LIBERECKÉ VÝSTAVNÍ TRHY

V létě roku 1920 se konaly první Liberecké veletrhy. Slavná značka "LVT" slaví 100 let.

Byl to šok. Nikdo s tím příliš nepočítal. Ale bylo to tak. V srpnu roku 1920 se konal první ročník Libereckých trhů a podívat se na průmyslové výrobky přišlo neuvěřitelných pětatřicet tisíc lidí. "Obrovský úspěch," hlásaly místní noviny. Trhy probíhaly od čtrnáctého do dvaadvacátého srpna 1920. V těchto dnech to je tedy přesně devadesát let, kdy se Liberec poprvé stal místem pravidelných průmyslových výstav. Vznikly veletrhy, o kterých se dnes mluví jako o fenoménu města.
"Liberec chtěl následovat Prahu a Lipsko a stát se dalším místem, kde by se konaly veletrhy. To se ukázalo jako správné," říká Jan Mohr z oddělení užitého umění Severočeského muzea v Liberci.
První ročník byl podle něj zlomový. Velký úspěch vedl k tomu, že se na dnešní Masarykově třídě začalo téměř záhy budovat
V čele s Liebigem
Na zrodu Libereckých veletrhů se - jako na mnoha dalších věcech v Liberci - podíleli Liebigové. Theodor Liebig se stal předsedou spolku Reichenberger Messe - Liberecké veletrhy, který vznikl už půl roku po první světové válce. Právě tento spolek pak předválečné liberecké veletrhy pořádal.
Už ve dvacátých letech minulého století došlo k obrovskému rozmachu. Rok co rok přijíždělo stále více lidí. V roce 1928 jich bylo šedesát tisíc. "S pýchou se psalo, že se jedná o třetí největší a vůbec o nejvýznamnější textilní veletrh v Evropě," připomínají autoři Knihy o Liberci.
Průvody pod magnety
Neopakovatelnou atmosféru předválečných veletrhů umocňovaly slavnostní průvody městem. "Procházely pod obrovskými reklamními panely ve tvaru magnetu, vysokými až šestnáct metrů a osvětlenými v noci tisícem žárovek," zaznamenali historici.
Největší z těchto panelů stával u vlakového nádraží, u budovy, kde později býval Skloexport. Večer se vedle něj promítaly "reklamní světelné plakáty na plátně, vábící stovky diváků". Další "magnety" stály naproti radnici, před divadlem a u vchodu do takzvaného Prátru a staly se symbolem libereckých veletrhů.
První veletrh v roce 1920 zaznamenal takový úspěch, že se spolek vedený Theodorem Liebigem rozhodl vytvořit specializované výstaviště. V něm se konal hned následující ročník veletrhu, který zaznamenal ještě pronikavější úspěch. Více než tři tisíce vystavovatelů mělo k dispozici celkem sedmnáct objektů, z toho tři fungl nové výstavní haly.
Rekord předválečných libereckých veletrhů vytvořil jejich devátý ročník v roce 1928. Za týden jeho trvání zhlédlo průmyslovou výstavu šedesát tisíc lidí. "Mimořádně zdařilý a všestranně dokonalý," glorifikovaly úspěch veletrhů tehdejší noviny.
Předválečné liberecké veletrhy skončily svým devatenáctým ročníkem v roce 1938, dalšímu rozvoji a pokračování zabránila válka. Ostatně ještě v témže roce vystoupil v největším výstavním pavilonu Adolf Hitler. K dvaceti tisícům lidí tu pronesl později často citovaný projev na téma výchova a převýchova.
Hned po válce dochází v Liberci k návratu zašlé veletržní slávy. Začalo to výstavou Budujeme osvobozené kraje v roce 1946, na kterou se sjely desetitisíce lidí z celé republiky. Bylo jasné, že veletržní potenciál Liberce je stále živý.
Hned následující rok proto vzniklo družstvo Severočeské výstavní trhy, které uspořádalo první ročník stejnojmenných veletrhů - SVT. Od roku 1948 se ale kvůli změnám ve státě staly veletrhy spíše symbolem socializace a znárodnění. SVT navíc neměly dlouhého trvání, vydržely jen do roku 1951.
Zájezdy JZD
Pak se výstavní a veletržní život v Liberci odmlčel. A brány výstaviště se znovu otevřely v červnu 1956, kdy začaly Liberecké výstavní trhy místního hospodářství a výrobních družstev, uspořádané ve třech pavilonech. Tak začala novodobá historie fenoménu LVT.
Počet návštěvníků vzrůstal každým rokem o sto tisíc. "Bylo zvláštní, odkud se tolik lidí bralo. Dokonce sem jezdily zájezdy JZD, což mě vždycky udivovalo, protože veletrhy se konaly v době žní," vzpomíná na fenomén Liberce historik umění Oldřich Palata.
Z LVT se podle něj stala výkladní skříň tehdejšího režimu. "Výrobci oblečení tu představovali své nejnovější kolekce, konaly se tu módní přehlídky, jaké jinde nebyly, jezdili sem koncertovat tehdejší hvězdy české kultury, třeba Matuška, Štědrý, Chladil, Simonová," popisuje Palata.
Z toho, co se ukazovalo na vyhlášených LVT, se ale jen máloco dostalo později do běžného prodeje. "Fabriky příliš nechtěly měnit zaběhnutou výrobu. To, co na LVT představily, ve velkém mnohdy ani dělat nezačaly."
Přesto se tam občas dalo pořídit něco zajímavého. "Měla jsem z LVT kalhoty, ale za pár dní v nich chodila půlka města," vzpomíná Jiřina Bílková z Liberce.
Vždy první den veletrhů stály před vchodem na výstaviště fronty. Ale nejdřív šli dovnitř tehdejší papalášové, ti si vybrali z nejlepšího a až pak mohli dovnitř obyčejní lidé. Těch ale bylo třeba tři sta tisíc.
Fenomén, který není
Fenomén LVT slaví devadesát devět let, z jeho slávy ale nezůstalo téměř nic. "Kreslil jsem pro veletrhy třeba pavilon A. Kde je mu dneska konec? Není, zbourali ho," říká zklamaně liberecký architekt Otakar Binar, který se mnoho let po sobě podílel především na přípravě interiérů veletrhů.
Osud výstaviště je dnes nejistý. Vlastní jej Liberecký kraj, který si z jeho využitím neví rady. Z fenoménu města zůstala jen vzpomínka (zdroj E15.cz)

