Kavárna Pošta a Postilion
KAVÁRNA POŠTA
Ještě v polovině 19. století byly poštovní zásilky dopravovány do
Liberce spěšnými poštovními vozy taženými koňmi. Když byl poštovní úřad
přeložen blíže k zámku do Zámecké, dnešní Felberovy ulice, příjížděly
poštovní vozy na prostranství před zámkem. Na čerstvé zprávy tu
netrpělivě čekali hlavně obchodníci, podnikatelé i spekulanti. Aby se
jim lépe čekalo, otevřel si v bývalé panské budově čp. 4/V podnikavý pan
Cloin restauraci a kavárnu. Pojmenoval ji případným názvem U pošty.
Kromě toho, že tato kavárna umožňovala různé obchodní schůzky,
poskytovala svým hostům bohatý výběr časopisů, prodávala se zde výborná
káva a prvotřídní jídla, pořádaly se zde koncerty a různé zábavy.
Po výstavbě nové budovy pošty na rozšířeném Staroměstském náměstí v roce
1892 ztratila kavárna U pošty hlavní důvod své existence. Když potom na
protější straně náměstí postavili stavitelé Bürger a Keil výstavní
trojdům, otevřel si v rohovém domě čp. 484/I svou "vídeňskou kavárnu" a
nazval ji kavárna Pošta. Sem se také ochotně přemístili jeho bývalí
stálí hosté a stará kavárna U pošty brzy nato dožila.
Interiér
kavárny Pošta byl proveden v novorokokovém slohu, podle vzoru podobných
podniků ve velkých evropských městech. Točité sloupy, dřevěné obklady,
zrcadla, štukatérská výzdoba a stylový nábytek, to vše vytvářelo spolu s
dokonalou obsluhou příjemné, čisté prostředí lákající k posezení.
Kavárna měla i teplovzdušné vytápění a dokonalé větrání. Provoz kavárny
navazoval na sousední hotel Central (dnes budova Nového magistrátu města
Liberce) a přispíval k oživení náměstí ve večerních a nočních hodinách.
Po úplné rekonstrukci provedené podnikatelem Restaurace a jídelny v
osmdesátých letech dostal interiér kavárny Pošta opět původní lesk. Byla
obnovena zejména kavárna a dva salónky, na jejichž rekonstrukci se
podílela řada výtvarníků sdružených v Díle Praha a Ústí nad Labem.
Kavárna Pošta se stala opět znamenitou zvláštností Liberce a současně i
jedním ze zajímavých svědků jeho historie. Celý objekt, v němž je
kavárna umístěna, je chráněn, jako součást cenného urbanistického
souboru náměstí Dr. E. Beneše.
Kavárna Pošta je jednou z mála svého
druhu zachovaných u nás, dokumentující architekturu z konce 19.
století. Byla proto rovněž zařazena do soupisu kulturních památek.
Zdroj: Liberecké domy hovoří č. 1 (1992)
Okolí a interiér Kavárny Pošta
Když byl bývalý poštovní úřad přemístěn do dnešní Felberovy ulice, přijížděla poštovní spřežení na prostranství v místě nynějšího parčíku u Spořitelny. Na čerstvé zprávy tu netrpělivě čekali hlavně obchodníci, podnikatelé i různí spekulanti. Aby jim čas lépe uběhl, otevřel první liberecký kavárník Theodor Cloin v byvalé pánské budově (čp. 4 - V) restauraci s kavárnou, kterou pojmenoval U Pošty. Kromě příjemného prostředí pro obchodní schůzky, poskytovala hostům bohatý výběr časopisů, podávala se výborná káva prvotřídní jídla, pořádaly koncerty a různé zábavy - tak to alespoň uváděl Cloinův reklamní letáček.
