Hospody na Sokolovském náměstí a jeho okolí

07.02.2020
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka

U Zlatého orla a "Jednotěnka"

archiv J.Peterka
archiv J.Peterka
Bývalá Jednoťenka, neboli ,,Pod plastivérem"
Bývalá Jednoťenka, neboli ,,Pod plastivérem"
hostinec U Zlatého orla (Sokolovské nám.). Cca 20. léta 20. stol. (archiv SM v Liberci a 6.8.2022
hostinec U Zlatého orla (Sokolovské nám.). Cca 20. léta 20. stol. (archiv SM v Liberci a 6.8.2022
archiv L.Mencl
archiv L.Mencl
archiv O.Musil
archiv O.Musil

Dům u Zlatého Orla

(kolem roku 1900)


Na konci 18.století byl klasicistně přestavěn dům čp. 294-II na Sokolovském náměstí. Čepovalo se zde plzeňské pivo a scházíval se spolek německých cyklistů. Na rohu vidíme viset jednu z prvních "dopravních značek", tabuli s textem: Vjezd pod pokutou zakázán, městská rada. Roku 1960 začala přestavba na dům umělců. Vnitřek a zadní části byly vybourány, ale osamocené průčelí neodolalo náporu vichřice, zřítilo se a už nebylo obnoveno. Na jeho místě vznikla terasa sousední jídelny Jednoty. (zdroj Kniha o Liberci)

Sokolovské náměstí a kašna (M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí a kašna (M.Gergelčík)
Restaurant zum goldenen Adler. Liberec, hostinec U Zlatého orla (Sokolovské nám.). Cca 20. léta 20. stol. Autor: neuveden. (archiv Severočeského muzea v Liberci)
Restaurant zum goldenen Adler. Liberec, hostinec U Zlatého orla (Sokolovské nám.). Cca 20. léta 20. stol. Autor: neuveden. (archiv Severočeského muzea v Liberci)
Novoměstské náměstí (dnes Sokolovské) Wewerkova kašna a hostinec Zum Goldenen Adler. Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. zdroj: Liberecké muzeum Kašnu postavil kameník Johann Wewerka v roce 1820 na místě staré studny z Valdštejnových dob. Odstraněna byla v roce 1931 při úpravě náměstí.
Novoměstské náměstí (dnes Sokolovské) Wewerkova kašna a hostinec Zum Goldenen Adler. Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. zdroj: Liberecké muzeum Kašnu postavil kameník Johann Wewerka v roce 1820 na místě staré studny z Valdštejnových dob. Odstraněna byla v roce 1931 při úpravě náměstí.
archiv M.Gergelčík (V místech kde je vchod (domu s nápisem Klinger) je v 6-8metrů hluboko chodba,která není ani v mapách města. 😁 Při rekonstrukci povrchu jsem tam byl s kamerou.😁Technickým službám se to místo propadlo a zjistilo se,že to je nějaké odvětrání té chodby k povrchu. (komentář Drapák David)
archiv M.Gergelčík (V místech kde je vchod (domu s nápisem Klinger) je v 6-8metrů hluboko chodba,která není ani v mapách města. 😁 Při rekonstrukci povrchu jsem tam byl s kamerou.😁Technickým službám se to místo propadlo a zjistilo se,že to je nějaké odvětrání té chodby k povrchu. (komentář Drapák David)
Sokolovské náměstí (M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí (M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí v 30.letech minulého století a 18.4.2021
Sokolovské náměstí v 30.letech minulého století a 18.4.2021
Sokolovské náměstí v roce 2001 (archiv Pav Karel) a 16.5.2021
Sokolovské náměstí v roce 2001 (archiv Pav Karel) a 16.5.2021
archiv Pav Karel
archiv Pav Karel
Pohled na Liberec v roce 1919. Zdroj: Severočeské muzeum v Liberci inv.č. 2732
Pohled na Liberec v roce 1919. Zdroj: Severočeské muzeum v Liberci inv.č. 2732
archiv J.Hůlka
archiv J.Hůlka
Vlevo je nárožní dům (čp. 278-I), v němž byl v padesátých letech proražen průchod pro pěší, večer 6.1.1995 vyhořel a v červenci byl rozebrán.
Vlevo je nárožní dům (čp. 278-I), v němž byl v padesátých letech proražen průchod pro pěší, večer 6.1.1995 vyhořel a v červenci byl rozebrán.
pohled na Sokolovské náměstí z kostela Svatého Antonína (archiv Jaroslav Hůlka)
pohled na Sokolovské náměstí z kostela Svatého Antonína (archiv Jaroslav Hůlka)
leden 1999 (foto Petr Šimr)
leden 1999 (foto Petr Šimr)
Sokolovské náměstí 22.3.1953 a 12.9.2021
Sokolovské náměstí 22.3.1953 a 12.9.2021
Malé náměstí  v roce 1976 a 6.8.2022
Malé náměstí v roce 1976 a 6.8.2022

