Krajská nemocnice a její historie
V roce 1906, kdy vznikla tato pohlednice, byl liberecký "Štěpánův špitál" již téměř šedesát let starý. V první polovině 19. století bylo stále naléhavější, aby tak rychle rostoucí průmyslové město, jakým byl tehdy Liberec, mělo řádnou nemocnicí. Městská rada o tom jednala již od roku 1804, ale teprve až za čtyři desetiletí se sešlo dost finančních prostředků na stavbu. Skládali se zámožní občané, soukeník Josef Neuháuser věnoval svůj pozemek "pod Skřivánčím kamenem", hrabě Clam-Gallas přispěl dřevem a prkny. Nemocnice byla slavnostně otevřena 1. dubna 1848 pod záštitou zemského správce Čech arciknížete Štěpána a přijala první dva pacienty. Rozlehlá budova na Husově třídě dosud stojí, ale je již jen pouhou provozní budovou. Dům č.p. 712 vpravo od ní patří rovněž do areálu nemocnice a je budovou "hospodářskou". Za její střechou ční věž kostela Božského srdce Páně v Klášterní ulici.
Slavnostní položení závěrečného kamene nemocnice v Liberci
(1845, střelecký terč)
Nemocnice byla založena z veřejné sbírky a nazvaná po arcivévodovi Štěpánovi. Základní kámen byl položen 19.dubna 1845. Zedníci pod vedením stavitele A. Holuba pokračovali velmi rychle, takže závěrečný kámen hrubé stavby mohl být položen už za několik měsíců 29.srpna 1845. Dokončovací práce a vybavení se ale protáhlo tak, že nemocnice byla otevřena teprve 1.dubna 1848.V suterénu byly kuchyně, prádelna, sklady, lednice a sklepy. V přízemí se nacházela ambulance, chirurgické oddělení se 16 lůžky ve 4 pokojích, návštěvní místnost, ubytovna ošetřovatelek, dále byt domovníka a různé sklady. V prvním patře byla ústavní kaple zasvěcená sv.Václavu a 6 pokojů s 36 lůžky (napůl pro muže a pro ženy), v druhém byly malé mansardové pokoje určené pro případné rozšíření nemocnice. Nad kaplí byla malá zvoníčka. Každé oddělení mělo vlastní kuchyňku pro ohřívání jídel. Zařízení pokojů bylo velice prosté: dřevěná lůžka s regulovatelnou výší podhlavníku a modrobílými plátěnými záclonkami oddělujícími nemocné, jeden noční stolek, stůl, židle a litinová kamna.
Správu nemocnice vedlo představenstvo. Byla financována z poplatků, které platili pacienti vždy předem (za chudé tak činila jejich domovská obec), dále z úroků fondů a nadací, výnosů z různých zábav, darů a také z poplatků za použití pohřebního vozu.
Liberečtí občané si mohli za měsíční dávku 5 krejcarů zajistit právo na ošetření v nejnižší třídě. Ze 147 pacientů, kteří byli přijati během prvního roku provozu, byla však takto pojištěna jen jedna třetina.
Už za několik let nemocnice nedostačovala a musela být rozšířena. Roku 1865 byla prodloužena po straně přestavbou psychiatrického oddělení a po devíti letech i na opačné straně, podél dnešní Husovy třídy, kde bylo umístěno dalších deset lůžek a kanceláře s vlastním, dnes už zazděným vchodem.(zdroj Kniha o Liberci)
Návrhy areálu nemocnice z roku 1949
(časopis Architektura ČSR, https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:1cdb15f0-895e-11e6-8aeb-5ef3fc9ae867?page=uuid:ba20f8b0-8a18-11e6-bf08-001018b5eb5c )
Minulost a budoucnost Krajské nemocnice v Liberci
V souvislosti s neuspokojivým současným stavem krajské nemocnice se stává stále aktuálnějším požadavek modernizace tohoto klíčového zdravotnického zařízení. To, že stávající situace není z dlouhodobého hlediska ideální, je zřejmé na první pohled. Proto se objevily návrhy na přestěhování nemocnice na volné pozemky v Ostašově, či na využití prostoru někdejší Textilany, který se z urbanistického a městotvorného hlediska jeví bezesporu jako nejvhodnější, neboť by došlo k opětovnému zapojení velké nevyužité plochy zpět do organismu města, přičemž velkou výhodou je v tomto případě i dobrá dopravní dostupnost a možnost stavět prakticky na zelené louce. Pozemek je nicméně v soukromých rukách a jeho odkup by znamenal neúnosnou finanční zátěž. Proto aktuální záměr počítá s modernizací stávajícího areálu, který je rovněž dobře dostupný, ale je mnohem více limitován svými prostorovými možnostmi. Každá mince má ovšem dvě strany a prezentovaný záměr by ve své navržené podobě představoval další výrazně negativní zásah do samotného středu města, už tak poznamenaného demolicemi a výstavbou velkokapacitních nákupních center. Svou vizi představil Doc. Ing. arch. Antonín Novák v tzv. Malém generelu KNL, který má charakter hmotové studie, ověřující prostorové možnosti areálu. Ta počítá s bezprecedentími demolicemi nejen v samotném nemocničním areálu, ale i v ulicích Kristiánova a Husova, které jsou součástí městské památkové zóny. Než se ovšem zaměříme na zmíněný generel, je třeba absolvovat krátký exkurz historií nemocnice, která v průběhu své dlouhé, 168leté existence prošla složitým a zajímavým stavebním vývojem.
