Liberec XXXII - Radčice
-
Historie Radčic u Liberce
Ves Radčice (německy Ratschendorf) je jednou z nejstarších na Liberecku. Byla založena Bibrštejny, podobně jako sousední Krásná Studánka, někdy v průběhu 14. století. První písemné zmínky o obci jsou v souvislosti se sporem o majetky mezi pány z Bibrštejna (vlastnili Frýdlantsko) a z Donína z roku 1444 a 1454 (viz dále). Ves je zmiňována pod názvem "Ratschindorff".
V místech dnešních Radčic původně žilo patrně slovanské obyvatelstvo. Podle legendy (uváděné Antonem Resselem v Heimatskunde des Reichenberger Bezirkes) ves získala název ze slovanského slova Hradšin. Legenda dále uvádí, že slovanští zedníci a přidavači, kteří počátkem 14. století stavěli Bibrštejnský hrad Hamrštejn, zde získali od vrchnosti pozemek k osídlení. Němečtí zemědělci, kteří později kolonizovali zdejší oblast, přidali ke slovanskému základu slovo "dorf" a etymologickým vývojem se z Hradšina stal nejprve Ratschindorf, později Ratschendorf.
Radčice od svého založení patřily k frýdlantskému panství. Frýdlant s okolím získal v roce 1278 člen starobylého saského rodu Rulko (Rudolf) z Bibrštejna. Hrad mu byl Přemyslem Otakarem II. udělen jako léno za 800 hřiven stříbra. Lenní povinností nového vlastníka byla služba v králově vojsku. Bibrštejnové mimo frýdlantského panství vlastnili rodové sídlo v Sasku a další majetky v Lužici a Braniborsku. Za panování Přemysla Otakara II. získal rovněž své majetky ve zdejší oblasti rod Donínů (šlechta z okolí Míšně), který obdržel jako léno hrad Grabštejn. V této době tak byl položen majetkový základ dvou často nesmiřitelných sousedů. Moc Bibrštejnů výrazně vzrostla za dob panování krále Karla IV., kdy majitel frýdlantského panství Bedřich z Bibrštejna zaujímal významné místo na dvoře českého krále a římského císaře.
Ves ležela na staré zemské cestě vedoucí z nitra Čech do Lužice. Ta se v Liberci dělila na hrádeckou větev a větev frýdlantskou. Frýdlantská cesta vedla přes Ruprechtice, údolím Černé Nisy na Radčice a odtud přes Krásnou Studánku na Mníšek a Frýdlant. V údolí Černé Nisy vzniklo opevněné místo zvané Reitstein (Jezdec). Zda hrádek sloužil k ochraně cesty, či naopak byl využíván loupežníky, dnes již nezjistíme. Rovněž není známa doba založení Jezdce, ačkoli se při archeologických vykopávkách našlo několik nádob, které jsou dnes uloženy v Severočeském muzeu v Liberci. Písemné prameny však chybí.
V průběhu 14. století byly hlavními správními centry na Bibrštejnském panství hrady Frýdlant, pro vesnice v okolí Liberce (jižní část panství) pak hrad Hamrštejn (poprvé zmíněn v roce 1357). Bibrštejnové nespravovali své rozsáhlé pozemky přímo, ale vybudovaliucelenou lenní soustavu (v Čechách ne příliš obvyklou). Jednotlivé vesnice spravovala jim podřízená nižší lenní šlechta (manové, rytíři).
Bibrštejnské panství vlastnil na počátku husitských válek Václav z Bibrštejna, který stál, stejně jako sousední Donínové, v katolickém táboře ve spojenectví s lužickými městy (Šestiměstí). Husité, mající dost starostí ve vnitrozemí, nechávali zdejší kraj a bohatou Lužici na pokoji až do roku 1424. Koncem února tohoto roku husitský hejtman Boček z Poděbrad vypálil hrad Karlsfried u Žitavy a několik dní manévroval (loupil) v okolí. K ochraně kraje před řáděním husitských polních vojsk byl nedaleko stojící donínský hrad Roimund obsazen Lužickými pod vedením Hanse Foltsche z Torgavy. Protože však vojákům nebyl vyplácen žold, obrátil se Foltsch proti lužickým městům (1428). V roce 1427 Prokop Holý se čtrnáctitisícovým husitským vojskem bez úspěchu zaútočil na Žitavu. Takzvané spanilé jízdy za kořistí se opakovaly i o rok později, kdy zdejším krajem prošlo sirotčí polní vojsko (posádky Roimundu a Hamrštejna proti husitům nijak nezasáhly), které pod vedením Jana Kralovce dobylo Frýdlant a zamířilo na sever k Budyšínu a Löbau, kde beztrestně drancovalo. Dne 14. listopadu 1428 se Kralovcovi vojáci začali s bohatou kořistí vracet do vnitrozemí. Lužická hotovost sledovala vracející se husity a v kopcovitém terénu u Machnína je 16. listopadu 1428 napadla. Po krvavé bitvě museli husité na bojišti zanechat většinu nakradené kořisti, podařilo se jim však uniknout do vnitrozemí.
