Bývalá restaurace Pelikán na Lazebnickém vrchu, jejíž prvorepublikový nápis symbolicky dokumentuje soužití Němců a Čechů v předválečném Liberci, už pěkných pár let chátrá. Nyní má projít proměnou a vydala zajímavé svědectví - rozsáhlé sklepení, původně minimálně barokní.

Restaurace Pelikan fungovala za první republiky v dolní části libereckého centra, v místech, kde bydleli dělníci, ale také česká menšina. Nikoliv náhodou se kousek od ní narodili Vlasta Burian nebo výrazný liberecký český politik z dob Rakouska-Uherska Václav Šamánek.

O tom, že do restaurace chodili Češi i Němci, svědčí i její, dosud dochovaný, prvorepublikový název na průčelí domu. Stojí zde nápis v češtině i němčině "RESTAURAce/nt Pelikan", snad aby neurazila národnostní cítění žádného z tehdejších obyvatel Liberce/Reichenbergu.

Budova již dlouhé roky podléhá zkáze a vandalismu. To by se ale mělo změnit. Její současný majitel plánuje v místě navázat na pohostinskou tradici kdysi vyhlášeného podniku a objekt provozně propojit s nedalekým hotelem, který se nachází nad ním.

Při přípravných a dokumentačních pracích na objektu se ale objevilo překvapení. O tom, že by budova pod prvorepublikovým pláštěm mohla být daleko starší, se vědělo, nyní to ale potvrdilo samotné sklepení domu. To se ukázalo jako jasně barokní. Minimálně z druhé poloviny 18. století, možná i starší.

Podle chystaných plánů by snad jednou dům mohl ožít a vrátit se původnímu účelu. V místě by měla vzniknout restaurace a kavárna a barokní sklepy by pak měly sloužit jako vinárna. Popravdě - říkají si o to...

Hostinec Pelikan - spolkový lokál ornitologů

▲ Hostinec Pelikan patřil hostinskému a členu ornitologického spolku Eduardu Hornovi. Od roku 1888 zde spolek konal své pravidelné schůze a od roku 1890 tu měla také sídlo redakce časopisu. Hostinec si svůj název udržel až do 2. poloviny 20. století. Na fasádě domu se dosud nachází nápis "Pelikan"

ORNITOLOGICKÝ ČASOPIS

V letech 1888–1896 vydával liberecký ornitologický spolek vlastní časopis v německém jazyce. Jeho úzké zaměření jen na ptactvo bylo ve své době v celých Čechách ojedinělé. Mimo informací týkajících se přímo organizace spolku byl zaměřený především na odborný popis místního i cizokrajného ptactva. Informoval rovněž o aktuálním dění a akcích doma i v celé monarchii. Články se týkaly jak odborného domácího chovu, tak ochrany volně žijícího ptactva. Do časopisu přispívali i někteří významní ornitologové té doby.

Dne 1. října 1888 spolek vydal také první vlastní ornitologický časopis "Nordböhmische Vogel- und Geflügel-Zeitung" (Severočeské noviny o ptactvu a drůbeži), s podtitulem "orgán pro ornitologické zájemce ze severních Čech, pro milovníky ptactva a drůbeže, jejich péči a chov". Redaktorem spolkového časopisu se stal obchodník Heinrich Posselt, bydlící v Železné ulici č. p. 8. V roce 1888 se Posselt stal zároveň členem spolku Naturfreunde a vzápětí i součástí jeho představitelstva. Články týkající se nejen chovatelství, ale i odborné články ze života ptáků z celého světa si získávaly čím dál více čtenářů a zvyšující se počet odběratelů potvrzoval potřebnost spolku v severních Čechách. Časopis se stal prostředníkem kontaktu s veřejností také pro další podobné spolky severních Čech, například v Novém Boru, Ústí nad Labem, Kamenickém Šenově, České Lípě nebo ve Vejprtech. Ve dnech 12. až 19. května 1889 se ve Vídni konala již 15. mezinárodní výstava drůbeže a ptactva a liberecký ornitologický spolek na něm zaznamenal velký úspěch v podobě stříbrné medaile za vlastní spolkový časopis. Koncem roku 1890 se redakce časopisu přestěhovala ze Železné ulice do hostince Pelikan pana Horna, kde se již po dva roky konaly také schůze spolku.

▲ Pozvánka na sezení ornitologů v hospodě Pelikan na dnešní večer – vytištěno v novinách "Reichenberger Deutsche Volkszeitung" dne 26. března 1904. Nahoře: Interiér restaurace Pelikan v Papírové ulici, který pamatuje slavné časy ornitologického spolku. Ornitologové jej nazývali spolkovým lokálem (Vereinslocal). Zde také muselo padnout rozhodnutí o založení zoologické zahrady – pohlednice 30.–40. léta

Inzerát: Heute Abend SITZUNG des Ornitholog. Vereins im Gasthaus "zum Pelikan"

zdroj: Zoo Liberec – příběh nejstarší zoo v Česku
Autoři: RODOKMEN.BIZ (Martin Šulc, Josef Soukup, Julius Jankovič), Lukáš Nekolný
Editor: Lukáš Nekolný
Badatelská činnost a výběr obrazových příloh: RODOKMEN.BIZ (Josef Soukup, Martin Šulc, Julius Jankovič),
Lukáš Nekolný, Klára Baláková

Markéta Permanová · Ten pan Pešan byl můj dědeček, který bohužel nepřežil obsazení Sudet Němci. Tím pádem jsem ho já nezažila a maminka od začátku války vyrůstala jako poloviční sirotek. Zemřela loni ve věku nedožitých 90 let. Když jsem jako malá v 70. letech šla několikrát po Liberci s babičkou, zastavovali nás lidi, kteří si pamatovali 30. léta, a vzpomínali, jak se jim dobře v Pelikánu jedlo. A na tehdejší stříbrné příbory tam.