Historie pohostinství v Liberci - 2.část
Z MINULOSTI POHOSTINSTVÍ NA LIBERECKU
V
Doubí a Vesci vstupovala na území dnešního Liberce, potom pokračovala k
brodu přes Nisu v Rochlici a starou cestou přes kopec do Liberce. Dále
vedla tato cesta dnešní ulicí Na Perštýně dolů k dalšímu brodu přes
Harcovský potok na území dnešního vnitřního města, nedaleko městského
autobusového nádraží. Zde vznikla malá vesnička jménem Habersdorf, která
je uváděna v archívních pramenech ještě na počátku 15. století. Protože
však bývala často zatopena velkou vodou Harcovského potoka a řeky Nisy,
byla někdy kolem roku 1300 postavena na nedalekém návrší nová ves, o
které se předpokládalo, že to bude "bohatá vesnice na kopci". Proto jí
němečtí zakladatelé dali jméno Reichenberg.
Stará
vesnička splynula s Libercem, ale rozložení jejích domků je možno
rekonstruovat ještě podle prvních úředních dokladů v polovině 16.
století. Můžeme předpokládat, že měla kostelík, který se stal později
kaplí Redernského špitálu. Při zemské cestě byla i jakási hospoda, asi v
místě dnešního Klubu důchodců v Revoluční ulici. Je to bývalý hostinec u
Zeleného stromu K vesnici patřil asi také mlýn na potoce v místech
dnešní kavárny
Nisa.
Uprostřed
obce na návrší bylo tržiště, na kterém odpočívali koně těžkých
kupeckých vozů, když projeli hustým pohraničním hvozdem od Frýdlantu k
Liberci. Aby byli jisti před přepadem loupežníků, brali si kupci na tuto
cestu v Liberci nebo ve Frýdlantě ozbrojený doprovod. Nedaleko tržiště
byl postaven dřevěný kostelík zasvěcený sv. Antonínovi.
Pro
další vývoj pohostinství bylo důležité, že obyvatelé z domků okolo
tržiště poskytovali kupcům nocleh a stravu, jejíž součástí bylo i tmavé
ječné nebo bílé pšeničné pivo. Kupci jim za tyto služby dávali peníze
nebo část zboží, které měli na voze. Majitelé domků toto zboží prodávali
sousedům | obyvatelům okolních vesniček a pomalu, ale jistě bohatli.
Postupem
doby se dohodli na pořadí, v jakém budou po domácku vařit a čepovat
pivo. Stali se z nich tzv. právováreční měšťané, jejichž práva
potvrdil roku 1560 pergamenovou listinou nový majitel libereckého a
frýdlantského panství Bedřich z Redernů. Tento vývoj byl ovlivněn tzv.
cenovou revolucí na přelomu 15. a 16. století. Po objevení Ameriky bylo z
Nového světa dovezeno na evropské trhy tolik stříbra, že došlo k
poklesu jeho ceny včetně stříbra u nás vydolovaného. Tím také došlo k
poklesu hodnoty peněz, protože jejich kupní hodnota se řídila obsahem
stříbra v každém stříbrném groši.
Šlechtě
nezbývalo nic jiného než získat nové peníze zvýšením produktivity
panství. Byly zakládány nové vesnice pojmenované po členech panujícího
rodu (např. Kateřinky), byly budovány rybníky, doly na vzácné i obyčejné
kovy a sklářské hutě. Vzrostla i výroba zemědělských plodin, které byly
prodávány na tržištích, zprvu neorganizovaně a od roku 1577 na
výročních trzích čili jarmarcích.
Na
jarmarcích byly také prodávány přebytky obilí, které byly buď ve
mlýně rozemílány na mouku nebo byly zpracovány na pivní slad. Sladovna
stávala na počátku dnešní Široké ulice za kavárnou Nisa. V letech 1560
až 1562 byla výroba piva čtyřiceti právovárečných měšťanů soustředěna do
malého městského pivovaru. Stával na dnešním Gottwaldově náměstí na
místě obchodního domu Ještěd na břehu Harcovského potoka. Z této
vodoteče byla odebírána voda na vaření piva, ale protože potok občas
vyschl, byl na něm vybudován rybník, který zároveň sloužil jako zásobník
vody pro mlýn. Když ani to nestačilo, byla do potoku přivedena voda z
řeky Nisy od dnešního Státního výzkumného ústavu textilního. Náhon vedl
pozdější ulicí U splavu, která zanikla výstavbou obchodního domu eštěd.
Do roku 1592 stoupl počet právovárečných domů na 63. Právováreční
měšťané čepovali střídavě vždy po osmi dnech pivo, které jim vyrobil
zkušený sládek. Dům, kde se čepovalo pivo, byl zevně označen štítem nebo
věncem z dubového listí. V roce 1595 byl postaven nový pivovar na rohu
dnešní Náchodské ulice a starý pivovar byl zbourán.
Když
byla roku 1603 otevřena tehdy nová renesanční radnice, byly v ní i
prostorné sklepy na uložení vína a piva právovárečných měšťanů. V
přízemí budovy byl výčep piva a v prvním patře sálek, který se používal k
tanečním zábavám, k vystoupení různých herců a kejklířů a také k
zasedání městského soudu. Právo várečné bylo Liberci potvrzeno roku 1612
jak
Kryštofem z Redernů, tak českým králem Matyášem. Výnosy z várek tvořily
asi tři čtvrtiny městských příjmů a měly být používány na vydržování
školy a kostela i obecních budov. Podobným vývojem procházelo |
pohostinství ve Frýdlantě. Vesničtí rychtáři z redernských panství,
kteří měli právo čepovat pivo, museli ho povinně odebírat z městských
pivovarů v Liberci a Frýdlantě. Nová hospodářská politika vrchnosti se
projevovala i v pěstování umění i ve výstavbě města a zámku jak
libereckého, tak frýdlantského. Aby zabránili příliš nevázanému životu
širokých vrstev poddaných, vydali Redernové přísné předpisy, které
řídily oblékání a chování obyvatelstva vůbec. Zvláštní nařízení
vrchnosti z roku 1603 umožňovalo trestat opilé výtržníky v hospodách i
na ulicích. Proto bylo zřízeno ve městě jedno vězení pro obyčejné lidi a
druhé, lepší, v radniční věži pro měšťany.
Přišel
však květen roku 1618, pražská defenestrace a roku 1620 bitva na Bílé
hoře, které se účastnil Kryštof z Redernů na straně proticísařské. Aby
zachránil život, odešel do vyhnanství zprvu na své lužické panství
Závidov a později dále do Německa. Téměř celé severovýchodní Čechy
získal různými cestami císařský generál Albrecht z Valdštejna, který ze
svého vévodství zřídil velkou zásobárnu pro své armády.
Pro
své vojenské podnikání a nakupování panství hledal stále nové zdroje
příjmů. Když zjistil, že jeho poddanská města bohatnou z práva
várečného, rozhodl se, že výsady vařit pivo měšťanům odebere. Dne 3.
listopadu 1622 zabavil právo várečné Liberci a 19. ledna 1623 Frýdlantu.
Poddaní
se však nechtěli svého výnosného práva vzdát. Libereckým poslům dal
vzkázat u svého dvora v Jičíně, že jestliže ihned nepřestanou žádat o
navrácení práva várečného, že je "pošle domů sice na voze, ale bez
hlav'", Aby zamezil Frýdlantským další tajné vaření piva, dal jim
zabavit pivovarské pánve a používal i městskou sladovnu. Později však
bylo zařízení pivovaru prodáno a Valdštejn si dal postavit nový pivovar
nedaleko libereckého zámku, kde stojí nyní kino Moskva. Je vidět i na
nejstarším pohledu na Liberec z roku 1763.
Za
rok 1633 bylo uvařeno na jeho frýdlantském panství včetně Liberce 15
000 sudů piva v ceně 70 538 zlatých. Aby si Liberečtí nestěžovali, že
nemají peníze na údržbu obecních budov a cest, dal jim Valdštejn právo
čepovat víno, prodávat sůl a vybírat na týdenních trzích zvláštní
poplatky na údržbu ulic. Po násilné smrti Albrechta z Valdštejna v Chebu
roku 1634 dostal panství Frýdlant a Liberec za odměnu císařský generál
hrabě Matyáš Gallas, jehož potomci zde sídlili až do konce druhé světové
války. Část obyvatel obou panství odešla pro sociální a náboženský
útisk za hranice
do saské Lužice. Zbylí liberečtí měšťané, kteří přestoupili na
katolickou víru, začali bojovat za navrácení várek městu, ale marně.
Dlouholetý spor město prohrálo,
protože
hrabě Gallas jim vzkázal, že bojovali s Kryštofem z Redernů proti
císaři a že jejich výsady "byly pohřbeny na Bílé hoře!". Liberec dostal
pouze právo čepovat kořalku. V roce 1680 obnovil Liberec opět svůj spor o
várky, ale prohrál a spor skončil uvězněním libereckého purkmistra
Kryštofa Tugemanna, který prý vedením sporu připravil obec o velká
peníze.
Za
Albrechta z Valdštejna musely být domy, kde se čepovalo pivo, označeny
vývěsními štíty, na kterých byl napsán název hostince. Hlavní hostince
byly: U zlatého gryfa, U zlatého Iva a U červeného orla. Nesmíme si tyto
hostince představovat jako nějaké prostorné domy. Byly obráceny úzkým
průčelím do ulice. V chodbě bylo ohniště, do dvora světnice a do ulice
komora. Světnice do dvora sloužila jako šenkovna; v jejím rohu stál
výčepní stůl, u kachlových kamen dlouhé lavice a další byly okolo stěn.
