského dění v městě pod Ještědem. Liberecká zoologická zahrada tak knihou završila oslavy svého 120. výročí od založení. Na vzniku knihy spolupracovala s badateli ze spolku národní historie RODOKMEN.BIZ
První díl rozsáhlé publikace s názvem Zoo Liberec – příběh nejstarší zoo v Česku zachycuje dlouhý a jedinečný příběh, který začíná desítky let před samotným otevřením zoo a uzavírá jej symbolicky konec německé etapy historie, tedy rok 1945.
Přestože byl původní Tierpark oficiálně založen v roce 1904, jeho
počátky sahají mnohem hlouběji.
„Podařilo se sesbírat tolik zajímavých materiálů, že jsme se nakonec rozhodli fázi redukování vynechat a knihu vydat ve dvou dílech. Doufáme, že bude kladně přijata a dočká se několika vydání a reedicí,“ řekl ředitel Zoo Liberec David Nejedlo.
Historii liberecké zoo přiblíží také téměř šest set dobových fotografií a pohlednic, tři rekonstrukční mapy a netradičně pojatá časová osa. To vše doplňuje řada příběhů, zajímavostí i medailonků osobností spjatých se zoo. Jednoho z badatelů a autorů knihy Josefa Soukupa napadlo sepsat knihu o zoo už v roce 2013.
Následně zjistil, že materiálů je hodně a ke spolupráci přizval Juliuse Jankoviče a Martina Šulce. První dva jmenovaní navštěvovali archivy, muzea a další kulturní instituce, zatímco poslední z trojlístku se věnoval překladům.
„Na přelomu let 2018 a 2019 jsme se rozhodli oslovit vedení zoo a na
knize spolupracovat,“ podotkl Josef Soukup.
„Stála před námi jako
milovníky historie výzva propojit příběh zoologické zahrady s historií
města a zakomponování genealogického pohledu," doplnil Martin Šulc.

Nová kniha Zoo Liberec s podtitulem Příběh nejstarší zoo v
Česku vypráví, jak se z ptačího parku na Perštýně a poté Tierparku za
Labutím jezírkem postupně rozrůstala zoo o další výběhy až do podoby
respektované a vyhledávané zahrady, kterou ročně navštěvuje přes 400
tisíc lidí.
Publikace
na téměř 350 stranách ukrývá kromě textů a dobových fotografií také
historické pohlednice, řady příběhů, zajímavostí či medailonků spjatých
se zoo, ale i rekonstrukční plánky, jak zahrada v konkrétní době
vypadala.
„První díl začíná v hloubi 19. století a popisuje kvas regionu a okolnosti, které daly vzniknout nejstarší zoologické zahradě na území bývalého Československa. Končí v roce 1945, což je zhruba polovina materiálu, který máme připravený. A zároveň je to velmi přelomové období – samozřejmě nejen pro ni, ale i pro město a celý region, “ředitel zoologické zahrady David Nejedlo.
Předválečné chobotnice
Kvůli
velkému množství sesbíraného materiálu nakonec museli publikaci
rozdělit na dva díly. Čtenáři se v knize, která je již v prodeji,
dozvědí, které části zoo se dochovaly do současnosti, kdy se v ní poprvé
usadili medvědi, které výběhy patří k nejstarším, nebo že zde
návštěvníci mohli spatřit chobotnice už před první světovou válkou.
Nadto kniha zachycuje širší kontext včetně tehdejšího dění v Liberci.
Na
její přípravě se podíleli zejména badatelé ze spolku Rodokmen.biz Josef
Soukup, Martin Šulc a Julius Jankovič. Pátráním v archivech, nad
pročítáním dokumentů, knih či brožur strávili tisíce hodin. Mimo jiné
zjistili, že k otevření zoo nedošlo roku 1919, jak se ještě donedávna
uvádělo, ale už roku 1904. Podle badatele Martina Šulce se ale kniha
nezaměřuje jen na historii zoo. Reflektuje také historické události
města, potažmo celé republiky.
„Chtěli
jsme do ní zakomponovat i genealogický pohled. Protože máme stále
pocit, že je Liberec před rokem 1945 považovaný jen za německé město.