Hostinec U červeného orla (Zum rothen Adler)

(Sokolovské náměstí čp. 278)

V roce 1632 musely být zájezdní hostince označeny vývěsními štíty s barevným vyobrazením názvů. Ke dvěma stálým hostincům v místech dnešní radnice v budoucím čp. 183-I "Zum Guldenen Greifen" (po roce 1834 zvaném "Zum goldenen Krone") (U Zlaté koruny) a v čp. 178-I "Zum guldenen Löwen" (dům U Zlatého lva, přejmenovaný později na Obecní dům) přibyl v Novém městě hostinec "Zum rothen Adler" (U Červeného orla)  (čp. 278-I) stojící na rohu ulice U Křížového kostela, který má pestrou minulost.

I Tento dům byl vybaven právem šenku, podávání jídla a poskytování noclehu. Během třicetileté války v nich byli na náklady města od roku 1634 ubytovávání a hoštění švédští i císařští důstojníci, jak to dokládají četné zmínky o účtech předkládaných hostinskými městu k proplacení.

Původně dřevěný dům (1633) byl přestavěn na počátku 19. století. Podle záznamů fungovala jako hospoda do roku 1857, v letech 1862 - 1869 jako restaurace a kavárna.

V zadní části domu směrem ke Křížovému kostelu fungovala v letech 1907 - 1908 restaurace "Zur Stadt Görlitz ".

Roku 1869 si zde Theodor Cloin otevřel první ze svých proslulých libereckých kaváren s kulečníkem. O Velikonocích 1877 byla v patře otevřena nová expozice muzea, které zde sídlilo čtyři roky. Později byl dům zvýšen nástavbou patra  a podkroví (1904), ale poslední podobu získal až koncem třicátých let se sousedním domem čp. 277-I, kde sídlila oděvní firma Gärtner od roku 1889.

Po roce 1945 se tato firma dostala pod národní správu, později ji převzal komunální podnik a od něj Textilkombinát se zakázkovým krejčovstvím i v sousedním domě 278  - I. Po roce 1989 se stal dílnami odborného učiliště, od roku 1994 Integrované střední školy gastronomie a služeb, kde se žáci učili pánskými a dánskými krejčími a prodávali zde své výrobky.

V padesátých letech byl v domě proražen průchod pro pěší, zvaný "Myší díra" . Večer 6.1.1995 dům vyhořel a v červenci byl částečně rozebrán.

  "Zbytečná demolice nárožního domu čp. 278-I v roce 2006 (byla) odůvodněná špatnou statikou objektu a snahou o zlepšení průjezdnosti ulice U Křížového kostela." K rozšíření vozovky však nedošlo kvůli stabilitě sklepů v podzemí . Potkal ho tak podobný osud jako hotel v Sokolské ulici

