Hospody na Sokolovském náměstí a jeho okolí
U Zlatého orla a "Jednotěnka"
Dům u Zlatého Orla
(kolem roku 1900)
Na konci 18.století byl klasicistně přestavěn dům čp. 294-II na
Sokolovském náměstí. Čepovalo se zde plzeňské pivo a scházíval se spolek
německých cyklistů. Na rohu vidíme viset jednu z prvních "dopravních
značek", tabuli s textem: Vjezd pod pokutou zakázán, městská rada. Roku
1960 začala přestavba na dům umělců. Vnitřek a zadní části byly
vybourány, ale osamocené průčelí neodolalo náporu vichřice, zřítilo se a
už nebylo obnoveno. Na jeho místě vznikla terasa sousední jídelny
Jednoty. (zdroj Kniha o Liberci)
Hostinec U červeného orla (Zum rothen Adler)
(Sokolovské náměstí čp. 278)
V roce 1632 musely být zájezdní hostince označeny vývěsními štíty s barevným vyobrazením názvů. Ke dvěma stálým hostincům v místech dnešní radnice v budoucím čp. 183-I "Zum Guldenen Greifen" (po roce 1834 zvaném "Zum goldenen Krone") (U Zlaté koruny) a v čp. 178-I "Zum guldenen Löwen" (dům U Zlatého lva, přejmenovaný později na Obecní dům) přibyl v Novém městě hostinec "Zum rothen Adler" (U Červeného orla) (čp. 278-I) stojící na rohu ulice U Křížového
kostela, který má pestrou minulost.
I Tento dům byl vybaven právem šenku, podávání jídla a poskytování noclehu. Během třicetileté války v nich byli na náklady města od roku 1634 ubytovávání a hoštění švédští i císařští důstojníci, jak to dokládají četné zmínky o účtech předkládaných hostinskými městu k proplacení.
Původně dřevěný dům (1633) byl přestavěn na počátku 19. století. Podle záznamů fungovala jako hospoda do roku 1857, v letech 1862 - 1869 jako restaurace a kavárna.
V zadní části domu směrem ke Křížovému kostelu fungovala v letech 1907 - 1908 restaurace "Zur Stadt Görlitz ".
Roku 1869 si zde Theodor Cloin otevřel první ze svých
proslulých libereckých kaváren s kulečníkem. O Velikonocích 1877 byla v
patře otevřena nová expozice muzea,
které zde sídlilo čtyři roky. Později byl dům zvýšen nástavbou patra
a podkroví (1904), ale poslední podobu získal až koncem třicátých let se sousedním domem čp. 277-I, kde sídlila oděvní firma Gärtner od roku 1889.
Po roce 1945 se tato firma dostala pod národní správu, později ji převzal komunální podnik a od něj Textilkombinát se zakázkovým krejčovstvím i v sousedním domě 278 - I. Po roce 1989 se stal dílnami odborného učiliště, od roku 1994 Integrované střední školy gastronomie a služeb, kde se žáci učili pánskými a dánskými krejčími a prodávali zde své výrobky.
V padesátých letech byl v domě proražen průchod pro pěší, zvaný "Myší díra" . Večer 6.1.1995 dům vyhořel a v červenci byl částečně rozebrán.
"Zbytečná demolice nárožního domu čp. 278-I v roce 2006 (byla) odůvodněná špatnou statikou objektu a snahou o zlepšení průjezdnosti ulice U Křížového kostela." K rozšíření vozovky však nedošlo kvůli stabilitě sklepů v podzemí . Potkal ho tak podobný osud jako hotel v Sokolské ulici
zdroj: J.Bock - Liberecké hospody do konce c.k. monarchie , 2022,
R.Karpaš - Kniha o Liberci 1996,
https://prazdnedomy.cz/
Šavlovna
Klingerův dům na Malém náměstí v roce 1908
Východní straně Malého náměstí vévodí Klingerův dům čp. 323-II, Nazvaný tak podle majitele, který jej nechal roku 1871 přestavět do novorenesanční podoby. Zároveň byl jako první vzadu napojen na dům čp, 293-II, obrácený průčelím do Sokolovského náměstí, jenž při tom získal též novorenesanční fasádu.
Přízemí a suterén Klingerova domu byly roku 1967 upraveny na pivnici a vinárnu Šavlovna. Protější nárožní dům (čp. 278-I), v němž byl v padesátých letech proražen průchod pro pěší, večer 6.1.1995 vyhořel a v červenci byl rozebrán. Tím se obnovily úvahy o rozšíření mimořádně frekventované ulice U Křížového kostela.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Jestlipak si ještě někdo z vás vzpomene na "omluvenky" ze Šavlovny?
