Erwin Cettineo
Erwin Cettineo (*15.11.1903) už jako kluk, protože na Masarykově třídě projížděly pod okny jejich bytu. A nebyl by to ani kluk, kdyby ho nezajímalo, proč a jak ta mašinka jezdí. Brzy začal tramvaje fotografovat a také stavět jejich modely. Mladý Cettineo sice vystudoval libereckou obchodní akademii a po většinu života se živil jako účetní v libereckých firmách, ale jeho velkým koníčkem byla stavba modelů tramvají, jichž se až doposud zachovalo 30. Stavební materiál získával zdarma - z krabic od doutníků. Jsou to opravdu úžasné miniatury vozů, v nichž cestovaly dámy ještě v dlouhých sukních a pánové v žaketech. Pan Cettineo jezdil za svými kolejovými miláčky i do Ústí nad Labem, Teplic, Mostu, Olomouce, Ostravy a Brna. Shromáždil obrovský archiv fotografií, které zpracovával v družstvu Fotografia, kde pracoval jako laborant. Tento nadšenec s italskou krví zemřel v Liberci 17.11.1985.
Dalším milovníkem vozů na kolejích, byl Anton Schlupek(*8.2.1903), který se s Erwinem přátelil až do svého odchodu do Německa po válce. Svou vášeň proměnil v zaměstnání. Vystudoval pražskou techniku a jako strojní inženýr pracoval až do roku 1945 u libereckých tramvají. Spolupracoval na konstrukci proslulého a unikátního libereckého sněhového pluhu "Krasin", na přestavbě vlečných vozů a přípravě konstrukčního řešení nových tramvají. Bohužel se několik z navrhovaných projektů neuskutečnilo. Patří mezi ně i jeden z prvních nízkopodlažních vlečných vozů se středním vstupem a s výškou podlahy pouhých 30 cm nad kolejnicí. Záměrem však byla spíše rychlá výměna cestujících než zpřístupnění dopravy postiženým občanům. Kromě návrhů konstrukcí nových vozů nebo jejich zlepšení se věnoval, stejně jako jeho přítel Cettino, stavbě modelů. Před odchodem do Německa (5.9.1946) mu jich věnoval celkem 12. Oba přátelé pokračovali až do konce života v bohaté korespondenci. Zůstaly po nich fotografie, negativy a písemnosti o městské kolejové dopravě, mnohdy opravdové unikáty.
Tramvaje byly Italovou láskou, z jeho fotek vznikla kniha
22. října 2017 8:04
Dluh jednomu z nejpilnějších fotografů libereckých a jabloneckých tramvají, který během více než šedesáti let zachytil proměny vozů i obou měst samotných, splácí nová kniha. Publikace přibližuje dílo muže s italskou krví Erwina Cettinea, který žil v Liberci v letech 1903 až 1985.
Vydalo ji sdružení Boveraclub, jež popularizuje historii místní městské hromadné dopravy.
Na bezmála dvou stech stranách se střídá plejáda černobílých - a jak léta přibývala, i barevných - záběrů tramvají, pořízených mezi roky 1918 a 1982.
V prodeji u následujících prodejců:
- Knihkupectví a antikvariát Fryč, Liberec, Pražská
- Technické muzeum Liberec, Liberec, Masarykova
- akce Boveraclubu
- on-line zde: https://www.boveraclub-fanshop.cz
- on-line zde: https://www.dopravnispony.cz
Cettineo strávil dětství na Masarykově třídě
"Knihou připomínáme letošní sté dvacáté výročí libereckých tramvají. Nechtěli jsme tentokrát vydat nic odborného, ale spíš něco i pro obyčejné čtenáře, kteří třeba nejsou technicky zaměření. A z toho nám vyšla kniha fotek doplněných jednoduchými popisky," uvedl předseda Boveraclubu Tomáš Krebs.