zdroj: J.Bock - Liberecké hospody do konce c.k. monarchie , 2022, 

R.Karpaš - Kniha o Liberci 1996, 

https://prazdnedomy.cz/

Sokolovské náměstí (M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí (M.Gergelčík)
archiv Jaroslav Reichenberg Karel
archiv Jaroslav Reichenberg Karel
průchod ze Sokolovského náměstí na Malé náměstí kolem roku 1972  (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977)
průchod ze Sokolovského náměstí na Malé náměstí kolem roku 1972 (zdroj: Liberec - Jan Kabíček - Ladislav Ovsík - Jan Pikous, 1977)
foto Petr Šimr
foto Petr Šimr
19.3.2006 (archiv Lenka Jahůdková)
19.3.2006 (archiv Lenka Jahůdková)
Projekt polyfunkčního domu na Sokolovském náměstí, rok 2010.  (Zdroj: OMNIARCH) (archiv Všichni Čermáci)
Projekt polyfunkčního domu na Sokolovském náměstí, rok 2010. (Zdroj: OMNIARCH) (archiv Všichni Čermáci)
18.2.2024
18.2.2024
Sokolovské náměstí (M.Gergelčík)
Sokolovské náměstí (M.Gergelčík)
koloroval Jan Mocňák
koloroval Jan Mocňák

Šavlovna

druhý dům zleva je  Klingerův dům čp. 323-II, Nazvaný tak podle majitele, který jej nechal roku 1871 přestavět do novorenesanční podoby.
druhý dům zleva je Klingerův dům čp. 323-II, Nazvaný tak podle majitele, který jej nechal roku 1871 přestavět do novorenesanční podoby.
archiv O.Musil
archiv O.Musil
archiv J.Peterka
archiv J.Peterka

Klingerův dům na Malém náměstí v roce 1908

Východní straně Malého náměstí vévodí Klingerův dům čp. 323-II, Nazvaný tak podle majitele, který jej nechal roku 1871 přestavět do novorenesanční podoby. Zároveň byl jako první vzadu napojen na dům čp, 293-II, obrácený průčelím do Sokolovského náměstí, jenž při tom získal též novorenesanční fasádu.
Přízemí a suterén Klingerova domu byly roku 1967 upraveny na pivnici a vinárnu Šavlovna. Protější nárožní dům (čp. 278-I), v němž byl v padesátých letech proražen průchod pro pěší, večer 6.1.1995 vyhořel a v červenci byl rozebrán. Tím se obnovily úvahy o rozšíření mimořádně frekventované ulice U Křížového kostela.


(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Klingerův dům na Malém náměstí. Východní straně Malého náměstí vévodí Klingerův dům čp. 323-II, Nazvaný tak podle majitele, který jej nechal roku 1871 přestavět do novorenesanční podoby. Zároveň byl jako první vzadu napojen na dům čp, 293-II, obrácený průčelím do Sokolovského náměstí, jenž při tom získal též novorenesanční fasádu. Přízemí a suterén Klingerova domu byly roku 1967 upraveny na pivnici a vinárnu Šavlovna. Protější nárožní dům (čp. 278-I), v němž byl v padesátých letech proražen průchod pro pěší, večer 6.1.1995 vyhořel a v červenci byl rozebrán. Tím se obnovily úvahy o rozšíření mimořádně frekventované ulice U Křížového kostela. (zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996) (archiv J.Peterka)
Klingerův dům na Malém náměstí. Východní straně Malého náměstí vévodí Klingerův dům čp. 323-II, Nazvaný tak podle majitele, který jej nechal roku 1871 přestavět do novorenesanční podoby. Zároveň byl jako první vzadu napojen na dům čp, 293-II, obrácený průčelím do Sokolovského náměstí, jenž při tom získal též novorenesanční fasádu. Přízemí a suterén Klingerova domu byly roku 1967 upraveny na pivnici a vinárnu Šavlovna. Protější nárožní dům (čp. 278-I), v němž byl v padesátých letech proražen průchod pro pěší, večer 6.1.1995 vyhořel a v červenci byl rozebrán. Tím se obnovily úvahy o rozšíření mimořádně frekventované ulice U Křížového kostela. (zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996) (archiv J.Peterka)
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
Malé náměstí (Šavlovna) (foto M.Gergelčík)
Malé náměstí (Šavlovna) (foto M.Gergelčík)
19.3.2006 (archiv Lenka Jahůdková)
19.3.2006 (archiv Lenka Jahůdková)
Co takhle Šavlovna? (1992)  (archiv Petr Kolín)
Co takhle Šavlovna? (1992) (archiv Petr Kolín)
Malé náměstí  v roce 1976 a 6.8.2022
Malé náměstí v roce 1976 a 6.8.2022
2001 (archiv Pav Karel)
2001 (archiv Pav Karel)
M.Gergelčík
M.Gergelčík
Co takhle Šavlovna? (1992)  (archiv Petr Kolín)
Co takhle Šavlovna? (1992) (archiv Petr Kolín)
Pav Karel
Pav Karel
Malé náměstí v 2.polovině 19.století a 16.2.2024
Malé náměstí v 2.polovině 19.století a 16.2.2024

Malé náměstí v 2.polovině 19.století.


