HOTEL REICHSHOF

Sokolská ulice - 13.2.2009 a 9.1.2021

V roce 1896 vyrost na místě původní hospody hotel. Projekt i stavbu provedla známá stavební společnost Gustav a Ferdinand Mikschové v novorenesančním stylu. Měl 40 pokojů, salónky a velikou jídelnu. Ve dvoře se nacházely rozsáhlé stáje, později garáže. Majitel a hoteliér Josef Schiessler hotel pojmenoval Reichshof (Říšský dvůr). Od října 1922 byly do stájí/garáží umístěny dvě složky policejního ředitelství, oddíl jízdní policie (koně) a oddíl jízdních kol (motocykly). Na počátku třicátých let se v prostorách hotelu začali pohybovat příznivci nacistů i samotní nacisté. Fungoval zde i Esplanade bar. V roce 1940 bylo do budovy umístěno velitelství Gestapa, ulice byla přejmenována na Strasse der S.A. a na místě garáží zřízeno popraviště. Po založení Vysoké školy strojní a textilní v roce 1953 byly v budově zřízeny koleje a laboratoře některých kateder. Po dostavbě vysokoškolských kolejí v Harcově budovu získalo jako internát střední odborné učiliště. Při stavbě nové knihovny na místě bývalé synagogy byla zbourána podstatná část hospodářských staveb. Budovu si později pronajal soukromník, který tu provozoval ubytovnu a hospodu. Hotel, naposledy ubytovna, byl na popud města zbourán. Zdůvedněno to bylo jednak jeho stavem, ale také plánovanými úpravami silnice (rozšíření, nová křižovatka, či dokonce tunel), ke kterým však nedošlo. Potkal ho tedy podobný osud jako Nárožní dům 278-I "Myší díra" (ZDROJ: https://prazdnedomy.cz/domy/objekty/detail/5585-hotel-reichshof )

Pohled od dnešní Sokolské ulice na synagogu před rokem 1898

Lidový nebo Dělnický dům

Zhořelecká 344/5

Na místě dnešního divadla stál od r. 1869 patrový hostinec Prátr, ve kterém při přestavbě v roce 1887 vznikl sál o rozměrech 18×12 m. Od roku 1903 se v tomto sále hrálo i divadlo. Zřejmě ještě před první světovou válkou se ochotníkům podařilo zmodernizovat a zvětšit jeviště a zákulisí; novou oponu jim tehdy navrhl scénograf pražského Vinohradského divadla Josef Wenig. V roce 1927 byl Prátr od základů přestavěn a zmodernizován podle návrhu architekta Václava Bečvářovského. Po rozšíření a přestavbě v něm kromě sálu fungoval hotel, restaurace a v zadním traktu tiskárna a tělocvična. Od přestavby se budova nazývala Lidový nebo Dělnický dům. Za německé okupace v něm sídlila policie, po osvobození se dům stal sídlem sociální demokracie.

Od roku 1948 byl v majetku města, které sem umístilo pomocné prostory tehdejšího Severočeského národního divadla. Kvůli dlouhodobému zanedbání údržby objekt chátral, až postupně přestal vyhovovat bezpečnostním předpisům a bylo nutné omezit jeho provoz. V roce 1981 vypracoval liberecký Stavokombinát dokonce projektovou dokumentaci plánované obnovy, která ale nebyla realizována.
Architektonickou studii rekonstrukce zchátralého objektu na experimentální divadelní studio se zázemím zpracoval až v roce 1986 Karel Hubáček. Pro novou malou scénu navrhl sál o kapacitě 200 diváků, s variabilní odnímatelnou konstrukcí sedadlových řad v hledišti. Na Hubáčkovu studii navázal prováděcí projekt Agrostavu Liberec (1987), který celou rekonstrukci i prováděl; projekční práce i stavbu vedl Jiří Žižka. Počátky stavby poznamenaly úřední komplikace, když divadlo nepřiložilo k žádosti o stavební povolení. V první etapě byly vybudovány zkušebny a nový sál Malého divadla, tedy část budovy od ulice Zhořelecká až ke zdi baletního sálu; ve druhé etapě se pokračovalo ubytovnami, jevištěm a suterénem v části od baletního sálu až do Zeyerovy ulice. Nová komorní scéna libereckého Divadla F. X. Šaldy se otevřela 14. září 1989 (definitivní kolaudace proběhla až v únoru 1990). V počátku provozu se pro divadlo používal název Aréna, který se však neujal a dnes je scéna známá jako Malé divadlo. V roce 1990 pracoval Hubáček na projektu novostavby třípodlažní provozní budovy, přiléhající k Malému divadlu z jihu, na místě dosavadních menších dílen a skladů. Definitivní projekt, pod nímž je podepsán i dlouholetý Hubáčkův spolupracovník Václav Bůžek, je datován lednem 1991. Zatímco úpravy Malého divadla téměř nezměnily dochovanou podobu jeho jednoduchých fasád, Hubáčkův vklad se odrazil především v koncepci interiéru. Novostavba provozní budovy zaujme výrazným prvkem vysokého sloupového portiku s úzkým balkónem v jedné okenní ose nejvyššího patra. Provozní budova se sklady a dílnami byla dokončena v roce 1993.
Sedadla jsou umístěna na variabilním systému praktikáblů, výškově nastavitelných pomocí nůžkového mechanismu. Systém umožňuje sestavovat v prostoru hlediště různá prostorová řešení; nejen klasické hlediště s elevací pro sledování hry na jevišti, ale také libovolnou sestavu menších "tribun" při hře přímo v prostoru hlediště. Pod stropem lemují boční stěny sálu lávky z ocelových nosníků, na kterých jsou uchyceny dva příčné pojízdné mosty a 20 mobilních elektrických tahů pro osvětlení. Stěny sálu tvoří režné cihelné zdivo, jehož motiv se opakuje i na oponě. (zdroj Kniha o Liberci)