Před nimi stoly a několik dubových židlí. Místnost byla osvětlována
olejovou lampou nebo svíčkami na stolech. Pivo se čepovalo do cínových
konvic, později do sklenic s víčky. Podlaha byla často jen udusaná
hlína. Vážení přespolní hosté byli ubytováni v komorách, chudší spali na
seníku nebo v šenkovně na otepích slámy.
Hostinec
U zlatého gryfa je znám od roku 1560. Stával mezi dnešní novou radnicí a
budovou knihovny Václava Kopeckého. Roku 1686 vyhořel a byl znovu
přestavěn z hrázděného zdiva. Od roku 1834 se nazýval U zlaté koruny a
byl zbořen roku 1881, aby uvolnil místo pro stavbu nové radnice.
Hostinec
U zlatého Iva na místě dnešní radnice stál na počátku 17. století 1100
kop míšeňských grošů. Měl v patře dvě komory pro hosty a ve dvoře stáje
pro koně cestujících kupců. Od roku 1682 patřil obci, a proto měl nad
dveřmi nejen štít s novým názvem Obecní dům, ale také znak hraběte
Gallase. V roce 1780 byl přestavěn a roku 1794 byly k němu přistavěny do
zahrady sál a stáje. Koncem 18. století v tomto sále účinkovala herecká
společnost známých pražských divadelních herců Václava Tháma a Václava
Svobody. Počátkem 19. století byl přejmenován na hostinec U města Vídně a
vyjížděly od něj dostavníky na celodenní cestu do Prahy. Vnitřní život v
tomto hostinci hezky popsal ve svém fejetonu J. K. Tyl v cestopisném
seriálu Strasti a slasti cestujícího Čecha, který vycházel roku 1837 v
časopise Česká včela. Také tento hostinec byl zbourán před stavbou nové
radnice. Starý název hostince Zlatý lev byl přenesen na nový hotel
Kajetána Špičky v dnešní ulici 8. března. Jeho budova stojí dodnes; je v
ní jídelna základní devítileté školy v Oblačné ulici. Dnešní Interhotel
Zlatý lev byl postaven teprve v letech 1903—1905 v secesním slohu.
Třetí
významný hostinec U červeného orla byl postaven roku 1632 v zadní části
dnešního Sokolovského náměstí pod č. 12. Roku 1863 v něm
byla
zřízena první liberecká kavárna. Dočasně zde byly také uloženy sbírky
Severočeského muzea. Hostinec byl počátkem 20. století přestavěn na
obytný dům s krejčovským salónem, který je zde dodnes a patří
Textilkombinátu.
Poddaní
byli nuceni kupovat pivo vyrobené v pivovarech vlastní vrchnosti, která
své právo přísně hlídala. Roku 1665 uspořádali liberečtí soukeníci se
svými tovaryši výlet do dnešního Ostašova, jehož část za potokem se
jmenovala Horní Suchá a patřila k panství Grabštejn. Liberečtí výletníci
se zastavili v hospodě za potokem a popíjeli grabštejnské pivo. Doneslo
se to vrchnosti na liberecký zámek, a ta za tuto "nekázeň" vyměřila
cechu citelnou pokutu 100 kop grošů do panské pokladny. Nucený odběr
panského piva byl v letech 1784—1788 poněkud uvolněn a v roce 1790 zcela
zrušen. Zato byla uzavírací hodina zkrácena na 22—23 hodin a bylo
zakázáno hrát v hostincích o peníze.
V
18. století již máme také zprávy o podávání čaje a kávy. První kávu
vařil v Liberci pro labužníky Daniel Hartich v domě č. 3 (čp. 2/IV) na
dnešním náměstí Bojovníků za mír vedle radnice, kde bývala prodejna
porcelánu. Po něm roku 1770 lékárník Arnošt Schárf v domě č. 16 na
dnešním Sokolovském náměstí (čp. 261/1), kde je prodejna firmy Sigma.
K
novému rozkvětu libereckého pohostinství došlo koncem 18. století v
souvislosti s růstem manufakturní velkovýroby látek i města Liberce.
Kolem roku 1800 žilo v Liberci 7763, roku 1857 18 854 a roku 1900 již 34
099 obyvatel. Spolu s Libercem rostly i předměstské obce, patřící dnes k
Liberci. Na území dnešního velkého Liberce žilo roku 1869 52 334 a roku
1900 již 81 874 obyvatel často ve velmi nuzných bytech v dřevěných
domcích. Toho si všiml roku 1865 také český novinář a básník Jan Neruda.
První
manufaktura Gottfrieda Móllera v Moskevské ulici při Harcovském potoku
byla postavena na dubových pilotech hned v sousedství dříve zmíněného
hostince U zeleného stromu. Hotel Zlatý lev byl postaven nedaleko
rozrůstající se manufaktury j. G. Bergera a záhy se stal místem, kde se
scházela liberecká honorace. Roku 1830 vznikla ve Starém Harcově
strojírna Angličanů Thomase a Bracegirdla, která měla vliv na vybavení
manufaktur novými stroji s parním pohonem.
Roku
1792 bylo v Liberci již 38 oprávněných výčepníků, ale vedle nich zde
žila řada pokoutních výčepníků, kteří těžili z toho, že pivo mohli
nakupovat volně v panském pivovaře nebo dokonce na trhu. Roku 1794 si
stěžovali výčepníci, že se pivo tajně čepuje v každém třetím domě a že
tím ucházejí jak obci, tak vrchnosti velké poplatky. Pivo bylo odebíráno
nejen z pivovaru v Liberci, ale také z Nové Vsi u Chrastavy, z
Frýdlantu a ze sousedních panství hraběte Clam-Gallase Grabštejna a
Lemberku. Cizí pivovary dávaly v zájmu odbytu pivo laciněji a platily i
dovoz do Liberce. Výčepníci poukazovali na to, že liberecké a novoveské pivo bývá zejména v létě špatné jakosti a kazí se.
Roku
1797 bylo nařízeno prodávat pivo stejného stupně z různých pivovarů za
stejné ceny a roku 1805 byla zavedena daň z pití piva. Roku 1815 byla
zaznamenána stížnost, že výčepníci nemají cejchované nádoby a že pivo
ředí vodou nebo prodávají za vyšší ceny.
Aby
byl zaveden do čepování nápojů pořádek, bylo roku 1828 podle pražského
vzoru založeno grémium výčepníků piva. Jeho členové však špatně platili
příspěvky a tak toto grémium nemělo dlouhého trvání. Roku 1831 obnovilo
boj proti pokoutnímu čepování piva.
Aby
hostinští přilákali zákazníky do svých hostinců, zavedli v nich různé
hudební produkce. Při bálech na Střelnici nedaleko dnešního krematoria
hrávalo až čtyřicet hudebníků. V roce 1835 byly dohodnuty poplatky za
povolení hudby v hostincích: za hraní na kolovrátek se platilo úřadu 20
krejcarů, totéž za harfu, která doprovázela jedny nebo dvoje housle, či
za dvě harfy. Za produkci 4—6 hudebníků se platil jeden zlatý a od 16
hudebníků výše tři zlaté.
Roku
1839 se grémium výčepníků rozešlo; zvítězila volná kapitalistická
konkurence. Protože však po několika letech cítili výčepníci, že by se
měli organizovat, bylo znovu roku 1852 založeno společenstvo
hostinských. Mělo 123 členy. V jeho čele stál výbor, který měl 24 členy.
Nemocní čle. nové dostávali příspěvky v době nemoci a jejich pozůstalí
příspěvek na pohřeb.
Roku
1873 povstal panským pivovarům nový konkurent. Nejbohatší liberečtí
měšťané a továrníci založili na pozemcích mezi Libercem a Vratislavicemi
pivovar, vybavený moderním zařízením, který koncem minulého století
vyráběl ročně již 134 162 hektolitrů piva. Také společenstvo hostinských
začalo pracovat na kapitalistickém základě. Roku 1871 založili
společnost pro výrobu a prodej kořalky. Roku 1891 vystavěli společný
sklad ledu, který rozvážel zvlášť upravený vůz do hostinců. Od roku 1913
začal vratislavický pivovar dodávat hostincům umělý led. Roku 1897 byl
zakoupen v Jihlavě přístroj na čištění pivních trubek.
Aby
byla zaručena odborná výchova personálu pro hostince, byla roku 1898
otevřena v Liberci odborná škola pro číšníky. První světová válka
znamenala pokles úrovně poskytovaných služeb zejména v těch hostincích, jejichž majitelé museli narukovat na vojnu.
V roce 1922 bylo zakázáno podávat alkoholické nápoje osobám mladším 16 let pod pokutou až 10000 Kč. V roce 1924 vyšlo nařízení, aby jídelní lístky v hostincích byly česko-německé a aby v každém hostinci ovláda některý zaměstnanec i český jazyk. Proti tomuto příkazu protestoval liberecké společenstvo u ministerstva obchodu. Když zde nepochodilo. obrátilo se k nejvyššímu správnímu soudu, který jazykové nařízení zrušil.
V
roce 1927 vyšel zákon č. 112/1927 Sb., který předepisoval podmínky
potřebné ke zřízení hostinců. To znamenalo vítězství v boji proti
pokoutním šenkýřům.
Roku
1831 došlo úřadu oznámení, že se v některých hostincích scházejí různé
"podezřelé živly". Byli to příslušníci továrního proletariátu, kteří si
zakládali při jednotlivých manufakturách a továrnách malé podpůrné
spolky, čili "pokladny". Poskytovaly podporu dělníkům hledajícím práci a
nemocným. Pozůstalým příslušníkům rodiny zemřelých členů spolku dávaly
malé příspěvky na vypravení pohřbu. Dokonce některé podpůrné spolky měly
i své legitimace s obrázkem továrny, u které spolek působil.
Příslušníci
těchto spolků se scházeli v malých hospodách v Liberci i na předměstí
na své schůze i na sklenici piva, která byla součástí dělníkovy stravy.
