Erich Sluwa

Erich Sluwa (1.4.1899 Liberec - 22.12.1988 Výmar) patří bezesporu k nejvýznamnějším osobnostem liberecké zoo v celé její historii. Byl velkým milovníkem zvířat a správě zoologické zahrady byl zcela oddán. Zasloužil se o pozvednutí zahrady a její vysoký kredit se snažil udržet i v těžkých dobách světové hospodářské krize i druhé světové války. 

Nejprve několik slov k původu a historii jeho rodiny, Rodina Žlůvů pocházela 2 Jičínska z malého městečka Dolní Bousov, německy Unter Bautzen. Měla tu velmí hluboké kořeny. Už krátce po třicetileté válce zaznamenala berní rula jedinou měšťanskou rodinu s tímto příjmením, a ta Žila právě v poddanském městečku Dolním Bousově. Tento velký soupis obyvatelstva zaznamenal dále už jen pustý žlůvovský dvůr u Českého Brodu. V roce 1845 se Johannu Žlůvovi a Anně, rozené Wáwrové, z Dolní Lhoty v Dolním Bousově č. p. 228 narodil syn Johann Žlůva. Tento Jan (Johann), dědeček pozdějšího ředitele zoologické zahrady, se usadil v Liberci, kde v roce 1870 založil vůbec první nábytkářskou firmu. O dva roky později st tento rezervista císařsko-královského ženijního sboru a truhlář z Liberce č. p. 250 vzal za manželku Marii Bitnerovou, narozenou ve Freidorfu u Sobotky (v roce 1912 byla obec přejmenována na Svobodín), Jeho stejnojmenný syn, truhlářský mistr Johann Žluva, narozený v roce 1872 a bydlící v Růžodolu II., se v roce 1899 oženil s Leopoldinou Schůllerovou, dcerou soukeníka Karla Schůllera z Liberce. Spolu měli nejméně tři děti, První dcera Leopoldina se narodila ještě před svatbou rodičů v roce 1895, Syn Erich Karl Reinhold Žluva, pozdější učitel a ředitel zoologické zahrady, se narodil 1, dubna 1899. Poslední syn, pozdější liberecký obchodník Gisbert Gottlieb Ernst Žluva, se narodil 30. dubna 1904. Erich Karl Reinhold Žluva měl již jako malý chlapec rád přírodu a zajímal se o zvířata. Jako žák obecné školy se stal v pouhých dvanácti letech členem ornitologického spolku (od roku 1911), kde získával cenné zkušenosti. Díky poloze Liberce, okolním Jizerským horám a již několik let fungující zoologické zahradě měl Erich přírodu téměř na dosah. Před první světovou válkou navštěvoval místní měšťanskou školu. Do jaké míry zasáhla válka do Sluwova života a zda musel narukovat, tak jako řada jiných členů spolku, není známo. Po válce si dokončil vzdělání a nastoupil jako učitel v Machníně. Ve školské službě v okrese a městě Liberec byl od ledna 1919 až do května 1945. Také se opět angažoval v ornitologickém spolku a zoologické zahradě. Jako čtyřiadvacetiletý se v roce 1923 dostal do užšího vedení spolku jako jednatel (písař). Ještě téhož roku se stal správcem zoologické zahrady, aby ji jako horlivý nadšenec rozvíjel a navázal na téměř dvacetiletou práci svých předchůdců. Erichovi se tak nabídlo dalších více než dvacet let dlouhé historie liberecké zoologické zahrady, kterou mohl posunout blíže k trendům tehdejší doby.

Kromě správcovství v zoologické zahradě vykonával současně 1 učitelskou praxi a byl veden jako odborný učitel na Živnostenské pokračovací škole v Liberci. Až do své svatby bydlel s rodiči v Liberci v domě č. p. 139/5. Někdy v této době si upravil své české příjmení na "Sluwa". Tuto změnu si nechal úředně potvrdit a dopsat do matriky narození. Na podzim roku 1923 požádal o ruku (po čtyřleté vážné známosti) Aloisii Rědlingovou, rovněž učitelku. 31. října téhož roku uzavřeli v Liberci sňatek. Aloisie se narodila roku 1898 v Kadani. Jejím otcem byl oficiál Florián Ródling, který v době jejího sňatku již nežil. Matka Maria, rozená Dakintěn, pocházela ze Sedmihradska. Po svatbě bydleli manželé společně v č. p. 933 na Starém libereckém městě, kde se jim 13. září 1927 narodila dcera Roswitha. 