Jiří Voňka z Miletína vykonal r. 1970 nejdelší pochod na štaflích. 

Při XV. libereckých výstavních trzích na štaflích ušel trasu z Miletína do Liberce (93 km). Po 10 dnech chůze dorazil na Liberecké výstaviště. Podle knihy 1000 československých nej od Ladislava Kochánka, Albatros 1983.

LVT v roce 1964

(archiov T.Majer) A o 17 let dříve jsem běhal po té svažité cestě a prohlížel dole zbytky válečné techniky a později hokejové kluziště a v létě cvičiště hasičů a jejich cvičnou věž na lezení. (komentář František Zikmund)

Restaurace v areálu LVT půjde k zemi. Nahradí ji replika

Další ze symbolů slavné éry Liberce jde k zemi. Město se dlouhé roky nestaralo o budovu restaurace a vinárny v areálu LVT na Masarykově třídě. Nyní ji musí zbourat. Nahradí ji ovšem stavba, která tu původní bude ctít a navazovat na ni.

Bývala to slavná restaurace, postavená věhlasným libereckým architektem Svatoplukem Technikem hned po válce jako vstupní pavilon výstavy "Budujeme osvobozené kraje". Desítky let byla symbolem zejména vyhlášených Libereckých výstavních trhů (LVT), ale po roce 1990 její konec napsala neviditelná ruka trhu a špatná péče ze strany vlastníka, tedy města Liberec.

Od loňského léta Kancelář architektury města (KAM) prověřovala, zda bude možné dotyčný objekt rekonstruovat, respektive zachránit ho v jeho původních parametrech. Na objekt byl vypracován stavebně historický průzkum i další odborné posudky, které však konstatovaly, že kvůli špatné péči ze strany vlastníka není možné objekt zachránit.

"Je předjednáno s městem, že objekt půjde do demolice, bohužel již není zachranitelný," uvedl pro Náš Liberec Jaroslav Zeman z Národního památkového ústavu v Liberci (NPÚ). "Díky dlouhodobé neúdržbě jsou v objektu například značně rozšířené dřevokazné houby," popisuje smutný stav kdysi oblíbeného podniku Jaroslav Zeman.

Budovu ale nahradí stavba, která chce být důstojným pokračovatelem původního Technikova pavilonu. Rozhodnuto ale ještě není. Záviset to bude na politickém vedení města.

