Karel Vacek

20.05.2023

Král dechovky Karel Vacek na archivním snímku

Karel Vacek

V Liberci se narodil 21. března 1902 v domě v Perlové ulici, kde visí tabulka s touto informací. Autor: Ota Bartovský, MAFRA

Další připomínkou Vackova pobytu v Liberci je pamětní deska umístěná na základní škole na ulici 5. května, kam malý Karel chodil v letech 1908-1910. Do této první české veřejné obecné školy otevřené roku 1885 chodil kromě Vacka také například Vlasta Burian (v letech 1897-1901).

Poslední památkou na význačného rodáka je busta na liberecké radnici od Bedřicha Kloužka z roku 1996 umístěná na hlavním schodišti.

Malá historie polky (1976 - archiv ČSFD)

Cikánko, ty krásná. Skladatel Vacek přišel na svět před 120 lety v Liberci

27. března 2022 8:38

Cikánko, ty krásná anebo Nikdy se nevrátí pohádka mládí. Dva staré šlágry světového formátu, které dodnes občas slýcháme a po kterých sahala i taková jména jako Karel Gott. Jejich autorem byl Karel Vacek. V pondělí tomu bylo 120 let, co se v Liberci tento hudební skladatel narodil.

Král dechovky, jak se komponistovi také přezdívalo, se narodil v Perlové ulici číslo popisné 232. Jeho rodný dům stále stojí a na fasádě se skví malá pozlacená tabulka s informací, že zde přišel na svět autor světoznámé Cikánky.

4 fotografie

Vacek se však již v roce 1910 s rodiči přestěhoval do Prahy, kde se naučil mimo jiné hrát na housle, klarinet, trubku, lesní roh a kontrabas. Již od svých patnácti let hrál v pražských lidových kapelách. Díky své nástrojové mnohostrannosti byl vyhledávaným muzikantem také ve Vysokém Veselí, kde pracoval jako dělník. Své znalosti rozšířil v letech 1919-1924 během vojenské služby u vojenské hudby v různých posádkách. Roku 1925 se zúčastnil s českým cirkusovým orchestrem zájezdu do Francie.

Po návratu do Prahy působil v orchestru kina Lucerna, jazzové kapele Haryho Hardena a kvintetu Melody Boys R. A. Dvorského. Tři roky hrál také v Osvobozeném divadle, poté se však roku 1938 vrátil ke Dvorskému.

Za druhé světové války vedl vlastní orchestr, se kterým objížděl česká města. Vlastního hraní zanechal v roce 1956, od té doby se věnoval už jen skládání a občasnému dirigování. Roku 1982 mu byl udělen titul národní umělec.

Během svého života složil téměř devadesát polek, valčíků a jiných skladeb. Když napsal světově úspěšné tango Cikánka, bylo mu 29 let. Brzy přidal další věčně zelené písničky – Nikdy se nevrátí pohádka mládí, Táboráku, plápolej, U našich kasáren a další.

Karel Vacek skladby pečlivě propracovával a dokud si nebyl do poslední noty jistý, nedal dílo z ruky. Skládal tedy "pouze" průměrně dvě písničky ročně, ale tak kvalitní, že dvě třetiny z nich zlidověly. Světové proslulosti dosáhla také zmíněná Pohádka mladí.

Podle webové stránky Hamelika, která se zabývá historií Mariánských Lázní, kam Vacek coby muzikant také často zajížděl, některé skladby libereckého rodáka byly nahrány až třiceti gramofonovými společnostmi například v USA, Japonsku, Německu či Anglii.

Muzikantům kupoval nástroje

Na Vacka před lety vzpomínal Stanislav Procházka, legendární zpěvák dechovek.

"S Karlem Vackem jsme byli velcí kamarádi. On byl sice pravověrný sparťan, já zase slávista, ale to nám vůbec nevadilo. Nás totiž spojovala hezká muzika, písničky, Karel skládal i krásné skladby do filmu. Několikrát se objevil i na filmovém plátně. Třeba ve slavném filmu Kristián z roku 1939 ho vidíme hrát v orchestru R. A. Dvorského. Málokdo ví, že Vacek hrával zadarmo, peníze dostávali jen jeho muzikanti. Těm dokonce ze svého kupoval hudební nástroje. Inu, byl velmi uznalý. Ačkoliv sám se stal výborným zpěvákem, dokázal uznávat i jiné," vzpomínal zpěvák.