Stavební vývoj liberecké nemocnice
Jádrem současného areálu je tzv. Štěpánská nemocnice (Stephanhospital),
dnešní pavilon V, postavená v pozdně klasicistním stylu místním
stavitelem Antonem Hollubem. Do provozu byla uvedena 1. dubna 1848 jako
teprve pátý městský ústav tohoto typu a zároveň co do rozsahu druhý
největší v celých Čechách. Štěpánská nemocnice měla pouhá dvě oddělení
(chirurgické a interní) a její provoz byl zprvu financován z fondů,
nadací a sbírek. Všeobecnou a veřejnou nemocnicí byla vyhlášena až v
roce 1859 výnosem ministerstva vnitra. Dispoziční řešení objektu bylo
ovlivněno provozními požadavky. V suterénu se skrývalo nezbytné zázemí
(kuchyně, prádelna, sklady, lednice), v přízemí byla situována
ambulance, návštěvní místnost, byt správce a chirurgické oddělení. V
prvním patře se nacházela interna a také klenutá neogotická kaple sv.
Václava s vitrážemi, dnes využívaná jako konferenční místnost. V druhém
patře pak byly menší pokoje, určené k případnému rozšíření nemocnice.
Dominantou rozložité, symetricky komponované budovy se středním
rizalitem, završeným trojúhelným štítem byla zvonice. Protože již
poměrně záhy nemocnice nedostačovala potřebám dynamicky se rozvíjejícího
průmyslového města, došlo v roce 1874 k jejímu dalšímu rozšíření o nové
křídlo, obrácené do Husovy ulice. Třebaže objekt prošel řadou
přestaveb, jeho původní podoba je dodnes velmi dobře patrná. Krátce nato
následovala výstavba dalších pavilonů - očního a infekčního (1882,
dnešní pavilon C), chirurgického (1894, zbořen při stavbě nové interny),
plicního (1905, dnešní pavilon E) a infekčního (1913, dnešní pavilon
J), vybudovaných na základě projektu městského stavebního úřadu.
V této podobě nemocnice fungovala až do 20. let 20. století, kdy začíná nová etapa v jejím vývoji a dochází k výstavbě na svou dobu moderního pavilonu péče o matku dítě, postaveného v letech 1927-28 na základě projektu městského stavebního rady Oskara Baudische za téměř 3 miliony korun. Jednotlivá patra, v nichž byly situovány operační sály, lůžková část i zázemí personálu již spojoval výtah, který pacientům i personálu usnadňoval pohyb po budově. Z architektonického hlediska se jednalo o poměrně zajímavý, tradicionalistický objekt s klidnými, klasicizujícími formami, typickými pro Baudischovu tvorbu. Skutečný mezník v historii nemocnice však znamenal až rok 1933, kdy se objevuje nakonec nerealizovaný projekt celkové modernizace nemocnice, jehož součástí byla i vyzvaná soutěž na novou budovu chirurgie. Autorem generelu a nové koncepce byl vídeňský specialista na zdravotnická zařízení Ing. Leo Ehmann, který se mj. podílel i na stavbě jedné z největších vídeňských nemocnic v Hietzingu (1908-13). Součástí velkorysé koncepce byla zároveň přestavba staré Štěpánské nemocnice, která měla získat moderní, monumentální funkcionalistický háv na základě projektu Oskara Baudische. Ten také navrhl zajímavou, horizontálně pojatou budovu prosektury s prvky expresionismu (1933). Přednost však nakonec dostal konvenčnější a levnější tradicionalisticky pojatý projekt, vypracovaný v roce 1937. Nicméně vraťme se zpět k pavilonu chirurgie. S ohledem na nepříliš dobrou finanční situaci související s Velkou hospodářskou krizí bylo nakonec rozhodnuto, že se bude realizovat pouze nová budova chirurgie. Soutěže zúčastnili především místní architekti, mj. Rudolf Blumrich, Ferdinand Elstner, Heinrich Perst, Ernst Schäfer a kancelář Friedricha Nicka s Erichem Panitschkou. V komisi, která měla za úkol vybrat vítězný návrh, vedle zástupců města a nemocnice v čele se starostou Kostkou zasedal také architekt Max Kühn. Soutěž však nepřinesla kýžený výsledek a tak se nakonec porota rozhodla nevybrat žádný ze zaslaných návrhů a naopak pověřila městský stavební úřad v čele s architektem Baudischem vypracováním vlastního návrhu, který by zároveň implementoval postupy a řešení jednotlivých soutěžních návrhů, které byly komisí shledány za vhodné. Tento značně kontroverzní krok (nicméně nijak neobvyklý) se samozřejmě neobešel bez reakce zúčastněných architektů. Ti zaslali skrze svůj profesní orgán, Spolek německých architektů v Čechách (Gemeinschaft deutscher Architekten in der Tschechoslowakischen