Historie Františkova 

Historie

1657-1848 - Založení Františkova a jeho existence v rámci libereckého panství

Za Bibrštejnů byla v průběhu tzv. vrcholné německé kolonizace, pravděpodobně na přelomu 13. a 14. století při rozšiřování osídlení v této části jejich državy, založena velmi rozlehlá kolonizační ves Růžodol. Táhla se od Machnína až po ves Rochlici v délce pěti kilometrů. Pokrývala i dnešní území Růžodol I, Františkov, Janův Důl, Horní Růžodol a Jeřáb. Většinu území pokrývaly lesy a neobdělaná půda.

Za Redernů se od roku 1558 datuje nový samostatný vývoj libereckého panství s centrem Libercem. Následuje vlastnictví Albrechtem z Valdštejna, po jehož zavraždění spadá liberecké panství Gallasům. Na počest mladého hraběte Františka Ferdinanda Gallase (1635-1697) byla založena 13. srpna 1657 obec Franzendorf (od roku 1918 úředně Františkov).

První etapa osídlování začala roku 1658 v Dolním Františkově (poblíž soutoku Nisy s Františkovským potokem), kde bylo postaveno 32 domů. Horní Františkov (část směrem k Ostašovu) byl osídlen v letech 1735-1771, kde vzniklo 15 domkařských usedlostí. Nová ves byla začleněna do struktury šlechtického velkostatku s centrem v Liberci. Omezenou samosprávu vykonává do roku 1848 rychtář. Základní církevní úkony obstarával farní kostel v Liberci společně s filiální svatyní v Janově Dole (postavena 1716) u které byl i hřbitov. V roce 1834 byl založen nový hřbitov (1940 zrušen). V roce 1720 se Františkov poprvé objevuje i na mapovém zobrazení českých zemí na tzv. Mullerově mapě.

Františkov se rozrůstal velmi pozvolně. Zdrojem obživy bylo primárně zemědělství a tkaní látek podomácku. Výjimku tvořil mlýn na drcení barvířského dřeva na barvivou moučku (zmíněn již 1796, v provozu údajně do roku 1903) v dnešní ulici Na Nábřeží, kde býval i rybník.

1850-1918 - Období rozvoje průmyslu a občanské společnosti

Zrušení poddanství v roce 1848 a následné reformy vedly k zavedení nového obecního zřízení od 1. července 1850. Zpočátku byl Františkov sloučen s Růžodolem I a obec se nazývala Rosenthal I - Franzendorf. Samostatnost získal roku 1883. Františkov neměl vlastní úřad a agenda se prováděla v domech obecních představených. Mezi zaměstnance obce patřil strážník a od roku 1901 též školník.

Výstavbou libereckého nádraží a železnice byla obec v letech 1856-1859 rozdělena na dvě části. Stavbě musely ustoupit dva domy. Roku 1899 byla nově vybudována dnešní Švermova ulice. V druhé polovině 19. století vznikla řada průmyslových podniků podél Františkovského potoka a železniční tratě. Mezi podniky patřila např. sodovkárna, dílna na výrobu pivních a výčepních aparátů, strojírna, slévárna, textilní výrobna, výrobna pekařských strojů, chemická továrna a pěstírna kaktusů.

Liberec se rychle rozrůstal až k hranicím okolních obcí včetně Františkova. Nedostatek volných pozemků byl jedním z důvodů snah o připojení několika okolních obcí k městu. O Františkově se jednalo už roku 1887, ale ke spojení došlo až v květnu 1939.

Do roku 1904 se staví výhradně podél hlavní ulice, poté se začaly stavět ulice příčné (Tovární 1890-1927, Vltavská 1904-1932, Vojanova 1912-1930). Od roku 1894 má obec poštovní úřad v pronajatých prostorách, od roku 1938 ve vlastní pobočce. Od konce 19. století do roku 1941 je v úředních záznamech připomínáno 14 hospod, některé i s tanečními a pěveckými sály. Na území obce působilo několik spolků např. divadelní, pěvecký, hasičský, kuřácký i tělocvičný. Dne 23. prosince 1913 otevřelo kino Zentralkino Bondy. V letech 1900-1901 se staví nová škola (měla svou školní zahradu, knihovnu, tělocvičnu a hřiště, dnes ubytovna). Za první světové války bylo z obce povoláno 631 mužů, z nichž 48 padlo.

