Zemědělství ve Vratislavicích
Vratislavice byly zemědělskou obcí již od počátku svého osídlení a úče od 15. století. Úzké pruhy polí a pastvin se rozkládaly na levém břehu až po okraje panských lesů. Vpravo od řeky byla pole obdělávána tep o dvě stě let později. Například první zjištěný údaj z roku 1764 uvádí, že v obci hospodařilo 42 zemědělců a 65 chalupníků, kteří k obživě vlastní rodiny obdělávali jen malý pozemek kolem své chalupy. Půda dávala místnímu obyvatelstvu jen skrovnou úrodu. Drobní a střední hospodáři chovali skot, ovce, kozy, vepře a drůbež. Na polích pěstovali obilí, len a pícniny, brambory začali pěstovat až v 19. století. Zcela zemědělský charakter obce setrval do druhé poloviny 19. století, rozvojem průmyslové výroby přešel v průmyslově-zemědělský a zůstal jím do devadesátých let minulého století. V současné době se zemědělská výroba zcela vytratila a většina opuštěných ploch polí a pastvin zarůstá plevelem.
Ke
konci 2. světové války bylo v obci 178 zemědělských usedlostí drobných a
středních malorolníků s výměrou nad 50 arů a několik velkostatků, z
nichž největším byl velkostatek rodiny Ginzkeyových se 60 hektary polí.
Po
revoluci zemědělskou půdu postupně obsadilo padesát příchozích českých
zemědělců převážně z Turnovska, Semilska a Jičínska. Na konci roku 1945
provedl místní národní výbor soupis veškerého zvířectva a překvapivě
bylo zjištěno, že v obci je 53 koní, 331 kusů krav, 19 vepřů, 503 koz a
17 tisíc slepic. Sotva se noví osadníci sžili s půdou, začali hospodařit
a hradit úvěr od státu, nastal historický zlom vyhlášením tzv.
kolektivizace vesnice. Ve snaze vytlačit soukromý sektor a zavést státem
řízené a kon. trolované zemědělství byla zakládána jednotná zemědělská
družstvy (JZD). Přesvědčováním, někdy i nátlakem byli zemědělci nuceni
vstupovat do družstva. K vysvětlení mladším čtenářům: kolektivizace
znamena spojit pozemky v jeden celek, ustájit skot do společného
kravína, rozorat meze a společně hospodařit. JZD ve Vratislavicích bylo
založeno v říjn 1949 a mělo 16 členů, o rok později 37 družstevníků,
kteří obhospodařovah 250 ha půdy. Zbývající pozemky zabral Státní statek
(hospodářství řízené státem), který později pro výrobní neschopnost byl
zrušen a pozemky přičleněny družstvu. Soukromí zemědělci, kteří do
družstva odmítli vstoupit, byli dále kontrolováni, sledováni a dodávky
jim byly zvyšovány. Tak s stalo, že někteří z nich opustili neutěšenou
práci na svých polích a ze ze mědělství odešli. Ve vratislavické kronice
zapsal tehdejší kronikář Josel Hrstka:
"Hlavním
nedostatkem při zakládání JZD byla skutečnost, že se nepo dařilo
přesvědčit pro družstevní myšlenku všechny drobné zeměděle Proto
družstvo mělo od svého začátku nedostatek pracovních sil. Tato situace
se ještě zhoršila po převzetí hospodářství státního statku. Družstvo
bylo závislé na brigádnické pomoci. Za této situace nedokázalo provést
polní práce jako senoseč, žně a bezztrátovou sklizeň okopanín. Velký
vliv na situaci v družstvu měla špatná pracovní morálka a nepravidelné
odměňování."
Aby většina ploch byla udržována v chodu, družstvu pomáhaly brigády školní mládeže na trhání Inu, sběru mandelinky bramborové a při sběru brambor. Pamětníci padesátých let v té době navštěvující základní školu si upamatují, jak sbírali brambory místo vyučování, bylo-li potřeba, i odpoledne. Za svačinu (kousek točeného salámu a housky) pobíhali s kbelíkem voranou brázdou a sebrané brambory odnášeli do valníků. To se dařilo dosvačiny. Pak je to přestalo bavit a brigáda končívala bramborou válkou.