Republik) městu ostrou nótu, kritizující tento krok. Spolek tak městu mj. vytýká "bezpříkladný nepřátelský postoj vůči soukromým architektům, který jim přináší pouze hořkost", dále pak konstatuje, že není možné, aby jeden z orgánů, který byl zodpovědný za hodnocení zaslaných projektů zpracovával vlastní, vycházející z práce jiných architektů, nemluvě o faktu, že soutěž bezesporu přinesla kvalitativní posun i v rámci původního Ehmannova projektu. Závěrem konstatuje, že "v Liberci jsou privátní architekti stavěni do pozice nežádoucích kverulantů" a doufá tedy, že účastníkům budou konečně doručeny posudky porotců, které doposud neobdrželi. I přesto však zůstalo vypracování projektu i nadále v rukou města, přičemž k realizaci došlo až v letech 1937-38. I v tomto případě byl autorem architektonického řešení pavilonu, který ve své době patřil k nejmodernějším v Československu (svým řešením má blízko např. k nedávno barbarsky zbořenému pavilonu A nemocnice v Ústí nad Labem od Franze Josefa Arnolda) Oskar Baudisch. Ten navrhl elegantní a zároveň výrazně monumentální funkcionalistickou budovu s nepřehlédnutelnými klasicizujícími tendencemi, patrnými zejména v gradaci hmot a kompozičně střídmém průčelí. Rozložitá, pětipodlažní novostavba se skládala ze tří autonomních částí - chirurgie, operačního traktu s lékařským oddělením a rentgenového oddělení. Dominantou pavilonu, který se uplatňuje i v dálkových pohledech na město, je nárožní část s výtahem a schodištěm prosvětlená mohutným vertikálním pásem oken, který tvořil (a doposud tvoří) komunikační páteř chirurgie a operačního traktu. Působivou skladbou hmot se zde Baudischovi podařilo docílit příznivého dojmu a zabránit monoblokovému charakteru novostavby, nemluvě o jejím zdařilém zakomponování do organismu města, kdy opticky uzavírá průhled dnešní ulicí Bernardova. Není tedy divu, že právě tato realizace, představuje vrchol Baudischovy architektonické tvorby. Tím ovšem také končí doba architektonického rozkvětu areálu a pozdější stavební zásahy po roce 1945 nebyly povětšinou příliš pozitivní. Vedle utilitárních přestaveb starších budov tak došlo v rámci areálu k několika demolicím a rozrůstající se nemocnice absorbovala řadu vil v přilehlé vilové čtvrti. Zároveň však došlo také k výstavbě nových budov. Vedle mohutné deskové budovy interních oborů (1979) postavené podle návrhu Zdravoprojektu Praha to byla zejména Léčebna dlouhodobě nemocných (dnešní pavilon ONP) z roku 1987, navržená Lidmilou Švarcovou z ateliéru SIAL. Právě pavilon ONP je dokladem, že i za minulého režimu se stavěla kvalitní architektura. To je patrné mj. na nápaditém využití poměrně úzké parcely a orientováním pokojů do klidného vnitrobloku s vlastním, parkově upraveným atriem, čímž jsou eliminovány negativní vlivy frekventované Jablonecké ulice. Období po roce 1989 se pak neslo zejména v duchu ponejvíce utilitárních přestaveb stávajících objektů, tak aby vyhovovaly současnému nemocničnímu provozu a mj. došlo k zateplení poměrně zajímavé nemocniční lékárny se závěsnou fasádou a keramickým obkladem, která získala i nepříliš vhodný křiklavý zelený nátěr.
Malý generel KNL
Jak již bylo zmíněno, předložený generel má zatím podobu hmotové
studie, ověřující prostorové možnosti a vztahy stávajícího areálu,
přičemž architektonické řešení budov by mělo být výsledkem soutěže, což
lze označit bezpochyby za pozitivní krok. Při pohledu na současný stav
nemocnice je navíc zřejmé, že jisté radikální kroky jsou nezbytné proto,
aby nemocnice mohla i nadále plnit svou funkci. Jak ostatně poznamenává
autor generelu, "cílem je vytvořit optimálně fungující prostorově
integrovaný komplex specializovaných a super-specializovaných pracovišť,
který bude v nových prostorových podmínkách maximálně efektivní a bude
vykazovat významné finanční úspory vůči současnému stavu." Budování nové
nemocnice je s ohledem na provoz i finanční náročnost projektu
rozděleno do celkem pěti etap. Hlavní výhrady vůči předloženému záměru
tak lze shrnout do dvou bodů. Tím prvním je zamýšlená demolice několika
domů podél Jablonecké a Husovy ulice a zástavby podél ulic U Novostavby a
Kristiánova, které dnes tvoří praktickou součást areálu nemocnice.