"V budoucnu by tam mohla vzniknout kvalitní replika původní stavby, která bude splňovat současné technicko-tepelné standardy a materiály. Z původního objektu by mohl být zachován pouze suterén. Ostatní se podle odborníků nedá zachránit. Zatím o ničem takovém ale zástupci vedení města ani radní nejednali a ani nerozhodovali," shrnul pro Náš Liberec prozatímní situaci mluvčí libereckého magistrátu Tomáš Tesař.

Návrh nové budovy vychází z Kanceláře architektury města, konkrétně od architektky Marie Sanvito Procházkové. I památkáři jej hodnotí jako zdařilý. "Stará budova bude nahrazena substitucí, takže vznikne téměř identická stavba. Projekt od KAM je povedený a rehabilituje místo, a Liberec tak de facto nepřijde o jednu z nejpovedenějších pozdně funkcionalistických staveb od předního architekta Svatopluka Technika," dodává k budoucí podobě LVT Jaroslav Zeman z NPÚ.

Jak bylo zmíněno, vstupní pavilon libereckého výstaviště vznikl v souvislosti s pořádáním výstavy "Budujeme osvobozené kraje", zkráceně BOK, která se konala v Liberci od srpna do října 1946. Stěžejním motivem pro výstavu byla především manifestace toho, jak české úřady a firmy spravují po skončení druhé světové války severočeské pohraničí.

zdroj:https://www.nasliberec.cz/2023/03/16/restaurace-v-arealu-lvt-pujde-k-zemi-nahradi-ji-replika/?fbclid=IwAR3-tDeeEVaVCAhYYHZTyfeihpbpUQd0AFNYyUbvIfU-eZOeU4Zdf0SShHw

Půjde to i bez Němců, řekli si v Liberci před 70 lety a udělali výstavu

Srpen 1946. Bylo po válce. Vzduch voněl létem a mírem, poražení Němci houfně opouštěli Sudety a do pohraničí mířily na jejich místa davy českých osídlenců. Noví obyvatelé putovali i do Liberce, města s dlouhou veletržní a výstavní tradicí.

V novodobé české historii města na ni navázala výstava Budujeme osvobozené kraje, jejímž úkolem bylo zpropagovat pohraničí a nalákat do něj co nejvíce lidí. Konala se na výstavišti a začala přesně před sedmdesáti lety, v srpnu 1946.

Pohraničí se totiž i rok po válce potýkalo s nedostatečným doosídlením. Často se psalo o nepostradatelnosti Němců, také obnovit výrobu v továrnách se dařilo jen poměrně ztuha.

"Cílem výstavy bylo přispět k oživení průmyslu v pohraničí, přivést sem nové pracovníky a napomoci budovatelským snahám," potvrzuje liberecký památkář a historik umění Jaroslav Zeman.

Hlavní iniciativu na pořádání výstavy měla Obchodní a živnostenská komora v Liberci (později po Únoru zrušená komunisty) v čele s architektem a libereckým patriotem Františkem Zejdlem.

"Výstava s celorepublikovým dosahem měla masivní propagační kampaň a její ambice dokládá i celková plocha výstaviště, úctyhodných čtyři a půl tisíce metrů čtverečných," vypráví Zeman.

Čtyři expozice, různá témata

Ideový koncept spočíval v rozdělení expozic do čtyř samostatných celků. "Ten, který byl umístěný v pavilonu A, nesl název Stát nás vede, v pavilonu B My v pohraničí, v pavilonu C Budujeme u nás a v pavilonu D Naše výroba," zmínil Zeman. Zmíněné celky zastřešovala sjednocující myšlenka, vyjádřená emotivním názvem výstavy.

V pavilonu A se tak nalézala expozice centrálních úřadů, pavilon C patřil samosprávě třinácti pohraničních měst a osídlovacímu úřadu, v pavilonu D vystavovalo zboží dvaapadesát podniků.

"Expozice hlavního ideového pavilonu B byla pojednána podle principu klasického dramatu: v prvé části podávala obraz o životě v pohraničí a jeho specifikách, v druhé konfrontovala mnohdy protichůdné potřeby a v poslední předkládala možná řešení," uvádějí autoři Knihy o Liberci.

Dominantu celého areálu tvořil dvacet metrů vysoký poutač, jehož tři stupně s daty 1432, 1918 a 1945 symbolizovaly vzestup našich národů. Jeho základ tvořila rozevřená kniha s nápisem Vláda věcí tvých se k tobě navrátila, lide český.