Družstvo vyžadovalo pomoc i od dospělých, zvláště při žních a mlácení obilí. Soutěže O zlatou kosu byly pravidelnou nutností, jak vůbec sklidit zrozsáhlých pastvin alespoň jednou za rok seno. Sešlo se několik desítek sekáčů, každý s vlastní kosou. Kdo posekal nejvíc, byl vyhodnocen jako vítěz. K jarní sadbě brambor se nedostávalo sadby. Složitou práci v JZD uvádí kronika na jiném místě:
"V obci zahájena výpomocná košíkářská akce sběru brambor pro novou sezónu. Koncem října bylo zjištěno, že na katastru dosud nebyly osety ozimy a asi již nebudou. V živočišné výrobě se nezodpovědně ošetřuje dobytek, dvacet podvyživených telat bylo dodáno na nucený výsek.Noví družstevníci (náborem získaní dělníci z továrny) říkají, že nemají před výplatou ani na chleba, a naši družstevníci (původní členové z bývalých soukromých zemědělců) mají ještě na kořalku, dělníci na polích dřou, a družstevnící sedí v hospodě."
Ke konci 2. světové války bylo v obci 178 zemědělských usedlostí drobných a středních malorolníků s výměrou nad 50 arů a několik velkostatků, z nichž největším byl velkostatek rodiny Ginzkeyových se 60 hektary polí.
Sousední
kunratické JZD pro nedostatek pracovníků bylo přičleněno i s pozemky k
zdejšímu zemědělskému družstvu. Stálý nedostatek pracov. níků v družstvu
vytvářel paradoxní situace. Vedení JZD slíbilo každému novému
družstevníku půjčit domů jednu dojnici na dobu tří let a vydat zálohu v
naturáliích do příští sklizně. Neměl li družstevník možnost doma chovat
dojnici, dostával pravidelně mléko z kravína. Družstevníci byl;
hodnoceni tzv. pracovními jednotkami. Jedna jednotka nebyla mzda za 1
hodinu, ale hodnota určité vykonané práce. Družstevníci byli hodnoceni
dvakrát do roka. První výplatu dostali v naturáliích, druhou zpravidla
po novém roce v penězích.
Částečné oživení práce v JZD nastalo v létech 1958-1961 příchodem 34 drobných, dosud samostatně hospodařících zemědělců. Na 891 ha půdy, z toho 334 ha orné, vyprodukovali 214 tisíc litrů mléka, 115 tisíc kusů vajec, 479 g masa, 602 g obilí a 1 300 g brambor. Druhá krize v JZD nastala po roce 1963. Většina členů důchodového věku družstvo opustila, když dále nedokázala zajistit další provoz. V roce 1965 veškerý majetek po rozpuštění JZD přešel do správy Státního statku se sídlem v Chrastavě s detašovaným pracovištěm ve Vratislavicích. Toto příměstské hospodářství se orientovalo na masomléčnou výrobu. V roce 1976 mělo ustájeno ve dvou kravínech (ve svahu pod Domovem důchodců a vpravo za koupalištěm) 380 kusů skotu, z toho 264 dojnic s produkcí 616 tisíc litrů mléka. Zaměstnanci placeni hodinovou či prémiovou mzdou odmítali pracovat přesčas a o nedělích. Docházelo k fluktuaci pracovníků, ani výměna vedoucích kádrů k zlepšení stavu nepomohla. Tak poslední sklizní brambor na polích mezi hřbitovem a koupalištěm v roce 1993 činnost státního statku skončila. Část pozemků byla vrácena v rámci restituce bývalým majitelům, část přešla do správy pozemkového fondu.
Od
roku 1993 hospodaří na 900 ha převážně pronajaté zemědělské půdy
soukromý rolník Ing. Bohuslav Škoda. Z nařízení ministerstva zemědělství
dochází v druhé polovině 90. let k útlumu živočišné výroby s přechodem
na pastevní hospodářství. Po roce 2001 je upuštěno od chovu masného
plemena hovězího dobytka a je znovu chováno plemeno českých
červenostrakatých krav.
Změnou
územního plánování je přes 800 ha zemědělské půdy převedeno na jiné
využití, zejména na rozvoj bydlení. V roce 2006 hospodaří firma již jen
na 60 ha. Chová cca 50 ks hovězího dobytka, stádečko 150 koz a jako
doplněk několik koní a prasat.
(zdroj: František Jelínek - Obrázková kronika Vratislavice nad Nisou dříve a dnes, 2006. Fotografie: Vratislavice-Maffersdorf'' )