Liberecké krematorium

Liberecké krematorium

Stavbu libereckého krematoria, prvního v monarchii, zdržovaly zastaralé rakouské předpisy, podle nichž nebylo spalování mrtvol povoleno. A tak od podání žádosti do první kremace uběhlo neuvěřitelných sedmnáct let (31.10.1918). Liberečtí radní dostali kauzu před Nejvyšší soud, který rozhodl, že proti stavbě samotné budovy nemůže být námitek, ale pohřby žehem jsou zakázány. Přesto byl v květnu 1915 položen základní kámen ke stavbě krematoria v důvěře, že do jejího dokončení se nesmyslné zákony změní. Do otevření 23.8. 1918 se tak nestalo a provoz zařízení umožnil až státní převrat. O prvenství v českých zemích ale krematorium nepřišlo. Kremační pec byla den před prvním obřadem údajně vyzkoušena zpopelněním uhynulého koně. Budovu navrhl Rudolf Bitzan z Drážďan, rodák ze Stráže pod Ralskem (*1872), urnový háj vyprojektoval v roce 1921 liberecký architekt Karl Karl. Krematorium prošlo několika rekonstrukcemi.

(Zdroj. Stalo se na severu Čech 1900 - 2000)

SPALOVÁNÍ AŽ PO PŘEVRATU 

Byl prvním zpopelněným kůň? 

Cesta vzniku libereckého krematoria byla křivolaká a velice složitá. O novém způsobu pohřbívání zesnulých ohněm i u nás se začalo uvažovat již v závěru minulého století.

25. dubna 1888 se domáhá Vojta Náprstek zřízení krematoria a o rok později byla založena Společnost pro spalování mrtvých a zároveň byl podán návrh zákona, který by to umožňoval. Zákon neprošel a celá záležitost usnula. Ne však docela. Snaha po vybudování krematoria sílila a natrvalo se usadila v mysli Liberečanů, kteří projevili obrovskou snahu po jeho výstavbě. Již v listopadu 1901 žádá liberecká městská rada pražské místodržitelství o povolení stavby. Nedočkala se odpovědi, a proto se spojila s vídeňským ústředím spolku "Die Flamme" (Plameny), který po dohodě s příslušnými korporacemi se usnesl, že první krematorium v mocnářství bude v Liberci a že přispěje na jeho výstavbu částkou (na tu dobu nezvykle velikou) 140 000 korun. Tento obnos se upíše na výpůjčkách a podílech. Liberec však musí přispět dalšími 20 000 korunami. Liberecký magistrát tento výdaj schválil a město znovu žádá o povolení ke stavbě. Žádost byla opět zamítnuta a navíc pražské místodržitelství zrušilo usnesení libereckého magistrátu o příspěvku oněch 20 000 korun s odůvodněním, že nynější zákonodárství způsob pohřbívání ohněm nezná. Magistrát se proto odvolal až k ministerstvu vnitra. Bezvýsledně. Skutečně, zákonodárství Rakouska tento způsob pohřbívání neznalo. Přesto v okolním světě byly kremace běžným způsobem pohřbu. Pohřeb žehem neuznávalo již jen Rakousko, Rusko, Belgie a Španělsko. V sousedním Prusku byly 20. června 1911 zákonem kremace povoleny.

Celá záležitost s libereckým krematoriem se nakonec řešila u nejvyššího správního soudu. Ten v roce 1912 stavbu povolil a to jenom proto, že Liberečtí nepožádali o povolení pohřbů ohněm, ale jen a jen o stavbu budovy krematoria. Uprostřed členů libereckého magistrátu nepanovala jednota názoru na to, kde by krematorium mělo stát. Úporně se hledalo důstojné místo. Prvotní návrh, ke kterému se přikláněla většina magistrátních radů, bylo místo vysoko v Jizerských horách na Králově vrchu (859 m n. m. - dnešní Královka). Vršek to byl důstojný, leč doprava k budově a náklady na stavbu vysoko v horách kam doposud nevedla dopravní komunikace, by byly neúnosné. Konečná volba padla však zcela jinam. V únoru 1913 bylo jednáno o koupi pozemků "U monstrance". Toto místo zcela splňovalo nároky na ně kladené. Bylo na okraji města při staré zemské cestě do nitra Čech, s krásným rozhledem na celé město.

V prosinci téhož roku byla vypsána soutěž a do února 1914 se sešlo 31 architektonických návrhů. Vyhrál návrh mladého drážďanského architekta Rudolfa Bitzana. Dne 4. května 1915 byl položen základní kámen a 23. srpna 1917 došlo ke slavnostnímu otevření prvního krematoria ve stařičkém mocnářství. A že bylo slavnostní dosvědčuje i skutečnost, že byla hrána předehra k opeře Richarda Wagnera Parsifal.

Bylo to sice první krematorium v Rakousku, ale spalovat se v něm nesmělo. Zákony mocnářství to stále ještě nedovolovaly, a tak se těla zemřelých, tak jako dříve, převážela k pohřbu žehem do sousední Žitavy.

Liberecké krematorium bylo nejpozoruhodnější stavbou Liberce dokončenou během válečných let. Je postavena v řeckém slohu se starořímským sloupořadím. Vchod střeží dvě kamenné sochy strážců mrtvých v nadživotní velikosti. U budovy byl později vybudován vkusně řešený urnový háj podle návrhu městského architekta K. Kerla. Přestože stavba byla dokončena již v roce 1917, provoz krematoria mohl být zahájen až po převratu 31. října 1918. Den předtím, v sobotu, byla prvně zapálena spalovací pec a bylo v ní topeno do následujícího dne, kdy o 10. hodině byla provedena v Československu vůbec první kremace. Tolik historický dokument. Avšak přímí účastníci vyprávějí, že prvním žehem byl zpopelněn kůň, který padl vysílením v kopci ke krematoriu, když táhl nadměrný náklad uhlí. Na něm prý byla vyzkoušena účinnost spalovacích pec.

Podle Ještědského obzoru bylo v březnu roku 1919 zpopelněno již 59 osob, z toho 19 z Liberce, 30 z Čech a 10 z ciziny. Dle stejných pramenů bylo do konce roku 1921 zpopelněno celkem 2 062 osob. 

Zdroj: Ivan Taller - Čtení kratochvíle o starém Liberci, 1997

Čistý, jasný, prabožský ohni, vezmi ve svou náruč zemdlené tělo!