Většina z nás se sem přistěhovala a nevzala tu minulost ještě zcela za
svou, i když se o to spousta historiků léta snaží,“ zamýšlí se.
Knihu ocení nejen liberečtí čtenáři
Mnohaletým
bádáním chce spolek Rodokmen.biz přispět k oživení historie,
připomenout jména osobností, které z ulic Liberce zmizely. "Není to jen
historie o cizím národu, ta propojenost kulturní a rodová je tam daleko
větší, než se dosud myslelo," dodává.
Hlavní
editor a spoluautor knihy Lukáš Nekolný věří, že jde o nejpodrobnější
knihu mapující historii zoo na našem území. „Snese i srovnání v
evropském prostoru, “domnívá se.
Kromě
kulturního kontextu města pojednává také o vzniku zoologických zahrad
jinde v Evropě. Zajímavá by tak mohla být nejen pro Liberečany, ale i
pro čtenáře z celé republiky.
Aby
lidé mohli pochopit zoo v současnosti, je podle něj potřeba znát
historii místa, kde se nachází, včetně toho, jak vypadalo například v
předválečném a meziválečném období. Tehdejší podoba totiž podle něj
zahradu negativně ovlivňuje i do současnosti.
„Tehdy
vznikly určité stavby, které se kvůli nedostatku financí stále dokola
jen rekonstruovaly. A i když zoo během 30. let dosáhla do horní části
areálu, tak investovala dlouhá léta primárně do spodní části. Tradice
některých staveb do současnosti je až neuvěřitelná,“konstatuje Nekolný.
Ikoničtí medvědi na obálce
Dnešní
pavilon opů má podle něj historické základy z roku 1928 a od té doby se
dočkal jen několika přestaveb a rozšíření. „To, že je liberecká zoo
takhle stará, má i nějaké negativní konotace do současnosti,“ připomíná.
Také prozrazuje, jak se na obálku knihy dostali dva medvědi.
Patřili
mezi ikonická zvířata zoo od jejího založení až do 70. let minulého
století. Zahradou prošlo hned několik druhů, ať už medvědi hnědí, lední
nebo medvědi malajští, kteří jsou na obálce zvěčněni. V Liberci žili od
roku 1928 v na tu dobu ve velice pokrokové expozici.
První
díl knihy vyšel v tisícovém nákladu a je k dostání na pokladně nebo na
e-shopu zoologické zahrady za 950 korun. Ředitel David Nejedlo je podle
svých slov zvědavý na reakce veřejnosti. Očekává, že se někdo ozve s
vlastními archivními materiály nebo se svou verzí historie. A to zejména
příští rok po vydání druhého dílu, jež bude popisovat dobu, kterou si
mnozí dosud pamatují. „Už teď víme, že i pokračování odhalí nejedno
tajemství a dosud nepublikované skutečnosti, “slibuje.
Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/zoologicka-zahrada-kniha-vyroci-zoo.A241230_105510_liberec-zpravy_jape
Co předcházelo vzniku zookoutku a zoo?


PTAČÍ PARK NA PERŠTÝNĚ - PRVNÍ LIBERECKÁ ZOO A PŘÍMÝ PŘEDCHŮDCE SOUČASNÉ ZOOLOGICKÉ ZAHRADY
Po založení vlastního časopisu a pořádání pravidelných výstav se dalším velkým počinem libereckého ornitologického spolku stalo založení stálého ptačího parku na Perštýně v roce 1895. Podle vlastního vyjádření budil již krátce po svém založení obdiv mnoha podobných spolků v zemi, neboť v celých Čechách nic podobného neexistovalo. V parku byla chována plemenná čistokrevná drůbež, místní divoké ptactvo od pěvců až po bažanty, okrasní a cizokrajní ptáci i drobní savci, hlavně králíci. Činovníci spolku tento park sami nazývali malou zoologickou zahradou.