Cettineo, jehož otec byl velitelem dolních kasáren v Liberci, strávil dětství i část dospělosti ve vile v Masarykově ulici - kniha obsahuje i jeden z jeho prvních záběrů tramvají pořízených z okna vily.
"Vystudoval libereckou obchodní akademii a po většinu života se živil jako účetní v libereckých firmách, ale jeho velkým koníčkem byla stavba modelů tramvají, jichž se až doposud zachovalo třicet. Stavební materiál získával zdarma - z krabic od doutníků," podotkl Krebs.
Po druhé světové válce mohl díky italskému občanství zůstat v Liberci. "Jeho žena, jíž si vzal před válkou, odešla do západního Německa. Léta pak chtěla, aby šel za ní, ale on říkal, že je Liberečan a že tady chce zůstat," poznamenal Krebs.
Musel se ale vystěhovat z vily v Lidových sadech. Doba po konci války pro něj zjevně nebyla zrovna příjemnou, protože kromě vystěhování přišel o velkou část svého archivu.
Negativy s hákovými kříži mu rozšlapali
"Vyprávěl našemu kamarádovi, dnes již bohužel zesnulému Gisbertu Jäklovi, že na jeho stěhování z vily v Lidových sadech dohlížely bdělé orgány. Když muži viděli na negativech hákový kříž, což bylo na snímcích z války poměrně časté, negativy rozšlapali a snímky zničili," řekl Krebs.
V knize, na niž přispělo město Liberec z kulturního fondu, se neobjevují ani žádné snímky z prvních poválečných let. "Asi se zpočátku bál chodit po ulicích s aparátem a fotit, aby neměl nějaké potíže. Patrně neměl dobré vybavení, takže případné fotky z těch časů nejsou moc kvalitní," doplnil Krebs.
Své snímky Cettineo v pozdějších letech zpracovával v družstvu Fotografia, kde byl zaměstnán coby laborant; jeho kolegou byl například mezi libereckými školáky několika generací kultovní fotograf Václav Toužimský.
"Cettineo byl pečlivý, na papír kromě přesného data zaznamenával i clonu, ostření, metry a další informace. Dělal si tam poznámky německým těsnopisem, ale to jsme ještě nedokázali rozluštit. Spoustu fotek rozdal svým známým nebo řidičům a průvodčím, které v provozu fotil," vyprávěl Krebs.
Fotografie uchovávají v krabicích na čtvrtky
V sedmdesátých letech předával Cettineo archiv fotografií, negativů a modelů tramvají dalšímu místnímu nadšenci do tramvají, již zmíněnému Gisbertovi Jäklovi.
"Ten jej utřídil. Co je na papíře, spočítané nemáme. Uchováváme kartotéky v takových těch krabicích, v nichž se prodávají kancelářské čtvrtky rozměru A4. Fotky Erwina Cettinea, Gisberta Jäkla a moje zabírají asi čtyřicet takových krabic. Negativy zhruba od roku 1950 do osmdesátých let pak čítají asi deset tisíc záběrů. Scanovali je v Severočeském muzeu v Liberci, za což děkujeme," upozornil Krebs.
Kniha nazvaná Svět tramvají Erwina Cettinea - Liberec a Jablonec nad Nisou je k dostání v Technickém muzeu v Liberci, v modelářské prodejně JW modely na místním nádraží a na recepci dopravního podniku. "Jednáme také s Fryčovým knihkupectvím," zdůraznil Krebs.
Autor: Jan Mikulička
Zdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/tramvaje-ital-fotky-kniha.A171020_145206_liberec-zpravy_jape?
další fotografie na odkazu:
Erwin si výborně fotografie archivoval a ukládal do krabic
Erwin nefotil jen projíždějící tramvaje, ale občas se jen tak procházel po městě - tyto fotografie jsou z roku 1972
ROK 1974 - co nás čekalo objektivem Erwina Cettinea
Jaký
byl Liberec a Jablonec nad Nisou v roce 1974?
