Památníky na Štefanikově náměstí
Park před kasárnami
Park u kasáren v roce 1957 a 2001
protínala od počátku 20. století cesta a schody vedoucí na osu Radeckého ulice (dnešní Vítězné ).
Park
je historicky památný, měnily se zde v minulosti sochy podle různých
historických etap. Na počátku padesátých let byl celý park přebudován a uprostřed
architektonického řešení se objevila socha J. V. Stalina od Josefa
Malejovského, první svého druhu v tehdejším Československu (1951) a počátkem 60.let byla socha odstraněna a na soklu se objevila kovová váza
věčného ohně.
Od roku 1965 pak byla plocha upravena jako památník
druhého odboje, posléze i prvního, byly nainstalovány pískovcové desky s tesanými reliéfy a
nápisy sochaře Jiřího Seiferta (1966) . Vzhledem k autorské účasti po roce 1968 nežádoucího sochaře Jiřího Seiferta na tomto pomníku byla část
odstraněna a nahrazena roku 1974 sochou neznámého sovětského vojákar od Rudolfa Svobody , která byla v roce 1995 přemístěna na
vojenský hřbitov v Ruprechticích. V roce 2000 byl v prostorách parku u
příležitosti pětapadesátého výročí ukončení druhé světové války odhalen
interaktivní výtvarný objekt z dílny Ing. Arch. Petra a Mgr. A. Jana
Stolínových a Ing. Arch. Moniky Mitášové. Památník je věnovaný
bojovníkům a obětem za svobodu vlasti.
(zdroj Čtveráček, Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomnotí)
Památník bojovníkům a obětem za svobodu vlasti
společné dílo bratrů Stolínových se vymyká ustálené představě o
památníku. Oba autoři za tuto realizaci získali v roce 2001 Čestné
uznání Grand Prix architektů v kategorii Výtvarné dílo v architektuře.
Památník je tvořen dvěma síťovanými stěnami z kovu a "ožívá" teprve při
vstupu návštěvníka, kdy se automaticky zapnou světla, proudění vzduchu a
pohyblivé elektronické texty o datech a místech bojů, jejichž obětem je
památník zasvěcen. Do vnitřku památníku byla uložena prsť z 9 bojišť 2.
sv. války. Dodejme ještě, že památník bojovníkům a obětem za svobodu
vlasti je výstižně umístěn v parku na náměstí, jehož celou jednu stranu
tvoří historická budova - kasárna - kde sídlí vojáci nepřetržitě již od
roku 1867. (zdroj archiweb)
Jsem
válečný veterán a vstupují do uličky mezi dvěma bloky králíkárny.
Zničehonic mě osvítí reflektory a po obou stranách se rozsvěcují ledkové
tramvajové displeje. K smrti mě to vyděsilo. Zprava mi něco fouklo do
ucha. Srdce vynechává. Padám na kolena a zbytek atrakce dolezu po
čtyřech. Přežil jsem další válečnou scénu... Petr Ruprecht