Liberecké valchy
Stará soukenická valcha
Místo staré dřevěné valchy, postavené vrchností brzy po příchodu
prvních vyučených mistrů do Liberce (1580), byla roku 1632 vybudována
zděná patrová budova s novým vybavením, jež pak po dlouhou dobu sloužila
libereckému soukenickému cechu (čp.99-IV). Výše položený rybníček
poskytoval dostatek vody i za suchých období. Pro vrchnost, která ji
postavila, představovala valcha nový zdroj příjmů: soukeníci platili
nejprve od kusu (4 - 8 grošů), od roku 1625 odváděl cech pravidelný
roční úrok 120 kop grošů, který byl po postavení kamenné valchy
zvyšován , až dosáhl koncem 17.století 1000 zlatých. Stála na levém
břehu Nisy a přijíždělo se k ní Rochlickou ulicí, pozdější císařskou
silnicí (Dr.M.Horákové), kterou vidíme probíhat za ní. Vzadu na obzoru
vystupuje střecha Střelnice. Původní valcha byla 22.3.1764 stržena a do
5.dubna téhož roku vybudována znovu, tentokrát z kamenného zdiva. Roku
1857 byl přistaven třetí sál a o tři toky později proběhla další
přestavba. Když se vedle ní zastavily koleje dolního nákladového
nádraží, prodal ji roku 1899 soukenický cech ředitelství ústecko -
teplické dráhy. Z výnosu tohoto výhodného prodeje byly uhrazeny nejen
všechny cechovní dluhy, ale v roce 1901 mohla být oprávněným členům
vyplacena dividenda 20 K. Mistrovská slavnost na počest prodeje se
konala také následujícího roku. Číslo popisné 99-IV sice dodnes
existuje, ale jedná se o novodobou stavbu, takže jedinou upomínkou
zůstalo jméno uličky U Valchy. (zdroj Kniha o Liberci)
Valcha U Věže
Tato valcha
byla vybudována libereckým soukenickým cechem v roce 1827 a později
dostala nástavbu (1890). Za první republiky byla vykoupena městem jako
zbořeniště a později upravena na knihovnu (čp.327-II). Nyní je součástí
komplexu Energomontáží, zahrnujícího i dvě další letité budovy, původně
barvírnu: čp. 159-II - Ernsta Hoffmanna a parní barvírnu čp.338-II firmy
Hermann Kaiser a syn (zdroj J.Bock - Liberec III - Jeřáb)
Růžodolská valcha
V roce 1732 byla hrabětem Gallasem vybudována v údolí Nisy ( za dnes už bývalou mlékárnou ) nová růžodolská valcha (čp.32-XI). Jedna ze dvou dosud existujících valch, umístěna v tzv. Špitálském mlýně v Mlýnské ulici (čp.216-IV), totiž trpěla nedostatkem vody a byla později přeměněna na obilní mlýn. K nové valše byla voda priváděna z Nisy od jezu stojícího dosud u hřiště Slovanu pomocí náhonu, jehož zbytky jsou dodnes dobře patrny zejména pod mlékárnou. Rok po výstavbě byl zaveden holandský způsob valchování, o němž nevíme nic bližšího, můžeme však předpokládat, že znamenal zdokonalení práce. Cech začal od té doby také zaměstnávat valchařské mistry. Roku 1802 přešla budova do majetku cechu. Původní dílnu se stoupou (8 děr, 16 tlouků ) nahradil po rozšíření (1830) rychloválec s dalšími stroji a valcha se stala natolik vynosnou, že nájemné se vyšplhalo na 3400 zlatých ročně (1871). Valchovat se přestalo roku 1893, kdy ji nový majitel Ferdinand A. Klinger z Liberce změnil na trhárnu. Ješte v 90.letech 20. stoleti využívaly mnohokrát přepracovaný objekt Prádelny a čistírny. Dnes je v tomto místě parkoviště (Norská čp. 32)
(zdroj Roman Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)