Alkohol mu dával zapomenout na celodenní dřinu i na těžké pracovní
podmínky v továrnách. Toho využili i další podnikavci a zakládali podél
ulic, kudy chodili dělníci z továrny, ve sklepních místnostech výčepy
kořalky. Na počátku světové hospodářské krize bylo v tehdejším Liberci
10 hotelů a celkem 130 hostinců a výčepů. Na území dnešního velkého
Liberce, který má 35 městských čtvrtí, působilo celkem 411 hostinských
podniků různé velikosti.
Mnohé
tyto hospůdky vešly do dějin dělnického hnutí na Liberecku jako místo,
kde se dělníci radili o svém společném postupu proti kapitalistům.
Nejlépe je to vidět na založení Všeobecného dělnického spolku v Liberci
roku 1869. Od roku 1863 působil v Liberci Průmyslový a vzdělávací
spolek, jehož členy byli průmyslníci i dělníci. Funkci vzdělavatele
převzal frýdlantský rodák Josef Krosch, který se za svého vandrování po
západní Evropě stal členem První internacionály.
Začal
okolo sebe soustřeďovat známé dělníky. Scházeli se v přírodě, za
ošklivého počasí vždy v některé hospodě. Ovšem nebyli vítanými hosty a
byli proto z hostinců vypovídáni. Proto se jednou odebrali do Zlatého
Iva, kde obsadili všechna místa libereckých hodnostářů. Ti jim nabídli,
aby sí vybrali pro své schůzky některý hostinec, odkud nebudou
vyhazováni. Výběr padl na malý hostinec U polního zámečku za libereckou
nemocnicí, kde také v létě roku 1869 založili první sociálně
demokratickou organizaci v severních Čechách "Všeobecný dělnický
spolek". Tento hostinec na dnešní Husově třídě byl koncem první
republiky zbourán. jeho existenci připomíná pomníček s pamětní deskou.
Aby
Průmyslový vzdělávací spolek přilákal dělníky zpět pod dohled
buržoazie, zakoupil v roce 1871 v samém sousedství Zámečku dům č. 35,
který přestavěl na restauraci nazvanou "Wereinshalle" (Spolková
místnost). V této budově se konala později řada dělnických schůzí, mimo
jiné i část Hladového kongresu nezaměstnaných v roce 1933, která však
byla záhy rozpuštěna. Po roce 1945 byla tato budova použita k rozšíření
nemocnice. V době počátků dělnického hnutí proslulo více hospod dělnickými Schůzemi, které úřady často rozháněly.
V
letech 1825—1830 byla postavena tzv. císařská silnice z Prahy přes
Liberec až na zemské hranice. V úseku z Rochlice do Liberce byla vedena
po břehu řeky Nisy, který byl zbaven porostu a nákladně zpevněn; je to
dnešní třída Zdeňka Nejedlého. Vybudování této ulice umožnilo, aby na
řece Nise bylo zřízeno několik textilních továren na území Rochlice,
Horního Růžodolu i Liberce. Na této příjezdové silnici od Prahy vzniklo
také záhy několik hostinců, z nichž do dějin dělnického hnutí vstoupila
hospůdka U města Norimberka (tř. Zd. Nejedlého č. 5) postavená roku
1837. Stala se sídlem různých německých i českých dělnických spolků.
Byla zbořena po roce 1945. Na jejím místě vyrostla výšková budova gene.
rálního ředitelství Elitexu.
Dalším
shromaždištěm dělníků byl hostinec U jelena v ulici Na svahu č. 15,
jehož nájemcem byl po roce 1870 vždy některý spolehlivý stoupenec
socialismu. V srpnu roku 1878 se tu měl sejít tajný sjezd rakouské
sociálně demokratické strany, ale protože zde policie vykonala
prohlídku, byl sjezd přeložen na kopec Javorník a do hostince U loterie v
Dlouhém Mostě, kde je dnes sídlo místního národního výboru.
Tyto malé hospůdky stačily pojmout členy socialistických nebo odborových spolků, ale potíže byly s najmutím sálu pro větší veřejné schůze. Z libereckých sálů se nejsnáze dala za Rakouska získat Střelnice ležící na samém okraji města. Byla postavena roku 1830 jako shromaždiště a spolková budova libereckých ostrostřelců. Roku 1841 byla uzavřena dohoda, že rozejde-li se spolek, připadne tato budova městu. Roku 1844 zde oslavovali liberečtí ostrostřelci své vítězství nad vzbouřenými dělníky, kteří v červenci toho roku rozbíjeli na Liberecku stroje. Důležité schůze se zde konaly v době zrodu první republiky a liberecké sociálně demokratické levice, i v pozdějších letech. Dne 2. června 1938 zde hovořil soudruh Klement Gottwald o boji na obranu republiky.
Snad nejslavnějším hostincem bylo pavlovické Koloseum, ležící na dnešní třídě generála Svobody. V přízemí budovy byl prostorný lokál a kuchyně. Celé první patro budovy zaujímal sál s galerií okolo tří stěn; byl považován za největší sál své doby v severních Čechách. Byla to typická výletní restaurace české menšiny, vesměs libereckých služek a dělníků, která zde pořádala české poutě a taneční zábavy. V roce 1912 tu měl 11. srpna projev dr. Karel Liebknecht o boji proti nebezpečí světové války. Dne 25. listopadu 1917 příslušníci liberecké levice pozdravili v Koloseu Velkou říjnovou socialistickou revoluci v Rusku. Ve dnech 12.—15. března 1921 se zde konal ustavující sjezd německého oddělení KSČ. Desáté oslavy Říjnové revoluce byly zde oslaveny 6. listopadu 1927 veřejnou schůzí, kterou policie rozpustila. Oba řečníci, soudruzi Gustav
Beuer
a Rudolf Richter, byli potrestáni vězením v délce pět a šest měsíců.
Dne 21. listopadu 1936 zde promluvil Klement Gottwald o boji proti
španělskému a evropskému fašismu. Za druhé světové války tu byli
ubytováni francouzští váleční zajatci a budova začala chátrat. Nakonec
byla jako památné místo dělnického hnutí opravena a 11. března roku 1981
slavnostně otevřena.
Koncem
19. století sehrály významnou úlohu v dělnickém hnutí oslavy Svátku
práce dne 1. května. První oslavy v Liberci se konaly roku 1890 ve staré
tělocvičně, postavené roku 1865 na místě dnešní kavárny Pošta, která je
významnou památkou secesního slohu. Odpolední veselice se konala u
výletní restaurace Městský lesík za dnešní zoologickou zahradou. Tato
restaurace, ležící v Ruprechticích, patřila od roku 1893 městu Liberci a
po roce 1945 byla zbořena.
Protože
koncem 19. století již byla sociálně demokratická strana stranou
legální, která měla své vzdělávací i družstevní organizace, začali
dělníci uvažovat o stavbě vlastních spolkových místností — tzv.
dělnických domů. Na přelomu 19. a 20. století jich vznikla celá řada. Do
dějin dělnického hnutí se zapsaly zejména dělnické domy ve
Vratislavicích nad Nisou a v Novém Městě pod Smrkem, kde se konala řada
povolených i tajných dělnických schůzí, které měly často dozvuky u
soudu. Liberecký dělnický dům tzv. Prátr ve Zhořelecké ulici č. 5 (čp.
344/1) se stal sídlem českých sociálně demokratických organizací; dnes
je zde Klub pracovníků Státního divadla F. X. Šaldy v Liberci.
Začátkem
20. století, když se začalo masově rozvíjet české i německé turistické
hnutí, vznikla v libereckém okolí řada výletních restaurací.
Nejpopulárnější a největší byl horský hotel na Ještědu v podobě jakéhosi
hrádku s vyhlídkovou věží. Podobný objekt, ale v menším provedení, byl
postaven na tzv. Kovářově kameni v Harcově v letech 1900—1901. Tato
restaurace byla po roce 1945 pojmenována Liberecká výšina.
Také
v Lužických a Jizerských horách byla většinou za pomoci turistických
spolků postavena řada výletních restaurací a turistických chat, které
dnes již z největší části neslouží svému účelu. Stavebně byly
pozoruhodné dvě restaurace v podobě obřích dřevěných sudů. První byl
převezen z vídeňské výstavy roku 1898 a po roce otevřen na kopci
Javorník u Dlouhého Mostu. Sloužil jako výletní restaurace až do roku
1974, kdy vyhořel a nebyl již obnoven. Druhý podobný obří sud byl
postaven jako výletní restaurace lázeňských hostí nedaleko Lázní
Libverda.
Zcela výjimečné postavení měla chata Německého spolku přátel přírody na Královce u Bedřichova, která dříve patřila k okresu Liberec. Byla postavena brigádami dělníků komunistické a sociálně demokratické strany v letech 1928—1929. V letech ohrožení ČSR se stávala útočištěm ně meckých antifašistů a místem četných dělnických slavností. Dnes patří jako rekreační středisko pracovníkům Kanceláře prezidenta republiky.
Závěrem
se podívejme na dějiny některých významných libereckých restaurací. V
životě českých obyvatel Liberce měl významné místo dnešní hotel Česká
beseda (čp. 143/IIl) v ulici Na rybníčku č. 14. První dům na tomto místě
byl postaven roku 1810. Krajanský spolek Česká beseda ho zakoupil roku
1884 a několikrát ho stavebně upravoval. V letech 1904 až 1905 byl
přestavěn přibližně do dnešní podoby. Pro hornorůžodolské Čechy měl
význam hostinec Josefa Votočka v Hradební ulici č. 15 (čp. 196 VII).
Josef Votoček byl v letech 1923—1932 hornorůžodolským starostou. Dnes
slouží tento hostinec kulturním účelům.
