Hermanova továrna

Padlá Hermanka

Naštěstí ještě stojí v Hynaisově ulici, pět set metrů od železniční stanice Horní Růžodol. Počátek tovární výroby na tomto místě se datuje do roku 1824, kdy podnikatel a později továrník Wilhelm Siegmund zakoupil zdejší pozemky a nechal zde postavit továrnu na sukna. Později přestěhoval své podnikání do Frýdlantu a tovární budovy i obytný dům prodal Franzi Hermanovi, po kterém byla fabrika lidově pojmenována. Roku 1847 továrnu pronajal Antonu Trenklerovi, který zadal stavbu kotelny s parním strojem a instaloval technologii předení. Od roku 1865 vlastní továrnu Adalbert Redlhammer a od roku 1882 firma Moris Zweig. Jednoduše řečeno Hermanku potkal osud mnoha jiných objektů na Liberecku - fluktuace majitelů zvučných továrnických jmen. Stejně tak byla v době své slávy vyzdobena do podoby šlechtičny. Vypadala téměř jako zámecký obytný komplex. Mansardová střecha hlavní budovy dává jen matně tušit vnitřní výrobní procesy, stejně jako vedle stojící obytný dům. Špinavý dvůr, který chtě-nechtě vznikne v každém průmyslovém areálu je schován za zdmi budov. Interiér průmyslový, exteriér empírový s prvky romantismu, které tvořil třeba altán stojící v zahradě. Továrna v polovině 19. století měla ještě podobu panského dvora. Ostatně to byla i hlavní touha továrníků. Pýcha na průmyslovou velkovýrobu kombinovaná s panskými ambicemi. Kouřící zdobné komíny byly architektonickými manifesty moderních technologií a parních strojů. Hermanka dnes je již torzem. Zbyla hlavní budova, nenávratně zničená mnoha přestavbami a instalací plastových oken. Zmizely vchodové portály, již dávno zmizela mansardová střecha i okolní budovy, které zde stály ještě po roce 1950. Přesto by mohla Padlá Hermanka hrdě prohlásit: "Sloužím průmyslu již 186 let!" (autor Ivan Rous, 2013)