Malý rynk, sloužící především jako tržiště, byl vydlážděn spolu s Valdštejnskou a Chrastavskou ulicí. Tehdy ho na severní straně mezi kostelem sv. Kříže a Větrnou uličkou uzavřela budova špitálu (čp. 279 - I, 1835). Několik pozdějších úprav však setřelo její klasicistní vzhled. V roce 1940 byla přeměněna na obytný dům a od roku 1960 slouží jako arciděkanství katolické církve. Sídlí v ní také liberecký vikariát. Z jejich oken byl pořízen snímek jižní strany náměstí, kterou uzavíral dům čp. 195 - II, umístěný na souběhu ulic U Lomu a Na Ladech, odstraněný nerozvážně v roce 1980. Původní velikost i klasicistní tvar si dodnes zachoval vpravo zachycený nárožní domek s mansardovou střechou (čp. 291 - II). V domě vedle něj bývala hospoda U Zlatého kříže.

(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

U Zlatého beránka Sokolovské náměstí čp. 305/ II


Restaurace U ZLATÉHO BERÁNKA v Liberci má 200 letou tradici ( zakl.Johan Lamel -1855), jako zájezdní hostinec byl první v centru města. Nyní od nového roku 2007 zde vznikla klubová scéna, zaměřená především na jazz a blues hudbu, ale nejsou vyjímkou i rockové, etnické a jiné druhy žánrů. Tímto dalším projektem se stává Beránek příjemnou oázou, kde se výborně vaří a hraje muzika s výběrem pro všechny generace.

2.2.2024 foto Jaroslava Čiháčková
2.2.2024 foto Jaroslava Čiháčková

Hostinec Zur Stadt Petersburg (čp. 265-I) 

(Větrná ulička) poskytoval i ubytování

16.2.2024
16.2.2024
Větrná ulička roku 1900 a 16.2.2024
Větrná ulička roku 1900 a 16.2.2024

Restaurace Budvarka

Starý Mistrovský dům v Liberci před jeho demolicí na konci března 1870. Autor: W. F. Jantsch. Albrecht z Valdštejna nechal roku 1632 soukenickému cechu postavit rozložitý hrázděný patrový dům s loubím. Ten byl koncem 18.století přestavěn na zděný, loubí zrušeno a štíty dostaly barokní tvar. Zůstal tak až do roku 1870, kdy uvolnil místo novému objektu. Zdroj: Severočeské muzeum v Liberci inv.č. 3175 Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. (archiv J.Peterka)
Starý Mistrovský dům v Liberci před jeho demolicí na konci března 1870. Autor: W. F. Jantsch. Albrecht z Valdštejna nechal roku 1632 soukenickému cechu postavit rozložitý hrázděný patrový dům s loubím. Ten byl koncem 18.století přestavěn na zděný, loubí zrušeno a štíty dostaly barokní tvar. Zůstal tak až do roku 1870, kdy uvolnil místo novému objektu. Zdroj: Severočeské muzeum v Liberci inv.č. 3175 Fotografii jsem upravil pro lepší kontrast a ostrost. (archiv J.Peterka)

Konec 19.století
Konec 19.století
Mistrovský dům soukeníků v roce 1870 a Budvarka 20.9.2020
Mistrovský dům soukeníků v roce 1870 a Budvarka 20.9.2020
Kavárna Radio  Interiér typické liberecké kavárny umístěné v bývalém mistrovském domě
Kavárna Radio Interiér typické liberecké kavárny umístěné v bývalém mistrovském domě
Hospoda na Sokoláku (archiv Jiří Jan Kolner)
Hospoda na Sokoláku (archiv Jiří Jan Kolner)
současná podoba - restaurace Budvarka
současná podoba - restaurace Budvarka
současná podoba - restaurace Budvarka
současná podoba - restaurace Budvarka

