Začalo to Hereckým studiem při Divadle F. X. Šaldy. Odtud také název budoucího HáeSka. HS - Hrajeme Srdcem. Srdce je totiž ten nejdůležitější orgán při naší práci.

V Hereckém studiu jsme udělali hodně práce a vidělo naše příběhy hodně lidí. Ovšem přeci jen naše tvorba byla omezována chodem profesionálního divadla a také tématicky nezapadala do dramaturgie divadla. Zkrátka se Jana Hejret Vojtková rozhodla osvobodit a jít na cestu samostatně, bez velkého, profesionálního zázemí. Skončilo Herecké studio a začalo HáeSko. 

Koupili jsme si židle, protože hlediště je základ budoucího divadla, a začali tvořit. Hodně práce, moc potu ale i finančních výdajů provází naši cestu za svobodnou tvorbou. Chopili jsme se příležitosti a uvěřili slibům, že máme místo, kde můžeme zakotvit. Vybudovali jsme místo, kde vznikla spousta příběhů, akcí pro děti i dospělé. Tohle místo - HáeSko bylo oázou a azylem pro smutné, opuštěné, mnohdy i psychicky zraněné děti, ale i dospělé. Začaly k nám docházet nejen české, ale ukrajinské děti, které utekly před válkou. V našem divadélku vládla láska k bližnímu a také touha tvořit a setkávat se. Tábory, vánoční setkávání, přespávačky, večerní představení, festivaly. Toto vše jsme, v původně nevábném prostředí zanedbaného domu na parkovišti na Pastýřské ul., vytvořili a milovali to tam. 

Za tři a půl roku jsme se opravdu nenudili a za absolutního nezájmu zřizovatele (ano, za dobu trvání nás nikdo z "mocných", kteří rozhodovali o našem bytí či nebytí, nenavštívil) jsme potěšili, či dokonce i vyřešili hodně lidských osudů. A přišel čas, kdy po slibech se slehla zem a ti, kteří nás neznali, nám oznámili, že se musíme vystěhovat. Argumenty typu, že dům by mohl sloužit celý dětem (HáeSko mělo pronajatý pouze vršek domu), stát se bezpečným místem pro jejich setkávání, tvorbu a sdílení často smutných osudů (šikana, nevlídné podmínky v rodině atd.) nikoho nezajímaly. Začali jsme páčit, vylamovat, ničit, stěhovat do námi pořízeného prostoru, který jsme tak nějak intuitivně pořídili, protože náznaky o tom, že nás na Pastýřské nechtějí, přicházely vlastně po celou dobu pronájmu. 

Byla nám slíbená kompenzace za ztráty způsobené stěhováním, která doposud neproběhla a evidentně ani neproběhne. Paní náměstkyně Teplá z ANO slibovala, ale záhy přestala reagovat na maily a my, držíce se hlášky „moudřejší ustoupí“, jsme ustoupili. A tady se započíná nová éra HáeSka. Znovu budujeme, znovu se scházíme, abychom mohli tvořit. Protože nás nezastaví jen tak někdo. Touha a síla srdce je nezničitelná.

autor příspěvku Jana Hejret Vojtková