Na podzim roku 1894 se spolek odhodlal pronajmout si zahradu u nemovitosti č. p. 12 v Křížové ulici na Perštýně, aby zde mohl zřídit ptačí chovatelskou stanici (pro slepice a holuby), respektive ptačí park. Místo se nacházelo v horní části ulice směrem od sirotčince na Hrnčířském vrchu'. Pro výrobu voliér a drůbežářských domků bylo vše potřebné zajištěno, a tak se již na jaře dalšího roku připravovalo zpřístupnění veřejnosti. Už před otevřením se park těšil pozornosti mnohých chovatelů i širší veřejnosti. V květnovém čísle spolkového časopisu se psalo o tom, jak lidé ve velkém objednávali násadová vejce, takže objednávky nebylo možné ani uspokojit. Týkalo se to plemen vlašek, černých španělek, černých.
Slavnostní otevření parku bylo stanoveno na svatodušní neděli 2. června 1895. Termín byl potvrzen v časopisu ornitologického spolku. To, že se jednalo o poměrně významnou událost, dokládá fakt, že je datum a otevření zmíněno i v knize rekapitulující nejdůležitější události v Liberci v letech 1850 až 1900. Park měl být od počátku pojat jako stálá expozice, tedy vlastně jako speciálně zaměřený typ zoo. Do parku se vstupovalo nízkou zahradní brankou, u které bylo upozornění na výši vstupného: členové spolku měli při prokázání členskou kartou vstup zdarma,
nečlenové zaplatili 10 krejcarů.
V srpnu 1895 se v omitologickém časopise uvádělo, že – přes poměrně snadnou cestu z Rochlické ulice bylo toto území pro mnoho Liberečanů „terra inkognita“, tedy země neznámá. Zároveň ale bylo zmíněno, že pokud by se tehdy někdo zeptal dětí, kde se nachází ptačí park, snad každé by odpovědělo správně. Už při vstupu do Křížové ulice v dolní části blízko tehdejšího sirotčince (dnes hospic) bylo možné spatřit na žluté plechové tabuli směrovku k ptačímu parku. Po výstupu ulicí vzhůru narazili vpravo návštěvníci na obrovskou tabuli s nápisem Ormitologická výstava.
Po
příchodu do parku byl k vidění tzv. "králičí dům", který byl většinou v
obležení dětí. Mezi mnohými králíky asi nejvíce pozornosti poutali
zástupci největšího králičího plemene na světě – tzv. „belgičtí obři“.
Dál od „králičího domu“ stálo celkem deset voliér, každá vysoká a široká
dva metry. V prvních voliérách se nacházeli holubi – čtyři páry
červených, modrých, žlutých a černých strak, dále berlínský rejdič a
parukář. V dalších pak bylo možno spatřit páviky, modré, modrokřídlé,
červené a žlutohnědé polní holuby, červené, černé a bílé bubláky,
voláky, indiány, kariéry a hrdličky zahradní. V posledních dvou
voliérách bylo okolo padesáti jatečných kurů. Na konci voliér se
nacházel dům cizokrajného ptactva snad ze všech světadílů. Jmenovitě to
byli barevně pestří pěvci jako zelenohřbetí a šafránoví papežíkové,
indigové, červení kardinálové, snovači, timálie a andulky. Pisatel
článku se zmiňoval o atmosféře, která prokazovala, že je o všechna
zvířata dobře postaráno. „Mnohá jsou pak obměňovaná, neboť všichni
holubi a ptáci jsou zároveň určeni k prodeji.“ Z vystavovaných plemen
kura domácího byli zastoupení bergský kokrháč, lakenfeldky, francouzské
hudánky, italské paduánky s chocholkou a vousem, původem španělské černé
minorky, italky známé spíše pod označením vlašky, stříbrně kropenaté
vyandotky, andalusky, bantamky. K vidění byly i husy labutí, velké,
emdemské, české nebo uherské.
Listem
z 1. září 1896 žádali starosta spolku Müller a písař Prokop městskou
radu o podporu na propagaci ptačího parku, který je umístěný v hůře
přístupné části města. Zvýšila by se tím návštěvnost a dluhy vzniklé
výstavbou parku by pak mohly být splaceny rychleji. V této souvislosti
pánové také seznamovali radu se svým záměrem vybudovat postupem
času zoologickou zahradu. Zároveň připomněli, že by bylo ke škodě
samotného města, kdyby se tohoto projektu, který je jediný svého druhu v
celých Čechách a na který všechny ostatní spolky pohlížejí s nemalým
zájmem, museli pro nedostatek prostředků vzdát.