Byla to první velká výstava v poválečné republice a měla proto mimořádný ohlas. Liberec se stal dějištěm řady doprovodných akcí: konal se národopisný a letecký den, první motocyklový závod na libereckém okruhu kolem přehrady, konference Svazu osvobozených politických vězňů, sjezd stavitelů, lékařů, odborářů i manifestační sjezdy čtyř politických stran.

Do Liberce přijel i Klement Gottwald

"Liberec navštívili prakticky všichni členové vlády včetně jejího předsedy Klementa Gottwalda. Delegaci pořadatelů přijal prezident Edvard Beneš, který nad výstavou převzal záštitu," uvádí Kniha o Liberci.

Pro uspořádání takto mamutí akce musel výstavní areál ale napřed projít rozsáhlými úpravami. Podle projektu architekta Svatopluka Technika byly adaptovány pavilony, vyklizen a zarovnán terén.

Jako památka na výstavu také dodnes stojí vstupní budova s pokladnami, kancelářemi a restaurací s krytou vyhlídkovou terasou. "V současné době bohužel tato krásná budova tiše chátrá a její další osud je značně nejistý," stýská si ředitel Severočeského muzea v Liberci Jiří Křížek.

Průčelí směrem do Masarykovy ulice tvořilo moderně pojaté průčelí se třinácti nakloněnými žerděmi, na kterých měly viset vlajky všech zúčastněných měst. Pozice vlajek měla jasný účel. "Zatímco stožáry pro státní vlajku u vstupu stojí svisle, vzpřímeně, skloněné žerdě vlajek měst vyjadřují podřízenost měst státnímu celku," formuloval tehdy svůj záměr architekt Svatopluk Technik.Výstava měla původně trvat do září, pro velký zájem byla prodloužena až do října. Neskončila však přesto očekávaným ziskem, nýbrž schodkem tři miliony korun. Přesto splnila svůj účel a pomohla obnovit tradici pozdějších Libereckých výstavních trhů.

Autor: Jan Mikulička

Několik desítek let zpět žil každé léto Liberec legendárními Libereckými výstavními trhy (LVT). Ty navázaly po válce na slavnou tradici Libereckých veletrhů konaných od roku 1920. Byly velmi populární a sjížděli se na ně lidé z celé republiky a i ze sousedních zemí. Přeneste se do roku 1963.

Tehdy se na výstaviště v Liberci valily davy nákupů chtivých zájemců i zvědavců, kteří chtěli obdivovat spotřební novinky, elegantní módy i nové vychytávky. A nedílnou součástí LVT byl také bohatý doprovodný program, kde se na pódiu míhaly české hvězdy zvučných jmen, od Evy Pilarové, přes Waldemara Matušku až ke Karlu Gottovi.
A jaký byl rok 1963? Podle dobového tisku, okresních novin Liberecka Vpřed, kupříkladu "NEJdražším exponátem na LVT byl goblén profesora Kybala z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Podle jeho návrhu jej vázaly soudružky z Valašského Meziříčí. Jeho cena se odhaduje na více než 15 000 Kčs. NEJrušněji bylo stále v prodejních pavilónech. U pultů většinou nebylo, jak se říká, k hnutí. Přitom prodejní pavilony - školy - byly využity velmi nedostatečně. Nestačily se připravit další třídy? Podcenila se koupěchtivost návštěvníků?" ptal se dobový tisk. NEJlepší ocenění si vysloužil pavilon výrobních družstev.

A jak to bylo s oněmi miliónovými nákupy? Okresní noviny Vpřed tehdy psaly, že o úspěchu výstavy a spokojenosti návštěvníků svědčí nejlépe vysoké tržby. Pracovníci obchodu prý připravili dostatečné fondy, až na nešťastné skládací deštníky bylo k dostání všechno žádané zboží. V prvním ze tří výstavních týdnů se jen na výstavišti prodalo obuvi za 1 300 000 Kčs, oděvů za 1 200 000 Kčs, textilu za 3 milióny. Velký zájem byl o vystavené chaty, byly přijaty zakázky za milión sto tisíc korun. A nábytkáři převzali zakázky za čtvrt miliónu Kčs. Největší zájem byl ovšem o tesilové výrobky, pánská saka, letní obuv, dětské bundy Kanada a tranzistorové přijímače.
V roce 1963 přišlo na LVT celkem 485 000 návštěvníků a udělaly se tržby za 50 miliónu korun.
autor příspěvku: Blanka Freiwilligová, fotografie z archivu Severočeského muzea v Liberci
Zdroj: https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/liberecke-vystavni-trhy-20220622.html

Z vystoupení KKS Ustí n. L. na Libereckých výstavních trzích 1983.

