Dvořákův kříž a další kříže
Dvořákův kříž
Kříž lesníka Josefa Dvořáka (3.12.1913 - 8.12.1969) se nachází v pravotočivé zatáčce silnice Liberec - Výpřež, kde odbočuje vlevo do silnice k lyžařskýn můstkům (Televizní ulička).
Dne 8.prosince 1969 lesáci připravovali vánoční stromky. Byl mezi nimi i Josef Dvořák, kterého na tomto místě smrtelně ranila mrtvice. Dřevěný kříž s vypalovaným textem připomíná tuto tragedii.
Ten kříž není původní. Původně byl kříž vyroben z břízy a do dřeva vyřezán datum. Zhruba po pěti letech, když byl časem poničen ( bříza hnila ) byl na nějakou dobu odstraněn a následně nahrazen. Pamatuji si, že dva dny před jeho smrtí byl ještě u nás doma, aby tátovi ukázal, které stromy má za naším plotem vykácet a aby se spolu dohodli na pomoci hasičů pří vyřezávání vánočních stromků, ( což bylo za jeho ouřadování pravidlem), a se mnou projednal jejich odvoz z lesa. Otec byl přímo u toho, když k této události došlo. S mým dědou byli kamarádi a nezapomněl se u něho nikdy když šel kolem při kontrole lesa nebo na polesí stavit na kus řeči, kávu nebo štam....ku. Jo to bejval ještě v lese řád a pořádek a né ten bordel jako za dnešního majitele.
autor komentáře Jiří Halíř
Ještědské kleče
Vrchol Ještědu není již dávno pustou skálou, jako bylo kolem roku 1900. Mohutná budova hotelu výstavné stanice lanovky, upravené prostranství vrchů a celá kopule Ještědu porostlá, svěží, bujnou zelení, kosodřevní kleče, jaká se nacházejí na málo místech republiky pouze v tisícimetrových výšinách hor Jizerských a Krkonoš.
Ještědská kleč tu nevyrostla sama, ale byla uměle zasázena. Na zámku Sychrovském se seznámili zahradník Svěceny s lesním úředníkem J. Plachtem, aby se po letech pozdějšího rozejití na liberecku; opětně sešli. Zahradník Svěcený převzal v Liberci zahradnictví svého otce a Placht byl přidělen do hájovny Rohanova panství v Pasekách pod Ještědem. Tu se navštěvovali a pěstovali v této vysoké horské poloze různé horské rostliny, mezi jinými i kleč. Dařila se, a tak rozrostla, že si s tím nevěděli rady.
Přišli na myšlenku posázet Ještědské skály a pokus se podařil. A tak má Ještěd od roku 1890 tato krásná křoviska, která se stala pravou ozdobou skalisek. Dárce a pěstitel kleče, lesník Placht dlouho svého daru nepřežil, jsa v Paseckých lesích v roce 1883 zastřelen pytláky. Ještědský porost mu je nejkrásnějším pomníkem.
Plachtův kříž
Hajný Placht byl velice známou a svéraznou postavou Ještědských hor. Spolu s L. Svěceným byl iniciátorem vysázení kleče na vrchol Ještědu. Je samozřejmé, že působil ve službách knížete Rohana, ale pocházel ze staré lesnické rodiny z Kumru (Hradčany) u Mimoně, tedy z panství Valdštejnů.
Když byl 15.dubna 1893 v pět hodin ráno zastřelen v druzcovském lese pytláky, měl za sebou již slušnou kariéru. A to mu bylo teprve 42 let. Zřejmě v lese přistihl bandu pytláků a snažil se je chytit. O tom, že to nedokázal, svědčí prostřelená hlava a krk. Navíc byl ještě okraden. Po hajném Plachtovi zůstala vdova a pět nezaopatřených dětí.
Byl pohřben na dnes již zrušeném hřbitově ve Světlé. Na míště vraždy byl vztyčen kříž s česko-německým textem. Tento kříž se nachází poblíž bývalé Čapkovy vily. Ta leží při silnici Drůzcov - Janův Důl, přitom je třeba odbočit hned v lese doleva po rozbité asfaltce. Na pasece, za sadem u vily stojí zlomený Plachtův kříž. Neobyčejně krásná slévačská práce.
Přes
letité pátrání zůstával vrah utajen. Avšak ve čtyřicátých letech
doznala pytlákova sestra, že po výstřelu ukryla bratrovu pušku. Učinila
ta na úmrtním loži. Vrah byl odhalen, ale nebyl potrestán. Žil ještě
krátce s pomatenými smysly.
Kříž lesníka Fridricha.