Na
kraji rozsáhlého parku na kraji Jizerských hor vznikla roku 1874
vyletní pavilónová restaurace Belveder. Protože stála na výhodném místě u
konečné stanice tramvajové linky, byla v letech 1900—1901 pře. stavěna a
pojmenována na Lidové sady. Po roce 1945 byla opět důkladně renovována,
při čemž byla plocha sálu zmenšena a zvětšeno jeviště i šatny. Slouží
dodnes k pořádání schůzí, koncertů a tanečních zábav.
Zajimavé
osudy měl hotel U dubu v dnešní Moskevské ulici č. 18. Byl postaven asi
roku 1832 na místě starého domu a později byl k němu přistavěn
prostorný sál. Hotel počátkem 20. století zakoupilo město a otevřelo v
něm roku 1909 veřejnou knihovnu a přírodovědecké muzeum. Později dokonce
tu bylo první studio libereckého rozhlasového vysílače. Do přízemního
sálu byly umístěny varhany a konaly se v něm koncerty vážné hudby. V
roce 1964 sem byla přeložena z Revoluční ulice Krajská loutková scéna, z
které vzniklo roku 1968 Naivní divadlo.
O
několik domů níže v Moskevské ulici č. 22 byl roku 1856 postaven velký
hotel s tanečním sálem a několika klubovnami. Měl tehdy moderní
francouzský název Ressource (Utočiště). Byl sídlem různých měšťanských a
jiných spolků liberecké buržoazie až do roku 1882, kdy se společnost,
které patřil, rozešla. V roce 1906 koupil dům Ludvík Edelstein,
přistavěl k němu křídlo se skladištními místnostmi a zřídil v něm
obchodní dům látkami. Dnes je tento dům sídlem závodu a učňovského
střediska podniku Textil Liberec.
V
Moskevské ulici, která byla součástí zemské cesty z Prahy do Zhořelce,
stály ještě dva významné hostince. Již dříve zmíněný hostinec U zeleného
stromu, který byl roku 1797 přestavěn stavitelem Karlem Kunzem. Nad
jeho vchodem bylo umístěno domovní znamení hostince. Byl vyhlášen svou
kuchyní. Měl i vlastní nádrž, v níž měl stálou zásobu živých ryb. V roce
1959 byl zde zřízen první klub důchodců v Liberci.
V
roce 1800 byl přestavěn v empírovém slohu dům č. 4 v Moskevské ulici.
Protože měl velké sklepy na pivo, byl v něm zřízen ve druhé polovině 19.
století hostinec. Od konce 19. století se zde čepuje výhradně plzeňské
pivo; je to dnešní Plzeňská restaurace.
Ze starých libereckých hostinců se zmiňme ještě o dvou, které jse zapsaly do libereckých dějin. Na místě dnešního paláce Dunaj na Gottwaldově náměstí stával hostinec Německý dům. Byl postaven v empírovém slohu v letech 1797—1802 a měl dokonce barevnou fasádu. Byla to burza libereckých soukeníků, kteří se scházeli v hostinci i před ním, aby pohovořili o cenách sukna. Od počátku 20. století byla před ním umístěna zastávka tramvajové tratě Rochlice - Růžodol I. Po velkém sporu správy města se Státním památkovým úřadem byl roku 1928 zbourán a na jeho místě postaven palác pojišťovny Dunaj.
V
Železné ulici pod č. 20 stával hostinec U černého jelena. Koncem 18.
století v něm bydlel nástrojař Josef Thiel, známý svými zlepšovacími
návrhy textilních strojů. Všeobecnou pozornost vzbudil svými nezdařenými
leteckými pokusy s použitím jakéhosi "rogalova křídla". Thiel také v
tomto domě zřídil pokoutní výčep piva a měl proto často s libereckou
obcí mrzutosti. V době vystavění Nového města za vévody Albrechta z
Valdštejna stávalo v těchto místech "obchodní středisko" nové čtvrti.
Mezi
známé liberecké hostince patřil i Radniční sklep. Před vystavěním staré
renesanční radnice byla obecní správa soustředěna do staré rychty.
Stávala v Pražské ulici, asi v místech domu č. 10, kde je nyní nový
"Snack bar Postilion". Když byla dokončena roku 1603 stavba staré
radnice uprostřed tržiště, bylo právo čepovat pivo přeneseno do ní.
Stará radnice sloužila až do konce 19. století, kdy byla po vystavění
nové radnice zbořena. Mezi stavebními podmínkami pro projektanta nové
radnice bylo i zřízení restaurace v suterénu budovy. Tak se také stalo.
Restaurace
a hostince na okrese Liberec zůstaly v majetku soukromníků až do konce
druhé světové války. Po roce 1945 došlo k silnému zmenšení počtu
provozoven. Drobné, nevyhovující a zdravotně závadné hospůdky byly
zrušeny a část jich byla demolována. Provozuschopné hostince a
restaurace převzaly většinou do správy komunální podnik a Severočeské
konzumní družstvo (SKD). Po rozdělení tohoto družstva na okresní
družstvo Jednota zůstaly v jeho správě až na výjimky jen hostince a
restaurace na vesnicích. Podnik ONV Restaurace a jídelny, zřízený roku
1953, převzal do správy téměř všechny provozovny v Liberci, Frýdlantě,
Hrádku nad Nisou a Chrastavě. Vytvořením tohoto podniku začala nová
kapitola vývoje pohostinství na Liberecku.
autor článku Vladimír Ruda, 1983
Kde se Česi scházívali
LIBEREC NEBYL NIKDY TAK RYZE NĚMECKÝ,
JAK BY si bývali tehdejší němečtí
liberečtí občané přáli. Se vzrůstajícím průmys. lem přicházeli do města
občané z vnitrozemí, vesměs Češi, kteří tu hledali obživu. Byli to
jednak dělníci, řemeslníci nejrůznějších povolání, jednak ženy hledající
v zámožnějších rodinách místo kuchařky anebo pomocnica v domácnosti.
Z
nejbližšího okolí, zejména z druhé strany Ještědu, říkávalo se "ze
zakopce", chodili pravidelně na týdenní trh zemědělci, kteří tu
prodávali ovoce, zeleninu, drůbež, máslo, vejce, brambory a jiné
plodiny. A tak jsme slýchali česky mluvit nejen o trzích, ale denně na
ulicích i v obchodech. Zmiňuje se o tom již Božena Němcová, která
pobývala v Liberci v roce 1850 se svou rodinou. Píše o tom v dopise z
27. května 1850: "Po české řeči nebude se Vám stýskat, tu uslyšíte ve
všech ulicích, řemeslníků je zde mnoho Čechů, dělníci skoro veskrz Češi a
služky též, a na trh přijdou jen Češi."
Veřejný
život tehdejších českých libereckých občanů nebyl žádný. Jen mužové se
občas sešli, aby si v některém z hostinců pohovořili. Píše o tom opět
Božena Němcová: "Společenský život není zde žádný; já nejdu nikam jinam
než k vrchní komisařce Dusbabové; můj muž jde mimo to v neděli a v pátek
do hospody, kde se obyčejně ouředníci Češi scházejí, aby si v bázni
Boží v karty zahráli."
Společenský život Čechů ožil teprve vznikem českých spolků, které zde byly založeny. Nejstarší z nich byla Česká beseda, založená roku 1863. Trvá dosud. Letos oslaví 120. výročí svého založení. Druhým spolkem byl spolek "Dobročin", jehož původní název byl "První řemeslnicko-dělnický podporovací spolek Dobročin v Liberci". Dobročin byl založen roku 1866. Třetím nejstarším spolkem byl spolek "Mírumil". Vznikl roku 1878. Všechny tyto nejstarší spolky v Liberci měly podporovat a udržovat národní vědomí libereckých českých občanů, pomáhat jim v nemoci i v životních nesnázích. Nebylo lehké najít pro ně vhodné spolkové místnosti, když v tehdejších letech české hospody nebyly. České spolky byly v německém hostinci jen trpěny.
První
zmínka o českých setkáních je z roku 1844, kdy se obyčejně v neděli po
bohoslužbách scházívali čeští občané v hostinci "U řetězu", a to v
místech, kde byl dnešní Stavoprojekt, v Železné ulici. První český ples
se konal na Střelnici dne 9. února 1862. Pro svůj zdařilý průběh —
vynesl tehdy 110 zlatých — uspořádali dne 9. března téhož roku čeští
občané taneční zábavu v hostinci "Teichmúhle" ve Vesci a pojmenovali ji
"Česká beseda". Rok nato byl první český spolek podle této zábavy nazván
Česká beseda.
Sledujeme-li vývoj českého společenského dění v Liberci, nacházíme jejich spolkové místnosti v hostincích, o nichž je řeč již v předcházejícím pojednání o vývoji pohostinství na Liberecku. Proto ve stručnosti několik dalších údajů. V místnosti hostince "U zlaté lodě" byl založen řemeslnický spolek Dobročin, kdežto kolébkou spolku Česká beseda byl hostinec "U řetězu". Dělníci z továrny firmy Liebieg ve Vesci, většinou textilní tiskaři, scházeli se v rochlickém hostinci "U města Lipska". Ti tvořili s úředníky tehdejší pardubicko-liberecké dráhy základ prvního českého spolku v Liberci. Dnes bychom ovšem marně hledali v Liberci budovy oněch restaurací a sálů, které poskytovaly přístřeší českým lidem pro jejich zábavy a schůze. O jednom z nich se zmiňuje ve svém památném fejetonu "Liberec" Jan Neruda. Je z roku 1865. Je to hostinec "Zum Ungar" ve Frýdlantské ulici. Dům dosud stojí, ale hospoda tam už není. Neruda o tom píše: "Ani nikoho nenapadne, kdo kráčí strmou třídou Friedlantskou, že zde v tom domě, na kterém je německý nápis »Weinstube zum Ungar«, mohl by být asyl libereckých Čechů. Černá tabule s oznámeními u vchodu, české časopisy na stolech, Přecechtělovy a Farského obrazy po stěnách ovšem pak hned po domácku na tebe působí. Člověk je brzy doma a mezi svými."