(archiv Vladislav Purchard)

Výstaviště ožilo BOKem

Novým vstupním pavilonem libereckého výstaviště architekta Svatopluka Technika prošli první návštěvníci v srpnu 1946 u příležitosti výstavy "Budujeme osvobozené kraje", zkráceně BOK. Výstava měla ukázat nové možnosti pohraničí po odsunu Němců a pomoci s jeho dosídlením. Byla jednou z prvních výstav po válce a vzbudila nebývalý ohlas. Současně probíhaly doprovodné akce včetně prezentací politických stran a výstaviště tak neopomenuli navštívit členové vlády včetně předsedy Klementa Gottwalda.

Zpolitizovaná 50. léta

Následující ročník byl také po návštěvnické i obchodní stránce úspěšný. V dalších třech ročnících se již naplno projevily změny v oblasti hospodářství. Vlivem zestátnění podniků a združstevnění ubyli vystavující soukromníci a výrobu plánovaly ideo-politické cíle, nikoliv zisk. Výstava v r. 1950 tak proběhla ve zcela zpolitizované atmosféře s výraznou prezentací SSSR. Ze zahraničních vystavovatelů byl dán prostor jen členům RVHP a postupně tak vymizel prvotní smysl veletrhů, tedy setkávání nejlepších světových výrobců a navrch získala politická propaganda. Protože se hospodářská situace nadále zhoršovala a nepřála zdravému obchodnímu soupeření, mohly se brány výstaviště otevřít teprve až s oživením ekonomiky v r. 1956, i když se pořádání trhů neobešlo bez "úlitby bohům" – výstavky špionážních balónů sestřelených na území ČSR.

Výstavní trhy Liberec LVT byly výkladní skříní tehdejšího režimu

Brzy nastoupila zlatá léta LVT – léta 60. Tehdy se z LVT stal pojem, značka a jedinečný fenomén, kterým Liberec opravdu žil. LVT určovaly chod města, které se na ně připravovalo mj. i výzdobou města neonovým osvětlením (v době energetické krize r. 1963 byly neony opět zakázány), obchody v době LVT soutěžily o nejlepší služby a výzdobu. Z r. 1960 pochází např. pavilon B, kde dnes Technického muzeum ukazuje expozici o textilní minulosti Liberce.

LVT trhaly návštěvnické rekordy

Roku 1965 LVT zaznamenaly návštěvnický rekord 604 000 osob! Trhy si nenechávali ujít vedoucí představitelé státu a KSČ. Z počátku se vystavoval i nábytek a elektrospotřebiče, později jenom textil a sklo a od roku 1965 se cílilo na textil a módu. Výrobci tu představovali ty nejlepší kolekce, které běžně na pultech k vidění nebyly. Pořádala se soutěž o Medaili LVT o nejlepší výrobek. Nejlepší výrobky měl výrobce co nejdříve zavést do běžné výroby, ale bohužel se tak nestávalo.

Na LVT přijížděli význační hosté

"Vždy první den veletrhů stály před vchodem na výstaviště fronty. Ale nejdřív šli dovnitř tehdejší papalášové, ti si vybrali z nejlepšího a až pak mohli dovnitř obyčejní lidé. Těch ale bylo třeba tři sta tisíc." Vzpomíná pamětnice J. Bílková z Liberce.

V roce 1966 navštívil LVT i Jurij Gagarin.

Za zábavou a nedostatkovým zbožím na LVT!

Důležitá a politicky podporovaná byla obchodní část trhů v prostorách sousedních škol, kde se prodávalo spotřební zboží nebo nedostatkové cizokrajné ovoce, což velmi přispělo k oblíbenosti trhů. V rámci LVT se konaly konference a sympozia na téma textilnictví nebo kvalita spotřebního zboží. Návštěvníci sledovali módní přehlídky, na estrády přijížděly dobové hvězdy jako Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Waldemar Matuška, Josef Laufer, Václav Neckář atd. O dění na trzích pravidelně informoval deník Poledník vycházející v nákladu 100 tis. kusů. Návštěvníci si také mohli zakoupit vyhlídkové lety nad Libercem letadlem Morava za dnes úsměvných 38 Kč na osobu nebo se letištní plocha využívána ke konání koňských dostihů v rámci Velké ceny LVT!

LVT zpestří vaši dovolenou!