Malé náměstí v 2.polovině 19.století.
Malý rynk, sloužící především jako tržiště, byl vydlážděn spolu s Valdštejnskou a Chrastavskou ulicí. Tehdy ho na severní straně mezi kostelem sv. Kříže a Větrnou uličkou uzavřela budova špitálu (čp. 279 - I, 1835). Několik pozdějších úprav však setřelo její klasicistní vzhled. V roce 1940 byla přeměněna na obytný dům a od roku 1960 slouží jako arciděkanství katolické církve. Sídlí v ní také liberecký vikariát. Z jejich oken byl pořízen snímek jižní strany náměstí, kterou uzavíral dům čp. 195 - II, umístěný na souběhu ulic U Lomu a Na Ladech, odstraněný nerozvážně v roce 1980. Původní velikost i klasicistní tvar si dodnes zachoval vpravo zachycený nárožní domek s mansardovou střechou (čp. 291 - II). V domě vedle něj bývala hospoda U Zlatého kříže.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
U Zlatého beránka Sokolovské náměstí čp. 305/ II
Restaurace U ZLATÉHO BERÁNKA v Liberci má 200 letou tradici ( zakl.Johan Lamel -1855), jako zájezdní hostinec byl první v centru města. Nyní od nového roku 2007 zde vznikla klubová scéna, zaměřená především na jazz a blues hudbu, ale nejsou vyjímkou i rockové, etnické a jiné druhy žánrů. Tímto dalším projektem se stává Beránek příjemnou oázou, kde se výborně vaří a hraje muzika s výběrem pro všechny generace.
Liberecké bistro je zhmotněním snu mladého muže plného energie a nadšení. Lukáš Havlas poprvé ochutnal poké poprvé v roce 2017 při cestách Spojenými státy americkými, kde začínalo nabírat na popularitě už v roce 2012, především na pobřeží Kalifornie. Tehdy pracoval jako obchodní zástupce a miloval exotické jídlo a dobře ochucené saláty a při cestách Amerikou si samozřejmě nenechal ujít zdejší multikulturní gastronomii.
"Ochutnával jsem poké na západním i východním prostředí a samozřejmě i na Havajských ostrovech, kde je ale trochu jiné a u nás ani není možné ho ochutnat, kvůli nedostupné kvalitě surovin," popisuje Lukáš Havlas a podotýká, že výraz poké znamená v havajštině krájet.
Nadšení bylo velké, a tak se zhruba dva roky po návratu rozhodl, že by bistro poké otevřel v Liberci, kde nic podobného tehdy vůbec nebylo a pár jich existovalo v Praze. Navíc jej nadchl americký trend, kde podobná bistra začala vytlačovat nezdravé fast foody. Učit se začal sám doma, kde zkoušel různé verze pokrmu, různé varianty, testoval, co je dobré a co méně. Nakonec zvítězila kalifornská verze poké, kterou v bistru Kauai poke dostanete v mnoha variantách.
"U nás je úplně nejtěžší sehnat suroviny, které musí být stoprocentně čerstvé. Například avokádo je k dostání ve více obchodech najednou, ale jen některé je použitelné a zralé, jiné je třeba nahořklé. A tak každý den jezdíme nakupovat až do čtyř různých prodejen, abychom si vybrali opravdu to nejlepší," vysvětluje Lukáš Havlas.
Tři měsíce testovali,
jaké suroviny a kde pořídí, jak s nimi pracovat až vytvořili 4 základní
misky a dnes už mají patnáct variant, které různě proměňují.
Zdroj: https://liberecka.drbna.cz/zpravy/spolecnost/35630-bistro-kauai-poke-je-ostrovem-plnym-chuti-a-vuni-v-meste-na-severu.html?utm_source=copy
Kauai poke
Sokolovské nám. 258/20
Kauai je čtvrtým největším z Havajských ostrovů. Ostrov rozmanitých pestrobarevných květů nadchl především věhlasné filmaře a jeho krásy si tak můžete vychutnat ve filmech Jurský park, Avatar, Dobyvatelé ztracené archy nebo Piráti z Karibiku.