1918-1945 - Období první republiky a válečné období

V roce 1930 byl zřízen rozvod pitné vody. Vznikají nové ulice Vysoká, V Zahradách, Klášterského a Mánesova. Podíl Čechů v roce 1921 dosáhl 20,4% , čímž vznikla povinnost dvojjazyčnosti v úředním styku. Pravděpodobně od roku 1926 nesou ulice dvojjazyčné názvy. V roce 1920 vzniká česká škola v Sázavské ulici (společná pro Františkov, Janův Důl, Hanychov, Suchou a Karlinky). Roku 1931 v obci podniká 75 obchodníků, 12 hostinských, 20 prodavačů potravin, 8 obchodníků s textilem, 6 krejčích, 6 ševců, 6 natěračů, 5 řezníků, 5 kadeřníku, 4 truhláři, 3 pekaři, tiskař a další. V roce 1921 byla zřízena obecní knihovna, od roku 1930 umístěná v nové budově obecního úřadu (vybudovaný nákladem 500 000 Kč), kde byla uložena i obecní kronika. Od roku 1923 má obec veřejnou mateřskou školku. V budově obecního úřadu byly i prostory pro ubytování chudých.

Soužití Čechů a Němců bylo vcelku bezkonfliktní. Hospodářská krize nejvíce postihla oblasti s převážně německým obyvatelstvem, kde se soustředil většinou lehký průmysl. Úpadek exportu zasáhl především textilní výrobu. Bídu a nespokojenost Němců využívala Henleinova strana, která ve volbách do obecního zastupitelstva v roce 1938 získává 66% hlasů. Německá armáda vstupuje do města 8. října 1938. Dne 1. května 1939 došlo k vytvoření Velkého Liberce a tímto dnem bylo k městu připojeno 11 okolních obcí včetně Františkova.

1945-1989 - Období socialismu

V souvislosti s odsunem Němců, který trval od konce války až do roku 1949, nastala nová etapa dějin Františkova, kdy bylo německé obyvatelstvo nahrazeno českým etnikem. Dne 27. října 1945 se Liberec stal statutárním městem, čímž bylo stvrzeno připojení 11 obcí k tzv. Velkému Liberci. Františkov zůstal připojenou městskou částí a od té doby se nazývá Liberec X - Františkov. Od roku 1954 je Františkov spravován centrálně městským úřadem. Po válce byla obnovena činnost spolků, z průmyslu je uváděna chemická továrna, továrny na nábytek, poživatiny, pekařské stroje, mýdlo, krabice, žíněné vložky aj. Veškerý průmysl se dostává na základě Benešových dekretů do českých rukou a postupně je znárodňován.

V padesátých letech byly postaveny garáže MHD a Severochema Liberec. Na křižovatce Uralská - Švermova vyrostla provozovna družstva SVED (vzniklo spojením desítek živnostenských firem). Od 60. let vyrůstá podél Jáchymovské ulice sídliště s 1057 byty. Škola byla rozšířena a vybudován byl i první školní bazén v Liberci. Dále vznikly jesle (dnes slouží jinému účelu) a mateřská škola. V horní i dolní části Františkova byly otevřeny prodejny potravin.

V letech 1945-2000 bylo zbořeno 61 domů. V souvislosti se stavbou průtahu Libercem, který byl otevřen 18.7.1989, prakticky zanikla stará východní část Františkova, oddělená v roce 1859 železničním náspem.

1989 - současnost

V devadesátých letech přichází tržní hospodářství, probíhají restituce a privatizace. Bývalý závod Textilana 05 přechází do soukromých rukou, výroba několik let pokračuje, ale následně končí. V roce 2022 je areál demolován a plánuje se výstavba 300 bytů. V roce 1996 vzniká smyčka tramvaje na viaduktu s níž souvisela demolice starých objektů. Prodejny potravin v horní a spodní části postupně končí. Horní prodejna se mění na cyklosport Kerda, spodní na nonstop bar a prodejnu nábytku. Tu v roce 2022 opět nahrazují potraviny. V roce 1998 byla zřízena služebna městské policie v Jáchymovské ulici č.p. 261. V roce 2000 se mění prodejna obuvi na supermarket Billa. Mezi lety 2000 a 2003 vzniká dům seniorů s přilehlým parkem.

