Hostina obrů

11.02.2020
foto André P. Schwarzkopf Profoa
foto André P. Schwarzkopf Profoa

Bizarní autobusová zastávka v Liberci, severní Čechy.

Liberec má od roku 2005 unikátní památku – autobusovou zastávku navrženou kontroverzním českým umělcem Davidem Černým. Pokud jste byli v Praze, možná poznáte jeho dílo, třeba otáčivého šéfa Franze Kafky nebo nedávno motýla spitfire na obchodním domě Máj..

U nás v Liberci se jeho tvorba jmenuje Hostina obrů (Hostina obrů) a je to cokoliv, jen ne obyčejné. Socha se svou značnou zelenou patinou ze stařeného bronzu mísí symboly minulosti i současnosti Libereckého kraje. Odráží české, německé a židovské dědictví oblasti, přičemž různé objekty zachycují kousky její historie. Tmavý obdélníkový chodník rámuje instalaci na chodníku..

Srdcem je velký bronzový stůl, vymodelovaný podle dřevěných stolů, které byly běžné v Liberci 19. století. Pod ním sedí pět židlí, inspirovaných také historickým nábytkem. Nedaleko dodává nečekaný nádech obří bronzový odpadkový koš ve tvaru otevřené plechovky se stopami po otvíráku na konzervy. Vedle toho tác libereckých klobás, také nadrozměrných a odlitých bronzových, vyřezávaných z kamenné zdi..

Na druhé straně židlí spočívá dekorativní bronzový harmonogram na žulových kamenech, jeho design napodobuje větve stromu – kývnutí na lovecké tradice regionu. Samotná tabulka, zalepená strukturovaným ubrusem symbolizujícím liberecký textilní průmysl, drží poškozenou židovskou menoru. Toto slavnostní dílo připomíná pronásledování židovské obce a vypálení staré liberecké synagogy 11. listopadu 1938. synagoga kdysi stála u nedaleké autobusové zastávky..

Historické propojení prohlubují další předměty na stole: pivní půllitr, stará láhev od piva s porcelánovou zátkou označenou německým nápisem z Frýdlantského zámeckého pivovaru a výrazný střed – hlava s brýlemi, servírovaná na tácu s vidličkou a nožem Velká bronzová moucha se plazí po noži, zatímco další mouchy – každá má helmu Wehrmachtu – přistávají na masožravé rostlině a ubrus teče z okraje stolu..

Skleněná váza představuje sklářskou tradici regionu, zatímco podivná muchomůrka uvnitř ní vzdává hold slavné sbírce masožravých rostlin Liberec. Nedaleko rozptýlené jsou další pozůstatky minulosti: krabice na cigaret a klasický německý pivní stein s víčkem..Tato socha provokující k zamyšlení vpletla historii, paměť a symboliku do jediné silné instalace. Pokud se ocitnete v Liberci, určitě se podívejte na tuto bizarní zastávku!

autor článku Petra Kupská

Hostina obrů je mediální označení pro umělecké dílo Zastávka sochaře Davida Černého na liberecké autobusové zastávce Sokolská u zdi. Nachází se v centru Liberce mezi Divadlem F. X. Šaldy a Krajskou vědeckou knihovnou v Liberci. Zastávka je na velmi frekventované silnici v průběžném jízdním pruhu v mírném svahu, kdy silnice odbočující vpravo ze Sokolské ulice stoupá na křižovatku za mostem mezi ulicí z náměstí Dr. Edvarda Beneše a Rumjancevovou ulicí.

David Černý o svém díle řekl: "Cílem stolu v nadživotní velikosti je křižovatku zpomalit, proměnit ho v místo zasutých vzpomínek. Zátiší na desce stolu připomíná přerušenou hostinu, od které musela jakási rodina bronzových obrů náhle odejít. Pro nás, rasu malých a uspěchaných lidí, zbylo jen místo pod stolem, v prostoru tajných her, o kterých ti ostatní neměli ani ponětí... Je to místo nejen k zastavení autobusu, ale i zastavení lidí a přemýšlení," dodal autor. Po slavnostním odhalení plastiky o ní novináři psali jako o Hostině obrů, což kritizoval David Černý jako "zavádějící název". "Není to žádná hostina, je to prostě zastávka - autobusová i časová. Jsou na ní předměty, které vnímám jako atributy Liberce," řekl. Zastávka má podle něj rušné místo v centru města zpomalit, je i místem zasutých vzpomínek.

Plastika s typickým zeleným povrchem patinovaného bronzu odkazuje na symboly z minulosti a současnosti Libereckého kraje. Předměty připomínají česko-německo-židovskou minulost Liberecka. Prostor díla je na chodníku orámován tmavší dlažbou do tvaru obdélníku.

