Feigl & Widrich

14.07.2026

Díky svému založení ve druhé polovině 15. století patří Hanychov k nejstarším obcím na Liberecku, významný rozvoj obec zaznamenala až na přelomu 17. a 18. století. I tady bylo jedním z nejtradičnějších zaměstnání plátenictví, a téměř v každé domácnosti stál aspoň jeden stav. Hanychov byl v roce připojen 1954 k Liberci.

1930 (Foceno z kopce, kterému jsme jako děti říkali "Mošnerák" , a učili se tam lyžovat. Dnes je tento kopec přepažený ulicí České mládeže,  která původně vedla pod kopcem. Jsou na něm nové domy a také firma Matador.)
1930 (Foceno z kopce, kterému jsme jako děti říkali "Mošnerák" , a učili se tam lyžovat. Dnes je tento kopec přepažený ulicí České mládeže, která původně vedla pod kopcem. Jsou na něm nové domy a také firma Matador.)

Firma Feigl & Widrich 

V roce 1889 vznikla spojením vídeňské firmy Wolf & Widrich a liberecké firmy Julius Feigl společnost Feigl & Widrich. Její počáteční rozvoj byl obdivuhodný: v roce 1892 její majitelé zřídili přípravnu a mechanickou tkalcovnu se 70 stavy v Dolním Hanychově, roku 1896 přistavěli správní budovu a roku 1905 rozšířili tkalcovnu na 300 stavů. Téhož roku firma postavila barevnu a úpravnu v Andělské Hoře nedaleko Liberce (nyní součást Chrastavy). Tato textilka patří díky své poloze v malebném údolí řeky Nisy k nejkrásnějším v Čechách.

Akciová společnost Textilana 

Roku 1910 do společnosti vstoupila firma Otto Feigl, Rochlice, o dva roky později podnik koupila Mathilda Resselová. Firma až do první světové války prosperovala a bez větší úhony prošla i válkou, potíže nastaly až po ní. Jejich důsledkem bylo vroce 1921 založení akciové společnosti Textilana se sídlem v Liberci. Sestávala z původní firmy Feigl & Widrich v Hanychově a Andělské Hoře firmy Otto Feigl v Rochlicích u Liberce a firmy Přádelny česané příze v Křešicích u Litoměřic, jež patřila společnosti Vóslauer Kamm-Garn-Fabrik ve Vídni. I když byla přádelna v Rochlicích roku 1927 prodána, společnost Textilana to nijak neohrozilo, naopak si vydobyla známé jméno po ceJém světě. Její produkce se zaměřovala na speciální druhy prvotřídních jemných dámských a pánských tkanin nejrůznějších kvalit a odstínů, exportované většinou do ciziny.

Válečná léta 

Když bylo v roce 1938 zabráno pohraničí, odkoupily veškeré akcie firmy bankovní domy ve Vídní a byl vytvořen nový koncern, do něhož ještě patřil podnik v Maďarsku a závody firmy Fritsch v Brně a Hejnicích. Za druhé světové války podnik přešel na válečnou produkci a vyráběl látky na vojenské uniformy. Byla sem také přenesena část zbrojního průmyslu.

Poválečné období 

V roce 1945 se zkonfiskované závody hanychovské Textilany dostaly pod národní správu a v květnu roku 1946 byly začleněny do ČVZ Liberec. Potýkaly se s nedostatkem uhlí, surovin i pracovníků a andělskohorská úpravna musela být delší dobu mimo provoz. Na tehdejší dobu měla vysokou úroveň, protože provozy mokré a suché úpravny byly odděleny pro světlé a pro tmavé zboží.

