Obchodní domy v kontextu společnosti šedesátých let

Obchodní domy z konce šedesátých let a první poloviny let sedmdesátych (zde dochází k řadě silně opožděných realizací projektů ze šedesátych let) představují předehru dnešních super a hypermarketů. Takzvaná "priorizace" byla od druhé poloviny, resp. konce šedesátých let po osmdesátá léta Časově opožděnou analogickou tendencí západní "společnost hojnosti" (J. K. Calbraith). Stavby tohoto typu de facto odkrývaly schizofrenii socialistických zemí: doktrinálně, ideologicky se odsuzovala západní spotřební společnost, ale v ekonomické realitě bylo nezbytné posilovat sféru spotřeby a navíc se města v šedesátých letech potýkala s dlouhodobě poddimenzovanou, zanedbanou obchodní sítí. V šedesátých letech se situace v důsledku investic do obchodní sítě výrazně mění, oživuje se městské prostředí (do Evropy se vyjíždí na zkušenou), vzhled a denní provoz se rychle přibližuje Západu. Každá architektura hodná tohoto jména v sobě obsahuje nejen stavebně-technologická řešení, ale jsou do ní petrifikovány hodnoty, můžeme z ní vyčíst kontinuitu i diskontinuitu. V každé architektuře se odehrává zápas architekta s tlaky a útlaky doby. Obchodní dům Ještěd je ukázkou toho, co vše architekti dokázali "vydolovat" z původního požadavku na výstavbu tržnice, architektonická idea nebyla utopena v aktualitě, není vázána - provokativně řečeno - na jedno dvě leasingová období, stala se ukázkou toho, jak architekti dokázali otevřít komunikaci s aktuálními tématy evropské architektury.

Architektura Obchodního domu Ještěd

Na náměstí, uprostřed historického jádra Liberce, na sebe upoutával jakoby ze země neudržitelně vyrůstající, rozložitý, členitý objekt - mnohonásobná srostlice s geometrií definovanými objemy, s meziprostory v různých výškách, zpřístupněnými terasami, rampami a schodišti, chráněnými polozakrytými i k nebi otevřenými prostory. Obchodní dům Ještěd k sobě strhával pozornost nejen záměrnou až skulpturální členitostí, ale i výtvarnou i barevnou nadsázkou, kontrastem tmavohnědého pláště z ocelového plechu opatřeného atmofixovým povrchem a jasnou barevností - zářivě oranžovou barvou kachliček (ty se během destrukce staly sběratelským suvenýrem). Z každé strany objekt příchozím nabízel výtvarně pozoruhodná uskupení těles objektu. Stavbu charakterizuje výrazná kompoziční skladebnost, jedná se o strukturální architekturu (M. Masák) - prorůstající geometrické objekty nepravidelných, ale jasných, zřetelných forem vytváří zajímavé exteriéry i interiéry.

Obdivuhodné dílo české architektury

Pro jeho svébytnou mohutnost bychom neměli přehlédnout ani velkorysost konceptu, ani finesy navazující kontakt s budovami okolí. "O respekt k místu jsme se také snažili, když jsme navrhovali nákupní středisko v Liberci. Konstrukční systém a obrys komplikované stavby byly vydefinovány třemi tradičními pěšími trasamí, které se v místě stavby protínaly. Síť racionálních čtverců a měkčích, vepsaných pětiúhelníků a šestiúhelníků, ale i síť vnitřních pasáží nákupního střediska směrům tradičního pěšího provozu odpovídá. Chtěli jsme stavbu organicky zařadit do rozháraného prostředí města." (M. Masák, in: P. Kratochvíl, Rozhovory s architekty 01, Praha, Prostor 2005, str. 7). V roce 1973 byl uveden do provozu deset metrů vysoký reklamní poutač - pneumatický válec z průsvitné pogumované textilie, na jehož stěny bylo zevnitř promítáno (tím se dosahovalo světelných efektů). Tvar válce zajištoval proud vzduchu z ventilátoru ve vnějším schodišti objektu; design poutače byl dílem Mirko Bauma. Skrze dílčí zvláštnost promlouval duch týmové práce: Vynalézavost, hravost, radost. Reklamní poutač byl později zrušen.

Shrnutí: Ohromující, odvážná realizace. Proč a v čem?