Další
hostince, které poskytly útulek českým občanům, byly hostinec "U
anděla", vhodný sál pro uspořádání českých tanečních zábav i divadelních
představení byl "U Paulusů", pozdější Vereinshalle, kde se dne 22.
června 1863 důstojně oslavilo založení České besedy. Jiná hospoda se
jmenovala "U císaře rakouského", kde byly pronajaty dvě komůrky pro
uložení spolkového nábytku. Dne 9. února 1868 byl uspořádán Českou
besedou zdařilý ples v sále hostince "U města Vídně". Téhož roku dne 19.
dubna byla zde provozována první divadelní hra, Tylova Tvrdohlavá žena.
Zakoupením domu v ulici Na rybníčku popisné číslo 143/1 v Liberci roku 1884 měli čeští občané konečně vlastní střechu nad hlavou. A již v roce 1887 podává Česká beseda žádost libereckému magistrátu o povolení rozšířit spolkové místnosti. Když pak obdržela i koncesi hostinskou, našly české spolky v místnostech její budovy Na rybníčku přístřeší a nemusely se již doprošovat německých hostinských. Na začátku tohoto století po dokončení novostavby České besedy, jejíž název byl pozměněn na "Národní dům" a jenž byl otevřen dne 25. března 1905, rozvíjely pod krovem této nové budovy svoji spolkovou činnost: tělocvičná jednota Sokol, odbor Národní jednoty severočeské, spolek Svatá Ludmila, ženský spolek Karolina Světlá, spolek Dobročin, podporovací spolek Mírumil, spolek Českých vojenských vysloužilců, klub Českých velocipedistů, odbor Klubu českých turistů a další.
Kromě Národního domu s hostinskou koncesí byly tu ještě české hostince "U Rudkovských" na Vavřincově vrchu, Dělnický dům zv. Prátr ve Zhořelecké ulici, restaurace "U Votočků" v Horním Růžodole, jmenujeme-li ty nejnavštěvovanější. Z okolních hostinských objektů třeba uvést památné Koloseum v Nových Pavlovicích, kde oslavoval spolek Dobročin dne 15. srpna 1891 své 25. výročí trvání a kde byl uspořádán v roce 1895 koncert českých spolků ve prospěch českého školství v Liberci. V neděli dne 2. července 1899 konaly zde sdružené české spolky první českou pouť za koncertování Hokešovy hudby. Byla tu zřízena střelnice, kolo štěstí, stánek s dětskými hračkami, pro děti se pořádaly zábavné hry, šplhací bidlo a kousání do koláče, do něhož kousal tehdy také osmiletý Vlasta Burian. Tato česká slavnost byla projevem obětavosti našich českých občanů k české škole a jejich dětem. Stala se tradicí. Poslední česká pout se konala dne 11. září 1938 v době už velmi pohnuté. Byla to XXXIX česká pouť.
Názvy jednotlivých hostinců, v nichž dočasně v dobách minulých našli svůj útulek čeští lidé sdružení v českých spolcích, už jen málokterým našim dnešním lidem připomenou chvíle zábavy, radosti i svízelů, chvilky odpočinku po celotýdenním lopocení. Snad jen ti nejstarší rodáci z vypravování svých drahých zesnulých si vzpomenou, že v Liberci byly tyto hospody. kde se Češi scházeli: U města Vídně (dnes tu stojí radnice), U města Norimberka (dnes tu je výšková budova generálního ředitelství Elitex). Zum Feldschlósschen (Polní zámeček), U zlatého kříže, U kanónu (v Orlí ulici), U velryby (Zum Wallfisch), U Paulusů, později Vereinshalle (dům je v areálu nemocnice), Zum Kronprinz (dnešní budova podniku Textil na Sokolovském náměstí), Zum schwarzen Báren (U černého medvěda Tovaryšském vrchu), dnes je již dům zbourán, U města Lipska v Rochlici atd.
Pamětníci těchto hospod a hospůdek, roztroušených tehdy po celé Liberci, se už nenajdou. A tak pro nás, jejich potomky, pro osvěžení paměť při vzpomínkách na léta dávno minulá jsme ze spousty hospod uvedli některé, v nichž se naši předkové scházeli před vznikem českých pohostinství na Liberecku.
autor příspěvku: Jaroslav Tomsa, 1983
Předmluva
V LETOŠNÍM
ROCE (1983) SI PŘIPOMÍNÁME 30. VÝROČÍ ZAložení podníku Restaurace Liberec.
Vznikl nedlouho po únorovém vítězství pracujícího lidu v našem státě.
Třicetiletá historie podniku je úzce spjata s budováním socialistické
společnosti pod vedením Komunistické strany Československa za plné
podpory dělnické třídy. Přes všechny strukturální změny, které byly
odrazem celkového vývoje u nás, byla podstata podniku zachována.
Z
velmi zaostalé materiálně technické základny podniku, poznamenané a
vyčerpané kapitalistickým podnikáním minulé doby, podařilo se vybudovat
zejména v posledním desetiletí podnik s dobrou úrovní služeb. Přispělo k
tomu několik desítek modernizovaných a rekonstruovaných i nově
vybudovaných provozoven, které velmi výrazně zlepšily celkovou síť
podniku a vytvořily vcelku dobré pracovní podmínky.
Za účinné podpory nadřízeného ONV Liberec jsou v posledních letech vynakládány na údržbu budov, modernizaci a rekonstrukci mnohamiliónové částky ročně. Předpokládáme další rozvoj restauračního a ubytovacího zařízení v okrese. Ještě do konce této pětiletky budou otevřeny nové a modernizované provozovny — kavárna Pošta, občerstvení Plavecký bazén, Zámecká restaurace Vratislavice n. N., restaurace Horizont, restaurace Praha, specializovaná střediska včetně asijské restaurace na náměstí Bojovníků za mír, vesměs v Liberci a restaurace Beseda ve Frýdlantě v Č.; výstavbou 10 chat bude zvýšena lůžková kapacita Motorestu v Albrechticích. Dále se v Liberci připravuje výstavba restaurace v sídlišti Kunratická, Československo-sovětského přátelství, Na bídě a v areálu zoo.
Liberecký
okres je velmi vyhledávaným místem turistů z Československa i NDR a
jeho přirozeným centrem soustředěného cestovního ruchu je samotné město
Liberec. Atraktivní botanickou zahradu navštíví ročně přes 320 tisíc
lidí a více než 350 tisíc návštěvníků zoologickou zahradu. Liberecké
výstavní trhy, které mají již téměř třicetiletou tradici a jsou
celostátní přehlídkou módy a odívání, navštěvuje každoročně 250 až 300
tisíc návštěvníků a nakoupí zde různého zboží za 100 miliónů Kčs.
Velmi vyhledávanou turistickou oblastí jsou Frýdlant, Hejnice, Lázně
Libverda
a Sychrov. Návštěvnost frýdlantského zámku dosahuje 100 tisíc osob
ročně. Většina turistů neopomene zhlédnout Obří sud v Lázních Libverda,
jediný toho druhu v naší republice.
Nezapomínáme
však ani na pracující v Liberci, pro které zabezpečujeme závodní
stravování v řadě provozoven, kde jsou pro to podmínky a ve spolupráci s
Okresním národním výborem a Okresní odborovou radou v Liberci chceme
dále počet podávaných jídel v závodním stravování zvy. šovat pro ty
pracovníky, kteří nemají vlastní závodní jídelnu.
Ve
spolupráci se ZV ROH organizujeme socialistickou soutěž, která dosahuje
dobrých výsledků. V minulosti bylo toto úsilí včetně dobrých
hospodářských výsledků oceněno diplomy, čestnými uznáními a dvakrát
podnik obdržel rudý prapor KNV a KVOS.
V posledních letech se zvyšuje počet kolektivů, jimž byl udělen titul
BSP i počet těch, které o něj soutěží. Tyto kolektivy se tím dostávají
do čela pracovníků, kteří usilují o stálé zlepšování úrovně služeb,
pracovního a životního prostředí.
Velká
péče byla věnována výchově mladé generace, bylo docíleno dobrých
výsledků v soutěžích a v kádrovém složení provozních pracovníků. V této
oblasti činnosti však čeká ještě hodně práce, neboť podnik byl pověřen
funkcí provozovatele středního odborného učiliště s více než 900 uční a
studenty a dosavadní zařízení je nevyhovující.
Přesto,
že řada pracovníků krátce po vyučení z podniku odchází, daří se výrazně
zlepšovat věkovou strukturu pracovníků, a to jak v provoze, tak
obsazováním funkcí vedoucích provozoven mladými lidmi.
V
rámci péče o pracující se spolu se ZV ROH staráme o stabilizaci
pracovníků poskytováním půjček na bytovou výstavbu, na získání
družstevního bytu, na úpravy bytů a nákup nábytku. Nemalou měrou
stabilizaci pomáhá i rekreace pracovníků, kterou účinně organizuje a
zabezpečuje závodní výbor doma i v zahraničí.
Pod
vedením základní organizace KSČ dosáhl podnik v uplynulých Jetech
dobrých výsledků. Chtěl bych proto poděkovat u příležitosti 30. výročí
vzniku podniku za podporu ZO KSČ Restaurací, ZV ROH, ZO SSM, dalším
společenským organizacím a také všem pracujícím podniku, kteří pomáhali
budovat podnik a usilovali o dobré služby i o dobré jméno podniku
Restaurace Liberec.