Zajímavost...... Softbal se v Liberci začal hrát v roce 1980. V září 1984 bylo otevřeno svépomocně vybudované speciální sportoviště v Krušnohorské ulici na Františkově. V roce 1986 sehrál domácí celek Softbalklub Textilana zápas se zámořským týmem N.Y. Ambassadors s účastí 600 diváků.

zdroj:

Jaké vidíte rozdíly, krom toho, že je na snímku z dneška sníh?

V Liberci každopádně skončila bezmála po dvou měsících modernizace frekventované dvojité křižovatky v ulicích Švermova, Jungmannova a Žitavská. Úpravy za více než 19 milionů korun by měly zlepšit průjezdnost tímto dopravním uzlem, kterým denně projede přes 10.000 aut. Obě fotografie: Artur Irma zdroj: Genus

křižovatka Jungmannova - Žitavská 1994

Auta se mění, ale místo i po letech zůstává stejné. (archiv Petr Kolín)

Františkovský viadukt 

Viadukt patří k Liberci už sto padesát let, posledních třicet z nich je kulisou i mého života. V časech, kdy jsem bydlíval na Františkově, byl pro mne také tajemnou bránou do města. Zatímco Františkov, zvaný Liberečany nejčastěji Franťák, býval díky němu jen předměstím za hradbou železničního náspu, za viaďuktem se už nacházelo životem kypící město s tramvajemi, radnicí a obchody. Prošel jsem každé ráno viaďuktem a byl v jiném království. Kupodivu nahoru na rampu viaduktu, lemovanou pískovcovými bloky, jsem nikdy nevylezl, ani v časech raubířského dětství mne to nenapadlo; tajemnou bránu jsem nevnímal jako něco, čím by se člověk měl zabývat. Tak tedy až teď, vydrápal jsem se zvečera vlhkou travou a blátem nahoru ke kolejím a rozhlížel se zpoza zábradlí žulového mostu po nasvětleném městě a předměstí. Pode mnou jezdila auta a tramvaje, tu a tam prošel člověk. Ani náhodou nikdo nevzhléd!, nepomyslel, že je shora pozorován. Viaďukt tu stál ve své každodenní lhostejné přítomnosti.

Máme v Liberci věci, které tak nějak pro překážku vlastních očí nevidíme, a to dokonce bez ohledu na jejich velikost. Chodíme okolo neteční v pohledu na prostou každodennost. Jednou z nich je františkovský viadukt, mohutná kamenná stavba, kterou všichni Liberečané znají, protože tudy projíždějí, procházejí, vezou se v tramvajových vozech. Přesto většině z nich nestojí viadukt za pozornost, nepovažují jej za zajímavost či věc, bez níž by Liberec nebyl Libercem. Ale právě tak tomu přesně je: viadukt ze žulových kvádrů je průchodem mezi východní a západní částí města, a kdyby zde nebyl, stal by se Liberec dvěma městy, které rozděluje neproniknutelný hraniční pás železniční trati. Františkovský viadukt vznikl společně s mohutným náspem železniční trati Liberec-Žitava, stavěné ze saské strany v letech 1855 až 1859. Z historických souvislostí lze usuzovat, že jeho oblouk byl vyzděn až roku 1859, neboť na jednom z nejstarších plánů Liberce — tzv. Anschiringerově mapě města z roku 1858 — ještě není zobrazen a na jeho místě, které bylo tehdy označováno jako Kranich čili Jeřáb, je jen pár luk a nápis Bahnhof-Rayon (oblast nádraží). Ale ani samotné liberecké nádraží tehdy ještě nestálo; po dlouhých debatách, kdy se uvažovalo o zřízení nádražní budovy na Keilově vrchu, bylo již roku 1855 rozhodnuto, že nádražní budova bude postavena mezi Libercem a tehdy ještě samostatným Horním Růžodolem, který měl být navíc kolejišti rozpůlen. Vzbudilo to tehdy v Liberci neskutečnou vlnu odporu, nádraží mělo vzniknout na ohromném náspu, který by oddělil centrum Liberce od Ještědu a pod ním ležících obcí, a navíc zastínil výhled z centra města na Ještěd.