Funkci správce zoo vykonával Sluwa až do roku 1929, kdy byl oficiálně jmenován ředitelem zoologické zahrady. Do té doby měl hlavní slovo v z00 starosta ornitologického spolku. Poprvé se tak uvádí v dopise z 20. prosince. V této době také manželé změnili bydliště a přestěhovali se do vedlejšího domu č. p. 932. Jen o pár dní později postihla novopečeného ředitele a jeho choť tragická událost. Dne 28. prosince 1929 havarovali při společné cestě automobilem na česko-německých hranicích mezi Hrádkem nad Nisou a Žitavou a jejich dcera na následky těžkých zranění na místě zemřela. Den po autonehodě vyšla v denním tisku následující zpráva: "Vážná dopravní —nehoda. Včera v sobotu 28. prosince o poledni na říšské silnici Hrádek nad Nisou — Žitava se stala vážná dopravní nehoda. Krátce poté, co se objevila říšská hranice, se vozidlo řízené odborným instruktorem a ředitelem zoologické zahrady Erichem Sluwou z Liberce dostalo díky předjíždění skupiny koní do smyku. Kluzká vozovka znemožnila okamžité zastavení vozidla. Vůz na následky smyku sjel ze silnice, kde narazil do stromu. Čtyřletá dcera, která cestovala společně s rodiči, vlivem nárazu vypadla z vozidla a utrpěla vážná zranění a krátce na to zemřela. Erich Sluwa měl velmi krvácející tržnou ránu na hlavě, jeho žena pak utrpěla zlomeninu čelisti a paže." I přes tuto tragickou událost se Sluwa nadále věnoval zoologické zahradě a rozšířil počty taxonů chovaných zvířat na nejvyšší v její dosavadní historii. Na valné hromadě konané roku 1930 byl i na další období jmenován ředitelem a zároveň jednatelem zoologické zahrady. V květnu 1931 se Sluwovi přestěhovali blíže k zoologické zahradě do Ruprechtic č. p. 481. Do života všech lidí velmi zásadně zasáhly události konce třicátých let. Připojení k Říši bylo v Liberci všeobecně vítáno, O Sluwovi se v tomto ohledu po válce psaly nejrůznější zvěsti o jeho nacistické angažovanosti. Například 17. listopadu 1945 bylo otištěno vé Stráži severu, že spolupracoval s NSDAP a že ošetřování zvířat bylo svěřeno neodborníkům. Další negativum bylo uvedeno ve stejných novinách dne 2. prosince v souvislosti s vydáváním celoročních vstupenek. Zoologická zahrada se prý nechce ubírat cestou bývalého ředitele Sluwy, který v roce 1938 po zabrání pohraničí při rozesílání vstupenek přikládal nakopírované dopisy tohoto znění: "Podpořte odebráním snížené vstupenky zoologickou zahradu, kterou jsme vzdor 20letému útisku od Čechů udrželi pro Němectvo v Sudetech." Stejný text se pak opakoval v brožuře v roce 1946, kterou napsal první poválečný ředitel Podaný. Zmiňovaný dopis Ericha Sluwy se v archivech nepodařilo dohledat. Navíc obsah některých článku v poválečných novinách, který byl psán v určité euforii z vítězství a v pochopitelných protiněmeckých náladách a který se zároveň velmi často netajil sympatiemi k budoucím komunistickým pořádkům, je nutno brát s určitou rezervou. Pokud bychom 1 tak brali v úvahu pravdivost citovaného dopisu o útlaku ze strany Čechů, nebylo by to nic neobvyklého. Určité protičeské nálady se v Liberci pěstovaly dávno před vznikem národního socialismu, a to už od 19. století. Vznik státu Čechů a | Slováků v roce 1918 nebyl přijímán v Liberci pozitivně. Nadšení z připojení k Německu bylo v roce 1938 v Liberci všudypřítomné, ovšem jen do té doby, než se začaly rušit svobodné | občanské spolky a než vypukla válka. Archivy ale prozrazují, že Erich Sluwa a jeho manželka byli skutečně členy NSDAP (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei — Národně socialistická strana práce), od níž Erich Sluwa později obdržel medaili k památnému dni 1. října 1938 (připojení k Říši). O Sluwově malé angažovanosti ve straně ale může svědčit jeden z mála dochovaných dokladů — dopis z berlínské zoo z roku 1939. ve kterém je kritizován, že ve své brožuře k dvaceti letům z00 v Liberci vůbec nereflektoval tehdejší politickou — situaci a soustředil se jen na popis zoologické zahrady. Právě takové brožury mohly cílit na velkou část populace, kterou mohl podle slov berlínské zoo oslovit potřebnou propagandou.