Přestavba mistrovského domu soukeníků

(1870, konec 19.století)

Albrecht z Valdštejna nechal roku 1632 soukenickému cechu postavit rozložitý hrázděný patrový dům s loubím. Ten byl koncem 18.století přestavěn na zděný, loubí zrušeno a štíty dostaly barokní tvar. Zůstal tak až do roku 1870, kdy uvolnil místo novému objektu. Novorenesanční budovu podle projektu vídeňského architekta Antona Streita dokončil Gustav Sachers roku 1871. V přízemí se nacházela kavárna U korunního prince Rudolfa, přejmenovaná za první republiky na Radio. Nad ní byly obchodní a spolkové místnosti. Zkosené nároží ukončuje ve střeše profilovaný štít se znakem soukenického cechu na čtyři pole. V levém horním znázorňuje ruka s mečem mocenské postavení společenstva podobně jako lev se štítem v horním pravém poli. V dolní části jsou nalevo umístěny nůžky se soukenickou střelou, vpravo pak mykací kartáč a vochlice - symboly jednotlivých druhů výroby. V letech 1924 - 1936 sídlila v budově Národní knihovna sudetských Němců. Po osvobození tu působil Svaz české mládeže a v padesátých letech převzalo v duchu tradice bývalý soukenický dům ředitelství podniku Textil. Z kavárny se stala závodní jídelna, později byl vstup na nároží zazděn a přízemí se změnilo v kanceláře. Od prosince 1992 zde působila Všeobecná zdravotní pojišťovna, od července 1996 INGEO.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

V současné době (2020) je zde Original restaurace Budvarka s kapacitou 200 míst s Interiérem v unikátních klasicistních prostorách domu z přelomu 19. a 20. století, kde restaurační provoz navazuje na tradici vyhlášené prvorepublikové kavárny RÁDIO.

restaurace Budvarka
restaurace Budvarka

Restaurace Budvarka Liberec

spadá do první vlny otevřených franchisových restaurací Budějovického Budvaru ve zbrusu novém konceptu, který byl IO Studiem navržen koncem roku 2015. Koncept bude v následujících pěti letech aplikován po celé ČR, v případě Liberce se jedná o již pátou restauraci v pořadí. V září roku 2018 byla otevřena zatím poslední šestá restaurace ve Zlíně.