Karel Vacek skonal 18. srpna 1982 v Praze a je pochován na vyšehradském hřbitově. Na Praze 13 je po něm pojmenována ulice.

Autor: Martin Trdla

zdroj: https://www.impuls.cz/regiony/liberecky-kraj/cikanka-karel-vacek-skladatel-120-let-liberec-pohadka-mladi.A220327_083802_imp-liberecky_kov

králové české dechovky: PONCAR-VACEK-VEJVODA

https://www.dechovka.eu/images/Pers/Komp/PoncarVacekVejvoda.jpg

Karel Vacek (21. března 1902 Liberec – 18. srpna 1982 Praha) byl český hudební skladatel českých lidovek. Je autorem písní jako je tango Cikánko ty krásná a Nikdy se nevrátí pohádka mládí.

Stručný životopis

Narodil se v liberecké Perlové ulici čp. 232 v rodině truhláře a muzikanta (v den jeho narozenin se v jeho rodišti scházejí jeho obdivovatelé s gramofonem na kliku, aby si připomněli jeho nejznámější písně). Někdy v letech 1909–1910 se s rodiči přestěhoval do Prahy, kde se naučil mimo jiné hrát na housle, klarinet, trubku, lesní roh a kontrabas a již od svých patnácti let hrál v pražských lidových kapelách. Díky své nástrojové mnohostrannosti byl vyhledávaným muzikantem také ve Vysokém Veselí, kde pracoval od roku 1917 jako dělník. Po válce byl přijat na pražskou konzervatoř, ale z existenčních důvodů si studium nemohl dovolit. Své znalosti rozšířil v letech 1919–1924 během své vojenské služby u vojenské hudby v různých posádkách.

Roku 1925 se zúčastnil s českým cirkusovým orchestrem zájezdu do Francie. Ve Francii na čas zůstal a vystupoval v rámci československé exposice na Světové výstavě dekorativního umění. Po návratu do Prahy hrál jako trombonista v orchestru kina Lucerna. Potom vystřídal několik souborů, které hrály tehdy novou jazzovou hudbu (např. orchestr Harryho Hardena).

V roce 1928 se v Břevnově oženil s modistkou Julií Riegerovou.

V sezóně 1929 se dostal do kvintetu Melody Boys R. A. Dvorského, který účinkoval v kavárně Rokoko. Tady začal Karel Vacek skládat své písničky. V roce 1931 napsal tango Cikánka, které mu přineslo úspěch i v zahraničí. Následovaly další populární skladby jako Nikdy se nevrátí pohádka mládí (1932), Marná láska (1933) nebo trampské Pojď, kamaráde (1932) či Táboráku plápolej (1932). Trvalé místo v české populární hudbě pak Vackovi zajistily především jeho lidové polky, valčíky a pochody (Hej, panímámo, Šumařinka aj.).

Po třech letech ho Jaroslav Ježek přijal jako sólistu na trumpetu do orchestru Osvobozeného divadla, roku 1938 se však vrátil ke Dvorskému. Za druhé světové války vedl vlastní orchestr, se kterým objížděl česká města a v kavárně Pasáž hrál i koncertní repertoár. Vlastního hraní zanechal v roce 1956, od té doby se věnoval už jen skládání a občasnému dirigování. Byl stále aktivní - radil a pomáhal různým amatérským souborům, cestoval za nimi často mnoho kilometrů.

Roku 1981 mu byl udělen titul národní umělec. Během svého života složil téměř devadesát polek, valčíků a jiných skladeb. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.

V Praze 13, v Liberci 23 a v Kopidlně je po něm pojmenována ulice – Vackova.

Citát

" S Karlem Vackem jsme byli velcí kamarádi. On byl sice pravověrný sparťan, já zase slávista, ale to nám vůbec nevadilo. Nás totiž spojovala hezká muzika, písničky, Karel skládal i krásné skladby do filmu. Několikrát se objevil i na filmovém plátně. Třeba ve slavném filmu "Kristián" z roku 1939 ho vidíme hrát v orchestru R. A. Dvorského...Málokdo ví, že Vacek hrával zadarmo, peníze dostávali jen jeho muzikanti. Těm dokonce ze svého kupoval hudební nástroje. Inu, byl velmi uznalý. Ačkoliv sám se stal výborným zpěvákem, dokázal uznávat i jiné. " — Standa Procházka