K jeho spíše rezervovanému postoji k národnímu socialismu svědčí i další skutečnosti. Až do roku 1938 ve svých brožurách ani jednou nové hnutí, které zvláště v druhé polovině 30. let zachvátilo celé město, nezmiňoval. Přitom se tyto brožury v nemalých nákladech mohly skutečně stát dobrým prostředkem propagandy. I v druhé polovině 30. let brožury navíc pod nadpisem uváděly státní příslušnost "Č. S. R.", což nebylo povinné. Také zmíněný vytýkací dopis německých přátel z berlínské zoo spíše dosvědčoval Sluwovu politickou neangažovanost. Bezpochyby by ale bez určité loajality k režimu po roce 1938 ředitele zoo dělat nemohl. Podobné ústupky museli nakonec podstupovat í ředitelé liberecké zoo v letech 1948—1989. 

V roce 1941 byl sice text ve Sluwově brožuře poplatný době, avšak kriticky mířený hlavně k malé podpoře ze strany města v období let 1919-1938. Není vyloučeno, že text byl napsán už v roce 1940. Sluwa zde vyzdvihoval mnohem větší zájem a podporu současných institucí a rovněž přátelskou spolupráci ze strany některých německých zoologických zahrad například v podobě bezplatného poskytnutí nových zvířat. Jako by se v této poslední brožuře zrcadlila výtka z výše zmíněného dopisu z berlínské zoo, týkající se nedostatečného nadšení pro výdobytky Třetí říše.

V závěru textu ale Sluwa podotknul, že řada plánů na pozvednutí zoo nemohla být realizována kvůli probíhající válce. Počet zvířat se sice V Zoo v počátečních letech války navyšoval, o následujících počtech a stavu 200 ale nemáme od roku 1941 žádné další dochované zprávy. V roce 1942 se v nové brožuře objevil zcela totožný text zroku 1941. Je ale zřejmé, že s tím, jak negativně se začala měnit situace wehrmachtu bojujícího na frontě, začala se k horšímu měnit i situace v zoo. Vojsko a výroba zbraní měly absolutní přednost. Konec války byl ve znamení velkých ztrát a osobních porážek. Hned po osvobození, v červnu 1945, skončila kariéra Ericha Sluwy jako ředitele zoo v Liberci oficiálním předáním funkce. O jeho osobě byl v roce 1945 ve Stráži severu, deníku Národní fronty českého pohraničí, uveřejněn zajímavý, avšak zmatečný článek. Do jaké míry se jeho obsah zakládal na pravdě, a do jaké míry byl pouze projevem spontánnost a stylu "jedna paní povídala"", zůstává ve skutečnosti nezodpovězeno. Dne 11. září 1945 byl Sluwa jako příslušník německého národa z obnoveného Československa vypovězen. Novým domovem se mu stalo město Výmar (Weimar) v Durynsku v sovětské okupační zóně Německa, pozdějí Německé demokratické republice. 26. září 1945 byl jmenován prozatímním ředitelem obecné školy v Trobsdorfu u Výmaru a od roku 1946 učitelem obecné školy v zaměstnaneckém poměru tamtéž. Ze dne 27. března 1946 se dochoval návrh Okresního vzdělávacího úřadu okresu Výmar na dosazení Sluwy od 1. června 1946 jako ředitele Středního odborného učiliště okresu Výmar. Dle sdělení tamní školy tam vyučoval až do svého důchodu. Podrobnější informace ale odmítli poskytnout z důvodu nových evropských předpisů o ochraně osobních dat. Víme však, že jeho oborem (nebo jedním z oborů) na škole byla biologie, které se velmi aktivně věnoval i v soukromém životě. Předmětem jeho badatelského zájmu byly především léčivé rostliny, vzácněji pak také ornitologie či svět hmyzu. Své poznatky publikoval nejčastěji v deníku Thůringer Tageblatt, vydávaném přímo ve Výmaru. Výstřižky některých článků se zachovaly ve skromné pozůstalosti, kterou Liberci daroval soukromý badatel Gůnter Schwarzbach, liberecký rodák žijící v Sasku. Ani v jednom případě nebylo pod článkem uvedeno celé Sluwovo jméno, jen zkratka "wa" nebo "Rwa", 

