Stavba pojišťovny v místě městského mlýna (1928 - 29)

První z pásu tři snímku zachycuje bourání mlýna. V době pořízení fotografie na protější straně se ještě nevědělo, jaká budova zde bude stát. Nápis na ohradě oznamuje, že stavební místa jsou na prodej. Další foto zachycuje budování těžkopádné stavby v německém duchu, kterou dokončily roku 1929 sdružené liberecké firmy Pittel a Brausewetter spolu s G. Sachersem (návrh prof. Franz Lehmann). Tradičně se pro ni používal název podle kavárny v přízemí. Tak se v průběhu padesáti let vystřídala jména Cafe Generali, kavárna Nisa, Winkler, Procházka a Nisa.

(zdroj Kniha o Liberci, 1996)

pozn. V současné době Sber bank.

Když se stavěla kavárna Nisa

Na první fotografií z roku 1910 je ještě městský mlýn , který se ve třicátých letech zboural ,na druhém snímků je již vidět prázdné místo určené pro stavbu nové výškové budovy pojišťovny Moldavia Generali.
Tento objekt postavený podle plánů architekta Fritze Lehmanna v roce 1936 zachycuje třetí snímek. Tento polyfunkční dům proslul především kavárnou zabírající celé přízemí v průčelí traktu, jejíž interiér vytvořený za zaoblených linií a vylehčený navíc průhledy mezi nízkoúrovňovými prostorami kontrastoval s vnější strohostí bosovaného zdiva, připomínající říšskou pompézní architekturu třicátých let.
Na posledním snímku je zachycen výhled z budovy obchodního domu Baťa na jihozápadní část Soukenného náměstí, kde později stál obchodní dům Ještěd a dnes OC Forum v pravo je vidět lešení na stavbě kavárny Nisa

(Zdroj Kouzlo starých pohlednic Liberecka - Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997)

Grosskaffee Winkler.. V dolní části výškové budovy na Soukenném náměstí (1936), zřídil Hermann Winkler reprezentační kavárnu Grand Café Generali. Po osvobození ji získal do národní správy se společníkem Josefem Pleštilem Leopold Procházka, který vedl také hotel v Malé Skále. Podobně jako před válkou se podniku říkalo podle jména šéfa, tentokrát Kavárna Procházka.
Když byly po roce 1948 likvidovány národní správy, dostala se do majetku Komunálního podniku okresu Liberec a její označení se změnilo na Kavárnu Pol. Zatím poslední jméno - Nisa - dostala v roce 1953 Po vytvoření podniku Restaurace Liberec, který ji v sedmdesátých letech modernizoval a využíval až do svého zániku po roce 1990.
zdroj textu: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996