V roce 1427 zemřel majitel Frýdlantského panství Václav z Bibrštejna, držav se ujal jeho syn Oldřich, který nezměnil otcovu protihusitskou politiku. Situace se však pro protihusitský tábor ve zdejším kraji zkomplikovala v roce 1429, kdy se sestra zesnulého Jindřicha z Donína Markéta provdala za přívržence husitů Mikuláše z Kaišperka a jako věno dostala Chrastavu. Tu Mikuláš opevnil a dosadil sem stálou husitskou posádku. S ní ovládal okolí a následující rok se zmocnil i hradu Grabštejn. Husité tak získali vynikající základnu k plenění jak Žitavska a vzdálenější Lužice, tak sousedních držav Bibrštejnů.
Na hradě Hamrštejn byla umístěna hradní posádka, které velel v době husitských válek purkrabí Mikuláš Dachs. V roce 1431 koupil Dachs od uzurpátora Grabštejna, Mikuláše z Kaišperka, ves Machnín. Podle lužických pramenů totiž Dachs podporoval v roce 1432 výpady grabštejnské posádky do Lužice, rovněž smlouva (respektive úpis) mezi Dachsem a husitským hejtmanem Janem Kolůchem z Vesce vypovídá o jeho jistých stycích s husity. - zdroj:https://www.liberec-radcice.cz/historie-radcic-u-liberce/
hostinec U Křížové silnice v roce 1912 a 2003
Radčice jsou společně s Krásnou Studánkou od roku 1980 jednou z městských částí Liberce, bývaly však dříve samostatnou obcí. V letech 1830 až 1833 byla vybudována silnice z Liberce do Frýdlantu a v roce 1879 do Kateřinek. Na křižovatce těchto spojnic později vznikl hostinec U Křížové silnice, který zde najdeme dodnes. Na návrší nad ním byla v roce 1890 postavena deset metrů vysoká dřevěná vyhlídková věž. Nazvána byla podle příjmení bratrů Antona a Heinricha- textilních fabrikantů, Siegmundovou výšinou. Když rozhledna zchátrala, měla být nahrazena kamennou stavbou, plány však nebyly uskutečněny. (Jan a Šimon Pikousové. Otokar Simm. Petr Kurtin)
Radčice v roce 1914
Kdysi chudá obec na stráních vysoko nad pravým břehem Černé Nisy, kudy tehdy vedla jedna z větví Poutní cesty do Hejnic, je dnes XXXII. čtvrtí města Liberce. Největší továrnou, známou ještě po roce 1945 jako Jakubka a později Textilana 07, byl podnik Adolfa Jakoba, přestavěný roku 1887 ze starého mlýna na textilku. Dnes stojí opuštěná u hlavní silnice, v Hejnické ulici. Na pohlednici odeslané roku 1914 vidíme vpravo dole novou radčickou školu čp. 152 postavenou roku 1895 libereckou firmou Miksch. Ještě před několika lety v ní bylo Soukromé euroregionální gymnázium, dnes je budova opuštěna. Vlevo dole je její předchůdkyně, stará škola čp. 7. Kdysi obytný dům koupila v roce 1874 obec jako pozůstalost a přebudovala na školu. Na střeše byla postavena zvonička se starším obecním zvonem. Dnes je ze staré školy znovu obytný dům (stojí hned pod novou školou), zvoničku ale již nemá.
Adolf Jakob, továrna na vojenská sukna
Radčice čp. 66 a 143, Hejnická ulice
V Radčicích, při dnešní siknici I/13 do Frýdlantu, na místě mlýna a později valchy, vyhořelé podruhé roku 1880, postavil Gustav Müller z Fuldy továrnu na výrobu plsti. V roce 1888 ji zakoupil Adolf Jakob pro svou rozrůstající se firmu na výrobu vojenského sukna, jež byla založena v dnes již neexistující budovách v centru Liberce roku 1854 a odkud byly do Radčic přemístěny stroje a instalován parní pohon o výkonu 500 hp. Adolf Jakob ještě roku 1896 přistavuje barvírnu, po jeho smrti roku 1897 vedli továrnu jeho synové Oskar a Karl spolu se švagrem Jakowitzem. Roku 1902 vybudovali novou pětipodlažní budovu a do roku 1908 také menší objekt přímo při silnici. V této době tu bylo zaměstnáno 150 dělníků. Firma však později pod vedením Oskara Jakoba jr. a Fritze Jacoba patrně nepřekonala hospodářskou krizi třicátých let. Po roce 1948 připadly budovy n.p. Textilana (závod 03), který byl likvidován roku 2000. Nový majitel se věnuje výrobě automatických a požárních dveří.
(zdroj: Průvodce Industriál libereckého kraje, 2007)
Pouť Dračí sluj
(fotoarchiv Robert Hanuš)
Smutný příběh Jedlové
(autor Nicol Lewis)
https://www.katerinky.cz/wp/vzpominka-na-jedlovou/
bourání Jedlové 4.dubna 2010
(archiv Michaela Polzerová Vanáková )
Jak šel čas na radčické stráni nad koupalištěm. 2022, 2002, 1990, 1970
Radčice - čp. 150 (autor příspěvku Pav Karel)