Pokrm hýřící barvami o pestré paletě chutí, který si podmanil chuťové pohárky havajských surfařů – takové je Poké, miska plná výživných surovin, která v sobě skrývá od všeho trochu. Základem každé misky je dno vystlané sushi rýží, hlavní surovinou je pak syrová marinovaná ryba v doprovodu bohatého výběru zeleniny, ovoce, bylinek, semínek, oříšků a dalších, vždy čerstvých surovin. Výsledek? Gastronomické ztělesnění havajské barevnosti, po kterém se rozplynou i ti nejmlsnější.
Námi nabízené Poke pochází ze slunného kalifornského pobřeží, kde tento pokrm začal nabírat na popularitě až rokem 2012. Proslulá a moderní Kalifornie darovala tradičnímu havajskému pokrmu nespočet variací, které se liší jak výběrem jednotlivých surovin, tak způsobem přípravy. My se jimi během cestování Spojenými státy nechali inspirovat, abyste si toto zdravé, lehké a nápadité jídlo mohli vychutnat v jeho tradičních i nepříliš obvyklých formách.
"Je to příští generace sushi," říká šéfkuchař Dakota Weiss ze Sweetfin Poké v L.A., "ale snadnější k jídlu."
Poké připravují v bistru přímo před zraky návštěvníků, vlastními silami si chystají i svoje omáčky. Vždycky zde máte jistotu čerstvého jídla, které se nikde dlouho neuchovávalo v lednici nebo ve skladech. Čerstvost je totiž pro poké nejdůležitější. V Kauai poke si připravují i čerstvé ovocné šťávy, domácí sirupy z vyvařeného ovoce, míchané alkoholické či nealkoholické nápoje, saláty nebo domácí poctivé polévky. Od dubna můžete do Kauai poke přijít i na snídani. Těšit se můžete na obložené chleby, sladké acai (ovoce z jižní Ameriky připomínající borůvky) bowle, kde budou používat acai jako základ, k tomu ovoce, různé posypky, pražené oříšky či čokoládu. Budou ale připravovat například bagely s trhaným masem či šunkou, křupavé bagety, a hlavně čerstvé ovocné šťávy.
Pochutnat si zákazníci mohou v Kauai poke samozřejmě i na kvalitní kávě, kterou zde dováží z rodinné firmy Bohemian Coffe House z Českého Švýcarska. Kauai poke je ideální pro sportovce, zaměstnané lidi, kteří hodiny prosedí v kancelářích i třeba pro studenty, jednoduše pro každého, kdo má rád čerstvost a nechce, aby byl po jídle ospalý a nemohl se pohnout, ale naopak nabitý energií a vitamíny. Pokud milujete sushi, ale vadí vám řasa, která je okolo, pak rozhodně ochutnejte poké. Někdy se mu také říká rozložené sushi.
Na svůj bowl si můžete přijít přímo do Kauai poke anebo si ho nechat
přivést domů. Čerstvý, a právě udělaný bowl vám dopraví společnost Wolt,
stačí si jen vybrat a objednat a za pár minut si můžete pochutnat
v pohodlí domova.
Zdroj: https://liberecka.drbna.cz/zpravy/spolecnost/35630-bistro-kauai-poke-je-ostrovem-plnym-chuti-a-vuni-v-meste-na-severu.html?utm_source=copy
Hostinec Zur Stadt Petersburg (čp. 265-I)
(Větrná ulička) poskytoval i ubytování
Restaurace Budvarka
Přestavba mistrovského domu soukeníků
(1870, konec 19.století)
Albrecht z Valdštejna nechal roku 1632 soukenickému cechu postavit rozložitý hrázděný patrový dům s loubím. Ten byl koncem 18.století přestavěn na zděný, loubí zrušeno a štíty dostaly barokní tvar. Zůstal tak až do roku 1870, kdy uvolnil místo novému objektu. Novorenesanční budovu podle projektu vídeňského architekta Antona Streita dokončil Gustav Sachers roku 1871. V přízemí se nacházela kavárna U korunního prince Rudolfa, přejmenovaná za první republiky na Radio. Nad ní byly obchodní a spolkové místnosti. Zkosené nároží ukončuje ve střeše profilovaný štít se znakem soukenického cechu na čtyři pole. V levém horním znázorňuje ruka s mečem mocenské postavení společenstva podobně jako lev se štítem v horním pravém poli. V dolní části jsou nalevo umístěny nůžky se soukenickou střelou, vpravo pak mykací kartáč a vochlice - symboly jednotlivých druhů výroby. V letech 1924 - 1936 sídlila v budově Národní knihovna sudetských Němců. Po osvobození tu působil Svaz české mládeže a v padesátých letech převzalo v duchu tradice bývalý soukenický dům ředitelství podniku Textil. Z kavárny se stala závodní jídelna, později byl vstup na nároží zazděn a přízemí se změnilo v kanceláře. Od prosince 1992 zde působila Všeobecná zdravotní pojišťovna, od července 1996 INGEO.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
V současné době (2020) je zde Original restaurace Budvarka s kapacitou 200 míst s Interiérem v unikátních klasicistních prostorách domu z přelomu 19. a 20. století, kde restaurační provoz navazuje na tradici vyhlášené prvorepublikové kavárny RÁDIO.
