Fouskův dům

Fouskův dům (80.léta 19.století)

Fouskův dům (čp.2 - I) byl postaven na místě jednoho z nejstarších právovarečných stavení v Liberci. Před výstavbou radnice se nacházel už mimo prostor náměstí, a proto patřil do první liberecké čtvrti, k níž náležely i všechny domy na severní straně náměstí. Na rozdíl od sousedního domu (čp 1 - IV) neměl loubí. Jako první majitel se uvádí Michael Klösel (1605), městský soudce a v letech 1614 - 18 starosta. Jeho syn protestantského vyznání se raději odstěhoval do Saska, než aby se zřekl své víry. Roku 1802 se stal majitelem domu řezník Antonín Fousek, pocházející z Městce Králové u Poděbrad, který si vzal dceru punčocháře Peuker Elišku ,s níž měl 14 dětí, mezi nimi i Josefa Aloise Fouska, váženého městského lékaře. Další z jeho synů si otevřel o několik domů dál hospodu U Zlaté koruny. Fouskové provozovali ve svém domě vinárnu U Zlatého hroznu a později obchod s vínem. Nade dveřmi vidíme viset reklamní štíty obchodníka se střižním zbožím Emila Mellera a prodavačky vina Barbary Fouskové, posledních uživatelů domu.
Vlevo je část domu čp. 3 - I, přestavěného již padesátých letech na zděný. Vpravo zasahuje do snímku část domu čp. 1 - IV, vysunutého před líc Fouskova domu, který s ním sdílel stejné osudy. V roce 1889 byly v souvislosti s úpravou celého náměstí oba strženy. Na jejich místě byl vystavěn dvojdům s renesanční fasádou, jehož průčelí končí vysokými profilovanými štíty. Přestavbu provedla firma Heinrich Sachers a Franz Gärtner, na návrhu se podílel i projektant radnice Franz Neumann z Vídně, který si tak ohlídal, aby oba nové domy ladily s právě započatou stavbou radnice.
Přízemí dostalo dnešní vzhled roku 1927 při úpravách pro Kreditanstalt der Deutschen (Úvěrový ústav Němců). Za okupace zde měla sídlo Říšská skupina bank a okresní vedení několika dalších organizací. Po osvobození užíval prostory Komunální podnik města Liberce, v přízemí byly kanceláře Svatky . V roce 1994 byla dokončena generální rekonstrukce. Přízemí a první patro sloužilo přechodné prodejně Díla Českého fondu výtvarných umění a výstavní síní v patře. Vyšší podlaží využívala mj. Česká spořitelna.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)