Keilův vrch a kostel sv.Máří Magdaleny
KEILŮV VRCH
....1913
Pohled na novotou zářící kostel postavený v letech 1908 - 1911 dnes
vyvolává vzhledem k dlouhodobé zanedbamosti budovy i okolí spíše pocit
smutku . Jednolodní chrám v historizujících formách barokizujícího
klasicismu umístili autoři projektu Heinrich Fanta a Max Kühn do svahu
Keilova vrchu s velkou citlivostí a znalostí prostředí . Stavba celého
areálu kláštera kapucínů prováděla místní firma Alberta Hübnera v
obtížném terénu , který byl třeba vyrovnat navezením terasy a jejím
zpevněním dlažbou od firmy Wander , jejíž majitel bydlel neďaleko v
ulici Na Ladech . (Zdroj. Kouzlo starých pohlednic Liberecka / Roman Karpaš, Jan Mohr, Pavel Vursta, 1997
)
KLÁŠTERNÍ KOSTEL sv. MAŘÍ MAGDALENY 'KAPUCÍNSKÝ
Na cestě z Františkova do Liberce pod Keilovým vrchem stávala kaplička Zvěstování P. Marie, kterou dal r. 1735 postavit GerhardRieger. Na jejím místě a na přilehlém pozemku stojí dnes klášterní kostel řádu kapucínů zasvěcený sv. Marii Magdalské (Maří Magdaleně).
S rychlou výstavbou a zástavbou města Liberce vyvstala i zvýšená potřeba nových kostelů. Roku 1908 bylo mezi církevními úřady a městskou radou v Liberci rozhodnuto o stavbě nového kostela v nově vzniklé čtvrti, jehož správu by převzal kapucínský řád 2 tyrolské provincie.
Protože rok 1908 byl v Rakousku-Uhersku jubilejním rokem šedesátileté vlády císaře Františka Josefa I. (1848-1908), dostal kostel jako mnohé jiné novostavby té doby název: Kaiser-Franz-josef-jubiláumskirche in Reichenberg. Poloha pozemků pro kostel nebyla nijak příznivá. Dalším problémem bylo, že kostel musel zapadnout do celkového rámce zástavby Keilova vrchu. Projektanti stavby, architekti Max Kůhn a Heinrich Fanta však všechny těžkosti terénu i stavby zvládli vynikajícím způsobem a nově zbudovaný kostel harmonicky zapadl do celé čtvrti.
Stavební práce byly zadány Alfredu Hůbnerovi. Hloubení základů bylo velmi náročné, ale pak šly práce rychle kupředu, takže v r. 1910 byla hrubá stavba dokončena. Následující rok byly prováděny vnitřní omítky,budovány terasy, pořízeno vnitřní vybavení. Dne 11. června 1911 byl kostel vysvěcen novým litoměřickým biskupem dr. Josefem Grossem. V témže roce byl postaven i klášter pro kapucíny. Kostel je ve stylu pozdního baroka (proto má jen malou věž), sálový, klenutý, s třemi páry postranních kaplí, členěných toskánskými sloupy a s půlkruhovým zakončeným presbytářem. Vnitřek dává vyniknout hlavnímu oltáři zhotovenému v Mnichově. Kostel je 44 m dlouhý (hala 5 m, loď 28 m, presbytář 11 m). Hlavní loď je sloupy rozdělena na osm kaplí. V suterénu je umístěn sklep na palivo k ústřednímu topení. Exteriér je bohatě členěn terasou s velkými schody a balustrádou. I když kostel působí dojmem bohatosti, přece z něho dýše duch kapucínského řádu. Kostel toho času neslouží bohoslužebným účelům a je pronajat k. p. Kniha.
(zdroj: JOSEF DOBIÁŠ - LIBERECKÉ CHRÁMY LIBEREC , 1983 )
pozn. bohužel v roce 2021 je stav tohoto kostela více než žalostný
Chrám byl za socialismu využíván jako sklad národního podniku Kniha, pak jako depozitář, později jako obytná vila a následně byl na několik desítek let ponechán svému osudu. V roce 2006 poničený kostel od církve koupila společnost Iberus. O pět let později obecně prospěšná společnost GEPO (Geotermální energie pro občany) zahájila jeho rekonstrukci - náklady byly odhadovány na 64 milionů korun, z nichž 56 milionů měla zaplatit dotace Evropská unie. Později však vyšlo najevo, že společnost nevyvíjela žádnou činnost a že cena rekonstrukce byla uměle navýšena. Skutečná potřebná částka se měla pohybovat kolem 39 milionů korun. V případu je obviněno 18 lidí, mj. liberecký hejtman Martin Půta nebo podnikatel a iniciátor projektu Jiří Zeronik. Ten je také zakladatelem společnosti GEPO, která firmě Metrostav, jež kostel opravovala, dluží přes 43 milionů korun. Rekonstrukce tak zůstala nedokončena, stavba je zakonzervována
Historie a současná podoba kapucínského hospice v Liberci
Nedávno jsem zde psal o historii kostela sv. Máří Magdaleny, teď ještě doplním pár fotek ze studie z článku z roku 2009 od Aleny Říčánkové a Jaroslava Zemana a pár fotografií z roku 2021 na závěr.