Restaurace Budvarka Liberec
spadá do první vlny otevřených franchisových restaurací Budějovického Budvaru ve zbrusu novém konceptu, který byl IO Studiem navržen koncem roku 2015. Koncept bude v následujících pěti letech aplikován po celé ČR, v případě Liberce se jedná o již pátou restauraci v pořadí. V září roku 2018 byla otevřena zatím poslední šestá restaurace ve Zlíně.
Liberecká Budvarka byla od začátku výmečná z důvodu značné půdorysné výměry a velkorysosti historického prostoru. V posledních letech prostor sloužil jako herna, avšak v době první republiky se jednalo o místo, kde byla provozována slavná Liberecká kavárna Rádio. Tuto skutečnost jsme se snažili do návrhu interiéru zapracovat a navodit tak částečně historický duch kavárny, a tím opětovně obnovit a navázat na zašlou slávu a noblesu tohoto zapomenutého místa.
Úkolem bylo
vytvořit univerzální moderní řetězec restaurací se silnou firemní
přítomností značky Budweiser Budvar. Prostor s lidským rozměrem, kde se
člověk cítí příjemně a uvolněně. Optimismus a humorné ztvárnění
interiéru se stalo základní složkou navrženého konceptu. Originální
interiér je navržen v duchu výrazného odklonu od konkurenčních řetězců a
nabízí zákazníkovi vyspělý servis jak v oblasti
gastronomie, tak i architektonický a designový zážitek.
V navrženém
řešení stylizujeme notoricky známé prostředí českých pivnic v jeho
syrovosti a lidovosti. S nadsázkou ho převádíme z všední obyčejnosti do
harmonicky vybroušeného konceptu. Z všednosti vytváříme krásu a
prémiovost. Nebáli jsme se použít pivní tácky, přepravky, pivní sud,
třetinkovou sklenici, láhev či pivní zátky a převedli jsme je do
stylizovaných architektonických detailů či grafických piktogramů. Ty
svojí jednoduchostí a čitelností vytváří nezaměnitelné a zapamatovatelné
ikony, a přinášejí do interiéru oprimistickou a vtipnou nápadu.
Součástí
úkolu bylo vytvořit flexibilní interiér pracující s modularitou
navrženého nábytku tak, aby bylo možno interiér aplikovat v různých
typech prostorů od historických po moderní. Ze strany investora byl
kladen velký důraz na unifikovanost a jednoduchost montáže navrženého
mobiliáře s ohledem na časovou omezenost aplikace interiéru. Proto
navržený koncept pracuje s 12ti stěžejními prvky, které tvoří základní
pilíř konceptu.
Jedná se o kónické polosloupy připomínají třetinkovou
sklenici s přetékající pivní pěnou, výčep inspirovaný typickým černým
budvarským sudem, výplně stěn obložené pivními tácky skládanými do
geometrické kompozice, kožené opěráky lavic šité ve tvaru pivních lahví
a centrální osvětlení inspirované pivními přepravkami.
Dále to jsou
nástěné grafiky v pěti různých variacích. Stylizací motivů víčka,
přepravky, láhve, sklenice či potrubí výrobní technologie a pomocí
hravých kompozic jsme vnesli do interiéru další humorný a silný prvek.
Výsledná podoba grafik je navíc emocionálně podtržena tím, že jsou
tištěny na exkluzivní materiál a stěny interiéru jsou tak obloženy
nerezem, mědí či mosazí. Ty vznikly ve spolupráci s výtvarníkem Janem
Padyšákem.
Dalším ikonickým prvkem interiéru je dlažba skládaná jako
mozaika do tvaru pivních přepravek ze tří barevných odstínů keramiky.
Navazuje tak na grafiku stěn.
Ve velké míře dále využíváme motiv loga
skládaného z jednotlivých písmenek frézovaných z masivního dubu.
V interiéru jsou často používané na drobných detailech nábytku. Motiv
písmenek rovněž typografickým způsobem využíváme na atypicky navržených
svítidlech.