Základ uměleckého díla tvoří velký bronzový stůl připomínající typické dřevěné stoly oblíbené na Liberecku v 19. století. Historický nábytek inspiroval i pět židlí pod stolem. Kousek od stolu je koš na odpadky ve tvaru obří konzervy s pootevřeným víčkem, které nese typické stopy otvíráku. Vedle koše vystupuje z kamenné zdi část papírového tácku s libereckými párky, opět z bronzu a ve velkém provedení. Na druhé straně od židlí je na žulových kamenech jízdní řád v ozdobném bronzovém rámečku, který připomíná čtyři větve stromu s ozdobou nahoře a odkazuje na tradiční myslivost v kraji. V březnu 2019 jezdily ze Zastávky u zdi autobusy č. 14, 18, 25 a 34 mířící do Ruprechtic, Růžodolu, průmyslové zóny Jih a do Bedřichova. Na prostřeném stolu s ubrusem (tradice textilního průmyslu) se nachází povalený poškozený židovský svícen menora, který připomíná pronásledování židovského obyvatelstva a vypálení staré synagogy 11. listopadu 1938. Stará synagoga stála nedaleko od Zastávky u zdi. V současné době na místě Staré synagogy stojí Nová synagoga (Stavba smíření).

Na stole stojí dále pivní půllitr, historická lahev od piva s porcelánovou zátkou, na které uvádí německý nápis, že pochází z frýdlantského zámeckého pivovaru. Uprostřed stolu je na podnosu hlava s brýlemi, do které jsou zapíchnuté vidlička a nůž. Po noži leze velká bronzová moucha. Další mouchy sedí na masožravé rostlině a přední straně ubrusu, který splývá ze stolu. Mouchy mají na hlavě přilby vojáků wehrmachtu.

Na celém uměleckém díle je právě uříznutá hlava tím, co vzbuzuje největší nevoli a dohady. Marek Řeháček uvádí ve své knize Liberecké zajímavosti, kniha první, že David Černý připsal na prezentaci projektu, že se jedná o "mouchu na noži v Konrádově hlavě", což Liberečanům připomíná Konrada Henleina, který se narodil v blízkých Vratislavicích nad Nisou.

Na tradici sklářského průmyslu odkazuje skleněná váza a chloubu liberecké botanické zahrady - unikátní sbírku masožravých rostlin - zastupuje mucholapka podivná, která je do vázy zasazena. Kousek od ní je krabička od cigaret a historický německý pivní džbán kriegel s uchem a cínovým víčkem.

(zdroj: Wikipedia)

Marek Řeháček v knize Liberecké zajímavosti, kniha první cituje z webové prezentace Davida Černého k jeho dílu: "Rušná křižovatka zaříznutá do okolního členitého terénu. Auta a lidé tu jen projíždějí nebo procházejí, zastávka autobusu tu má tak málo místa, že ji není skoro vidět. Není to příjemné místo na čekání, každý chce co nejrychleji nastoupit a jet. Snad každý si z raného dětství pamatuje na okamžik, kdy se octl pod jídelním stolem. V přítmí mezi čtyřma nohama jsme se najednou ocitli v novém, nikým nenavštěvovaném světě, který byl bezpečný, intimní, oddělený od ostatního prostoru pokoje. Zvuky tu byly tlumeny splývajícím ubrusem, kdosi neznámý na spodní stranu desky načmáral tajemná znamení a zanechal zatvrdlé žvýkačky. Čekající cestující jsou zataženi do hry na Alenku v říši divů, okolo projíždějící v autech znejistí a kontrolují, nesedí-li ve šlapacím autíčku.

foto Radka Lankašová
foto Radka Lankašová

Zastávka Sokolská u zdi se loučí. Získá nové jméno a dvě bronzové mouchy

Už jen do konce roku budou cestující městské hromadné dopravy vystupovat na liberecké zastávce Sokolská u zdi. Liberecká městská rada schválila její přejmenování a od ledna příštího roku ponese jméno Hostina obrů.

Před dvaceti lety se uskutečnila v Sokolské ulici instalace bronzové Zastávky Davida Černého, která vešla do povědomí široké veřejnosti jako Hostina obrů. Při příležitosti výročí získalo město souhlas Davida Černého i k jejímu přejmenování. Zároveň se na říjen a listopad letošního roku chystá umělecký happening, právě také za účasti Davida Černého.

Zastávku s jeho souhlasem doplní dvě nové bronzové mouchy, které se objeví z přední strany kostkovaného ubrusu. "Mám pocit, že to naprosto unikátní výtvarné dílo skoro bez zájmu míjíme, a to mi přijde škoda. A proto jsme se rozhodli jej trochu nasvítit nejen happeningem, ale i přejmenováním zastávky," řekl náměstek primátora pro kulturu, školství a cestovní ruch Ivan Langr.Autobusová zastávka doposud nebyla přejmenována, protože sám autor s významovým posunem nesouhlasil, své dílo vždycky označoval jen jako Zastávku. Mezitím se ale z originálního výtvarného kusu stal turisty a fotografy mezinárodně vyhledávaný artefakt, který má také svou turistickou vizitku."Hostina obrů obsahuje umělecké odkazy na libereckou minulost a má evokovat česko-německo-židovský i obecný kontext města. Například povalený sedmiramenný svícen, stylizovaná hlava Konráda Henleina se zaříznutým nožem, pivní lahev a korbely či masožravá rostlina (botanická zahrada); samotné mouchy pak mají na hlavě helmice německého wehrmachtu a místo křídel nosné plochy ze stíhačky," dodal Langr.

zdroj: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/zastavka-sokolska-hostina-obru-sochy-prejmenovani.html?

Něco se chystá (archiv Mgr. Jitka Mrázková)

Rodina (Pletence milenců)

Štefan Nejeschleba, 1989, beton, Ruprechtická ulice, Liberec