LADISLAV ŠMIKA
ředitel podniku
nositel státního vyznamenání " "Za obětavou práci pro socialismus
Restaurace Liberec
DŮLEŽITÝM MEZNÍKEM V ROZVOJI SOCIALISTICKÉHO pohostinství v libereckém okrese bylo vytvoření samostatného podniku Restaurace a jídelny se sídlem v Liberci dne 1. července 1953. Od jeho vzniku uplynulo v roce 1983 již 30 let. Jeho původní majetkovou podstatu tvořily komunální restaurace a hotely a dále závody bývalého podniku Severočeské hotely a restaurace se sídlem v Teplicích, situované v okresech Liberec-město, Liberec-venkov, Frýdlant v Č., Mnichovo Hradiště a Turnov. Dodatečně byly do uvedeného podniku začleněny nádražní restaurace a stravovací a ubytovací provozovny podniku Turista.
Podnik
Restaurace Liberec, který se až do roku 1960 nazýval Restaurace a
jídelny, prošel mnoha dalšími delimitacemi, po jejichž provedení zůstala
jeho územní působnost omezena na významnější místa nynějšího okresu
Liberec, zahrnujícího i bývalý okres Frýdlant v Čechách.
Od
1. dubna 1959 se podnik Restaurace a jídelny stal na krátkou dobu
vedoucím podnikem s pobočnými podniky v České Lípě, v Jablonci m. N., v
Turnově a ve Varnsdorfu. Tuto funkci plnil až do 30. června 1960, kdy
byla jeho majetková podstata převedena na nově zřízený podnik Restaurace
Liberec řízený Okresním národním výborem v Liberci.
Z
pozdějších delimitací si zaslouží zmínku delimitace k 1. dubnu 1964,
kdy byly dva největší hotely — Zlatý lev a Imperiál v Liberci —
převedeny na nově zřízený podnik Interhotel Liberec, když hotel Zlatý
lev byl krátce před touto delimitací rekonstruován nákladem cca 10 mil.
Kčs. Tím došlo k podstatnému úbytku maloobchodního obratu o více než 12
mil. Kčs, 176 pracovníků a 380 lůžek.
Za
dobu své existence prošel podnik Restaurace Liberec bouřlivým rozvojem,
jak je patrno z následujícího porovnání výsledků, kterých dosáhl v
hlavních ukazatelích v roce 1954, to je v prvním roce své existence, s
úkoly, které mu stanovil prováděcí plán na rok 1982:
r.1954. r. 1982. 1982/1954
počet provozoven 121 109 90,1
maloobchodní obrat v mil. Kčs 63 163 258,7
počet pracovníků 826 1 048 126,9
průměrná mzda v Kčs 990 2109 213,0
produktivita práce v Kčs 72988 155706 213,3
Z
tohoto porovnání je patrno, že podnik Restaurace Liberec při menším
počtu provozoven (cca o 10 %) a jen o málo vyšším počtu pracovníků (cca o
25 %) realizuje dvaapůlkrát vyšší obrat než v roce 1954 při
produktivitě práce a při průměrné mzdě zvýšených zhruba na dvojnásobek.
Významných
úspěchů podnik dosáhl zejména na úseku výroby a prodeje polotovarů,
jejichž výrobu a prodej zahájil jako první podnik v bývalém Libereckém
kraji už v r. 1956. V letech 1959—1960, kdy byla tržba a polotovary
zvlášť sledována, jich prodal za více než 10 mil. Kčs. polotovarů pak
ještě dále stoupal až do roku 1962. V následujících letech, kdy
polotovary začaly vyrábět i jiné obchodní systémy, prodej polotovarů se
přechodně snížil. V současné době se však jejich prodej pohybuje nad
hranicí 9 mil. Kčs ročně.
Podnik Restaurace Liberec má 3 centrální výrobny jídel a polotovarů,
které provozuje v nevyhovujících výrobních podmínkách a usiluje proto o
výstavbu nové moderní centrální výrobny, která by zabezpečila celou
potřebu podniku.
Těchto
dobrých výsledků mohlo být dosaženo jen díky tomu, že se podnik
Restaurace Liberec pro zabezpečení svého dalšího rozvoje zaměřoval —
zejména v posledních letech — na plnění těchto hlavních úkolů:
na rekonstrukci dosavadní materiálně technické základny,
na rozšiřování a zkvalitňování provozní sítě,
na zvyšování kvalifikace pracovníků,
na výchovu mladé generace a
na rozvoj iniciativy pracujících.
Rekonstrukce materiálně technické základny
Naléhavost
tohoto úkolu byla dána tím, že materiálně technická » kladna byla v
dezolátním stavu, budovy z velké části byly dožité a provoz
v nich se mohl provádět jen za velmi ztížených provozních a zdravotních podmínek.
Prakticky
až do roku 1960 byla tato rekonstrukce téměř nemožná pro nedostatek
finančních prostředků. Teprve po podřízení podniku Okresnímu národnímu
výboru v Liberci se situace částečně zlepšila a podnik Restaurace
Liberec byl schopen zabezpečovat rekonstrukci budov a zařízení alespoň v
nejnaléhavějších případech.
V letech 1960—1982 vynaložil podnik Restaurace Liberec na rekonstrukci budov, nákup strojů a zařízení a na jejich údržbu 126 541 tis. Kčs a na vybavení provozních jednotek 44 432 tis. Kčs. Ve stejném období byly rekonstruovány zejména dále uvedené provozovny (přičemž podstatná část těchto rekonstrukcí byla provedena v posledních 10 letech):
V
šedesátých letech byly provedeny rekonstrukce: Balkangril, Liberecká
výšina, Milán, Pod kaštany, hotel Radnice včetně Celestýna (před
požárem), vesměs v Liberci, Bílý kůň ve Frýdlantě v Č., Městská kavárna
Chrastava.
V
sedmdesátých letech byly rekonstruovány a modernizovány: v Liberci
hotel Česká beseda, vinárna Gastronom, přebudovaná na dietní jídelnu,
Jizerská huť, kavárna Nisa, Růžový palouček, samoobsluha Nákladní ul.. U
města Žitavy, Zlatý bažant, Zlatý beránek; dále to byl hotel Valdštýn
ve Frýdlantě v Č., hotel Perun v Hejnicích, Národní dům a kavárna Astra v
Hrádku n. N., Obří sud a dependance Wolker v Lázních Libverda a
Dělnický dům v Novém Městě pod Smrkem.
V
osmdesátých letech byly rekonstruovány a modernizovány: v Liberci
Březová alej, Dům svobody, Labský zámek, Nádražní restaurace, Na
výstavišti, Nová kuželna, restaurant Postilion, Radniční sklep,
Reprezentační dům, Střelnice, hotel U jezírka, U potůčku; dále pak
Koruna a Národní dům ve Frýdlantě v Č. a U jelena v Hrádku n. N.
V současné době se provádějí ještě tyto rozsáhlé rekonstrukce:
— rekonstrukce a modernizace kavárny Pošta v Liberci (rozpočtový náklad 3,5 mil. Kčs) s dokončením v r. 1983; :
— přebudování objektu "Konírna" na "Zámeckou restauraci" v Liberci - Vratislavicích nákladem 2,5 mil. Kčs s dokončením v r. 1983;
—
rekonstrukce restaurace Beseda ve Frýdlantě v Č. (včetně vybudování
sálu) s rozpočtovým nákladem cca 7,5 mil. Kčs s termínem dokončení v
roce 1985.
Zejména v posledních letech byly vynaloženy značné částky na různá zlepšení vzhledu, provozních a pracovních podmínek v řadě provozoven. Mimořádná pozornost byla věnována rozsáhlé údržbě vlastních objektů a budov, kterých podnik má ve správě celkem 79. Šlo především o nové | střešní krytiny, rekonstrukce i budování ústředního vytápění, přístavby kuchyní, hygienických zařízení, výměny oken apod. Jenom za poslední dva roky (1981 a 1982) bylo vynaloženo na stavební úpravy a údržbu provozních jednotek 19 074 tis. Kčs a na jejich vybavení 8 544 tis. Kčs.
Rozšiřování a zkvalitňování provozní sítě
Rozvoj měst okresu Liberec, především samotného města Liberce, projevil se výraznou výstavbou nových bytů, čímž vznikla rozsáhlá sídlily Králův háj, Ruprechtice, Pavlovice, Františkov, Broumovská a Kunratická, Obdobně tomu bylo | v ostatních městech našeho okresu.
V
rámci těchto sídlišť byla budována nová obchodní síť včetně restau.
račních zařízení. Tato rozsáhlá přestavba znamenala velké změny v sít
restauračních provozoven našeho podniku. Spolu s některými dalšími
zásahy — delimitace, odprodej některých zařízení — došlo k podstatným
změnám v síti podniku Restaurace Liberec, neboť některé objekty musely
uvolnit prostory nové výstavbě.
V
šedesátých letech došlo k těmto změnám v síti provozoven: Horský hotel
Ještěd (požár v roce 1963), Zlatá hvězda Nové Město p. S., Zlatá
vyhlídka Lázně Libverda (administrativní převod správy), ubytovací
zařízení Praha a Švýcarská vila v Lázních Libverda (odprodej), v Liberd
pak v roce 1964 hotely Zlatý lev a Imperiál (delimitace na Interhotel
Liberec), restaurace Zelený strom (klub důchodců), U splavu (demolice),
Benátky a Stará hospoda (demolice). Naproti tomu byla síť rozšířena
sezónní provozovnu Jizerskou huť (1968) v areálu LVT a o provozovnu U
Kozla (náhradou za zrušenou provozovnu Benátky).
V
sedmdesátých letech došlo k těmto změnám v síti: hotel Radnice (požár v
listopadu 1971), Hvězda Liberec (demolice), Černý medvěd (demolice),
samoobsluha Blažkova ul. (demolice), Střelnice Chrastava (určeno k
demolici).
Přes
tyto úbytky v síti došlo v tomto desetiletí k výraznému rozvoji
provozoven veřejného stravování. Poprvé v historii podniku byly otevřeny
zcela nově vybudované provozovny v takovém počtu. Navíc byly některé
další provozovny převzaty od jiných organizací.