Zachován by tak měl být v dlouhodobém výhledu pouze "Dům klavírů",
situovaný na exponované nárožní parcele. I pokud bychom opomenuli fakt,
že valná část dotčených objektů tvoří součást městské památkové zóny
Liberec a dvě budovy samotného nemocničního areálu (bývalá Štěpánská
nemocnice a pavilon chirurgie) jsou vedeny jako objekty památkového
zájmu, došlo by uvedeným krokem k nevratné změně centra města. Za své by
tak vzala hodnotná historizující zástavba, dotvářející charakter této
části Liberce, která navíc hraje důležitou roli z hlediska urbanismu,
neboť tvoří předěl mezi blokovou, povětšinou činžovní zástavbou
vnitřního města, přecházející do přilehlé, honosné vilové čtvrti,
vybudované na principu zahradního města. Zmizel by tak např. i kvalitní
reprezentant neorenesančního řadového domu čp. 447 v Husově ulici,
postavený v roce 1879 na základě projektu Gustava a Ferdinanda Miksche,
který zůstal do dnešní doby takřka intaktně zachován, včetně původních
kazetových stropů. Generel sice respektuje průběh Jablonecké ulice,
nicméně rozhodně se nelze ztotožnit s názorem, že "je třeba respektovat
stavební frontu Jablonecké ulice při možnosti náhrady nehodnotných
objektů novostavbami. Stavební frontu Husovy ulice je možno kromě
nárožního "Domu klavírů" uvolnit ve prospěch veřejného parku vymezeného
hlavním vstupem do areálu KNL a dostavbou Jablonecké ulice", neboť
dotčené domovní bloky zároveň pohledově ohraničují přechod mezi blokovou
městskou zástavbou a rozvolněnější zástavbou nemocničního areálu a svým
architektonickým řešením se podílejí na historickém charakteru
Jablonecké a Husovy ulice. Druhý bod se pak týká demolic v samotném
areálu nemocnice, kde by zbourání tzv. Štěpánské nemocnice s cennou
kaplí sv. Václava, která představuje jednu z nejstarších staveb svého
druhu v regionu, znamenalo nenahraditelnou ztrátu. To samé pak lze beze
vší pochybnosti říci i o architektonicky kvalitní funkcionalistické
budově chirurgie a secesním pavilonu E. Otázkou tedy zůstává, jak jinak
vzniklou situaci řešit. Bezesporu nejčistším, nejohleduplnějším a
nejsnazším řešením by bylo vybudování nové nemocnice na "zelené louce",
což by navíc zaručovalo možnost dalšího růstu areálu dle aktuálních
potřeb. Stávající nemocnice by pak mohla projít konverzí a mohla by být
využívána např. pro potřeby nedaleké univerzity (kampus s kolejemi a
učebnami), či pro bydlení (nabízí se např. možnost sociálního či
startovacího bydlení pro nízkopříjmové vrstvy obyvatelstva) a to i za
cenu dočasného nevyužití areálu.
Druhou možností je v rámci
přestavby zohlednit historickou a architektonickou hodnotu stávajícího
areálu. To by znamenalo zachovat alespoň ty nejcennější objekty
(Štěpánská nemocnice, chirurgie, pavilon E) s možností potřebných
dispozičních úprav, které by doplnily nové objekty a zástavbu podél
Husovy a Jablonecké ulice. Zachování starších objektů by bylo bezesporu
složitější, nežli zbudování nového moderního areálu. Na druhou stranu by
však znamenalo nesporné vizuální obohacení prostoru nemocnice, jíž by
tak alespoň částečně zůstala zachována původní tvář, klíčový atribut
historické kontinuity místa a jeho genia loci.
Budova chirurgie
stará patologie a její demolice
. Zajímavé bylo, jak se vždy ráno a večer svážely ostatky na těch vozících s poklopem z různých oddělení přes areál nemocnice. Někdy se sjelo před dveře i pět zřízenců. Asi nějaký místní předpis, že se jezdilo jen 2x denně. Třeba někdo ví více.
.Zajímavé bylo, jak se vždy ráno a večer svážely ostatky na těch vozících
s poklopem z různých oddělení přes areál nemocnice. Někdy se sjelo před
dveře i pět zřízenců. Asi nějaký místní předpis, že se jezdilo jen 2x
denně. Třeba někdo ví více. (koimetář Čech Lands)
Porodnice v roce 1929
(zdroj: Ročenka a ukazatel bydlení města Reichenberg pro rok 1929)
Husova ulice r.2024 a cca r.1890....
(archiv Josefina Dana)
Kristiánova ulice v roce 2016
Tak už Kristiánova ulice mizí.
Kristiánova ulice pod nemocnicí v Liberci. Ještě před měsícem, když jsem
šel kolem, tam stály všechny domy, byť už dlouho jako ruiny. Od
minulého týdne se bourá, dva zmizely, třetí ještě odolává. V budoucnu
zde vznikne nový pavilon nemocnice. (Zdeněk Mazánek)
Když jsem ležel v nemocnici, tak jsem prošel původní budovu. Tak pro zajímavost, než se zbourá. Zajímalo by mě, jak vypadá kaple uvnitř
- 2.4.2023 autor Jirka Paleček
Kaple
Kaple
už dnes není kaplí. Byla přes dvě podlaží a dnes je do ní vložena
podlaha, aby v každém podlaží byla místnost. Dochovaly se vitráže a ty
by mělo převzít Severočeské muzeum. (komentář Miloš Krčmář)
fotogalerie z archivu PR KNL, a.s.