V souvislosti s konáním LVT se zvýšil i cestovní ruch, v 50. letech spíše potlačovaný. Zlepšovalo se dopravní spojení, vypravovaly se vlakové spoje ze Slovenska a pořádaly autokarové zájezdy na LVT např. z Polska. Čedok rozšířil nabídku ubytování vedle hotelů i do soukromí. Vznikla cestovní kancelář RUCH, jejímž důležitým úkolem bylo vydávání publikací a průvodců. Propagační materiály, určené jako pozvánka na LVT, lákaly návštěvníky k delším pobytům.

LVT jako pastva pro oko

Zdařilé byly výstavní instalace i po výtvarné stránce. Expozice připravovali přední výtvarníci, aranžéři a zapojovali se i liberečtí architekti, jako Otakar Binar, a byly tak skutečnou přehlídkou československého výstavnictví. Ideově politické zaměření doby se dařilo upozadit ve prospěch vystavovatelů a spotřebitelů.

V letech 1962-65 vznikl podle návrhu Miroslava Masáka prosklený pavilon F v údolí Jizerského potoka, později známý jako Bytex. Přilehlý park oživily sochy z výstavy Socha a město (1969), Motýlí křídla a Brána snů. Současná podoba po úpravě pavilonu již neodpovídá původnímu návrhu.

V r. 1975 v údolí Jizerského potoka pavilon A od O. Binara a obě strany výstaviště byly propojeny dočasnou lávkou (1980-1990), která zůstala mnohým v paměti dodnes.

V pavilonu A byl kromě výstavních a prodejních prostor i bar a sál pro 1300 osob. Dne 22. listopadu 1989 se tu konala oslava Mezinárodního dne studentstva, kdy se sešlo na 1200 studentů, učitelů a představitelů okresu. V prosinci téhož roku tu koncertoval Karel Kryl. Po 30 letech byl pavilon A pro nepotřebnost a značnou zchátralost zbourán.

Do údolí Jizerského potoka byl umístěn i nový estrádní amfiteátr z důvodu výstavby Plaveckého stadionu. S ní souviselo také přesunutí hlavního vchodu výstaviště na roh Šamánkovy a Budyšínské ul. v r. 1978. V roce 1981 se konaly první Liberecké prodejní trhy (LPT), které se napříště střídaly s LVT.

Útlum v 90. letech

V 90. letech probíhaly v areálu ještě další menší oborové a kontraktační výstavy, na samotných LVT postupně převládala komerce, původní myšlenka se vytrácela a výstavy se omezily pouze na areál u Plaveckého bazénu.

Na prahu nového tisíciletí se už nenašla nová koncepce libereckého výstavnictví a tradice Libereckých výstavních trhů po 90 letech slavné existence zanikla.

Ďábelská huť

Současné výstavbě v údolí Jizerského potoka ustoupila mj. kultovní diskotéka Ďábelská huť. Původně byla Huť od r. 1968 sezonní stylovou restaurací typu "koliba" pro návštěvníky LVT. Po zateplení budovy a vybudování ústřední topení pak sloužila celoročnímu provozu. Špičatá vížka, která vykukovala ze střechy, byl komín, uvnitř se na otevřeném ohni připravovala jídla.

Víte, že…

název hry PEKSESO je odvozený od televizní soutěže "Pekelně se soustřeď!" odvysílané během LVT v roce 1967? … skokanské můstky Slávia P25 a P15 s umělým povrchem v areálu výstaviště poskytly prostor v době konání LVT k uspořádání Poháru o Liberecké výstavní trhy, který propagoval skokanský sport v regionu. Můstky byly otevřeny r. 1960 za účasti reprezentačního družstva skokanů. Slavistický mládežnický oddíl na něm skákal až do roku 2012.

Na závěr a jako nostalgická tečka může posloužit proslulý LVT řez, který je stále možné v některých obchodech zakoupit.

Nová doba, nový pohled

V současné době je areál výstaviště ve vlastnictví statutárního města Liberec, část plochy využívá Technické muzeum.

Kancelář architektury města přišla s návrhem dožilé objekty zbourat a nahradit je novými. Jen architektonicky cenný Technikův pavilon z roku 1946 zůstane. Jestli se tato vize uskuteční, závisí samozřejmě na tom, zda se podaří sehnat dostatek financí.

zdroj:https://www.visitliberec.eu/jedinecnyliberec/liberecke-vystavni-trhy/?fbclid=IwAR2cyZRLEesYX9095tlO086r-CvmA0m6VNpWRZW1TmWy-jrmXumaEeVIO-Q