Nově byly vybudovány: Horský hotel Ještěd (červenec 1973), restaurace
Centrum
Králův háj (srpen 1973), restaurant Zlatý džbán (srpen 1973), Rybářská
bašta (1974), chata Ještědka (srpen 1974), restaurace Merkur (1975),
snack bar, kavárna a cukrárna v obchodním domě Ještěd (1979), vesměs v
Liberci. Kromě toho byl v Novém Městě p. S. v r. 1976 zahájen provoz v
nově zřízené restauraci Jizeran.
Na základě delimitace získal podnik tyto další provozovny: restaurací
Vinný hrozen a turistickou ubytovnu v Hejnicích (1974), restauraci
Městský stadión v Liberci (1974) a Motorest Hoření Paseky (1977).
Kromě toho podnik započal budovat rychlé občerstvení a doplňkový prodej formou kiosků.
Byla vybudována tato zařízení: Trojka - Nisa, občerstvení Nádražní restaurace (hlavní nádraží ČSD), prodejna polotovarů Rochlice, cukrárna Rochlice, občerstvení Fignerova ul., Šaldovo náměstí a Františkov (to vše v Liberci); dále občerstvení na autobusovém nádraží ve Frýdlantě v Č., v rekreační oblasti Kristýna v Hrádku n. N., u zámku ve Frýdlantě v Č., v Hejnicích a v Lázních Libverda (u Obřího sudu). Mimoto byly v Liberci zřízeny kantýny ve Státním výzkumném ústavu textilním, Libereckých vzduchotechnických závodech, Elitexu, Teplárně a Geodézii.
I po roce 1980 pokračuje úsilí vedení podniku Restaurace Liberec o další rozšiřování sítě restauračního stravování a rychlého občerstvení. Tak v tomto poměrně krátkém období do dnešního dne byla uvedena do provozu tato zařízení: občerstvení v Kostelní ulici v Liberci (1980), kantýna Kolora Liberec - Vesec (1980), restaurace a zahradní občerstvení Koloseum Liberec (1981), restaurant Postilion Liberec (1981), další občerstvení na Saldově náměstí v Liberci (1981), Snack bar Postilion Liberec Pražská ulice (1982), občerstvení a cukrářská výrobna Liberec Kovrovská ulice (1982), kantýna Likov Liberec - Doubí (1982) a Snack bar na náměstí ve Frýdlantě v Č. (1983).
Kromě
toho byly převzaty další provozní jednotky a to: v roce 1981 Fruitbar v
Liberci a v roce 1982 Motorest v Albrechticích, občerstvení Liberec,
Moskevská ulice a kiosky: na Výpřeži, u lanovky, u botanické zahrady,
všechny v Liberci, dále pak kiosek na Maliníku, ve Frýdlantě v Č. a na
Kristýně v Hrádku n. N.
Zároveň
byl v roce 1982 zahájen provoz v chatové osadě Kristýna v Hrádku n. N. a
v dobudovaném autokempu pod zámkem ve Frýdlantě v Č,
V
souvislosti s tím stojí za zmínku, že podnik náhradou za nevyhovující
najaté garáže v hotelu Imperiál (pro 5 osobních a dodávkových aut) a
zcela nevyhovující skladovací prostory Na kovárně zakoupil další dva
objekty, z nichž jeden byl určen pro středisko dopravy v Janově Dole a
druhý pro sklad DKP a pomocného materiálu v Doubí.
V
roce 1981 byly rozšířeny skladovací prostory výstavbou moderní
skladovací haly vedle dosavadního skladu v Doubí nákladem 750 tis. Kčs a
v roce 1982 zakoupením domku a pozemku od bývalého majitele skladu byly
vytvořeny podmínky pro vybudování celého skladového areálu, který plně
pokryje potřebu podniku.
Koncem roku 1982 byl z převážné části dobudován areál střediska dopravy v objektu zakoupeném od Svazarmu Liberec - Ostašov včetně zařízení kotelny a ústředního vytápění garáží, kanceláře i sociálního zařízení.
Uspokojit
rostoucí požadavky na veřejné stravování však nebylo možné jen
výstavbou a otevíráním nových provozoven, nýbrž v nemalé míře i růstem
produktivity práce a dalším zkvalitňováním služeb. Vytvořit předpoklady
pro tento trend, a to i pro budoucnost, pomohlo zavádění nových forem
prodeje, modernizace kuchyní a výrobního zařízení, realizace Souboru
opatření k ochraně spotřebitele (zavedení propisovacích účtenek,
účtování prodeje přes kontrolní pokladnu) i zavádění a využívání
výpočetní techniky.
Pro
uspokojování potřeb návštěvníků libereckého okresu má podnik Restaurace
Liberec 15 ubytovacích zařízení, ve kterých je celkem 738 stálých
lůžek. Z tohoto počtu je 270 lůžek v Liberci, 170 lůžek ve Frýdlantě v
Č., 170 lůžek v Hejnicích, 48 lůžek v Lázních Libverda, 58 lůžek v
Hrádku n. N. a 22 lůžek v Chrastavě.
Tento počet je z hlediska potřeby ubytovací kapacity, zejména v městě Liberci, naprosto nedostatečný.
O
snaze podniku Restaurace Liberec zmírnit tento nedostatek svědčí
skutečnost, že se mu podařilo z celkového nynějšího počtu 738 stálých
lůžek za posledních 10 let uvést do provozu 391 nových stálých lůžek V 8
ubytovacích zařízeních.
Zvyšování kvalifikace
V souvislosti s rychlým technickým rozvojem vzrůstá význam kvalifikace
pracovníků jako spoluurčujícího činitele pro plnění úkolů podniku.
Z celkového počtu 1048 pracovníků podniku je 813 obchodně provozních pracovníků (77,6 %), 127 technicko-hospodářských pracovníků (12,1 %) a 108 ostatních pracovníků (10,3 %). V podniku pracuje 59,3% žen.
V
posledních 5 letech získalo výuční list 52 obchodně provozních pra
covníků a 53 jich složilo zkoušku na vedoucího závodu veřejného stravo
vání. Za stejnou dobu si doplnilo vzdělání studiem při zaměstnání 50
pracovníků.
V posledních 10 letech došlo ke zvýšení podílu mladých obchodně provozních pracovníků, a tím ke snížení věkového průměru. Z celkového počtu je podíl obchodně provozních pracovníků do 30 let 32,2 % a podil obchodně provozních pracovníků od 30 do 40 let je 39,3%. To znamená, že více než 2/3 obchodně provozních pracovníků je mladších 40 let.
Výchova mladé generace
V
souladu s usneseními ÚV KSČ považovalo vedení podniku Restaurace
Liberec po celou dobu činnosti za jeden z nejzávažnějších úkolů výchovu
mladé generace.
Mladým
pracovníkům věnovalo vždy velkou pozornost, především po stránce výuky,
a to jak teoretické, tak i praktické a nebylo opcmíjeno ani využívání
jejich volného času. Toto úsilí bylo korunováno dosažením velmi dobrých,
někdy i vynikajících úspěchů v řadě soutěží.
Toto
učňovské středisko bylo dnem 1. 9. 1979 v rámci přestavby
československé vzdělávací soustavy zrušeno a převedeno na středisko
praktického vyučování, které bylo od 1. 9. 1980 začleněno do středního
odborného učiliště; jeho provozovatelem se stal z pověření SKNV Ústí n. L
podnik Restaurace Liberec. V rámci tohoto odborného učiliště byl zřízen
dnem 1. 9. 1979 čtyřletý studijní učební obor číšník s maturitou.
V
roce 1981 se podniku podařilo získat v Nové Vsi u Chrastavy objekt,
který byl upraven nákladem cca 1 mil. Kčs a slouží pro internátní
ubytování 68 mimolibereckých učňů.
V
současné době střední odborné učiliště podniku Restaurace Liberec
zajišťuje výuku pro 919 žáků a učňů pro okresy Liberec, Jablonec n. N.,
Česká Lípa, Semily a 4letý studijní obor s maturitou pro celý
Severočeský kraj. Kromě oboru veřejného stravování zajišťuje výuku i
pro:
obor oděvní,
obor kadeřnice,
obor biochemik.
V
oboru veřejného stravování zajišťuje podnik prostřednictvím střed. ního
odborného učiliště výchovu učňů pro všechny organizace veřejného
stravování v okresech Liberec, Jablonec n. N. a Česká Lípa v počtu 560
učňů včetně Interhotelu Liberec. Od roku 1963 do roku 1983 bylo v
uvedených zařízeních pro podnik Restaurace Liberec vyučeno celkem 516
učňů, z toho 311 kuchařů a 205
číšníků.
Tato soustavná péče o výchovu mladé generace přinesla velmi dobré výsledky v soutěži odborné tvořivosti mládeže (SOTMO).
V letech 1966 až 1975 se družstva kuchařů - učňů podniku Restaurace Liberec umístila Zkrát na 1. místě (1krát na 3. a 2krát na 4. místě) a družstva číšníků - učňů z téhož podniku 8krát na 1. místě (1krát na 4. a krát na 5. místě) v Severočeském kraji. Od r. 1976 byla soutěž podnikových družstev zrušena.
V národních kolech nesoutěžila celá družstva podniků, ale družstva složená ze 6 nejlepších jednotlivců z kraje. Největším úspěchem bylo 1. místo v národním kole v roce 1969 v Klatovech, kdy v družstvu Severočeského kraje bylo 5 číšníků - učňů z podniku Restaurace Liberec. Toto družstvo se na celostátní soutěži v Popradu umístilo na 2. místě. Z dalších úspěchů si zaslouží zmínku umístění v národním kole v roce 1971 v Prostějově, kde se družstvo číšníků - učňů ze Severočeského kraje, ve kterém byli 4 učni z podniku Restaurace Liberec, umístilo na 3. místě.
