Z dějin Liberecka - B. Němcová 

V roce 2020 jsme vzpomněli dvou  kulatých výročí spojených s velkou osobností naší literatury - Boženou Němcovou. Narodila v roce 1820 a v roce 1850 žila téměř rok na severu Čech, v Liberci. Zvídavá, přemýšlivá a krásná Barunka, z nám tak známé povinné školní četby, se jako třicetiletá, čtyři dny po svých narozeninách 8. února 1850 stěhuje se svým manželem Josefem Němcem, úředníkem finanční stráže, do Liberce, kam byl služebně přeložen. 

Němcová byla grafomanka. Psala stále a pořád, jako o život. Z rozsáhlé korespondence s desítkami přátel se dovídáme leccos, i to, jak přijeli do města pod Ještědem povozem s třemi dětmi: Karlem, Jaroslavem a Dorou. Nejstarší syn studoval v Praze. Byla třeskutá zima a Němcovi bydleli v bytě, kde byla zima. Nevíme přesně, kde to bylo, ale o něco později se přestěhovali do útulnějšího bytu v Liberci 5. V jednom z listů svým přátelům Němcová píše, že se z pokoje dívali na lipové stromořadí na Lipovém náměstí (dnešní náměstí Českých bratří), z jiného okna měli výhled na Ještěd a do zámecké zahrady libereckých Clam-Gallasů. (S největší pravděpodobností Němcoví bydleli v dnešní budově fary Církve československé husitské). 

Faktem zůstává, že Němcová se na Liberecku necítila nejlíp. Ten rok 1850 musel být mimořádně chladný. Němcová s dětmi v některých dnech ani neopouštěla byt. Často hleděla k zakalenému Ještědu, který jako by odrážel její duševní rozpoložení. Překvapilo ji, že v německém městě slyší češtinu, kterou hovořili drobní řemeslníci a dělníci z fabrik. V Liberci také Němcové připadalo draho (copak by asi říkala cenám dnešním) a to si ještě z manželova platu mohla dovolit platit hodiny klavíru. Na klavír se učily všechny děti. V Liberci to bylo u Antona Proksche, bratra známého slepého učitele Josefa, který učil i Bedřicha Smetanu. Co Němcovou v Podještědí nejvíce zklamalo? 

Čeští lidé. Neměli všichni úplně čisté svědomí (stále se tu pilně pašovalo ze Saska a zpět) a manžel Němcové byl přece finanční komisař. Němcová tak z Liberce psala svým přátelům, že všude jinde je lid bodřejší, hovornější a původnější. V dopisu Karlu Jaromíru Erbenovi píše, že byla j v Žitavě, kde se sešla s potomkem českých exulantů Karlem Morávkem, který má obrovskou českou knihovnu. Co víme dál o životě Němcové v Liberci? Že názor, který si udělala na začátku studeného libereckého pobytu, opravila po teplejším létu. Mezi lidi moc nechodila, společenského života se neúčastnila. Spřátelila se pouze s manželkou vrchního komisaře, pana Dusbaby, který byl nadřízeným jejího muže. Němcová v Liberci vyjma spousty dopisů ani nic nenapsala. Není známo, kdy se Němcovi z Liberce odstěhovali. Vypadá to, že odjeli zřejmě ke konci listopadu či začátkem prosince roku 1850. Do konce života jí zbývalo nece" lých dvanáct let. Zemřela v Praze 21. 1. 1862 a je pochována na Vyšehradě, vedle VIP osobností naší země. Nezapomínáme na ni ani my, čtenáři jejích příběhů. 

autor článku: Egon Wiener

Zdroj: Egon Wiener : Egonovy pohledy&pohlednice, 2008

Sluneční hodiny v parku v Rychtářské ulici v Ruprechticích