Ⴕ Štěpánská nemocnice v Liberci 1848–2023
Někdejší Štěpánská nemocnice jde v těchto dnech tedy opravdu k zemi a po dlouhých 175 letech se tak nadobro uzavírá její existence. První liberecká nemocnice byla založena z veřejné sbírky a nazvaná po arcivévodovi Štěpánovi Františkovi Viktorovi Habsbursko-Lotrinském.
Rozložitou stavbu, která byla původně vybudována na okraji města, postavil v pozdně klasicistním stylu místní stavitel Anton Hollub v letech 1845–48. Do provozu byla uvedena 1. dubna 1848 jako teprve pátý městský ústav tohoto typu (po Praze, Brně a Plzni) a zároveň co do rozsahu druhý největší v celých Čechách. Štěpánská nemocnice měla pouhá dvě oddělení (chirurgické a interní). Financována byla z poplatků, které platili pacienti vždy předem a také z úroků fondů, nadací, výnosů, darů a také z poplatků za použití pohřebního vozu.
Všeobecnou a veřejnou nemocnicí byla vyhlášena až v roce 1859 výnosem ministerstva vnitra. Dispoziční řešení objektu bylo ovlivněno provozními požadavky. V suterénu se skrývalo nezbytné zázemí (kuchyně, prádelna, sklady, lednice), v přízemí byla situována ambulance, návštěvní místnost, byt správce a chirurgické oddělení se 16 lůžky ve 4 pokojích.
V prvním patře se nacházela interna, ústavní kaple a 6 pokojů s 36 lůžky, ve druhém patře byly malé mansardové pokoje určené pro případné rozšíření nemocnice. Každé oddělení mělo vlastní kuchyňku pro ohřívání jídel. Už za několik let nicméně nemocnice nedostačovala potřebám dynamicky se rozvíj
V roce 1865 byla prodloužena po straně přestavbou psychiatrického oddělení, což ilustruje např. zazděné okno v podkroví a po devíti letech i na opačné straně, kdy podél dnešní Husovy třídy vzniklo nové křídlo, kde bylo umístěno dalších deset lůžek a kanceláře s vlastním vchodem. Dominantou rozložité, symetricky komponované budovy se středním rizalitem, završeným trojúhelným štítem byla zvonice nad kaplí.
Nejcennější prostor, neogotická kaple sv. Václava s vitrážemi, která byla ve 2. polovině 20. století přepažena a horizontálně rozdělena na dvě části, z nichž horní byla donedávna využívána jako reprezentativní konferenční místnost byla ovšem s největší pravděpodobností vybudována až druhotně. Na starých plánech z roku 1850, publikovaných v Libereckém kalendáři (Kalender aus Reichenberg), tedy dva roky po dostavbě se ještě neobjevuje a nepochybně zaujala místo mnohem skromnější klasicistní kaple někdy v průběhu posledních třech dekád 19. století – snad během rozšiřování nemocnice.Tomu odpovídají i běžná okna před gotickými okny kaple a její konstrukční řešení (omítané dřevo a rákos – klenba, svazky přípor).
Je zjevné, že Liberec novou moderní nemocnici potřebuje – známý bonmot praví, že projekt nemocnice je zastaralý již v době, kdy vzniká na rýsovacím prknu architekta. Je nicméně škoda, že se u takto výjimečného a ojedinělého objektu neudělal stavebně-historický průzkum, který by do jeho složité stavební historie vnesl více světla. Přeci jen dochovaných klasicistních nemocnic na území ČR není mnoho. A v tomto případě by to bylo nesporně velmi zajímavé čtení……
Jaroslav Zeman, historik architektury, Národní památkový ústav v Liberc
Do bývalé nemocnice se zakously bagry. Nahradí ji moderní centrum
Nejstarší část liberecké nemocnice mizí i s kaplí, zachrání jen vitráže
22. května 2023 11:59
První dubnový den roku 1848 zde zahájila provoz Štěpánská nemocnice, teprve pátý špitál v českých zemích. Nejstarší budova současného zdravotnického areálu v Liberci ale nyní ustupuje výstavbě
Historie budovy, která v novodobých dějinách nesla označení pavilon V, se píše od 19. dubna roku 1845, kdy zde byl položen základní kamen. "Byla to významná budova. Ve své době to byla teprve pátá městská nemocnice v českých zemích," říká historik architektury Jaroslav Zeman.
Slavnostní
zahájení provozu se uskutečnilo 1. dubna o tři roky později. V suterénu
byla kuchyně, prádelna, sklady, lednice a sklepy. V přízemí se
nacházela ambulance, chirurgické oddělení s 16 lůžky ve čtyřech
pokojích, návštěvní místnost, ubytovna ošetřovatelek, byt domovníka a
další sklady.
Z dnešního pohledu se může zdát, že nemocnice vyrostla příliš blízko centra města. Nebylo tomu ale tak vždycky. "Tehdy to bylo na okraji města. Kolem roku 1850 tam město končilo. Poslední soustředěná čtvrť bylo takzvané Filipovo město, což bylo dnešní Nerudovo náměstí s návazností ulic Vzdušná a Baarová," pokračuje Zeman.