Nejvýznamnějšími
akcemi zájmové činnosti jsou resortní olympiády učňů, které jsou
pořádány od roku 1971 každoročně. Učni z podniku Restaurace Liberec
získali na nich v krajských kolech v kulturní části 6 prvních, 2 druhá a
4 třetí místa a ve sportovní části (především v lehké atletice) 31
prvních, 27 druhých a 18 třetích míst.
V národních kolech, která-se konají ve dvouletých intervalech, dosáhla významných úspěchů vokální skupina v roce 1973, kdy se umístila v Ostravě na 3. místě a učeň Jan Vóroš v roce 1979 v Kladně, kde vyhrál své 3 disciplíny (dálku, trojskok a běh na 1500 m) a reprezentoval resort obchodu na olympiádě učňovského dorostu.
Od
roku 1978 organizuje Institut obchodní výchovy oborová kola soutěží
podniků Restaurací, pořádaných na závěr politického vzdělávání SSM
(Učňovská akademie, nyní Malá společenská akademie). V roce 1978 bylo
družstvo podniku Restaurace Liberec nejúspěšnější: krajské oborové kolo
vyhrálo a v národním kole v Praze obsadilo 2. místo. V dalších krajských
kolech bylo družstvo podniku Restaurace Liberec méně úspěšné: w roce
1979 se umístilo na 3. místě, v roce 1980 na 4. místě, v roce 1981 na 5.
místě a v roce 1982 na 3. místě.
Rozvoj iniciativy pracujících
Významných úspěchů dosahuje podnik Restaurace i v rozvoji iniciativy pracujících.
V roce 1982 bylo do socialistické soutěže zapojen o ků soutěže. pojeno 81,3% pracovníků soutěže.
Soutěží se v těchto vyhlášených kategoriích:
— o putovní Rudou standartu ředitele podniku a ZV ROH,
— o titul "Provozovna vzorných služeb",
— o titul "Nejlepší kuchař podniku",
— o titul "Nejlepší kolektiv BSP" a
— o titul "Vzorná provozovna cestovního ruchu"
V
současné době vyvíjí v podniku činnost 14 kolektivů brigád
socialistické práce, z čehož 1 kolektiv je mládežnický. Z tohoto počtu 8
kolektivů soutěží o titul BSP a 6 kolektivů je nositelem titulu; z
celkového počtu 93 pracovníků zapojených do hnutí BSP je 31 pracovníků
nositelem bronzového odznaku BSP. Kromě toho všechny kolektivy BSP
soutěží o titu "Nejlepší kolektiv BSP".
Tomuto
zapojení odpovídají i tyto výsledky: Za dobu své existence získal
podnik Restaurace Liberec dvakrát Rudý prapor SKNV a KOR v Ustí n. L. (v
roce 1965 a v roce 1975).
Kromě toho získali:
a) Státní vyznamenání:
Za vynikající práci 1 pracovník
Za obětavou práci pro socialismus 2 pracovníci
b) Resortní vyznamenání:
Průkopník socialistické práce 1 pracovník
Zasloužilý pracovník státního obchodu 3 pracovníci
Vzorný pracovník státního obchodu 6 pracovníků
Mistr kuchař 5 pracovníků
c) Oborová vyznamenání:
Vzorný pracovník Restaurací Severočeského kraje 40 pracovníků
d) Podniková vyznamenání:
Vzorný pracovník podniku Restaurace Liberec 53 pracovníků
e) Pamětní medaile, odznaky a diplomy:
Stříbrný odznak "Za dlouholetou odborářskou práci" 2 pracovníci
Bronzový odznak "Za odborářskou práci" 1 pracovník
Diplom ÚV KSČ a ÚRO ,
"Čestné uznání k XV. sjezdu KSČ" 1 pracovník
f) Vyhodnocení v oborových soutěžích:
"Vítěz v socialistické soutěži" 2 pracovníci : 1 kolektiv BSP
"Čestný odznak za socialistickou soutěž" 4 pracovníci
Pracovníci
podniku se pravidelně zúčastňují soutěží odbornosti v oboru kuchař,
číšník, cukrář, které se konají ve dvouletých intervalech a docilují
vždy dobrého umístění zejména v krajských soutěžích. Tak např. kuchař s.
Josef Votrubec se umístil několikrát v krajské soutěži na 1. místě a
další pracovníci soudruzi Oto Petráček, Jiří Polák a František Vojtík na
druhých místech.
Obzvláště
výrazného úspěchu bylo dosaženo v roce 1981, kdy pracovníci podniku
Restaurace Liberec získali ve všech soutěžních oborech první místo.
Družstvo bylo ve složení:
obor kuchař — Jiří Kučera — Radniční sklep Liberec
obor číšník — Ladislav Jáč — Bílý kůň Frýdlant v Č.
obor cukrář — Miroslav Fejtek — hotel Ještěd Liberec
obor barman — Eduard Kretschman — hotel Ještěd Liberec
V
tomto roce se konal IX. ročník národní soutěže odbornosti v Liberci a
celé družstvo libereckého podniku Restaurace reprezentovalo Severočeský
kraj v této náročné soutěži. Soutěže se zúčastnilo celkem 16 družstev,
kromě krajských družstev Restaurací také družstva Státních lázní,
Rekreační péče a 3 družstva Interhotelů (Praha, Brno a Ostrava).
Umístění s. Kretschmana na 7. místě s. Jáče na 8. místě s. Kučery a Fejtka na 9. místě
bylo nesporně úspěchem v tak silně obsazené soutěži a lze říci, že absolutní
vítězství družstva v krajské soutěži a umístění v národní soutěži v historii
podniku nemělo obdoby a patří k nejlepším.
V
rámci mezinárodní soutěže odbornosti Gastroprag 82 byl podnik
Restaurace Liberec pověřen už podruhé za Severočeský kraj vyslat
družstvo, které by po celou dobu této akce připravovalo krajová jídla a
reprezentovalo severočeské Restaurace.
V
určeném závodě Národní dům na Vinohradech podniku Hotely a restaurace
Praha 2 se družstvo zhostilo tohoto úkolu velmi dobře, a to ve složení:
kuchaři
— Karel Čermák — mistr kuchař, vedoucí družstva
— Josef Votrubec
— Josef Bílý
— Miroslav Vaníček
číšníci
— Milan Brabenec
— Jaroslav Bošek
— Petr Křenek
— Vasil Slavík
Přímo
v areálu výstavy Gastroprag předváděl výrobu pizzy ve specializovaném
restauračním zařízení Restaurací Praha 7 kuchař a vedoucí Snack baru
Postilion s. František Vojtík s velmi dobrým úspěchem.
Na tabuli cti Gastroprag 82 vystavoval své výrobky kuchař Jiří Kučera a získal stříbrnou medaili.
Péče o pracující
Významnou složkou péče podniku o pracovníky jsou půjčky podniku z Fondu
kulturních a sociálních potřeb na družstevní a bytovou výstavbu, které
byly v posledních 10 letech poskytnuty 123 pracovníkům podniku ve výši 1
587 900 Kčs, z toho 249 200 Kčs jako nenávratná část.
V
letech 1972—1982 byly kromě toho vyplaceny 409 pracovníkům pod. niku u
příležitosti jejich významných životních a pracovních jubilel peně. žité
odměny ve výší 486 350 Kčs a poskytnuty nepeněžní odměny v hod notě 68
743 Kčs.
Podnik
Restaurace Liberec pomáhá svým pracovníkům i při ubytování, zejména v
případech, kdy by byli jinak bez bytu nebo mají byt v jiné obci, kam se
nemohou denně vracet.
Celkem
bydlí v personálních ubytovnách podniku 50 pracovníků, z toho 36
pracovníků v Liberci a zbytek 14 pracovníků v ostatních obcích okresu.
Po
dokončení rekonstrukce ubytovny podniku ve Votočkově ulici se kapacita
personálního ubytování v Liberci zvýší o dalších 5 až 7 lůžek.
Pro
ubytování rodin svých pracovníků má podnik Restaurace Liberec k
dispozici 58 podnikových bytů, zčásti v novostavbách, z nichž je 44 v
Liberci (včetně Vratislavic n. N.) a zbytek je v ostatních obcích
okresu.
Součástí péče o pracující je rekreace, kterou pro pracovníky podniku,
jejich rodinné příslušníky a bývalé pracovníky podniku — důchodce —
organizuje odborová organizace podniku Restaurace; a to nejen po linii
řízené rekreace ROH, ale i ve formě účasti na zahraniční rekreaci
(Jugoslávie, Bulharsko, SSSR, Itálie, účast na zájezdech vlaků družby),
ve formě výměnné rekreace v NDR a pionýrské rekreace tuzemské i
zahraniční.
Kromě
toho má odborová organizace vlastní rekreační základnu — chatovou osadu
v Dachové (15 chat se 42 lůžky). Leží uprostřed lesů a je proto zvlášť
vhodná pro rodinnou rekreaci.
Vážení čtenáři!
V předcházející části tohoto sborníku jsme Vás seznámili s počátky pohostinství v libereckém okrese a s důležitou etapou rozvoje socialistického pohostinství v letech 1953 až 1958 v obvodu působnosti podniku Restaurace Liberec. V obrazové části jsme se Vám pokusili představit slovem i obrazem současný stav rozhodujících provozoven našeho podniku. Věříme, že i ty provozovny, které ještě neznáte, osobně navštívíte a že se tam budete i v budoucnu rádi vracet. Všechny provozovny se upřímně těší na Vaši návštěvu a jejich pracovníci učiní vše pro to, abyste s jejich službami byli plně spokojeni. Vedení podniku Restaurace Liberec
zdroj: Zprávy České besedy - restaurace 1953 - 1983
Socialistický Liberec a jeho pohostinství
přednáška Marka Řeháčka