Roku 1892 se poštovní úřad přestěhoval do nové budovy za radnicí. Když pak o rok později vyrostl naproti výstavný trojdům, otevřel si Cloin na jeho nároží (čp. 584 - I) pohotově "vídeňskou kavárnu ", kterou nazval Pošta. Sem se také přemístili jeho stálí hosté a původní podnik v Zámecké ulici brzy nato dosloužil. I když v městě bylo v té době v provozu sedm specializovaných kaváren a cukráren, kde se dalo při hudbě příjemně posedět, Pošta z nich byla bezesporu nejpozoruhodnější a vnitřním vybavením se stala senzací tehdejšího Liberce. Interiér kavárny je proveden v novorokokovém stylu dle vzoru podobných podniků ve velkých evropských městech. Točité sloupy, dřevěné obklady, zrcadla, štukatérská výzdoba s bohatým zlacením a stylový nábytek, to vše vytvářelo s dokonalou obsluhou prostředí lákající návštěvníky posezení. Kavárna měla i teplovzdušné vytápění a dokonalé větrání. Doplňovala služby hotelu Central, nacházejícího se v domě na protějším nároží (čp. 468 - I, dnes Magistrát města Liberce), a přispívala k oživení náměstí ve večerních hodinách. Po úplně rekonstrukci (1981 - 1985), provedené podnikem Restaurace a jídelny za účasti řady výtvarníků restaurátorů ,dostal interiér Pošty původní lesk.
K provozu byl přiřazen Postilion, bar s diskotékou, přístupný z Mariánské ulice (1981). Kavárna Pošta se stala opět vyhledávanou zvláštností Liberce a pozoruhodným svědkem jeho historie.
Vedle prvotřídních podniků, jakými byly vedle Pošty Zlatý lev, Schienhof a několik dalších, existovaly stovky nejrůznějších výletních restaurací, hospod, lokálu a výčepů, z nichž ovšem většina byla nevalných.Menší výčepy se rozmohly poté, co v osmdesátých letech 18.století přestal platit povinný odběr piva z panských pivovarů. Už roku 1828 vytvořili šenkýři sdružení (Bierschänkelmittel), jehož statut potvrdil purkmistr. Z něho se vyvinulo Společenství hostinských (Genossenschaft der Gast- und Schankwirte in Reichenberg, 1863), stárající se mj. o hladký chod a dobrou úroveň restauračních zařízení. Sdružení asi 120 majitelů nejrůznějších živností. Ti se roku 1891 rozhodli zřídit společnou ledárnu, která byla nákladem 6405 zlatých vybudována v Pavlovicích za přispění pivovarů z okolí, ale i z Plzně. Odpadlo tak neefektivní skladování v zimě nasekaného ledu po sklepích. Spolek existoval i za první republiky.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Vinárna Postilion
-
nedochovaný interiér byl reprezentativní ukázkou vytříbeného, luxusního "Raumkunstu," v němž každá jednotlivost tvoří součást celku, navrženého architektem a zahrnuje veškeré vybavení, od nábytku až po kliky. Interiér Bitzan navrhl ve spolupráci s významným umělcem zaměřeným na sklomalbu a grafiku, Josefem Gollerem. Interiér vinárny se nacházel v domě vyprojektovaném pro Theodora Cloina libereckou stavební firmou Adolfa Bürgera, v němž se nachází také proslulá kavárna Pošta. V plánové dokumentaci uložené ve stavebním archivu se však bohužel nedochovala žádná zmínka o Bitzanově práci na interiéru a tak jsme odkázáni pouze na dobové fotografie, publikované v prestižním periodiku Moderne Bauformen. Bez zajímavosti také není fakt, že se jednalo o oblíbený podnik místních nacionálů a vinárna se tak stala svědkem rvačky mezi zmíněnými nacionály a sociálními demokraty v čele s Karlem Kreibichem, který sem zavítal.
Už
kdysi dávno vinárna, v 80. letech první cenová, asijská kuchyně, bar,
nakonec i diskotéky? To byl přeci... Další foto Liberecký deník, stav
2012. (autor příspěvku Petr Ruprecht)