Pro sílu, s níž architektonická idea generuje prostor, která snad u nás v moderní architektuře nemá obdobu. Dále pro nekonvenčnost, nekompromisnost, radikalitu, ale stejně tak pro hravost, temnou i jásavou barevnost a fantazii - toto bylo poselství jednoho z nejlepších projektů a realizací české architektury šedesátých let! Zde, v obchodním domě, našlo svoje neopakovatelné naplnění, jednu ze svých možných syntéz. Stavba jedinečně svědčící o své době a současně stavba obrácená k budoucnosti: odklon od modernistických dogmat, hledání prostředí nabízejícího participaci a identifikaci. Prostory nejen pro obchod, ale v interiéru a členitém exteriéru akcentující moment fyzického setkávání. Prosím nepřehlédněte: V těchto větách charakterizujeme stavbu, jejíž idea má počátek v roce 1968, a v těchže větách bychom mohli popsat nárok na stavby v prvních desetiletích jednadvacátého století! Destrukce stavby znamená v konečné instanci, v principu, víc než pouhý proces bourání, jde destrukci hodnot, které do ní byly petrifikovány. Odtud otázka: O čem vypovídá demolice Obchodního domu Ještěd?

Stržení stavby

V roce 2006 nový vlastník obchodního domu Ještěd v centru Liberce, nadnárodní společnost Tesco, prosadila výměr k požadované demolici. Maximalizaci nároků na využití každého čtverečního metru a jeho přeměně v prodejní plochu, nárokům na parametr podlažnosti atd. tato stavba ideálně neodpovídá, zato jsou do obchodního domu s labyrintickým prostorem personifikovány hodnoty, které dalece přesahují aktuálně panující axiologický horizont "spotřebních žní", v němž se pohybuje obchodní řetězec. Propojení současných požadavků na provoz, na pohyb zákazníků a zboží, na nabídku zvýšeného komfortu a na celkovou změnu obchodnického klimatu s odpovědnou rekonstrukcí zachovávající nadčasová, hodnotná architektonická řešení, je zřejmě na prahu 21. století aspirací, která jakoby neměla svého dostatečně silného nositele, svůj subjekt, kromě hlasu architekta a historika architektury. Oprávněnost aktuálních zájmových řešení nového vlastníka objektu nemůže být legitimizováno jen a jen ekonomickým kalkulem. Výrok "Každý, kdo věří, že exponenciální růst může v konečném světě pokračovat do nekonečna, je buď blázen, nebo ekonom..." (Kenneth E. Boulding, ekonom) zazněl opožděně, ale již není žádnou raritou. Spotřební žně jednou skončí. Architektura, která se stává pouhým segmentem systému akcelerujícího spo" třebu odezní. Proto by mělo jít vždy o Širší diskurs, v níž má slovo ekonomický subjekt, vlastník, ale i architekt, i veřejnost, jinak dojde v občanské společnosti k tomu, čemu naši sousedé již dlouho říkají Entmůndigkeit - občan je jako nekvalifikovaná figura ve jméno názoru odborníka, experta či ekonomického subjektu zbavován možnosti se vyslovit, vyjádřit své mínění, vstoupit do prostoru v němž se názor utváří a prosazuje. Souhrnně řečeno jde o to, aby veřejný prostor nebyl okupován, kolonizován jen jedním nositelem určitého zájmu. Veřejný prostor v české demokratické společnosti se nadále "usazuje", vykazuje určitou slabost - chybí kontinuita a hloubka hodnotícím postojům, menšinový názor se často vydává za většinový, přitom záměna názoru lidu respektující tradici s názorem davu či výsledku expertování, může být fatální.

Resumé

Skrze pozoruhodné architektonické solitéry - mezi které rozhodně patřil Obchodní dům Ještěd - jde o poměr společnosti k sobě samé, jde o schopnost či o neschopnost vedoucích elit společnosti přijímat strategická rozhodnutí k realizaci či ochraně významných staveb, jde o sebevědomou občanskou společnost, která se učí identifikovat a hájit své zájmy, o prostředí ve kterém se učí chovat ekonomické subjekty. Nikdo není předem vlastníkem nadřazené racionality, dokonalého "konečného řešení", ani architekt, ani subjekt ze sféry politické operativy, ani ekonomický subjekt, ani expert, ani veřejnost. A všichni se musí naučit navzájem slyšet a přispívat ke konsensu. A architektura je z podstaty věci samé konsensuální záležitostí, jak svým vznikem, svou realizací, tak i svým přijetím po realizaci! Nárok na uchování hodnotných solitérů obchodních center - v době svého vzniku v sedmdesátých letech minulého století sui generis monumentů - čeká na svoje prosazení.

Co řící na závěr?

Snad si připomenout slova architekta Karla Hubáčka: "Vše se dá udělat dobře, špatně nebo jen tak." Nezapomínejme: Hubáčkův a Masákův Obchodní dům Ještěd byl udělán dobře a proto k nám a dalším generacím bude promlouvat navzdory stržení. 

Doc. PhDr. Oldřich Ševčík CSc. Ing. arch. Ondřej Beneš Ph.D. Fakulta architektury ČVUT Praha

(zdroj: Už nejdu do Ještědu - Jiří Jiroutek)