Kavárna Nisa 

byl postaven v roce 1936 na místě zbořeného renesančního mlýna, adaptovaného roku 1854 na továrnu pro výrobu vojenských suken Franzem Josefem Jakobem a znovu přestavěného v roce 1889. Jádrem budovy s výraznou korunní římsou a nízkou valbovou střechou je železobetonový skelet, obložený nahrubo otesanými kvádry liberecké žuly. Vyznačuje se klidným výrazem fasád, členěných pravidelným rastrem oken. Konkávně prohnuté průčelí odlehčil Lehmann provzdušněným parterem, osvětleným velkými okny, v němž se nacházela oblíbená kavárna Grandcafé Generali, později Winkler, nejmodernější podnik svého druhu v meziválečném Liberci, vybudovaný po vzoru pařížských kaváren. Jejím nájemcem byl Hermann Winkler, mj. provozovatel neméně proslulé kavárny Savoy v Ústí nad Labem. Dominantou netradičně řešené kavárny, do které se vstupovalo karuselovými dveřmi, byla tribuna pro orchestr mezi dvěma nosnými sloupy z granitu. Motiv hlavního vstupu Lehmann nápaditě zopakoval na mohutné kryté lodžii pod korunní římsou, zabírající výšku dvou pater. Po dokončení stavby, provedené místní firmou Gustav Sachers Söhne a pobočkou společnosti Pittel & Brausewetter, byly v domě kanceláře, 48 bytů, podkrovní ateliéry a kavárna. Vstup do obytné a administrativní části domu umožňovala elegantní zaoblená pasáž, spojující Barvířskou a Širokou ulici. Z ní se vcházelo do prostoru s trojramenným schodištěm a dvojicí výtahů. Pojišťovna, sousedící s kavárnou, zde měla pro svůj provoz vyhrazenou část přízemí a mezaninu. Zbylá patra byla obytná, přičemž první, druhé, třetí a čtvrté podlaží mělo identickou dispozici. Na každém se nacházelo šest mimořádně luxusních, kompletně elektrifikovaných velkých bytů s halou a kabinetem, vybavených tekoucí teplou vodou a centrálním topením. Stejně tak mělo identický půdorys i páté, šesté, sedmé a osmé patro v užší, vyšší partii domu, obrácené do náměstí. U čelní části se nacházely vždy dva větší třípokojové byty a zadním traktu podél ulic Barvířská a Široká čtyři garsoniéry. Z bytů v osmém podlaží pak byl navíc i přístup na velkou lodžii. V podkroví byly situovány ateliéry, podél trojúhelníkové chodby obíhající střední světlík. Vzhledem ke kvalitě bytů lze usuzovat, že nájemci se rekrutovali především z řad výše postavených zaměstnanců pojišťovny. Vytápění rozsáhlého objektu obstarávaly tři automatické nízkotlakové parní kotle od firmy ČKD Praha, situované v suterénu. Dům byl později poškozen řadou utilitárních přestaveb, největší ztrátou je pak znehodnocení interiéru kavárny a exteriéru parteru, kdy došlo k odstranění elegantní zděné předzahrádky a zajímavého vstupu s karuselovými dveřmi. O nedochovanou sochařskou výzdobu se postaral Willhelm Srb-Schlossbauer.

Když se otvírala Kavárna Nisa (Grand Café Generali, Grosskaffee Winkler, Procházka, Pol)

Reichenberger Zeitung, 30. července 1937

Grand-Café Generali

Maximálně elegantní a útulné: Velkoměstský podnik na libereckém Soukenném náměstí (Tuchplatz).

Generali-palác, jehož výstavbu během uplynulého roku sledovaly tisíce zvědavých a obdivných pohledů, se nyní postupně otevírá veřejnosti. Řemeslníci všech oborů usilovně pracují na tom, aby i interiér této výškové budovy dostal svou vytříbenou podobu.

Již zítra, v sobotu v 8 hodin ráno, otevírá Grand-Café Generali – tato pomyslná vstupní brána do celé gigantické novostavby – své dveře.

Dva mohutné sloupy z ušlechtilého materiálu lemují vchod a vytvářejí okamžitý dojem monumentálnosti. Každý návštěvník po vstupu ihned pozná, že se tento podnik směle vyrovná nejlepším libereckým kavárnám a v ničem nezaostává za velkoměstskými podniky světových metropolí; svým pojetím se zcela vymyká běžným standardům.

V přízemí: Kavárna pro cestující a obchodníkyV prvním patře: Luxusní a dámská kavárnaVstup do prostor vás překvapí svou promyšlenou dispozicí. Kavárna se rozkládá v přízemí a prvním patře a zahrnuje jednu či dvě galerie.

Mezipatro jako hudební scénaVše je řešeno otevřeně, takže z každého místa máte přehled o celém interiéru. Železobetonové sloupy jsou velmi vkusně obloženy barevným opálovým sklem; hlavice sloupů, zapuštěné do dekorativního podhledu, rozehrávají večer fantastickou světelnou hru. Zrcadlové obložení prostor opticky zvětšuje a dodává mu na lehkosti i eleganci.

Zatímco přízemní pasáž působí střízlivě a účelně, luxusní kavárna v prvním patře je skutečným skvostem. Modré polstrované lavice v kombinaci s bílými stolky z opálového skla, decentní květinová výzdoba a velká jasná okna vytvářejí harmonický a vytříbený celek. Návštěvník se zde cítí jako doma. Díky rozměrným oknům, která nabízejí výhled na rušné náměstí, neztrácí kontakt s tepem velkoměsta, a přesto zde nenajde ani náznak tísnivého pocitu.

Výhled do budoucna: Kavárna pod širým nebem po vzoru Paříže.Tento pocit sounáležitosti s městem bude příští léto ještě umocněn, neboť se plánuje zřízení pařížské terasy před vchodem, kde najdou své místo další stolky a židle.

