Památníky na Štefanikově náměstí

Park před kasárnami

protínala od počátku 20. století cesta a schody vedoucí na osu Radeckého ulice (dnešní Vítězné ).
Park je historicky památný, měnily se zde v minulosti sochy podle různých historických etap. Na počátku padesátých let byl celý park přebudován a uprostřed architektonického řešení se objevila socha J. V. Stalina od Josefa Malejovského, první svého druhu v tehdejším Československu (1951) a počátkem 60.let byla socha odstraněna a na soklu se objevila kovová váza věčného ohně. Od roku 1965 pak byla plocha upravena jako památník druhého odboje, posléze i prvního, byly nainstalovány pískovcové desky s tesanými reliéfy a nápisy sochaře Jiřího Seiferta (1966) . Vzhledem k autorské účasti po roce 1968 nežádoucího sochaře Jiřího Seiferta na tomto pomníku byla část odstraněna a nahrazena roku 1974 sochou neznámého sovětského vojákar od Rudolfa Svobody , která byla v roce 1995 přemístěna na vojenský hřbitov v Ruprechticích. V roce 2000 byl v prostorách parku u příležitosti pětapadesátého výročí ukončení druhé světové války odhalen interaktivní výtvarný objekt z dílny Ing. Arch. Petra a Mgr. A. Jana Stolínových a Ing. Arch. Moniky Mitášové. Památník je věnovaný bojovníkům a obětem za svobodu vlasti.

(zdroj Čtveráček, Mohr - Liberec mezi vzpomínkou a přítomnotí)

Památník bojovníkům a obětem za svobodu vlasti

společné dílo bratrů Stolínových se vymyká ustálené představě o památníku. Oba autoři za tuto realizaci získali v roce 2001 Čestné uznání Grand Prix architektů v kategorii Výtvarné dílo v architektuře.
Památník je tvořen dvěma síťovanými stěnami z kovu a "ožívá" teprve při vstupu návštěvníka, kdy se automaticky zapnou světla, proudění vzduchu a pohyblivé elektronické texty o datech a místech bojů, jejichž obětem je památník zasvěcen. Do vnitřku památníku byla uložena prsť z 9 bojišť 2. sv. války. Dodejme ještě, že památník bojovníkům a obětem za svobodu vlasti je výstižně umístěn v parku na náměstí, jehož celou jednu stranu tvoří historická budova - kasárna - kde sídlí vojáci nepřetržitě již od roku 1867. (zdroj archiweb)

Jsem válečný veterán a vstupují do uličky mezi dvěma bloky králíkárny. Zničehonic mě osvítí reflektory a po obou stranách se rozsvěcují ledkové tramvajové displeje. K smrti mě to vyděsilo. Zprava mi něco fouklo do ucha. Srdce vynechává. Padám na kolena a zbytek atrakce dolezu po čtyřech. Přežil jsem další válečnou scénu... Petr Ruprecht