Mechanická tkalcovna a koželužna v Pastýřské ulici

18.09.2021
1898
1898
2007
2007
2019
2019

Neumannova továrna na konci 19.století

Zakladatel firmy Samuel Siegmund Neumann začínal jako prostý tkadlec Herzigovy továrny ve Mšeně u Jablonce. Po smrti otce si v Jablonci založil manufakturu a obchod se smíšeným zbožím (1848), který vzkvétal a rostl. Neexistující železniční spojení ho donutilo přenést podnik do Liberce (1868), kde z něj postupně udělal jeden z největších velkoobchodů v monarchii. Zřídil i faktorskou dílnu na vlněné výrobky v Hrádku nad Nisou, která byla později přenesena do Liberce.
Roku 1889 koupila firma rozsáhlou tovární budovu v Pastýřské ulici, kterou po čtyřech letech ještě rozšířila o nástavbu a v roce 1900 přístavěla okázalý dům majitele. Sklady měla ve Vídni, agenturu v Praze, Budapešti, Hamburku a jinde. Majetek rozšiřovala také nákupem pozemků a stavbou domů - pro své kvalifikované dělníky postavila činžáky se 40 byty. Po zakladateli převzali vedení tři synové Alois, Karl a Rudolf. Vedli si úspěšně a jejich podnik zaměstnávající průměrné 900 dělníků patřil už od konce 19.století k nejvýznamnějším v Čechách. Výraznou postavou se stal Alois Neumann, který se jako prezident liberecké OŽK ( od 1891 až do své smrti v roce 1914) zasazoval o podporu zdejšího podnikání. Po první světové válce se firma nevyhnula krizovým jevům a v roce 1932 na čas zavřela brány. Po dvou letech výrobu obnovila, ale za další dva roky už byla v likvidaci.
Za druhé světové války sloužily tovární prostory k ubytování vybombardovaných rodin z říše a župnímu pracovnímu úřadu.
Po osvobození zde našly umístění bezpečnostní sbory (SNB, StB, VB) a Česká policie tu sídlí dodnes.
(zdroj: R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

S.S. Neumann, mechanická tkalcovna vlny a polovlny

Pastýřská ulice čp.3

Roku 1880 instaluje Samuel Siegmund Neumann mechanické stavy v někdejší přádelně Franze Hanusche.

Roku 1890 staví jeho synové Alois a Carl Neumann vlastní čtyřpodlažní budovu se schodišťovou věží a záhy na to, východně od ní další dvoukřídlou budovu s rozsáhlým skladištěm hotových látek (dnes čp. 589), takže areál získává půdorys tvaru U. Později do podniku přistupuje nejmladší syn Rudolf, který podnik vlastní až do třicátých let 20 století.

Dnes areál slouží Policii České republiky, východní budova byla citlivě rekonstruována.

(zdroj: průvodce Industriál libereckého kraje, 2007)

1914
1914
2007
2007
1938
1938

Klingerova koželužna v roce 1914

Koželužnu založil Johann Franz Klinger, majitel domu čp. 3 - II na Staroměstském náměstí. Svou živnost začal provozovat ve skrovných podminkach v dnes již zbouraném domě čp. 156 - I a později v protějším čp. 372 - I na rohu Pastýřské ulice. Po jeho smrti převzal podnik nejstarší syn stejného jména, který roku 1867 za podpory svých bratrů Heinricha a Roberta továrnu zcela přestavěl a přivedl k takovému rozkvětu, že jeho koželužna byla jednou z největších v Rakousku - Uhersku. Když roku 1893 zemřel, převzal jeho formu syn Franz. V popředí vidíme kádě na namáčení kůží.
Za první republiky se Klingerova firma přestěhovala o pár metrů dál do Frýdlantské ulice (čp. 220, později sběrné suroviny, dnes již jen parkoviště...) a začala se zde spolu s dvěmi dalšími firmami zabývat opravou aut a prodejem náhradních dílů.
V původním objektu (477 - I) si zřídil stavební a nábytkové truhlářství Gustav Hentschel, pravá část, přilehlá k Pastýřské ulici (čp. 372), sloužila až do padesátých let prodejně motoristických potřeb a autoopravně.
Po několika úpravách se sem nastěhovaly Technické služby města Liberce. Dnes opět autoopravna.

(zdroj R.Karpaš a kolektiv - Kniha o Liberci, 1996)

Josef Franz Klinger a spol., továrna na zpracování kůží


Sokolská, Pastýřská čp.16 a 1

Jirchárnu J.F.Klingera navrhl stavitel Sachers jako jednotraktovou dvoupodlažní dílnu, na kterou navazoval mírně zalomený trakt s vloženým půlkruhovým schodištěm připravený k dostavbě dalšího, západního křídla, kterou provedl Paul Wagler roku 1883 ( nové čp. 1387). Roku 1924 pro Roberta Klingera realizuje specializovaná firma C. T. Steinert železobetonové objekty při Pastýřské ulici čp. 372. Roku 1932 budovy kupuje Max Schöfl, který zde zřídil autoopravnu, a tento způsob využití budovy trvá dodnes, zanikly však dekorativní Sachersovy fasády i věžička nad schodištěm.

(zdroj: Průvodce Industriál libereckého kraje)

2020
2020