Pojďme se podívat do té
doby, a někteří i zavzpomínat, díky zrcadlovce Flexareta Erwina
Cettinea. Mimochodem, v tomto roce Erwin oslavil 71 narozeniny.. (archiv Boveraclubu)
Tramvaje zachytil na deseti tisících fotografií
25.1.2012
Erwin Cettineo začal fotografovat ve svých deseti letech, kdy dostal fotoaparát k narozeninám. Zpočátku fotografoval z okna svého domu, který stál na Masarykově třídě nedaleko Severočeského muzea v Liberci.
"Zachycoval hlavně tramvaje, ale nejen ty. Jeho fotografie mapují události v Liberci a měnící se město. Snímky pravidelně pořizoval téměř až do svého skonu 17. listopadu 1985. Nafotil celkem deset tisíc fotografií," řekl ředitel muzea Jiří Křížek.
Cettineo na snímcích zachytil vývoj tramvajové dopravy v Liberci i v sousedním Jablonci nad Nisou. Fotografie jsou převážně černobílé, ale od padesátých let fotil i barevně. Bohužel chybí negativy z druhé světové války, o které v padesátých letech přišel při zásahu SNB. "Fotografie, na kterých byl hákový křiž, zadupali," vysvětlil Tomáš Krebs, předseda Boveraclubu.
Kromě fotografií se díky Gisbertu Jäklovi, nedávno zesnulému libereckému historikovi a popularizátorovi tramvajové dopravy, do dnešních dnů dochovaly ve sbírce Boveraclubu i originální negativy.
Dnes již atypické formáty negativů, na skleněných deskách nebo na filmových pásech, ale také obava současných majitelů archivu z poškození, vedla členy Boveraclubu k myšlence předání cenných materiálů profesionálům. Pracovníci Severočeského muzea dárcům, ale i občanům Liberce slibují postupnou digitalizaci a zveřejnění fotografií.
Zdroj:
Poklad v podzemí libereckého muzea! Tisíce negativů z minulosti Liberce a jeho tramvají
Severočeské muzeum v Liberci ukrývá ve svém depozitáři fotografický skvost. Deset tisíc negativů, které mapují více než stoletou existenci tramvajové dopravy ve městě. Jejich autorem byl velký milovník tramvají, Liberečan s italskými předky, Erwin Cettineo.
Ten se narodil v Liberci v roce 1903. Jako malý chlapec dostal k narozeninám první fotoaparát, a tak od svých deseti let fotil to, co se mu líbilo nejvíc. Liberecké tramvaje. Pečlivě vedenou rozsáhlou sbírku negativů získal po fotografově smrti (1985) tamní spolek tramvajových fanoušků Boveraclub a věnoval ji Severočeskému muzeu. Cettioneovi snímky totiž nezachycují jen tramvaje. Dokumentují současně i proměny samotného města pod Ještědem.
Depozitář 8 metrů pod zemí
Jestli se chcete prostřednictvím rozhlasu podívat do podzemního depozitáře libereckého muzea, který je o
"Máme velkou radost, že fond foto negativů skončil u nás," říká ředitel muzea Jiří Křížek a pokračuje: "Při fotografování tramvají je zdokumentovaná i podoba města a jeho proměny. Je to jedinečná obrazová kronika od počátku 20. století až do počátku 80. let."
Část fotografií - zhruba 150 - je v knize Svět tramvají Erwina Cettinea, kterou vydal liberecký Boveraclub. "Myslím, že by potěšila i samotného Erwina," říká s úsměvem Tomáš Krebs z Boveraclubu.
Kdy budou fotky k vidění?
Pracovníci Severočeského muzea, kteří o negativy pečují, je všechny zdigitalizovali. Boveraclub představí veřejnosti archiv vyvolaných fotografií ve svém nově vznikajícím Muzeu městské hromadné dopravy, které v prostorách bývalých Libereckých výstavních trhů otevře už letos.
autor: Lucie Fürstová