"Tam, co vznikla nemocnice, byly louky a cesta do Jizerských hor. Rovnou se počítalo s tím, že se areál může rozrůstat dál. Teprve potom tam začala růst vilová čtvrť. Dnes je vidět, že nemocnice pohltila i část soukromých vil."
Nemocnice, které dal jméno arcivévoda Štěpán František Viktor Habsbursko-Lotrinský, získávala finance z poplatků. Ty platili pacienti vždy předem. Peníze putovaly také z úroků fondů, nadací, výnosů, darů a také z poplatku za použití pohřebního vozu.
Nemocnice šla k zemi s kaplí
Přestože první budova nemocnice sloužila víceméně až donedávna, výstavba Centra urgentní medicíny její osud zpečetila. Před pár dny se do ní pustily bagry a k zemi ji poslaly i s velkolepou kaplí.
Ta přitom byla mladší než samotný pavilon. "Původně tam kaple nebyla. Zřejmě tam byla vložena dodatečně až v 80. nebo 90. letech 19. století. Sice měla okna s lomenými oblouky, ale ta byla schovaná za běžnými okny," přibližuje podobu kaple Zeman.
Podle něj se jednalo o omítnutou dřevěnou konstrukci. "Byly to svazky rákosů, na kterých byl nahozený štuk." Kapli, kterou navíc dělníci v minulosti rozdělili na dvě patra, by tak bylo velmi složité zachránit.
Nemocnice chce zbourat staré domy ve svém areálu. Památkáři jsou proti
Demolici naopak unikly pestrobarevné vitráže, které nyní odborníci renovují. "Architekt je na naše přání zakomponuje do Centra urgentní medicíny," potvrzuje mluvčí nemocnice Václav Řičář.
Nový pavilon za 3,2 miliardy korun vyroste v areálu nemocnice za zhruba tři roky. Budova bude kromě velkého a vhodně uspořádaného nízkoprahového urgentního příjmu disponovat operačními sály, ortopedickou, chirurgickou a kardiologickou jednotkou intenzivní péče i oddělením ARO.
Autor: Jan PešekZdroj: https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/nemocnice-demolice-kaple-vitraze.A230521_223222_liberec-zpravy_jape?
Pohled do nemocničního areálu v současnosti.29.7.2023 (foto Zdenka Posledníková)
Letos v dubnu jsme dostali územní rozhodnutí a již probíhá demolice 3 starých budov v Kristiánově ulici. 😀
Dokončení stavby plánujeme v roce 2024 a většinu nákladů by měl zaplatit Liberecký kraj (asi 2 miliardy Kč). Město Liberec se bude podílet částkou okolo 80 mil.Kč. (11.7.2020 Jaroslav Zámečník)
Vizualizace návrhu stavby
Po Velikonocích 11. dubna 2023
začne v areálu Krajská nemocnice Liberec výstavba Centra urgentní medicíny (CUM) za více než tři miliardy korun Stavba omezí přístup i pohyb po areálu. V první etapě bude výstavbou nejvíce dotčena budova D, kde sídlí následná péče, stomatochirurgie, ORL a oční oddělení. Pavilon D bude přístupný jen z Jablonecké ulice. Omezeno tady bude parkování a dopravní provoz v areálu bude jednosměrný.V areálu přibudou dvě budovy. Jako první bude hotový parkovací dům pro 330 aut s energetickým centrem pro celý areál nemocnice. Souběžně se bude stavět nemocniční pavilon, který bude mít na délku zhruba 120 metrů, na šířku asi 40 metrů a 27 metrů do výšky. Budou v něm operační sály, laboratoře i lůžková část.
Krajská nemocnice Liberec, a.s. (KNL) formálně vznikla v r. 2007 na půdorysu tehdejší okresní nemocnice. Následně začal její dynamický rozvoj především v oblasti specializované péče, kdy postupně vznikala centra akreditovaná Ministerstvem zdravotnictví České republiky. V letech 2008-2011 tak došlo k výraznému rozšíření medicínských činností, kterému však přestaly vyhovovat dostupné prostory z hlediska kapacity, technických vlastností budov i logistických procesů. Veškeré nově zřizované provozy byly umístěny do stávajících objektů, obvykle za cenu přestaveb, přístaveb a omezení ostatních oborů. Analýza provedená kolegiem primářů a SWOT analýza z roku 2012 konstatují, že bylo ve stávající infrastruktuře, která využívá cca 82.000 m2 podlahových ploch (areál liberecké nemocnice a následná péče v Jablonném v Podještědí), dosaženo limitů tohoto typu nemocnice s vysoce specializovanou zdravotní péčí a bez uskutečnění projektu "Modernizace Krajské nemocnice Liberec" není možné dále držet krok s trendy soudobé medicíny. Varující skutečností je to, že chybí prostory pro umístění nových technologií a rozvíjejících se oborů, na kterých je nemocnice závislá. (Počet zdravotnické techniky, laboratorní techniky a metrologie vzrostl mezi lety 2007 až 2013 o cca 60 %). I když se nepočítá již s tak enormním nárůstem počtu zařízení, obnova přístrojové techniky vyžaduje nová prostorová řešení. Nedostatek prostoru a zastaralost budov je řešena stavebně-technickými improvizacemi, které snižují efektivitu procesů. Struktura stavebního fondu stávajícího areálu disponuje budovami, jejichž průměrné stáří je cca 95 let.