Článek v Reichenberger Zeitung z roku 1903 uvádí, že v parku k chované
drůbeži, holubům a králíkům přibyly tři druhy bažantů – zlatí,
diamantoví a královští, a dále hrdličky nebo koroptve polní. Mezi tehdy
chovaná plemena slepic patřila hudánka, langšanka, brahmánka, minorka,
plymutka, vyandotka, hamburčanka čí anglická sebritka. 17. dubna roku
1904 se psalo, že „Geflügelpark“, Kreuzgasse čp. 12, je opět po zimě
přístupný veřejnosti. K vidění bylo stále množství slepičích plemen:
žluté, pruhované a stříbrokrké italské slepice, bílé a stříbrné
vyandotky, hudánky či minorky. Kromě toho byla zahrada obsazena ještě
trpasličími plemeny slepic, kachnami rouenskými, bažanty zlatými a
diamantovými, křepely kalifornskými, hrdličkami chechtavými a dalšími.
Vstupné stálo 20 haléřů.
V roce 1900 byly spolkem vysazeny labutě na nově vybudovaný tzv.
Gondolový rybník a zájem se přenesl k místu, kde o několik let později
začala vznikat zoo. V roce 1902 byl v parku císaře Josefa II. zbudován
Vogelhaus, tedy ubikace se sezónně osazovanou voliérou drobných místních
i exotických ptáků. Její zřízení a zpřístupnění dne 8. června bylo v
dobových rekapitulacích městských událostí roku 1902 tradičně také
zmiňováno. Byla to první stálá expozice zvířat na území dnešní
zoologické zahrady, ale ještě dalších přibližně 50 let trvalo, než se
toto místo stalo součástí zoologické zahrady. Mezitím (roku 1926) však
byl Vogelhaus přemístěn do spodní části dnešní zoo, kde také byl později
zbourán. Na podzim roku 1904 vznikl v městském lesíku „Tierpark“.
Tento akt lze považovat za počátek zoo – expozičního zařízení se zvířaty – na současném mistě. O zoologickou zahradu z dnešního ani tehdejšího pohledu však ještě nešlo. Tento „Tierpark“ byl nejprve jen výběhem pro vysokou zvěř, následně obohacený o (převážně vodní) ptactvo. Přestože od roku 1905 přibývalo chovaných druhů ptáků, významnější přelom nastal až v roce 1907, kdy se do areálu přestěhovala zvířata ze zrušeného ptačího parku Na Perštýně. A druhů postupně přibývalo, chování byli medvědi, opice či pumy. ......
zdroj: Zoo Liberec – příběh nejstarší zoo v Česku
Autoři: RODOKMEN.BIZ (Martin Šulc, Josef Soukup, Julius Jankovič), Lukáš Nekolný
Editor: Lukáš Nekolný
Badatelská činnost a výběr obrazových příloh: RODOKMEN.BIZ (Josef Soukup, Martin Šulc, Julius Jankovič),
Lukáš Nekolný, Klára Baláková


DIVADLO A VARIETÉ KARLA MEININGERA V LIDOVÝCH SADECH
Hlavním místem, kde se lidé setkávali s exotickými zvířaty před vznikem zoologických zahrad, byly pojízdné menažerie, cirkusy a případně varieté. Už kolem roku 1903 otevřel v Sedmidomkách Karl Meininger své první stálé divadlo-varieté, které později do jisté míry konkurovalo představeními se živými exotickými zvířaty i nedaleko vznikající zoologické zahradě. Jednalo se ale vždy o ochočená a cvičená zvířata. Jejich majitelé ve varieté jen hostovali a po několika vystoupeních zase odjeli z města jinam. Také Karl Meininger byl nejméně od roku 1901 členem spolku Naturfreunde.
