Dolní část Horního Růžodolu v okolí Teplárny












Český kopec
(20.léta, poč. 20.století, před rokem 1904)
Na prvním snímku je pohled přes Mosteckou ulici směrem ke hřbitovu. Na druhém okolí Šlikovy ulice spolu se záběrem na české školy. A na třetím snímku nároží ulic Melantrichovy a M.Horákové. V rohovém domě čp. 116 bývala tiskárna Bohumila Kobra, významného českého kulturního pracovníka. Narodil se 26.4.1896 v Cerhenicích u Kolína, odkud se jeho rodiče přestěhovali do Lomnice nad Popelkou. Jeho přání být učitelem nemohlo být pro nedostatek prostředků splněno, a tak se vyučil typografem a nastoupil u lomnické firmy Kosař, kde se vypracoval na vedoucího tiskárny. Na Liberecko ho přivedla snaha pomoci českým hraničářům založením knihtiskárny. Skutečně pak z jeho podniku vycházel široký sortiment nejrůznějších tiskovin od pozvánek až po noviny a knihy pro většinu českých spolků. Tiskly se zde týdeníky Naše hory, Český sever, Severočeský živnostník a obchodník, dále Severočeský deník (28.10.1932 - 2.10.1938) a firma stála u vzniku Severočeského družstva nakladatelského a vydavatelského v Liberci (koncese 1937 ), které vydávalo Deník českého severu. Kobr byl jedním z prvních Čechů, kteří byli po příchodu nacistů žalářováni. Po válce se sem vrátil a působil jako národní správce dvou libereckých tiskáren (Josef Seibt a Johann Jäckel) a po znárodnění jako odborník v Severografii až do tragické smrti 21.8.1968. Od roku 1990 nese jeho jméno jedna z hornorůžodolských ulic.
(zdroj Kniha o Liberci)







...když se stavěla betonová silnice cca v roce 1964
..... dnešní Milady Horákové (u Stavokombinátu) (archiv František Zikmund)












Spalovna Liberec – kdo připravil Liberec o více než miliardu i další zisky?
Podle primátora Jaroslava Zámečníka vládnul v 90. letech Liberci osvícený primátor Drda. A ten prosadil výstavbu spalovny odpadů. Bohužel Děti země a tihle zlí zelení aktivisté (tedy něco jako Felcman) proti spalovně bojovali. Což jí (nějak, kdovíjak) způsobilo finanční ztráty. A tak jí muselo město Liberec prodat. Spalovna je teď ale vysoce výdělečná a mohla městu už hodně roků sypat peníze do rozpočtu. Primátor chce být jak Drda a městu Liberec chce vybudovat takovou další "slepici, co nese zlatá vejce". Tedy lanovku za 600 mega, zaplacenou ovšemže z našich peněz.
Fact check - pane primátore, můžeme v diskuzi o spalovně pokračovat zde. Přeci jen, bavit se o ní při prezentaci lanovky mi přišlo trochu nepatřičné, a tak jsem na vaše nesmysly už nereagoval.
Spalovna
byla skutečně první 4 roky provozu ve ztrátě. Děti země proti spalovně
protestovali, protože vypouštěla do vzduchu rakovinotvorné dioxiny, a to
až 80krát nad povolený limit. Díky za ty protesty, rakovinu asi
nechceme dostat... Spalovna tak v roce 2004 konečně spustila dioxinový
filtr. To už ale byla v zisku. Příčinná souvislost mezi protesty ekologů
a ztrátovostí spalovny mi je nejasná. Mimochodem, osvícený primátor
Drda dostal v roce 1999 za falšování údajů o dioxinech (čti systematické
trávení 100 000 obyvatel Liberce) titul ropák roku.
Ať
tak, nebo tak, v roce 2002, po třech letech provozu, dostalo město
Liberec opravdové "zlaté vejce". Přestože ho výstavba spalovny stála 1,9
mld. Kč, město Liberec jí od státu (kvůli krachu úvěrující banky IPB)
dostal jen za 715 mil. Kč. Daňoví poplatníci určitě zatleskali. Nicméně
Liberec se mohl nadechnout a pracovat na tom, aby se spalovna dostala do
zisku.
Jenže
to se nestalo. Lehko nabyl, lehko pozbyl, řekli si tehdy asi liberečtí
politici z ODS. A spalovnu ještě ten rok prodali za 700 mil. Kč
Kellnerovi a jeho PPF. Spalovna se hned poté zázračně dostala do zisku,
Kellner jí prodal po 7 letech výdělků v roce 2009 za dvojnásobek.
Spalovna se podle tehdejších vůdců Liberce prý musela prodat, protože město bylo až moc zadlužené. Paradoxně ale primátor Kittner pár měsíců po prodeji spalovny vzal utržené peníze, podepsal k tomu ještě další úvěr s PPF (s kým jiným?) a rozhodl o stavbě hokejové haly - stavěl jí Syner (kdo jiný?).
Primátor
Zámečník byl v době prodeje spalovny členem ODS. A ne tak ledajakým! Za
ODS byl zvolený zastupitelem Libereckého kraje a dokonce jmenovaný do
placené funkce radního kraje pro kulturu, památkovou péči, sport a
cestovní ruch. Mimochodem, v představenstvu spalovny byl v době jejího
prodeje Kellnerovi Michael Canov, senátor, starosta Chrastavy a údajný bojovník za spravedlnost všeho druhu.
ZÁVĚR:
Privatizace spalovny byl největší tunel v dějinách Liberce. Předem
naplánovaný, připravený Kittnerem, Syrovátkem, Kellnerem. Liberecká ODS
celý tunel pokryla a schválila, její významný člen, Jaroslav Zámečník,
při tom minimálně poslušně šoupal nohama. Příběh spalovny dnes ale
Jaroslav Zámečník prezentuje jako vzor hodný následování. Chce
pokračovat ve šlépějích otců zakladatelů, budovatelů z ODS. Byť jsou to
oni, kteří dostali Liberec na naprosté dno, co se týče stavu městské
pokladny a s tím souvisejícího stavu městského majetku. Měli bychom být
na pozoru. Ego a odsácké geny pana primátora by mohli přivodit městu
Liberec nemalou bolístku.
Autor příspěvku Jindřich Felcman 4.2.2024
Zdroj info o spalovně:





Se
svolením Teplárna Liberec se mi podařilo podívat se na naše krásné
město z výšky 135,5 metru. Neuvěřitelný zážitek. Cesta nahoru s
přestávkami přibližně 60 minut. (Marek Charvát)











Fotografie z plastimatského klubu






Tylova ulice
Ve městě bývalo více ploch s trávou. Někde byla nejen na těch pro ni určených, ale i na chodníku a třeba i na silnici. (Michal Bárta)



Proměny domu čp 217 - VII v Hradební ulici
(archiv Ladka Puntschuh)