Výrazným impulzem bylo prohlášení Kolegia primářů z roku 2013, které jasně deklarovalo urgentní potřebu vhodné infrastruktury pro další rozvoj nemocnice. Následně byla začátkem roku 2014 vypracována analýza možností umístění nového areálu. Výsledkem bylo rozhodnutí akcionářů o ponechání areálu na stávajícím území KNL. Stanovisko akcionářů bylo nutno respektovat a tak následně vznikl Projektový záměr modernizace KNL v systémově provázaných etapách výstavby v rámci stávajícího areálu. Poté začaly práce na prostorovém řešení, stavebním programu a možných formách financování.
Modernizace v areálu
umožňuje etapovité řešení s postupným financováním a využitím různých
finančních nástrojů. Činí tak záměr reálným, a to prakticky bez
nepřiměřených nároků na rozpočty akcionářů. Pozitivním, synergickým
efektem může být smysluplná kultivace prostředí mezi nemocnicí a
náměstím F. X. Šaldy, kde je v současnosti neutěšené prostředí,
nedůstojné pro centrum města.
Základní cíle stavebního programu KNL
- Vytvoření účelných a variabilních prostor pro Centrum urgentní medicíny.
- Zefektivnění a integrace medicínských procesů - koncentrace pracovišť včetně zobrazovacího a laboratorního komplementu.
- Vytvoření podmínek pro další rozvoj super specializované péče - centrová medicína.
- Zlepšení komfortu pro klienty (pacienty) i zaměstnance.
- Zamezení dalším nesystémovým opatřením - improvizace.
- Zahájení postupné revitalizace celého areálu
(zdroj: https://www.modernizace-knl.cz/navrh-objektu-modernizace/ )
Pohled ze sztřechy budovy B v dubnu 2024 (foto Tomáš Malec)
16.9.2024
Páteční a víkendové přívaly vody otestovaly hydroizolaci nového nemocničního kolektoru. Test dopadl na výbornou, izolace je kvalitní, voda se nedostala tam, kde být nemá!
12.9.2024
Stavba
Centra urgentní medicíny v areálu nemocnice nicméně pokračuje za
každého počasí. V případě většího deště budou probíhat především ty
činnosti, při kterých budou stavební dělníci schovaní, tedy aktuálně
budou pokračovat především práce v energetickém kanálu.
Co se týče bezpečnosti, dovolujeme si uklidnit veřejnost, že všechny
jeřáby budou vypnuté a odblokované, aby se mohly volně otáčet podle
směru větru.
Přesto stále věříme, že se nám ty nejhorší scénáře vyhnou
V
pondělí 23. 9. 2024 bude zahájena postupná demolice části budovy "H".
Bude se jednat o administrativní část budovy, bývalé obchodní oddělení v
blízkosti budovy "J" (jídelna) a část bývalých skladů.
V první fázi bude realizována demontáž vnitřního zařízení a části
střechy ve střední části budovy. Následovat bude demontáž střešní
krytiny na administrativní části a pak vlastní demolice obvodových a
vnitřních stěn, stropů a podlah.
V souvislosti s odstraňováním krytiny na administrativní části bude z
bezpečnostních důvodů v termínu 1.–4. 10. přerušen provoz nemocničního
heliportu. Přestože by vlastní demolice jinak neměla ovlivnit provoz
areálu, lze očekávat zvýšenou hlučnost a prašnost v okolí.
Žádáme všechny, aby dbali v blízkosti stavby zvýšené pozornosti a děkujeme za pochopení
Oddělení nukleární medicíny.
Nejnovější budova liberecké nemocnice. Třípodlažní pavilon, jehož výstavba za 111,5 milionu korun skončila letos v létě, s otevřením v říjnu. (2023)
V tomto pavilonu se pacienti pouze vyšetřují nejmodernějšími zobrazovacími přístroji, nedochází zde k žádným zákrokům a léčbě.Kéž by zde vyšetření odcházeli jen s dobrou zprávou, že nebylo nic negativního nalezeno...
autor článku Čech Lands
OBĚTI SRPNOVÝCH TANKŮ
Od roku 1945 sice české země válku již nezažily, v srpnu 1968 jí ale byly velmi blízko. | tehdy na ulicích vyhasínaly životy - v Liberci zemřelo devět lidí, v nedaleké Desné další dva. Desítky zraněných se pak ocitly na lůžkách liberecké nemocnice, která tak v onom nešťastném létě psala jednu z nejsmutnějších kapitol svých dějin.