Skromné počátky Meiningerova zábavního podniku spojeného s restaurací se zřejmě zrodily již v původní výletní restauraci Belvedére, kterou měl od města pronajatou v letech 1891–1897. O něco později, okolo roku 1903, otevřel Karl Meininger své vlastní divadlo a varieté v Sedmidomkách, kde začal na stálém místě provozovat cirkusová představení. V té době to byl, jak u sám prezentoval, první podnik svého druhu ve městě.
Jedna z nejstarších zpráv o varieté v Sedmidomkách byla zveřejněna v Reichenberger Zeitung dne 19. dubna 1905. Uvádí se, že tehdy velká restaurační síň obdržela od provozovatele Meiningera nové technické a dekorativní vybavení a zároveň se neustále pracuje na celkovém dokončení tohoto podniku. Bohatý a rozmanitý program i po změně personálu bude ale jako vždy zaručen. Řada učinkujících oslnila publikum už při svém prvním vystoupení. Jako například nově angažovaná krásná subreta slečna A. Marion se svým elegantním a jiskřivým vystoupením. Dále spoluúčinkující kuplet-humoristka Louise Fritzi a zpěvačka Emmy Vermont neměly jen atraktivní scénář, ale vynikaly dobrým hlasem a jedinečnými dovednostmi. Ani velmi schopnou taneční zpěvačkou nebyl program zcela vyčerpán. Dalším a později stálým účinkujícím byl mimo jiné salonní humorista Rudolf Bacher. Zatímco část účinkujících patřila ke stálým členům a hostům varieté-kabaretu, jiní byli kočovní a po několika vystoupeních odcestovali jinam. Tím byla představení pro stálé návštěvníky města Liberce pestrá a stále něčím nová. Krom různých akrobatických, artistických, © hudebních, tanečních, imitátorských, komických a jiných kurozních představení byla ve varieté k vidění drezura domácích i exotických zvířat. Například v roce 1908 zde vystupoval s drezurou zázračné opice, psů, koček a kohouta O. Bringen.
Ve stejném roce (1908) zde mohli Liberečané zhlédnout dokonce drezuru šelem krotitele Havemana. V Reichenberger Zeitung byla o této pozoruhodné návštěvě dne 9. srpna uveřejněna zajímavá zpráva s titulkem „Lví návštěva“. Deník píše, že musí ohlásit návštěvu přímo v redakci, která měla velmi zvláštní charakter. Včera ve tři čtvrtě na šest večer jelo kolem naší redakce uzavřené auto, doprovázené řadou zvědavců. Z něj konečně vystoupil krotitel Haveman, který si na řetězech vedl dva
osmiměsíční křížence Iva s tygrem. Dravé šelmy zřetelně projevovaly svému pánu lásku. Pan Haveman totiž přijal pozvání a se svými čtyřnohými kamarády navštívil přímo sídlo redakce. Zvláštní pozornost obou pozoruhodných šelem vzbudil koberec v redakční knihovně. Haveman na to reagoval slovy, že si chtějí jen hrát. Zvířata ale prý
okamžitě na výzvu svého pána zareagovala. Poté skočila k okennímu parapetu a pozorovala z okna mumraj lidí, který se před redakcí mezitím nashromáždil. Krotitel Haveman zde v Liberci do 15. srpna dokončoval své čtrnáctidenní hostování v Meiningerově varieté. Krom těchto dvou kříženců vlastnil ještě čtyři lvy, tygra a tři levharty. Úspěchy krotitele Havemana jsou prý obdivuhodné. Představení se konají každý den dvakrát, a to ve čtyři odpoledne a v osm večer. Samotný program obsahuje osm vynikajících čísel. Pan Haveman navštívil se svými šelmami Liberec i o rok později v dubnu, jak dokazuje pohlednice z roku 1909, vydaná v tiskárně Rudolfa Gerzabka.