Atypicky navržené prvky jsou doplněny dřevěnými židlemi TON, které jsou jediným konfekčně dodávaným prvkem interiéru.
Barevné řešení interiéru vychází z přirozené barevnosti použitých materiálů. Další barvy jsou pak komponovány v monochromatické paletě tak, aby byl interiér sladěn v jedné barevné škále. Volně stojící mobiliář je proveden v přírodním světlém dubu. Dubové obklady stěn jsou tónované do šedého odstínu. Černě zbarvené zámečnické prvky kontrastují s měděnými narůžovělými detaily, které suplují firemní červenou barvu. Čalouněné prvky jsou provedeny z brašnářské kůže. Interiér je ve vybraných místech barevně rozveselen graficky ztvárněnými motivy stěn.
Součástí konceptu jsou i individuálně navržené jídelní lístky, pivní tácky, porcelánové soudky na příbory, porcelánové mističky na podtácky, přepravky na dochucovadla a kompetní venkovní vizibilita restaurace.
(zdroj restaurace Budvarka)
Na Svahu
Film Houpačka (1990)
Hostinec Zur Germania
Starobylý ráz si zachovávaly hospody v ulici Na Ladech. Příkladem byla od poloviny 19. století v prvním domě zleva "Zur Germania" (čp. 205-II).
zdroj: Jiří Bock - Liberecké hospody do konce c.k. monarchie, 2022
Studničná ulice
Rock Club OPERA
Provoz hospody s nabídkou studené kuchyně, nealkoholických nápojů a piva Bernard, Pilsner Urquell a Svijany. Možnost pořádání rodinných oslav či firemních večírků. K dispozici je venkovní posezení.
Penzion U Soudu
- Nabízíme ubytování ve dvoulůžkových a třílůžkových pokojích a apartmánech pro 4 až 5 osob. K dispozici vlastní koupelna s WC a sprchový kout, TV, SAT.
- Celý areál je bezpečně oplocen, včetně parkoviště. U penzionu je zahrada s letní terasou a zahradním grilem.
- Check in 14.00 – 17.00 hod. jinak po tel. dohodě. Check out do 10.00 hod.
- Závazné objednávky ubytování přijímáme telefonicky od 14.00 – 20.00 hod.
- Informace o volných termínech jednotlivých pokojů a apartmánů včetně cen najdete v sekci " REZERVACE ", rezervaci můžete provézt okamžitě on-line.
Domy v Železné ulici (srpen 1864, 1908)
Dům (čp.250 - I) byl
postaven roku 1524 na části zahrady zrušené staré městské školy
Přestože vznikl později, podařilo se majiteli Jakobu Hoffnannovi získat
vářečné právo. Na jedné z nejstarších fotografií Liberce je zachycen už
po klasicistní přestavbě počátkem 19.století se slavnostní výzdobou při
příležitosti velkých pěveckých slavností .Dne 15.října 1872 vyhořel a
místo něj vznikl čtyřpodlažní objekt, navazující výškou na sousední budovu, postavenou na místě bývalé školy, u níž vidíme boční stěnu.
Na druhém snímku je právovárečný dům čp. 248 - I, o němž je první
záznam z roku 1564, kdy ho koupil jakýsi Mestek Bunger. Štítovou
orientaci si zachoval i po přestavbě koncem 18.století, kdy byl jeho
majitel Johann Friedrich Trenkler, toho času starosta. Další vlastníci,
manželé Handschekovi, si zde otevřeli počátkem 19.století hostinec U
Bažanta. Podnik zrekonstruovaly v sedmdesátých letech 20.století
Restaurace a jídelny Liberec pod pozměněným názvem U Zlatého bažanta.
(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
ZALOŽENO 2016
Kdo jsme a proč to děláme? //
Jsme Sociální podnik TULIPAN, který byl založen v roce 2016.
Soustavnou činností se snažíme ulehčit život osobám, jejichž celoživotními souputnicemi jsou tělesné či duševní obtíže.
Naší základní myšlenkou je poskytnout handicapovaným spoluobčanům práci. Jsme totiž přesvědčeni o tom, že práce vnáší do života řád, stabilitu a finanční jistotu.
Děkujeme Vám za to, že návštěvou našeho chráněného bistra dáváte práci našim zaměstnancům. Ti by totiž bez Vás, našich milých hostů, hledali svoje místo na pracovním trhu jen s velkými obtížemi.
Chrastavská ulice s hostincem "Stadt Salzburg"
Hostinec musel po roce 1945 ustoupit rozšíření silnice