autor: Lubor Lacina
(zdroj: Čtvrtletnik Severočeského muzea v Liberec I/2019)
Lékaři a válečníci
ZA VÁLKY NĚMCŮ S NĚMCI
Když začne válka a objeví se velké množství zraněných, hledají se i místa, kde by mohli být ošetření nebo kde by čekali na uzdravení. Protože nemocnice v takových dobách nestačí, zřizují se lazarety - provizorní špitály, kde se o zraněné starají nejen lékaři a odborní ošetřovatelé, nýbrž i narychlo proškolení dobrovolníci. Jedna z takových situací nastala v roce 1866 během prusko-rakouské války, která zasáhla i Liberecko, a město pod Ještědem se ještě dlouho po skončení bojů staralo o raněné vojáky. Velký lazaret se nacházel například v libereckém zámku, který dne 1. listopadu 1866 dokonce navštívil rakouský císař František Josef |. Panovník tehdy objížděl válečná místa a navštěvoval raněné, v Liberci tedy zavítal i do lazaretu v zámku nebo do tzv. Štěpánské nemocnice (původní "Stephanhospital", dnes pavilon "V" tvořící jádro současného areálu nemocnice).
SVĚTOVÉ VÁLEČNÉ ŠÍLENSTVÍ
Jestliže prusko-rakouská válka v Liberci naplnila nemocnici i lazarety až po strop, válka světová o padesát let později to vše ještě stokrát znásobila.
Už v srpnu 1914 začaly vojenské transporty do města přivážet první mrtvé a raněné, po pár měsících se počty nešťastných vojáků začaly počítat na tisíce. Teď už nestačilo vyhradit volné prostory, nyní muselo válce ustoupit úplně všechno - na lazarety se změnila liberecká sokolovna, sotva dostavěná léčebna pro invalidní děti (pozdější Jedličkův ústav), místnosti ve školách, hostincích i jinde.
Válka
spolykala obrovské množství životů a na koncí v roce 1918 byla situace
až tak zlá, že vedení města zřídilo v sousedních Ruprechticích nový
hřbitov, protože ten městský nestačil.
Nebylo divu - z front přiváželi uniformované Liberečany v rakvích, v zázemí umírali lidé hlady, zimou i rezignací a nad Evropou přecházelo strašidlo španělské chřipky. Zdravotnický personál měl víc práce než kdokoli jiný.
Připomínky
této doby najdeme v našem okolí dodnes. Už zmíněný ruprechtický hřbitov
je dnes pietním místem obětí válek. Na druhé straně města, v Ostašově,
na hřbitově uprostřed polí věčně odpočívá několik stovek vojáků, kteří
zemřeli v tamějším zajateckém táboře.
A
podobné místo najdeme i v Jablonci nad Nisou = "háj hrdinů" v místní
části Jablonecké Paseky. Je trochu skrytý v lese nad domovem důchodců,
který byl ve válečné době sanatoriem a rovněž válečným lazaretem.
HITLEROVA VÁLKA
Když dvacet let po roce 1918 vypukla další, ještě ničivější válka, severní Čechy se staly opět jejím zázemím. Znovu se objevili ranění vojáci, hladoví obyvatelé i psychicky zlomení lidé, tentokrát k tomu ale přibylo ještě šílenství rasových teorif a brutální perzekuce všech, kteří se ozvali k protestu nebo odporu.
Tvrdá diktatura dopadla na celý kraj a svět lékařské péče nebyl výjimkou - na jedné straně v horských chatách i městských palácích fungovala luxusní sanatoria pro nacistické a vojenské prominenty, na druhé straně v několika koncentračních táborech v okolí města živořili lidé na pokraji smrti a tamější "marodky" mnohdy připomínaly spíše středověké mučírny. I lidé, kteří nebyli lapeni perzekučním systémem, ale tvrdě pocítili nadvládu "panské rasy" - třeba v Jilemnici nemocniční areál nacisté zabrali pro sanatorium SS. Veřejná nemocnice pro české pacienty se naopak musela odstěhovat do provizorních prostor - postupně do dvou jilemnických školních budov. Válečný osud, i když ne tolik tragický, má i areál ve Vysokém nad Jizerou. Založen byl jako oblastní nemocnice, která se měla starat o pacienty z regionu. Když ale v říjnu 1938 Německá říše pohltila české pohraničí, ocitlo se Vysoké ze tří stran obklopeno nacistickým státem a spádový význam nemocníce poklesl. Proto zde bylo otevřeno tuberkulózní oddělení.
Po válce toto určení nemocnici zůstalo a areál se změnil na tuberkulózní léčebnu, postupně však díky boji proti "tubeře" pacientů ve Vysokém výrazně ubylo. Navíc byly pod nemocnicí zaměřeny prameny pitné vody pro město Semily, z hygienických i kapacitních důvodů tedy byla léčebna TBC zrušena. Uvolnily se tak prostory pro budoucí nejslavnější vysocké zdravotnické zařízení - mezinárodně proslulý ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie.
KDO SE DÍVÁ KLÍČOVOU DÍRKOU TÉTO LIBERECKÉ PLASTIKY?
Do krajské nemocnice se chodí za šťastnými událostmi snad jen do porodnice, jinak máme jiné starosti, nežli se zde rozhlédnout. Ale tím pádem si nevšimneme plastik ve zdejším areálu rozmístěných.
(autor příspěvku Čech Lands)