Jak dokládají některé články z novin, varieté bavilo liberecké diváky i během těžšího období první světové války a sklízelo všude velký obdiv. Nad akrobatickým: kousky tří sester Silhanových se všem tajil dech. Nikdo by prý nemohl předpokládat, že jemné dívky mohou mít svaly, které tak obratně využívají při svém obdivuhodném tělesném umění. Stejně ohromující bylo také vystoupení otce Fredyho Silhana s dcerou Martou. Pozorní kolemjdoucí mohou dodnes v Riegrově ulici v místech, kde varieté stávalo, najít na boční fasádě domu zřetelný pozůstatek starého nápisu jako upoutávku na „Varieté Karl Meininger“,
zdroj: Zoo Liberec – příběh nejstarší zoo v Česku
Autoři: RODOKMEN.BIZ (Martin Šulc, Josef Soukup, Julius Jankovič), Lukáš Nekolný
Editor: Lukáš Nekolný
Badatelská činnost a výběr obrazových příloh: RODOKMEN.BIZ (Josef Soukup, Martin Šulc, Julius Jankovič),
Lukáš Nekolný, Klára Baláková

Čapí hnízdo



Dnes si téměř každý pod pojmem Čapí hnízdo představí mediálně známou farmu na pomezí středních a jižních Čech. Své Čapí hnízdo má však i město Liberec. Jeho historie se začala psát již více než před sto lety v souvislosti s Německočeskou výstavou v roce 1906. Původně Dům vinného sektu (Sekt-Haus) si nechal na této výstavě postavit Heinrich Spiegler. Objekt sloužil jako obchůdek s francouzským šampaňským vínem ze Saint–Marceaux, ale i jako samotná vinotéka. Nevelký domeček, který byl oficiálně uváděný jako pavilon šampaňského vína, se také nazýval Čapí dům/domek, což prozrazuje i nápis na něm. Podle Reichenberger Zeitung mu ale hdé kvůli jeho vzhledu začali říkat „Storchnesť“ = Čapí hnízdo. Během výstavy se nacházel při cestě u břehu přehrady.
Činovníci spolku se ve stejné době zabývali tím, jak zajistit hlídání zvěře i areálu nově vznikající zoologické zahrady. Osoba pověřená ostrahou musela docházet ze vzdáleného bydliště, a areál tak nebyl hlídán po celý den a zejména v noct zůstal zcela bez dohledu. Bylo tedy rozhodnuto o stavbě strážního domku, kde by hlídač mohl přímo bydlet. Po skončení výstavy se naskytla příležitost získat za výhodnou cenu Čapí hnízdo, které bylo k tomuto účelu vhodné. V listopadu 1906 žádal starosta spolku A. F. Müller městskou radu o povolení této stavby. Měla být situována v zadní části tehdejší zoologické zahrady. Zároveň přiložil stavební plány a podmínky stanovené
stavebním úřadem. Stavební práce provedla za velmi výhodných podmínek firma Alfreda Hübnera, člena spolku Naturfreunde. Náklady na stavbu dosáhly celkové výše 3500 tehdejších korun.
Na konci roku 1907 byla stavba strážního domku úředně zaznamenána také na katastrálním úřadě, což dokládá další dokument z 6. prosince 1907. Nedlouho poté se do domku nastěhovala celá rodina hlídače. Domek se skládal z předsíně, dvou obytných místností a komory. Na dlouhá léta se stal symbolem celé zoologické zahrady. Bylo zde také sídlo prvního ředitele Ericha Sluwy i jeho následovníků v druhé polovině 20. století. Jako správní budova celé zoo sloužil až do roku 1978. Později zde fungovala také pokladna a občerstvení, byla zde cukrárna a kavárna. Krom vstupenek bylo možné v něm zakoupit i menší zvířata, například želvy. Později se domku také začalo říkat – podle barvy jeho nátěru – Zelený domek. Čáp z věžičky zmizel v druhé polovině dvacátého století a po téměř padesátileté přestávce, po sametové revoluci, se tento Symbol na své místo vrátil.
zdroj: Zoo Liberec – příběh nejstarší zoo v Česku
Autoři: RODOKMEN.BIZ (Martin Šulc, Josef Soukup, Julius Jankovič), Lukáš Nekolný
Editor: Lukáš Nekolný
Badatelská činnost a výběr obrazových příloh: RODOKMEN.BIZ (Josef Soukup, Martin Šulc, Julius Jankovič),
Lukáš Nekolný, Klára Baláková
