Jaruše Glosová
Od Masaryka k Havlovi. Lékařku děsily německé sajdkáry i ruské tanky
Jaruše Glosová se narodila 19. června 1927 v Praze jako Horynová. Zažila
všechny československé i české prezidenty a byla svědkem významných
událostí české historie 20. století. Se svými rodiči Oldřichem Horynou a
Marií Horynovou, rozenou Dovolilovou, vyrůstala jako jedináček v
Radotíně u Prahy. Do metropole se s otcem a matkou přestěhovala v roce
1936, kdy chodila do čtvrté třídy. Ještě předtím při jedné z návštěv
hlavního města viděla na Václavském náměstí prvního prezidenta Tomáše
Garrigua Masaryka. Když v roce 1937 zemřel, byla svědkem státního
pohřbu. Tehdy jí skončilo bezstarostné dětství. Účastnila se X.
všesokolského sletu v roce 1938. Poté začala studovat anglické
gymnázium, ovšem po německé okupaci musela přejít na reálné v Ječné
ulici. Čtrnáctého února 1945 zažila ničivý nálet na Prahu, na vlastní
oči viděla na Vinohradech následky bombardování. Když v Praze vypuklo v
květnu povstání, pomáhala stavět barikády. V roce 1946 se s rodiči
přestěhovala do Liberce. Vystudovala medicínu a přes třicet let
pracovala v Liberci jako dětská lékařka. Symbolicky 28. října 1954 se
vdala za rovněž lékaře Zbyňka Glose. Dvacátého prvního srpna 1968 byla
svědkem dramatických událostí v Liberci. V roce 2022 žila v Liberci.
Příběh pamětnice jsme mohli zaznamenat díky podpoře ze Statutárního
města Liberec.
zdroj:https://www.pametnaroda.cz/cs/glosova-jaruse-1927
Brečely a utěšovaly se
Když v noci z 20. na 21. srpna 1968 Československo přepadla vojska Varšavské smlouvy.
"V noci nám zavolali z nemocnice, že hranice překročila vojska. Bydleli jsme tehdy v paláci Dunaj, kde jsme měli terasu a viděli jsme z ní valící se tanky," popisuje první den již druhé okupace, kterou ve svém životě zažila.
Ráno chtěla jít do jeslí, neboť na ní zrovna byla řada. S ostatními lékaři se tam tehdy střídala. Jenže byly prázdné. Odpolední už měla normálně ve své ordinaci na dnešní Masarykově třídě u lázní. "Šla jsem nahoru Moskevskou ulicí, kudy se valily tanky. To byl hrozný pocit a už bych ho nechtěla nikdy zažít. Na náměstí jsem se setkala s jednou matkou, která ke mně chodila se svými dětmi. Stály jsme tam, brečely, utěšovaly se a nemohly to pochopit," líčí lékařka, kterou pak do ordinace nasměrovali jinudy, než byla zvyklá chodit.
"Pak jsem se dozvěděla, že za malou chvíli tam narazil tank, který podloubí zboural. Ale co bylo ironické, tak dvacátého prvního srpna zahynul v Liberci první manžel paní, která se mě na náměstí ujala," zmiňuje Jaruše Glosová smrt významného předválečného tiskaře Bohumila Kobra. Pohyboval se u domu, do něhož narazil sovětský nákladní automobil. Bohumila Kobra k němu přimáčkl. A už poněkolikáté v životě si pamětnice kladla palčivou otázku: Proč?
Stejně jako ráno jesle, i ordinace zela prázdnotou. Měla tedy čas na telefonát s manželem, který se jako gynekolog v zaplněné nemocnici přemístil na chirurgii. A od něj se začala dozvídat o rozsahu tragédie. Z jejích známých zemřela zdravotní sestra Eva Livečková, kterou sovětští vojáci postřelili před poštou.
Sama pamětnice pak prožila na cestě domů dramatickou chvilku. "Přecházela jsem Sokolskou ulici od zadního traktu dnešní knihovny. Tam zůstal stát tank, neboť měl zřejmě nějakou poruchu a dál mu to nejelo. Okamžitě se otevřel poklop, vynořil se voják a otáčel se s puškou. Schovala jsem se za jeden dům. Pak tank přeci jen odjel. V tom okamžiku se člověku opravdu zastaví srdce a dech, protože neví, co dotyčný udělá. Jemu jsem viděla do tváře celkem zřetelně, ale jinak měli vojáci takový neutrální výrazy," vybavuje si.