V roce 1947 bylo v Hanychově zaměstnáno 380 zaměstnanců, v Chrastavě 140. Mezi nimi byli zelowští Češi, většinou tkalci, zvyklí z Polska pracovat na lehkých stavech s jednoduchým zbožím. Tady se museli přizpůsobit těžkým stavům, na kterých se vyráběly zimníkové tkaniny, pánské oblekové tkaniny i dámské šatovky, vše v nejrůznějších kombinacích. I když strojní park závodu z přelomu století nevyhovoval, bylo v provozu 225 soukenických a anglických stavů, soukací a přípravné stroje, převážně hnané na parní pohon. Zařízení muselo být postupně převedeno na jednotkový pohon elektrickým motorem.

Období reorganizací 

V roce 1949 se podnik, sestávající z tkalcovny v Hanychově a úpravny v Andělské Hoře, stal sou částí n. p. Rotex, vlnařské závody. (Zavedený název Textilana převzal podnik ČVZ.) Po reorganizaci československého textilního průmyslu byl liberecký objekt k 1. lednu 1952 přenechán podniku LIAZ (mohla zde být zahájena výroba automobilových motorů.) a v roce 1961 byla provozovna v Andělské Hoře přičleněna k závodu bývalé firmy Melchior v Horní Chrastavě. V roce 1965 se oba závody v Horní Chrastavě s provozovnou v Andělské Hoře staly opět součástí Textilany.

Bezvřetenová přádelna 

V provoze Andělská Hora v té době pracovala už jen skárna, jež byla v roce 1975 zrušena, a v následujícím roce bylo do objektu instalováno nové strojní zařízení, Vybudovala se velmi moderní bezvřetenová přádelna, ve které pracovaly dopřádací stroje BD 200 RS z n. p. Kovostav, jež jsou československým patentem. Šlo o jedinou přádelnu ve vlnařském sektoru zajišťující výrobu rotorových přízí z polyesterových a viskózových vláken. Vedle této přádelny zůstala přádelna klasická, ale selfaktory zlet 1940-1941 byly nahrazeny sovětskými prs tencovými dopřádacími strojí 132-6, Starou tech niku mykárny vystřídaly mykací stroje Hakubaz.

Ve druhé polovině roku 1989 se vyhudova la nová kapacita provozu Chrastava 2 Andělská Hora. Zakoupily se špičkové mykací stroje firmy Rieter CS-4 a příslušné posuky, Kapacita bezvřetenového předení umožnila zvýšenou samostatnost výroby těchto přízí pro potřeby státního podniku, což znamenalo zásadní modernizací. Přádelna byla na velmi dobré úrovni, dopřádání standardní s využitím více než na dvě směny.

Barevna 

Součástí provozovny byla barevna, vybavená na tehdejší dobu již zastaralými otevřenými barvicí mi aparáty. Používala se tu voda z řeky a velkým nedostatkem bylo nedokonalé čištění odpadních vod. Další provoz barevny víceméně závisel na vybudování dobré čističky.

Ukončení výroby 

Při procesu restrukturalizace podniku se v provozovně ukončila výroba a objekt byl v roce 1999 prodán francouzské společnosti Interlana s. r. 0., v současné době (2008) Bertero, s. r. o.

zdroj: VLASTA BERGMANOVÁ - Textilana v obrazech a datech, 2008

prezentace hanychovské Textilany v roce 1927
prezentace hanychovské Textilany v roce 1927
Vzhledem k tomu, že dopis je z roku 1950 mohlo by se jednat o bývalý LIAZ 03. Otec tam nastoupil v roce 1952, kdy v tomto závodě začala výroba motorů pro np. LIAZ (komentář Jiří Halíř, archiv Ondřej Havlín)
Vzhledem k tomu, že dopis je z roku 1950 mohlo by se jednat o bývalý LIAZ 03. Otec tam nastoupil v roce 1952, kdy v tomto závodě začala výroba motorů pro np. LIAZ (komentář Jiří Halíř, archiv Ondřej Havlín)
babička Marie Pecová při práci na brusce v LIAZu
babička Marie Pecová při práci na brusce v LIAZu
Share