Libercká Budvarka byla od začátku výmečná z důvodu značné půdorysné výměry a velkorysosti historického prostoru. V posledních letech prostor sloužil jako herna, avšak v době první republiky se jednalo o místo, kde byla provozována slavná Liberecká kavárna Rádio. Tuto skutečnost jsme se snažili do návrhu interiéru zapracovat a navodit tak částečně historický duch kavárny, a tím opětovně obnovit a navázat na zašlou slávu a noblesu tohoto zapomenutého místa.
Úkolem bylo vytvořit univerzální moderní řetězec restaurací se silnou firemní přítomností značky Budweiser Budvar. Prostor s lidským rozměrem, kde se člověk cítí příjemně a uvolněně. Optimismus a humorné ztvárnění interiéru se stalo základní složkou navrženého konceptu. Originální interiér je navržen v duchu výrazného odklonu od konkurenčních řetězců a nabízí zákazníkovi vyspělý servis jak v oblasti gastronomie, tak i architektonický a designový zážitek.
V navrženém řešení stylizujeme notoricky známé prostředí českých pivnic v jeho syrovosti a lidovosti. S nadsázkou ho převádíme z všední obyčejnosti do harmonicky vybroušeného konceptu. Z všednosti vytváříme krásu a prémiovost. Nebáli jsme se použít pivní tácky, přepravky, pivní sud, třetinkovou sklenici, láhev či pivní zátky a převedli jsme je do stylizovaných architektonických detailů či grafických piktogramů. Ty svojí jednoduchostí a čitelností vytváří nezaměnitelné a zapamatovatelné ikony, a přinášejí do interiéru oprimistickou a vtipnou nápadu.
Součástí úkolu bylo vytvořit flexibilní interiér pracující s modularitou navrženého nábytku tak, aby bylo možno interiér aplikovat v různých typech prostorů od historických po moderní. Ze strany investora byl kladen velký důraz na unifikovanost a jednoduchost montáže navrženého mobiliáře s ohledem na časovou omezenost aplikace interiéru. Proto navržený koncept pracuje s 12ti stěžejními prvky, které tvoří základní pilíř konceptu.
Jedná se o kónické polosloupy připomínají třetinkovou sklenici s přetékající pivní pěnou, výčep inspirovaný typickým černým budvarským sudem, výplně stěn obložené pivními tácky skládanými do geometrické kompozice, kožené opěráky lavic šité ve tvaru pivních lahví a centrální osvětlení inspirované pivními přepravkami.
Dále to jsou nástěné grafiky v pěti různých variacích. Stylizací motivů víčka, přepravky, láhve, sklenice či potrubí výrobní technologie a pomocí hravých kompozic jsme vnesli do interiéru další humorný a silný prvek. Výsledná podoba grafik je navíc emocionálně podtržena tím, že jsou tištěny na exkluzivní materiál a stěny interiéru jsou tak obloženy nerezem, mědí či mosazí. Ty vznikly ve spolupráci s výtvarníkem Janem Padyšákem.
Dalším ikonickým prvkem interiéru je dlažba skládaná jako mozaika do tvaru pivních přepravek ze tří barevných odstínů keramiky. Navazuje tak na grafiku stěn.
Ve velké míře dále využíváme motiv loga skládaného z jednotlivých písmenek frézovaných z masivního dubu. V interiéru jsou často používané na drobných detailech nábytku. Motiv písmenek rovněž typografickým způsobem využíváme na atypicky navržených svítidlech.
Atypicky navržené prvky jsou doplněny dřevěnými židlemi TON, které jsou jediným konfekčně dodávaným prvkem interiéru.
Barevné řešení interiéru vychází z přirozené barevnosti použitých materiálů. Další barvy jsou pak komponovány v monochromatické paletě tak, aby byl interiér sladěn v jedné barevné škále. Volně stojící mobiliář je proveden v přírodním světlém dubu. Dubové obklady stěn jsou tónované do šedého odstínu. Černě zbarvené zámečnické prvky kontrastují s měděnými narůžovělými detaily, které suplují firemní červenou barvu. Čalouněné prvky jsou provedeny z brašnářské kůže. Interiér je ve vybraných místech barevně rozveselen graficky ztvárněnými motivy stěn.
Součástí konceptu jsou i individuálně navržené jídelní lístky, pivní tácky, porcelánové soudky na příbory, porcelánové mističky na podtácky, přepravky na dochucovadla a kompetní venkovní vizibilita restaurace. 

(zdroj restaurace Budvarka)

Hostinec Zur Germania

Starobylý ráz si zachovávaly hospody v ulici Na Ladech. Příkladem byla od poloviny 19. století v prvním domě zleva "Zur Germania" (čp. 205-II).

zdroj: Jiří Bock - Liberecké hospody do konce c.k. monarchie, 2022

Na Ladech (foto M.Gergelčík)
Na Ladech (foto M.Gergelčík)
Na Ladech v roce 1932 a 2022 (M.Gergelčík)
Na Ladech v roce 1932 a 2022 (M.Gergelčík)
Ladná Lada s hostincem Zur Germania  (archiv Jaroslav Zeman)
Ladná Lada s hostincem Zur Germania (archiv Jaroslav Zeman)
Chrastavská ulice s hostincem „Stadt Salzburg“ (archiv M.Gergelčík)
Chrastavská ulice s hostincem „Stadt Salzburg“ (archiv M.Gergelčík)

Chrastavská ulice s hostincem "Stadt Salzburg"

Hostinec  musel po roce 1945 ustoupit rozšíření silnice

Chrasdtavská (M.Gergelčík)
Chrasdtavská (M.Gergelčík)