(zdroj: Památky libereckého kraje 2009 - Národní památkový ústav Liberec)
2021
Domy
v popředí byly v Žitavské ulici. Foceno z náspu železniční tratě. Dnes
by se teoreticky dal pořídit snímek opět z vrcholu náspu či viaduktu
tratě nebo z mostu rychlostní komunikace. (komentář Čech Lands)
Pohledy z Keilova vrchu v roce 1903
Pohled pro Liberec počátku minulého století velmi typický.
Na pozadí suluety města s radnicí a kostelem sv. Antonína je zachycena
průmyslová čtvrť s továrnami rozesetými okolo Nisy. Vlevo je komplex
podniků na konci Myslivecké ulice, kde byla mj.i jedna z kdysi poměrně
hojných místních pianivek (Raehse). Střed zabírá několik bývalých
barvíren a nenápadná Linserova strojírna, kolébka výroby automobilů v
Liberci. Komíny vpravo patří textilním firmám v okolí ulice Na Zápraží.
Druhý snímek, pořízeny ze střechy školy U soudu, zachycuje část města okolo Zhořelecké ulice, kde ještě nestojí Lidový dům (Malé divadlo ) ani areál bývalé Mototechna. V popředí vlevo je patrné velké zahradnictví v Zeyerově ulici,jehož zbytky musely ustoupit b sedmdesátých letech výpadové komunikaci na Chrastavu.
Pohled že stejné střechy
směrem k Růžodol I. Nejblíže uprostřed vidíme dnešní Dobrovského ulici,
tehdy spíše cestu mezi lukami. V nejbližším domě měl dlouhá léta dílnu
liberecký malíř a grafik Jaro Beran. Narodila se zde k velmi dobrá, ale
umlčena česká básnířka Ludmila Macešková, která si dala mužský pseudonym
Jan Kameník. (Zdroj Kniha o Liberci)
Pohled z budovy školy U soudu v roce 1906
Na snímku vidíme nesourodou zástavbu v okolí Chrastavské ulice. Za ní se na ostrohu nad údolím Jizerského potoka a Nisy rozkládá jednotně řešený soubor dělnických domů ve Slunečné ulici. Vpravo za nimi vystupuje dlouhý objekt starobince (dnes Domov mládeže pro dívky). Rozptýlené zástavbě Pavlovic dominuje budova Kolosea.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
Metelkova ulice a Keilův vrch
(1924, 30.léta)
Na před válkou postavené domy navazovaly další, v nichž stále ještě
doznívaly prvky secese. V popředí probíhá zleva doprava Jungmannova
ulice, při níž stojí zcela vpravo rodinná vila čp.396-II z roku 1910 a
pod ní je o rok mladší dům čp.407-II. Na nároží Šafaříkovy ulice se
tehdy právě dokončoval patrový dům čp.427-II se dvěma dvoupokojovými
byty a bytem pro domovníka ve zvýšeném suterénu.
Projekt vypracoval
liberecký architekt Alfred Koschek. Nad ním stojící soused čp.417-II s
domovnickým a dvěma čtyřpokojovými byty si postavil roku 1912 liberecký
stavitel Robert Ernst Peuker. Vpravo dole je zachycena část zahrady u
kostela sv. Máří Magdaleny.
V uceleném bloku mezi ulicemi Okružní,
Jungmanovou a Metelkovou byl jako první postaven roku 1929 nárožní dům
čp.471-II, dominující poslednímu obrázku. Na něj navázal o deset let
později sedmipodlažní obytný dům (čp.474 - II) se dvěma suterény,
postavený družstvem Heimstätte podle návrhu Ernsta Englera (stavitel
Emil Hübner, druhý snímek).
Vztahovala se na něj jako na mnoho
jiných značná státní podpora dle zákona i stavebním ruchu (45/1930 Sb.).
Činila 886 000 korun a stát převzal záruku i hypotekární půjčku,
poskytnutou na zbývající část nákladů.
Celý obytný blok byl dokončen v roce 1946.
(Zdroj Kniha o Liberci)
