Restaurace Zelené údolí

Restaurace Zelené údolí

 Do konce II. světové války byla vyhledávanou atrakcí pro návštěvníky ze širokého okolí. U restaurace byl hudební altán a menší rybníček přemostěný lávkou. Hosté se projížděli na lodičkách. V padesátých letech byl v objektu internát pro narušenou mládež a později kartografický ústav. V devadesátých letech přestavěn na hotel.

(zdroj: František Jelínek - Obrázková kronika Vratislavice nad Nisou dříve a dnes)

Těsně po druhé světové válce ji převzal Alois Pacák a Eliška manželka s dětmi Zdenek a dcerou Jaroslavou v neposlední řadě s babičkou Hurdálkovou. Do konce války měli hospodu v Nymburce u Labe. Ovšem bombardování američanů, zlikvidovalo i jejich pohostinství. Odstěhovali se tedy do Liberce. Byl konec války. Pacák převzal Zelené 'Udolí ale už nebyl vlastníkem. Majitelem byl stát a nikdy mu nedovolili Zelenáč koupit. Využíval poválečné pohody a jeho humor byl násobný. Na onom rybníku vyráběl čluny z vyhazovaných leteckých náhradních nádrží. Některé podélně půlil a půjčoval je jako kanoe. Samozřejmě,..v tom se málokdo udržel na hladině, takže lidé padali do vody a Lojza se smál a smál se dlouho, protože humor miloval. Po r.1948 mu stát Údolí odebral a šel dělat do slepičárny a po krátké době do lomu na Králově Háji. (komentář Zdeněk Man)