Kapacita pro pět set osob

Díky bohaté květinové výzdobě se kavárna stane ozdobou náměstí, nabízející během horkých letních dnů atmosféru jako na pařížském bulváru. Velkou výhodou bude i průchozí charakter kavárny, který umožní přístup z obou stran budovy, čímž se zjednoduší pohyb návštěvníků využívajících dopravní uzel u nádraží a hlavní pošty.

Špičkové technické zázemí

Grand-Café Generali představuje jeden z nejvýznamnějších počinů moderní gastronomie. Technické vybavení je na světové úrovni – prostor je osvětlen bílými luminoforovými neonovými trubicemi doplněnými o nepřímé osvětlení, které pomocí žlutých odrazných misek v podhledu naplňuje sál měkkým, příjemným světlem. O dokonalé klima se stará výkonné zařízení, které zajistí obměnu vzduchu v celé hale během několika málo minut.

Koncertní kavárna

Na bílém pódiu vystupují odpoledne i večer špičkové kapely z domova i ze zahraničí – v průměru o osmi členech. Vše je navíc připraveno i pro taneční večery. Kavárna je provozována za velmi vstřícné ceny; v nabídce je například menu o čtyřech chodech za 10,50 Kč.

O provozu kavárny

Personální zajištění: Provoz kavárny je obsluhován personálem čítajícím 250 školených zaměstnanců.

Vybavení a služby: Na stěnách jsou umístěny vkusné malby s motivy hracích karet. Hostům jsou k dispozici četné domácí i zahraniční deníky a časopisy.

Herny: Kavárna disponuje hernami, které jsou vybaveny podle nejmodernějších standardů a jsou od kavárenského ruchu odděleny tak, aby nerušily klid hostů.

Technické zázemí: Kavárna má vlastní velkou cukrárnu vybavenou specializovanými stroji pro přípravu dortů a jemného pečiva. V zázemí se nachází rozsáhlá prádelna s moderními odstředivkami a sušárnami, stejně jako prostory pro skladování piva a vína. V devátém patře budovy je navíc zajištěno ubytování pro část personálu.

Hermann Winkler a jeho působení

Odborná historie: Jméno Hermanna Winklera není neznámé; v roce 1933 převzal ústecký podnik "Kurzweilmühle". Díky úspěšnému vedení tohoto podniku a získání vyhlášených kapel se stal známým daleko za hranicemi Ústí nad Labem.

Další zkušenosti: Krátce poté převzal vedení dalších dvou významných podniků, a to v oblasti Cvikova (Zwickau) a v Ústí nad Labem (pobočky "Europa-Haus" a "Café Savoy").

Původ a vize: Hermann Winkler pochází ze severních Čech a svým příchodem do Liberce si vytyčil cíl vytvořit podnik na úrovni evropských velkoměst. Jeho snaha nabídnout prvotřídní kvalitu za lidové ceny byla úřady i veřejností uznána jako mimořádně odhodlaný a přínosný počin.

Dobová inzerce a osobní pozvání

Grand-Café "Generali" Reichenberg (Liberec)

Váženým obyvatelům Liberce a okolí, jakož i cestující veřejnosti tímto zdvořile oznamuji, že v sobotu 31. července 1937 otevřu v Liberci na Soukenném náměstí novou velkou kavárnu.

Díky svým dlouholetým zkušenostem z mých ústeckých velkopodniků – Café "Savoy", "Kurzweilmühle" a "Europa-Haus", které se všude těší vynikající pověsti pro svou odbornou úroveň – budu schopen dostát všem nárokům svých vážených hostů. Nová velkokavárna, která patří k nejmodernějším podnikům v republice, bude vedena jako denní a koncertní kavárna, a bude disponovat kompletním výběrem domácích i zahraničních novin a časopisů.

K provozu kavárny, který bude zahajován již v 5 hodin ráno, náleží prvotřídní restaurace s lidovými cenami, jakož i herny a klubové salonky.

Prostory, vybavené veškerým moderním komfortem, jsou důkazem mého odhodlání učinit z tohoto nového podniku obchodní a společenské centrum Liberce.

Bude pro mě velkou ctí moci Vás ve svém novém podniku přivítat.

Hermann Winkler, kavárník

zdroj: Liberec na webu