Podařilo se získat svědectví od Dr. Elisabeth Linnertové, která v krátkém dopise vypráví stručně o jeho osudu po roce 1945 a o posledních dnech jeho života: "Pan Erich Sluwa se přátelil asi od roku 1976 s mým manželem — Dr. Frankem Linnertem, který se s ním seznámil v rámci pobytu v nemocnici. Pan Sluwa musel na konci války podstoupit ještě ve vlasti těžkou operaci, na jejíž následky trpěl až do konce svého života. Stateční vlastenci ho ukrývali a natolik pečovali o jeho zdraví, že se mohl později dostat do tehdejší sovětské okupační zóny Německa. Vyprávěl, že mu znalosti ruského jazyka a dobré kontakty s velitelstvím pomohly opět profesně zakotvit. Vedle své pedagogické činnosti spolupůsobil při výstavbě učňovských škol. Později sepsal pro jeden deník článek o pozorováních přírody. Pan Sluwa žil ve Výmaru sám. Manželství se rozpadlo snad již po smrti dítěte při nehodě. Jeho žena zde s ním tedy není v žádném případě pochována. Ani o jeho blízkých rodinných příslušnících mi není nic známo. Pan Siuwa byl tu a tam u nás hostem nebo byl s námi na cestách. Fotografie ho ukazuje se mnou a našimi třemi dětmi. Vznikla v roce 1987. Zoo v Liberci jsme navštívili později. Vždy nás nadchl a plný zármutku z jeho ztráty vyprávěl o tom, co s takovou láskou vybudoval. Je hezké, že uchováváte jeho čestnou památku. Bohužel můj manžel zemřel již v roce 2002. Ten by Vám býval mohl poskytnout zřejmě ještě další informace. 

Erich Sluwa zemřel dva dny před Vánoci 22. prosince 1988. Pohřben byl až po svátcích 1. ledna 1989 na výmarském hřbitově. Ve stejném urnovém hrobě byla už v roce 1983 pohřbena jistá Elsbeth  Salzburg, narozena v roce 1900 snad v Breslau (Vratislav) a zesnulá ve Výmaru. O této ženě a jejím vztahu k Erichu Sluwovi není nic bližšího známo. O jeho hrob se stará paní Linnertová. Placené hrobové místo vypršelo v roce 2009, což podle hřbitovní správy bude znamenat jeho zrušení. 

zdroj: Zoo Liberec – příběh nejstarší zoo v Česku
Autoři: RODOKMEN.BIZ (Martin Šulc, Josef Soukup, Julius Jankovič), Lukáš Nekolný
Editor: Lukáš Nekolný
Badatelská činnost a výběr obrazových příloh: RODOKMEN.BIZ (Josef Soukup, Martin Šulc, Julius Jankovič),
Lukáš Nekolný, Klára Baláková