Asi nejkrásnější a nejtajemnější ještědský pomníček. Nachází se v lese, kterému místní lidé říkají Holá. Kříž samotný leží asi 100 metrů od červeně značené cesty, vedoucí z Ještědu do Osečné. Nutné je jít až do míst, kde z cesty odbočuje vpravo široký průsek. Pozorný poutník s dobrým zrakem ho zahlédne i z cesty, jak stojí ve vysokém smrkovém lese. Kříž sám je překrásné kamenické dílko, jakých dnes již není. Je vy| tesán z žuly a v místě, kde má být korpus Krista je ozdobný německý nápis, který hlásá, že zde 12.března 1882 zahynul člověk. Co je však neobvyklé - jeho jméno neuvádí! Snad právě proto vzniklo později mnoho dohad o příčině Fridrichovy smrti, která je stále nejasná a já předkládám pouze jednu její verzi.
Když jsem v loni poprvé hledal tajemný kříž, byl březen - výročí Fridrichova úmrtí. Na cestě ještě ležely zbytky rozbředlého sněhu a smrkový les vypadal v chuchvalcích mlhy strašidelně. Nevlídné počasí - počalo mí být úzko. Měl jsem sice poměrně přesný popis cesty od hajného z Bílého Kostela, ale kříž jsem v mlze nemohl nalézt. Chtěl jsem se už vrátit na cestu, ale vítr rázem odvál mlhu a já stál nedaleko od místa tajemné smrti. Právě zde mě uchvátila atmosféra Fridrichova kříže - 111 let staré vraždy!
Čas na pytlácké vyprávění z míst, odkud je k lidem blízko, ale přecí tak daleko. "Je 12.březen 1882. Les Holá je ztichlý a přemrzlý sníh již ustoupil. Do lesa se vrací znovu život. Od Pruského kříže kráčí muž v uniformě vrchního lesního knížete Rohana. Jmenuje se Vincens Fridrich a koná tu sám pravidelnou inspekční cestu. Nedávno dovršil 49 let. Možná si kousek za Pruským křížem prohlédl i veliké mraveniště, kdo ví?"
Zde historické údaje končí. Zanedlouho potom zde byl nalezen člověk, pověšený hlavou do mraveniště. Ani se pořádně nevědělo o koho se jedná - proto snad není to jméno na kříži. Pohřešován byl hajný Fridrich, a tak se v okolí Hořeních Pasek počalo povídat, že pytláci pověsili panského lesníka do mraveniště. Po mnoha letech se však zapomnělo i na starý kříž v lesích i na smrt Fridrichovu. Lidé k verzi první přidali ještě jednu - sebevraždu. Mnohem krásnější je však příběh s pytlíky a mraveništěm (i když trochu pochmurný). Pravdu dnes jen ztěží někdo zjistí, a tak jen kamenný kříž, jako němý svědek, bude připomínat doby nedávno minulé, doby pronásledovaných pytláků a doby mrtvých v lesích. Krásné, ale smutné knížecí doby.
Je však ještě jedna památka na jinak zapomenutého Fridricha. Právě ta mne nakonec utvrdila, že skutečně v lese Holá r.1882 zahynul. Tou památkou je náhrobní kříž se jménem, hodností a daty, nacházející se napravo od kostela ve Světlé. Data se shodují na obou křížích. Hřbitov byl zrušen, ale jen tento kříž tu zůstal. Náhoda či úmysl? Opět další záhada. Kolik jich ještě bude okolo Fridrichova pomníčku?
autor článku Marek Řeháček 1993
Schäferův pomníček,
Je to snad jediná dřevorubecká smrt v tomto kraji. Neleží přímo na Ještědském hřbetu, ale několik kilometrů k západu, na cestě spojující Chrastnou a Křížany. Není těžké jej najít. I náhodný turista si ho povšimne přesně na vrcholu Zlaté výšiny, napravo od cesty.
Jako na všech ještědských pomníčcích, tak i na tomto pečlivě otesaném pískovcovém kameni se dosti podepsal čas. Možná i proto mají zdejší pomníčky ono zvláštní kouzlo, kdy si člověk, který k nim přijde, případá jako dávný objevitel. Kámen je trochu nahnut dozadu, ale spadnutí mu zatím nehrozí. Z německého nápisu na něm je možné se dozvědět, že jakýsi Josef Scháfer, tesař ze Stráže pod Ralskem (Wartenberg) č.7 zde zahynul pod padlým stromem. To vše se událo 25.ledna 1821.
Trochu mi to připomíná Augstenův pomníček v Jizerských horách. Jak píše pan Nevrlý ve své knize na str. 264: "Nejbědnější němčina oznamuje z kamenného pomníčku..."". Zde je něco podobného. Ač nedobrý znalec němčiny, poznal jsem, že místo "Hir"" by mělo být použito "Hier". Dobrý znalec by možná našel i jiné chyby. Nevím, ale na žádný jiný dřevorubecký pomníček jsem na Ještědu nenarazil Možná, že zde byla práce dřevařů lehčí, anebo (a to je pravděpodobnější) se zde pomníčky prostě nestavěly. Každopádně je zde další svědek časů, kdy do lesa vyráželi muži s pilami v rukou a sekerami přes rameno a častokrát je jejich kamarádi přinášeli bezvládně zpět domů na nosítkách.
autor článku Marek Řeháček 1993