Aby Liberečany drážní činovníci trochu uchlácholili, slíbili vybudovat pod kolejištěm a budovami tunel, který spojí město s předměstími za hradbou náspu; z finančních důvodů to ovšem nebylo realizováno a dráhy propojení zařídily pouze železnou lávkou nad kolejištěm a františkovským viaduktem. Poté, co byla tato lávka na počátku 90. let 20. let pro celkovou zchátralost odstraněna, zaniklo spojení napříč nádražím úplně. Obnoveno bylo až v roce 2009, kdy byl prokopán a prodloužen tzv. příjezdový tunel, který konečně vyústil na růžodolské straně. Po více jak sto padesáti letech bylo splněno to, co bylo slíbeno.

Při stavbě trati od Žitavy byl tedy postaven v železničním náspu žulový viadukt s pískovcovým okrajem, který měl plnit roli průjezdu mezi Libercem a tehdy předměstskými obcemi Františkovem, Janovým Dolem a Horním Růžodolem. Společně s tímto viaduktem vznikl vedle ještě druhý, kterým protékal do Nisy Františkovský potok; a kousek dál směrem ke Stráži byly postaveny ještě další dva menší viadukty pro průchod komunikací.

Původně byl františkovský viadukt užší a více zařízlý do náspu; při rozšiřování železničních kolejišť, napojujících se na blízké nádraží, vznikla ale potřeba přiložit ještě kus trati, a proto bylo nutné rozšířit i viadukt. K původnímu oblouku ze žuly byl na liberecké straně přidán ještě druhý z betonu, který se od něj odlišuje omítkou s imitací kamenných kvádrů a velkými krápníky vyplavovaného vápence.

Viadukt byl hned od svého zřízení veledůležitou dopravní stavbou strategického významu. Od roku 1912 jím projíždí tramvajová linka z Liberce do Horního Hanychova; tradičně skrze něj procházela silnice do podhůří Ještědu. Šlo skutečně o významné místo, v němž bylo možno kontrolovat a zastavovat dopravu, v roce 1938 byl proto právě zde vybudován zátaras strážený vojáky Československé armády. Vojenského využití se tehdy ovšem františkovský viadukt jako pevnostní brána nedočkal. Navíc rok poté byla tato důležitá stavba obce Františkova začleněna společně s celou vsí do tzv. Velkého Liberce.

V osmdesátých a devadesátých letech 20. století doznalo uspořádání dopravý u viaduktu zásadních změn. Nejdříve byly zbořeny staré továrny a hospoda Na Mýtě v ústí Jungmannovy ulice, proslulá svojí hostinskou a smradlavými hajzlíky. Poté padly domy přímo před viaduktem, včetně secesního kina Sofie, a na jejich místě byl vybudován silniční průtah Libercem, který představoval podobně razantní zásah do organismu města jako kdysi výstavba železniční trati. Na oboje si ovšem Liberečané vcelku rychle zvykli. Když se v polovině 90. let pokládala kompletně nová tramvajová trať do Hanychova, byl pro propojení Františkova využit vedlejší široký viadukt, sloužící dlouhá léta jen průtoku Františkovského potoka. Švermova ulice byla pak u františkovského viaduktu zaslepena a na původní křižovatce, kterou podél viaduktu lemovaly léta vysoké topoly, vznikla otočka tramvajové trati. Během dvou desetiletí tak vlastně zaniklo úplně vše, co předtím sto let tvořilo zdánlivě nezměnitelnou tvář tohoto kousku Liberce. Viadukt je tak dnes jedinou stavbou, která zde zůstala jako svědek liberecké minulosti.

zdroj: Marek Řeháček - Liberecké zajímavosti - kniha první, 2009